anthea komentáře u knih

Oproti všem těm sci-fi, co se teď v poslední době točí, ti věční vetřelci, všelijací mimozemšťané, co chtějí zabrat nebo zničit naši planetu, bylo toto velmi "osvěžující". Že si lidstvo samo může připravit svou zkázu je velmi reálné a pravděpodobnější než zásah z vesmíru.

23 20.06.2012

Bible se vymyká všem knihám. Skrze ní k nám Bůh promlouvá a pokaždé vám stejný text řekne aktuálně do života něco jiného. Musím říct, že se někdy cítím, když ji otvírám, jako když se vracím domů...

21 27.10.2011

Kniha mi dodala víc sebedůvěry, už si nepřipadám, že vše moc prožívám, moc řeším a že jsem tudíž divná. Jedinou chybu kniha má, je moc krátká ;-)

12 03.07.2017

Měla jsem pocit, že se v knize stále jen dokola opakují tyto slova BOHATSTVÍ, BLAHOBYT, PENÍZE, PROSPERITA. Věta, že kdo dává, daleko víc mu vesmír dá, že bude bohatší a bohatší, je dost směšná; podobně jako, že cokoli si představíte budete určitě jednou mít. A ten stále omílaný zákon přitažlivosti! Ale bylo zde pár bodů, se kterými bych mohla jakš takš souhlasit: smích léčí - to je pravda; negativní myšlenky ničemu nepomůžou, jen přihorší; a nebo když se budete cítit špatně, že to můžete změnit třeba hudbou nebo zpěvem, ale zase ne, když se cítíte hodně zle, to asi nejde. Takže vlastně tato kniha mi nic nedala, ještě že jsem jí jen tak prolítla.

V této knize je vidět, jak moc mohou rodiče svým chováním ovlivnit a narušit psychické i fyzické zdraví svého dítěte. A i když se mnohým lidem zdá zcela normální člověka, který vás týral, nenávidět, tak jedině láska a odpuštění vás úplně zbaví vnitřního trápení. Nenávist ještě nikdy nikomu nepomohla. A zdá se, že ani člověk sám neví, co se v něm ukrývá, a nebo to nechce vědět a má to jen v podvědomí. Jenže i tyto věci člověka negativně ovlivňují a jedině pravda člověka osvobodí. Celou pravdu člověk bez pomoci Boží sám neodhalí, jak dokazuje tento příběh.

11 13.02.2016

Už jako malá jsem se trošku seznámila se životem malé Terezičky, když mně a bratrovi mamka četla knížku Terezka Martinová. A tak jsem se na čtení této knihy, která je sbírkou spisů samotné svaté Terezky, moc těšila. A nezklamala, ona by ani zklamat nedokázala. Ona byla tak prosluněná láskou, a i když si ona myslela, že moc dobře nepíše, napsala to moc krásně. Její vnitřní boje, popsané v této knize, mohou pomoci nám, čtenářům, abychom také dokázali všechno zlé dobrým a láskou přemoci.

11 22.08.2013

Nádherná... ach nádherná

10 24.06.2017

Velmi mile mne překvapilo, že je tato kniha pojatá jinak než Uzdrav mě, Pane. Myslela jsem, že to bude jen rozšíření témat z předchozí knihy, ale bylo zde hodně nových myšlenek. Tato mnohem tlustější brožura je podle mne více pro ty, kdo potřebují spíše uzdravení duše než těla. P. Vella se zde hodně zabývá vnitřním zraněním, které je potřeba uzdravit, jinak bude ovlivňovat náš život stále, nebudeme svobodní a nebudeme moci zcela spolupracovat na Božím plánu. Hlavní cíl této knihy je setkání s Ježíšem, s tím kdo uzdravuje, kdy chce, jak chce a kde chce. My máme prosit o uzdravení, ale zároveň být trpěliví, když nepřichází, protože možná přichází, ale nějak jinak, než jsme si představovali. V každém případě nás jakékoli trápení přibližuje Bohu a už to je vnitřní obrácení, když si pak začínáme upravovat priority v našem životě. Nebo si třeba začneme uvědomovat, že jsme někomu neodpustili nebo že jsme něco neodpustili sobě a nebo začneme vidět, co jsem dělali špatně a neuvědomovali jsme si to. Jak se říká: „Všechno zlé je k něčemu dobré“. U většiny kapitol je na konci modlitba, což je velmi přínosné. Každý si tam najde, co na něj sedí a P. Vella nás vede, abychom to všechno odevzdali Pánu. U čtyř kapitol modlitba nebyla a chyběla mi. Byly to kapitoly pojednávající o působení ďábla, což byly kapitoly spíše informační (ve zkratce: svědectví otce Velly o existenci ďábla, pokušení, posedlost, svázanost, okultismus, satanismus, spiritismus, magie, exorcismus, new age) a tak byla modlitba až u kapitoly Boj proti ďáblu, což byl vlastně jen návod na modlitbu za osvobození. V poslední kapitole nás otec Vella seznamuje se svou vlastní cestou k Bohu, i on potřeboval obrácení, i on nevěděl, co po něm Pán žádá a myslel si, že dělá dost. A tak nás povzbuzuje, abychom našli svou cestu k Ježíšovi, a jak on raději říká, CESTU V JEŽÍŠOVI.

10 15.02.2013

Po mimozemských kukačkách z Midwiche byla toto příjemná změna. Postkatastrofický svět, kde jsou zmutovaní lidé, zvířata i rostliny, kteří jsou těmi, co se považují za pravou podobu člověka, odstraňováni. To, že si tamější lidé nepamatují, jak žili jejich předkové, jaké měli technologie, a že ze světa znají jen blízké okolí, je zajímavé. A telepatické schopnosti některých lidí, které jsou považovány za odsouzeníhodnou mutaci místo za dar, kdy i vlastní rodiče jsou proti svým dětem, to je opravdu na zamyšlení.

10 08.09.2012

Sice už máme po svátcích, ale myslím, že Vánoční koleda se může číst kdykoli během roku. Bohatému muži a velkému lakomci panu Vydřigrošovi se o Vánocích, které nemá rád, zjevují tři duchové. První je duch minulých vánoc, vezme ho sebou do minulosti a připomene mu lidi, které měl rád a oni jeho, a jaký on sám byl dřív úplně jiný. Druhý je duch současných vánoc, který mu ukáže, jak ostatní lidé slaví vánoce, jak jsou někteří chudí a nemocní, ale hlavně mu ukáže, jak se mají rádi a co si o něm myslí. A poslední duch vánoc budoucích mu ukazuje, co se v budoucnu stane, když se nenapraví. Šťastný konec je nasnadě a je moc krásný.
V roce 2009 byl natočen podle této povídky film, je trojrozměrně animovaný a moc se mi líbil. Ovšem takto divoce zpracované cestování s duchy vánoc se asi nebude líbit každému. Nejkrásnější je konec, když jde už hodný pan Vydřigroš ulicí a na rameni má malého Tynýnka, který říká: „Bůh žehnej všem lidem!“.

C. S. Lewis je úžasný. Jeho popisy krajiny jsou snové. Např. Downská planina: "Vezměte několik středně velikých brambor a položte je (pouze v jedné vrstvě) na plochou cínovou pánev. Zasypejte je hlínou, ale jen tak, aby zmizely brambory, ne jejich obrysy; štěrbiny mezi nimi budou proláklinami země. Nyní vše zvětšujte tak dlouho, až budou trhliny tak velké, že pojmou potok a změť stromů. A teď, kvůli zbarvení, zaměňte hnědou hlínu za kostkovaný vzorek políček, malých políček (každé má jen pár akrů) s jejich obvyklou různorodostí obilí, trávy a zorané půdy. Teď máte obrázek Downské "planiny" ..."
Svou cestu k víře zde popisuje velmi obsažně a hodně niterně. Sice je mi blízké to jeho filozofování a detailní rozebírání všeho, já jsem také taková, že všechno "pitvám", rozebírám ze všech stran, ale místy mi toho v knize přišlo trošku moc. Možná kdybych s ním o tom mluvila osobně, by to bylo lepší... Myslím, že bychom si rozuměli :-)

(SPOILER) Zase další mimozemský kontakt, ale tentokrát prostřednictvím malého chlapce, který komunikuje s jistou nebo jistým Chocky. Chocky totiž není muž ani žena, jak se Mathew od ní dozvídá. To, že Mathew mluví s někým, kdo není vidět, nezůstává dlouho tajemstvím a rodiče samozřejmě nejdřív nevěří na existenci Chocky. Domluví mu sezení se známým psychiatrem a ten dochází k závěru, že to nemůže být jen výplod Mathewovy fantazie. Chocky chce Mathewa naučit nové vědecké poznatky, které už oni na jejich planetě dávno znají, ale nechce, aby toto vědění padlo do rukou špatným lidem. Mathew je ale poslán k dalšímu psychiatrovi, který ho zhypnotizuje, čímž zjistí pravdu o Chocky. Nedlouho potom je chlapec na nějaký čas unesen, než z něj dostanou všechny informace. Chocky raději Mathewa opouští, aby ho ochránila, a také aby nedošlo ke zneužití toho, co se mu snažila předat.

Nejzajímavější zde byly otázky, které Chocky chlapci kladla a vůbec vše, co mu vyprávěla, jak ho učila a závěrečný rozhovor s Mathewovým otcem, kdy Chocky mluvila sama skrze chlapce.

7 16.10.2012

Moc krásná kniha i seriál, ale kniha má vždycky něco navíc. Krásné bylo na konci: "Čas Droghedy se naplnil. Koloběh bude pokračovat v neznámých lidech. Všechno jsem si způsobila sama. Nemám komu co vyčítat. A nelituji jediného okamžiku.... Pták s trnem v hrudi se řídí neměnným zákonem; neví, co ho žene, aby se nabodl na trn a za zpěvu zemřel. V okamžiku, kdy mu trn vnikne do hrudi, neví, že ho čeká smrt. Jen zpívá a zpívá, dokud v něm pulsuje život. Když si bodáme trny do srdce my, víme to. Víme, co nás čeká. A přece nás to nezadrží."

7 20.11.2011

Autor vás vtáhne do života Giuseppe Sarta, později papeže Pia X., opravdu hodně, jeho život je zde velmi dobře vykreslen a často i vtipně. Kniha se četla velmi lehce a Pius X. byl úžasný hlavně v tom, jak miloval lidi, že by se pro ně rozdal.

6 30.01.2014

Je velmi dobré, když si člověk přečte, co se různým lidem v životě přihodilo a jak to dopadlo. Někdy se v tom příběhu čtenář najde a může mu to pomoci řešit jeho často zapeklitou situaci a nebo na ni alespoň změnit pohled.

6 25.03.2013

Zajímavé, vtipné příhody ze života papežů 20. století. Takové letmé seznámení s jejich náturami, zvyklostmi a taky s tím, co se o nich povídalo. Např. Benediktu XV. se říkalo "drobeček", byl celkem dost malý. Sv. Pius X. byl proti dlouhým kázáním, věděl totiž, že jsou únavná a nikdo je neposlouchá. Říkal, že když kazatel překročí deset minut, dopouští se těžkého hříchu. Janu XXIII. se říkalo Johnnie Walker, protože byl prvním putujícím papežem. A tak dále, a tak dále....

6 24.02.2013

Lord Byron byl samozřejmě výjimečná osobnost. Kniha je poutavá hlavně těmi jeho proměnami a zvláštními myšlenkovými pochody. Jeho život byl plný všeho možného, až jsem se chvílemi v těch jeho eskapádách ztrácela. André Maurois napsal životopis lorda Byrona s velkým smyslem pro psychologii, čímž čtenář lépe nahlédne do duší postav. Velmi vhodný je pak chronologický přehled na konci knihy. A co je zvláštní, že jak Byronův otec, tak Byron sám a také i jeho dcery Ada a Medora zemřeli okolo šestatřicátého roku života. Vážně nějaké prokletí....?

6 16.10.2012

Na stránkách katolik.cz je zajímavý dotaz s odpovědí k této knize:

http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=1685

Četla jsem to, když mi nebylo vůbec dobře a dobře mi to nakonec udělalo. Nejdřív jsem se bála, že z toho budu ještě víc smutná, ale naopak. Kniha mě přinutila smát se a vidět všechno v širší perspektivě.

Také se budu pídit po dalších knihách od tohoto úžasného autora.

6 26.01.2012

Knihu jsem celou nepřečetla, ale nemám dobrý pocit z dávání nějakých návodů (tajemství, jak je to tu označováno), jak si člověk sám určí, co se stane. A hodně mě na tom vadí, že se kniha tváří jako kniha o lásce, ale láska přeci není to, co si sám člověk zařídí a co získá. Musí se přeci taky dávat ze sebe. Láska není jen nějaká přitažlivost srdce.