Aranel15
komentáře u knih
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Příběh Anny i Alžběty byl skvěle napsaný a měl spád. U Anežky, která byla opakem citově ploché Alžběty, to už trochu pokulhávalo. Bylo velmi smutné, že svého prvního muže milovala tak sobecky, že ho radši udala. Nicméně jsem na konci byla stejně ráda, že jejímu druhému muži zůstaly všechny tyto věci utajeny :)
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Z počátku jsem trochu postrádala nějaký rodokmen, abych v tom měla trochu jasno. Až ke konci knihy jsem však přišla na to, že by to byla velká blbost, protože právě tyto rodinné vazby jsou nositelem tajemství a vše by tak bylo vyzrazeno předčasně. Kvůli všem spisům se kniha trochu hůře četla, ale tajemný svět bohyní mě přesto pohltil.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Skvělá kniha, která mě absolutně strhla do děje. Bohdany mi bylo ale dost líto.
Rybí krev
Jiří Hájíček
Jako první knihu od tohoto autora jsem četla Selské baroko a to se mi vůbec nelíbilo, takže se mi do další knihy od něj nechtělo, ale byla to chyba. Rybí krev je parádní čtení! Blízké mi bylo i prostředí, protože také bydlím kousek od Týna nad Vltavou. Že se kvůli elektrárně bouraly chalupy jsem věděla, protože děda mi jednou vyprávěl, že tam zůstaly ovocné stromy ze zahrad, ale nikdy mě nenapadlo zamyslet se nad tím, jak to lidé prožívali. A v té době jsem byla moc malá, abych celou situaci sledovala. Radši si ani nechci představovat, že by nám vzali i naše bydlení!
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Krásný příběh o silné ženě, která se vždy dokázala poprat s každou nepřízní osudu. V dnešní době je jen těžko představitelné kolik práce a starostí musela zvládnout již jako velmi mladé děvče.
Podbrdské ženy
Jana Poncarová
Perfektní kniha o těžkém životě generace žen, jejichž životy byly zatěžkány stíny minulosti. Špatné i dobré rodinné vazby a vzory nás ovlivňují více než jsme si ochotni připustit. Nejvíce se mi asi líbila část o Emilce, která byla asi nejdelší a nejlépe propracovaná. Mnohokrát jsem ji litovala a zároveň obdivovala za její sílu a nezdolnost.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Myslím, že Hotýlek je mnohem lepší než Hana. Kniha ukazuje, že člověk musí bohužel dělat ústupky, které jsou často na úkor jiného, aby zachránil sám sebe a své nejbližší.
Cilčina cesta
Heather Morris
Nikdy nepřestanu žasnout jaké hrůzy jsou lidé schopni si navzájem provádět. Přežít na takových místech chce určitě velkou vůli a také trošku toho štěstí v neštěstí. Cilka byla obdivuhodná tím, že vždy myslela více na ostatní než na sebe a neustále se snažila někomu pomáhat. Možná právě to bylo ono poslání, které ji drželo při životě. Závěrečné srovnání s koncentračními tábory bylo také velmi přínosné. Myslím, že tématu gulagů se rozhodně nedostává takové pozornosti, jaké by si zasluhovalo, aby se jejich hrůzy více šířily v povědomí lidí.
Dědina
Petra Dvořáková
Myslím, že to byl velmi autentický obraz vesnice. Sama na vesnici bydlím a jednotlivé charaktery a situace jsou jako od nás :)
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
(SPOILER) Kniha se četla dobře, některé události jsou jen velmi těžko uvěřitelné. Pochybuji, že by po nálezu diamantů nechali esesáci Lale žít, natož pracovat na stejném místě, ale možná měl jen více štěstí v neštěstí. Příběh se více soustředí na vztah hlavních hrdinů a trochu potlačuje velké hrůzy koncentračních táborů.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Na Klevisové mám nejradši, že vraždy nejsou žádné krváky, takže zde opět super počtení. Jen jsem tak nějak doufala, že na konci se vysvětlí i Radimovo zmizení a třeba se i potvrdí Vandina teorie.
Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
Perfektní kniha! Na pouhých 112 stránkách je všechno - válka, pochopení, láska i smrt.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Detektivka nikdy nebyla úplně můj šálek kávy, ale autorka patří mezi naše skvěle hodnocené současné spisovatele, tak jsem se rozhodla ji vyzkoušet a myslím, že rozhodně nebude její poslední knihou, kterou jsem četla :-) Trochu problém mi dělalo jen pro mě absolutně neznámé prostředí. Jinak měla kniha spád a vrah byl samozřejmě někdo, koho jsem opravdu vůbec nečekala.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Hrabal patří mezi naše klasiky a tahle kniha se určitě řadí mezi ty lepší, co napsal. Není příliš dlouhá, takže se dá přečíst jedním dechem. Všechny postavy jsou tragické a zároveň vlastně komické.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Z počátku jsem měla dost velký zmatek v postavách a často jsem musela nahlížet do rodokmenu na konci knihy. Celé čtení mi přišlo celkem náročné a trvalo mi to dost dlouho. Obdivuji skvěle vykreslenou psychologii postav, i když mě zejména Catherine I. dost štvala svojí ufňukanou povahou. Naopak Heathcliffova nenávist je skvěle popsána a stává se takřka hmatatelnou.
Lakomec
Molière (p)
Taková milá vzpomínka na základní školu a klasiku v četbě. Kniha je sice již pár staletí na světě, ale její příběh zní stále aktuálně.
Když jsme se poznali
Sarina Bowen
Nejedná se o žádný strhující příběh, ale je to milá červená knihovna pro náctileté :-)
Sestřičky na příjmu
Donna Douglas
Tenhle díl se mi zdál zatím asi nejslabší, i když pořád skvělý :-) Kniha obsahovala celkem dost překlepů a taky mě mrzelo, že jsme se přestali setkávat s Milie a Helen. Naopak mě potěšilo, že tento díl polidštil i další přísné sestry z Nightingale a došlo tak i na sestru Suttonovou.
Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
Myslím, že tato kniha nepatří úplně k nejlepším, které Poncarová napsala a celá je taková nemastná neslaná. Poměrně dost mi tady vadily rychlé posuny v čase, protože to právě byly ty chvíle, které by mohly ospravedlnit proč Eugenie neustále fňuká, že se dusí a podobně. Sama byla citově dost chladná a neměla se rozhodně tak zle, aby na své stížnosti měla nárok.
