aralka
komentáře u knih
Nejhezčí dny našich životů
Claire Lombardo
Neuvěřitelný, že toto je prvotina autorky!! Román je tak říkajíc "nadupaný", tedy hodně obsáhlý a velmi obratně napsaný, je to ten druh knihy, kdy je čtenáři předkládána postupně jakási mozaika, ze které si celý příběh sám poskládá, všechny informace a životní peripetie postav se dozvídáme napřeskáčku, ale všechna bílá místa se nakonec vyplní. Tato struktura románu je velmi chytlavá a ponouká čtenáře, aby pokračoval ve čtení dál a rozkryl další tajemství a nejasnosti. Rodiče, jejich čtyři dcery, každá povahově jiná s jiným přístupem k životu, dále jejich partneři a děti, kombinace vzájemných vztahů, náklonosti a žárlivosti, starých křivd a tajemství, důraz je kladen na psychologii postav. Mě osobně nejvíc fascinoval vztah hlavních hrdinů manželů Sorensonových, protože mi hodně v určitých směrech připomínal mé vlastní rodiče. Senzačně a trefně to shrnula Wendy, moje oblíbená postava z románu, takto: "Všechny jsme emocionálně zabržděné, protože se s tátou milujete víc, než milujete nás".
Nemít knihu půjčenou z knihovny, tak bych se asi nerozpakovala zaškrtávat si věty, které mě v románu zaujaly a bylo jich opravdu hodně. Do života jsme nějak vybaveni už od dětství a prostředí, ve kterém jsme byli vychováváni nás ovlivňuje celý život, ať chceme či nechceme, neseme si to v sobě a podle toho pak přistupujeme i životním trablům, které nás potkají. V tomto románu je tolik témat a životních osudů, že každý si tam určitě najde něco, co ho zaujme, z čeho se poučí a dokonce ho to donutí podívat se na svoje problémy s nadhledem.
"Nemusíte vždy udělat to, co od vás čekají druzí."
Závity ulit
Martina Málková
Já jsem se bavila!! Děj knihy je skutečně hooodně předvídatelný, jednoduchý, v podstatě plytký, romantický až pohádkově, náhody nereálné a mohla bych pokračovat ... ALE, celé je to v takovém skvěle odlehčeném a moc sympatickém podání, jde o knihu zábavnou a odpočinkovou, která nemá ambice si hrát na něco jiného... za mě super!!
Pérka, drátky, kolečka
Martina Málková
Pro mě je paní Málková nový objev v české literatuře, tato kniha je první, kterou jsem od ní četla a jsem moc spokojená. Cítím, že autorka je v psaní jistá, navíc má cit pro přirozenost a svým literárním postavám bravurně dokázala vdechnout život...... příběh není jen takový povrchní a přeslazený, nejde o žádnou červenou knihovnu, zabývá se v jádru dost vážnými problémy, je to příběh ze života, který by se klidně mohl stát, vše je podáno nepateticky s určitým životním nadhledem, sem tam okořeněno humorem, i konec se mi moc líbil, přestože to nebyl žádný happyend a čekala jsem ho.. dle mého názoru skvěle zvládnuté vykreslení charakterů a psychologie obou hlavních postav - sester Mašlových, také retrospektivní nahlédnutí do jejich dětství a vztah s babičkou knihu oživilo... malinko mi tam drhnul ten ústřední nápad se zastoupením v roli, ale je to vlastně základní kámen, na kterém je celý román vystavěn, a pokud to čtenář přijme, tak vše klape, bez toho by to prostě nešlo...knihu jsem přečetla na tři zátahy během dvou dnů a hned si objednala i Závity ulit! :-)
Ještě není konec
Michal Sýkora
Tento díl se mi zdál z té série Detektivové od Nejsvětější trojice nejlepší... už jsem ho kdysi četla, nyní znovu, uvědomila jsem si to až během četby, ale jako by to bylo poprvé, i když některé detaily jsem si přece jen pamatovala... skvělá oddechovka !
Pět mrtvých psů
Michal Sýkora
Taková obyčejná česká detektivka z českého prostředí, neurazí, nenadchne... výborné jako časová výplň :-)
Rodová znamení
Nancy Huston
V tomto případě je anotace knihy naprosto přiléhavá a vyčerpávající, zde není třeba nic moc dodávat... můj pocit z knihy je velmi dobrý, spokojenost se zajímavě vystavěným textem, co se týče formy, jazykově vybroušené, slohově také na vysoké úrovni.... .. čtyři kapitoly o čtyřech dětech ve věku šesti let, každé prožívá dětství v jiné době, v jiných společenských a životních podmínkách, každé je jinak vychováváno, jinak formováno, na příbězích těchto dětí jsou velmi obratně vykresleny dějinné události a rodinné peripetie... kulaté mateřské znaménko je to, co je spojuje, mají je všechny děti v této rodině, i když každé na jiném místě, je to taková nit, která všechny příběhy spojuje... skvělé čtení!
Vesničanka
Jiří Křenek
Tak starosvětsky a prostě, jednoduše napsaný příběh, kde nejkrásnější jsou popisy přírody, chov zvířat, zemědělských prací a přírodních jevů - moc se mi líbil například popis bouřky, nakládání sena nebo práce koní v lese.... dále se seznámíme s několika svéráznými postavami, nejblíže poznáme matku Valigurovou a její tři dcery. Na malém prostoru autor krásně rozehrál psychologii a charaktery jednotlivých postav, i když musím říct, že žádná z postav mi nebyla moc sympatická. Jde o takový vesnický román v úsporném minimalizovaném provedení, kde autor klade velký důraz na sepjetí vesnických lidí s přírodou.
Jmenuju se Ozzy
Ozzy Osbourne
Uznávám Ozzyho jako zpěváka a takovou rockovou ikonu, umí udělat pořádnou show, byla jsem na několika koncertech jeho i s Black Sabbath, tu hudbu MILUJU asi 35 let a mám ji hodně naposlouchanou, tato kniha mě proto moc nepřekvapila, ale musím říct, že po přečtení si Ozzyho vážím ještě o trošku víc, protože prostě takové týpky, kteří si na nic nehrajou a řeknou, jak to fakticky bylo, nepovyšují se a dovedou přiznat chybu, navíc jsou vtipní, mám ráda. Nebudu moralizovat, jasně, že se choval divoce a někdy to fakt přeháněl, celý jeho život byla jedna velká jízda, ale nedá se mu upřít i citlivost, upřímnost a určitá sebereflexe. Kniha je skvěle napsaná a člověk si uvědomí, že když se za svým snem jde dostatečně urputně, výsledky se dostaví, přestože se to zpočátku zdá neuvěřitelné... jsem ráda, že jsem si knihu koupila..
https://www.youtube.com/watch?v=ZLyWIkMdoS4
To je on!: O té, co si říkala Toyen
Milena Štráfeldová
Naprosto skvělá záležitost! Jde o biografický román s různými faktografickými vsuvkami, díky kterým se čtenář lépe orientuje, s částečně vyfabulovanými příčinami, které vedly k důsledkům a událostem, které jsou ověřené... životní příběh, který nás provede od dětství svéhlavé holčičky Manky, přes její dospívání, kdy přijímá jméno Toyen, které jí vymyslel Jaroslav Seifert, přes dospělost, kdy si jde tvrdě za svým snem a je obklopena spoustou přátel až ke stáří, kdy světoznámá surrealistická malířka Toyen umírá v Paříži víceméně osamocena....líbilo se mi, že když si autorka není tak úplně jistá, jak přesně ke konkrétní události došlo, uvádí "mohlo to tak být" nebo "tak nějak se to mohlo stát"... dále moc pěkný nápad s dialogem se zemřelou "tou s Batignolles", který se prolíná celou knihou a čtenáři navozuje takový životní nadhled, pocit pomíjivosti života a vůbec celého lidského snažení a pachtění ... škoda, že nebyly uvedeny překlady francouzských vět, které se v knize objevují a také myslím, že by knize pomohly aspoň sem tam nějaké fotografie, vím, že to není vyloženě literatura faktu, ale spíše beletrizovaný životopis, ale nějaká fotopříloha by knihu ještě pozvedla.... autorka si dala velkou práci, knize určitě předcházely obsáhlé rešerše, aby všechny historické souvislosti "zapadly" na své místo a povedlo se to dle mého názoru dokonale!! Když to porovnám s nepovedenou knihou Barvy slečny Toyen, tak tato je o několik levelů výš, já jsem maximálně spokojená a všem kdo se zajímají o meziválečnou a poválečnou avantgardu určitě doporučuji!!!! :-)
Svetr ze zbytků: Povídky o síle žít a odvaze vzdorovat osudu
Milena Štráfeldová
Povídky nejsou zrovna můj šálek kávy, ale tyto mě opravdu oslovily.. napsáno jednoduše, ale při tom tíživě, bez příkras, na malém prostoru, ale o to naléhavěji...už tohle samo o sobě je umění... jednotlivé povídky mají zajímavé zápletky, jsou o tom, že život v žádném případě není spravedlivý a o tom, že jedno špatné rozhodnutí může změnit člověku celý život a nabrat naprosto jiný nečekaný směr... také je zde pár povídek, ve kterých vystupují skutečné osobnosti např. pan Sudek, jeho žákyně, která jeho tvorbu proslavila v Americe Soňa Bullaty nebo Jan Palach.. každá z povídek má něco do sebe, opravdu povedené!!
Korálky z klokočí
Naďa Horáková
Nechápu, jak takovýto "literární" výtvor může mít hodnocení téměř 90%.... něco tak špatného a opravdu pitomého jsem dlouho nečetla, těžkopádné uměle šroubované dialogy, asi rádoby vtipné výrazy /už se mi klepotá jazyk po kafi/, téměř žádné vykreslení charakterů postav, kterými tedy paní autorka skutečně nešetřila, nejapný přihlouplý a překombinovaný děj, neustálé opakování těch samých scén - capuccino + Pavlova - je v celé knize asi 18x! a celkově velmi amatérské zpracování, množství překlepů a chyb v textu tomu všemu taky moc nepomohlo... jsem velmi zklamaná, dočetla jsem jen s velkým sebezapřením a s paní Horákovou jsem skončila nadobro :-(
úryvky z knihy:
"Netušila jsem, že umíš být romantický, Romane", dělala si z něho legraci, ale tím postojem ji překvapil. Neřekla by to do něho.
"Jsem romantik, i když by to do mě lidi neřekli", odpověděl, jako by jí četl myšlenky.
"Pragmatická Ela" zasmála se Radka "Na co si nechytne, tomu nevěří".
"Budete mít nádhernou holčičku"
Podíval se na ní překvapeně: "Jak víš, že budeme mít děvčátko? Nikomu jsme to neřekli".
"Nikdo, intuice"
"Tuším jsem nedocenil tvé kvality" řekl nyní už vážně.
uf a takových rozhovorů je plná kniha
Případ doktora Karpety
Jaroslav Boček
Výborný!!! To je něco tak osvěžujícího, tajemného a napínavého, skvělá kniha.. kam se hrabe nějaký severský thriller!! Nechápu, i vzhledem k dost provokativním protirežimním narážkám a nevybíravé kritice tehdejších praktik, jak takováto kniha mohla vyjít v roce 1982, asi nějak proklouzla cenzurou, jinak to není možné!! Přeneslo mě to atmosférou, způsoby vyjadřování a dalšími atributy do doby mého dětství, to bylo velmi příjemné, dále mě zaujaly filosofické úvahy na téma dějin celého lidstva, úžeji i lidského života, stárnutí a obecně času a jeho využití, také jsem ocenila perfektní vykreslení různých charakterů jednotlivých postav prostřednictvím jejich monologů a výpovědí a hlavně mě nadchl nápad, jak byla celá kniha koncipována... určitě patří k nezapomenutelným knihám a dávám plný počet hvězdiček 100%!
Kde zpívají raci
Delia Owens
Zase se mi potvrdilo, že čím má kniha větší reklamu, tím pak přijde větší zklamání... neříkám, že kniha je špatná, je to taková sladkobolná pohádka pro dospělé, kombinace podezřelého úmrtí, možná i vraždy s poetickými popisy přírody a ústřední hrdinkou, takovou Robinsonkou,která je vyčleněná ze společnosti, už jako opuštěné šestileté dítě si dokáže zázračně poradit a postarat se o sebe, obstarat si obživu, řídit loď, lovit ryby, setkat se se správnými lidmi, kteří jí v rámci možností pomohli, umí rozdělat oheň, uvařit si, vyměnit svíčku ve člunu... všichni ji opustili zůstala úplně sama v chatrči v bažině, protože matka všechny své děti opustila, přestože je nesmírně milovala a trpěla tím odloučením, vzala si své krokodýlí boty a ani se neotočila...nikdy ji nenapadlo si pro děti přijet nebo je vzít s sebou, aby nemuseli být s otcem alkoholikem, celé to bylo takové divné... pokud nad tím člověk moc nepřemýšlel a prostě se jen nechal unášet příběhem, tak to bylo velmi obratně napsané, nádherné popisy drsné přírody vše prokládané poezií a nahlédnutím do chování různých živočišných druhů , ale pro mě zkrátka moc neuvěřitelné, podbízivé a líbivé a rádoby dojemné... hodnotím jako průměr .. jinak naprosto bezvýhradně souhlasím s hodnocením uživatele Saumur :-)
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Mám velké pochopení pro lidi jiného ražení než je průměrný konzumní styl života, pro lidi odvážné vzepřít se konvencím a nebát se žít si podle svého, však každý si žije svůj život a zrovna samotou nebo částečným odtržením od civilizace nikomu neubližují...nejvíce mě bavil a oslovil rozhovor s dvojčaty Klišíkovými, ale i další byly zajímavé a nijak ty lidi neodsuzuju, všichni byli inteligentní a jejich postoje a názory se daly při dobré vůli pochopit,za mě super kniha přímo ze života! spokojenost!
Co se ztratilo
Catherine O’Flynn
Nedivím se, že kniha byla oceněna ...... je to napsáno tak zvláštním jednoduchým až dětským způsobem, který má ale velký efekt, co se týče emocí a dojmů u čtenáře, tedy alespoň u čtenáře vnímavého a citlivého ... kniha vyžaduje plnou pozornost, i když se zpočátku tváří jako dětská literatura, není tomu tak.. naopak ve druhé části knihy navozuje spoustu znepokojujících otázek o lidském životě a plynutí času a jeho plnohodnotném využití, ustrnutí v čase a stereotypu, odvaze posunout se někam dál, tedy mimo jiné.... za mě skvělá kniha, která se tváří jinak, než jaká ve skutečnosti je :-)
Znám tvou minulost
J. D. Robb (p)
Tento díl se mi zdá vydařený oproti minulému a předminulému. Tam jsem měla pocit, že paní spisovatelce jaksi dochází dech, ovšem tentokrát Eva v plné formě! Velmi osvěžující a zábavné čtení :-)
Listopád
Alena Mornštajnová
Píšu bezprostředně po dočtení knihy a musím říct, že mě to rozsekalo na kusy, byl to totální masakr!! Myslím, že pokud by revoluce v roce 89 byla potlačená vojenskou silou, tak by to opravdu nějak takto vypadalo. Dá se předpokládat, že lidi, kteří totalitu nezažili, budou brát tuto alternativní realitu v knize jako nepravděpodobnou, postavy jako málo bojovné, bez odhodlání, smířené, prostředí moc šedivé ... tímto jenom ukazují, jak naivní jsou!! Já jsem totalitu zažila a při popisování praktik, ke kterým se následně státní aparát v knize uchýlil, aby lidi zastrašil a odradil od vlastního názoru a nějakých protistátních akcí a přiměl k poslušnosti, mi jezdil mráz po zádech.... však vymývání mozků a výchova uvědomělých a poslušných občanů a vojáků v různých diktaturách, toto se dělo v historii několikrát (Janičáři, Stalin, Hitler) a děje se to i nyní například v Severní Koree ... Podle mě je to skvěle napsáno a myslím, že tato kniha je ještě lepší než Hana, protože to, co se v ní popisuje není natolik vzdálené a neskutečné, jak by se mohlo na první pohled zdát, v tom souhlasím s komentářem Ellinek! Jistojistě se kniha bude víc líbit starším lidem, kteří si ty hrůzy, strach a bezmoc dokážou lépe představit, protože něco podobného do roku 1989, i když třeba slabší odvar, sami zažili...