Anor505 komentáře u knih

Anotace i obálka knihy slibovaly temný retelling Popelky z pohledu jedné z nevlastních sester, příběh se silnou hlavní hrdinkou a feministickým podtextem. Splnila kniha, co slibovala? Ne tak docela.
Nápad byl skvělý a začátek knihy velmi slibný – nevlastní sestry nebyly prvoplánově zlé a ošklivé, spíš byly na svou dobu příliš nezávislé a chytré a svět se je snažil nacpat do nepadnoucích střevíčků. Jenže pak přišlo 200 stran vaty, kdy se Sudička a Šance přetahovali o osud Isabelle a strhávali na sebe až moc pozornosti. Slíbená silná hlavní hrdinka skoro celou knihu jen reagovala na vrtochy osudu a věci do svých rukou vzala až úplně na konci (a i k tomu bych měla výhrady).
Knížka se naštěstí četla dobře a měla krátké kapitoly, i tak bych ji ale o 100 stran zkrátila, aby byl příběh údernější a všechny ty hezké myšlenky nezapadly pod hromadou zbytečných slov.

Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy a poslouchala ji jako audioknihu. Rozhovor byl výborně připravený a díky skvělé interpretaci Jana Šťastného se to poslouchalo úplně samo. Ze začátku mě vyprávění o zákulisí létání a technických detailech opravdu bavilo a bylo hodně poutavé.
Bohužel se zhruba v polovině kniha přesunula do osobnější roviny a já jsem začala pochybovat, jestli je mi kapitán sympatický. Doposlouchala jsem to se zaťatými zuby a s pocitem, že pan kapitán má radši letadlo než svoje vlastní děti. Nejsem si jistá, jestli to byl záměr, ale ve mně to zanechalo hodně rozporuplný dojem.

Po třech letech jsem se vrátila k Erice Fosterové a bylo to docela příjemné setkání. Knížka je opět čtivá a stránky rychle ubíhají pod rukama. Erika se někam posunula a konečně se ve svém životě tolik neplácá. Linka s vyšetřováním vražd se mi taky líbila, ale jsem ráda, že neznám právo a policejní vyšetřovací protokol. =)
Ovšem autor nezklamal a doktor Strong s diagnózami opět perlil, naštěstí ne tak moc jako v předchozích dílech. Tomovi mělo být maximálně 11… a na konci jsem čekala nějaké důsledky, nejen pro vraha… Proto nemůžu dát víc než 4 hvězdičky, ale rozhodně jde o jeden z lepších dílů s Erikou.

Druhý díl mě bavil snad ještě víc než první. Minerva a Colin jsou skvělá dvojka. Příběh je svižný a napínavý s pořádnou porcí inteligentního humoru. V rámci žánru dávám 5 hvězdiček a vážně mě mrzí, že od autorky u nás nevyšlo víc knih. Tady opravdu platí přísloví, že nemáme soudit knihu podle obalu.

Tak tohle bylo příjemné překvapení. Uvnitř šíleného přebalu se skrývala hrozně milá a vtipná pohádka pro velké holky v romantických kulisách regentské Anglie. Hlavní hrdinka Susanna je inteligentní a velmi emancipovaná, no a Brama si nejde nezamilovat. Bavily mě vtipné situace a dialogy, dokonce i zápletka byla hezky vymyšlená. Ano, čtenář musí mít na paměti, že jde o romantickou odpočinkovou četbu, ale i tak není knížka vyloženě pitomá. Škoda toho hrozného obalu, kniha by si určitě zasloužila víc pozornosti a tenhle obal jí dělá medvědí službu.

Druhý díl se mi líbil asi ještě o fousek víc než ten první. Tohle je podle mě feel good fantasy jak se patří - je to milé, vtipné, trochu ztřeštěné, ale zároveň to má děj a na vrch i špetku romantiky. Ano, knížka by mohla být o pár desítek stran kratší, protože se to občas táhne nebo opakuje… Ale ve výsledku jsem spokojená a těším se na další díl.

Knihu jsem začala číst před lety a pak ji odložila. Teď jsem se jí rozhodla dát druhou šanci v audioverzi a nebýt ČV, tak bych ji odložila znovu. Tempo příběhu bylo neuvěřitelně pomalé a detektivní zápletka byla tak divně poskládaná, že jsem si v polovině knihy říkala, jestli se na tu vraždu nezapomnělo… Žádná z postav mi nebyla sympatická, způsob vyprávění byl suchý, nezáživný, bez jiskry a bez napětí.
Vadila mi tam celá řada věcí, ale to bych musela prozradit zápletku a to nechci. Věřím, že si série s Josefem Bergmanem své čtenáře najde, ale já mezi nimi už nebudu.

Pardon, vážně mě to mrzí, ale nemůžu dát vyšší hodnocení. To co na začátku série fungovalo, se na konci sesypalo jak domeček z karet. Začaly se objevovat nelogičnosti, do očí bijící náhody, opakující se situace a mohla bych pokračovat.
Knížka byla najednou hrozně užvaněná, jako kdyby ji psal někdo jiný a já začala ztrácet zájem a přeskakovat celé odstavce… Postav bylo moc, děj byl roztříštěný a zároveň repetitivní. Winter a Jacin byli prostě divní, až moc divní i na Měsíc a ke zbytku hlavních postav mi neseděli. Odkazy na pohádky, které se mi na začátku série líbilo odhalovat, tady byly skoro prvoplánové, asi aby se neřeklo. Tohle je velké zklamání, ach jo.

Zatímco Cinder a spol. letí na Měsíc, já jsem si udělala malou odbočku a nakoukla do hlavy a do minulosti Levany. A bylo to rozhodně zajímavé, i když dost nepříjemné čtení.
Ačkoliv má kniha pár stránek, tak jsem dostala odpovědi na některé otázky, které jsem v hlavní sérii zatím nenašla… Jenže i tak mám pocit, že Levanin příběh měl větší potenciál.
A jako bonus jsem si splnila bod do ČV: Kniha, která se odehrává v uzavřeném prostoru, protože za celou dobu Levana téměř nevytáhla paty z královského paláce.

Cress plynule navazuje tam, kde Scarlet skončila a jede se dál. Třetí díl je plný intrik, akce, napětí i více či méně překvapivých zvratů. Ovšem jednu výtku bych měla, jelikož Cress naskočí do rozjetého vlaku událostí, tak nemá tolik prostoru jako měla na začátku Cinder. K tomu se přidává časté střídání vypravěčů a to já nemusím, chápu proč je to nutné, ale místy mi už přišlo vyprávění roztříštěné. I tak dávám pěkné 4 hvězdičky a těším se na finále.

Tahle série mě vážně baví. Je to zatím výborně promyšlené, pohádkové motivy se krásně doplňují a já si užívám odhalování všech těch odkazů na Popelku a Červenou Karkulku. Člověk pak něco očekává, protože pohádku zná a autorka ho naprosto převeze. Osobně bych si přála víc Scarlet a Vlka, protože jejich linka se jen přidá k Cinder. A příběhu by slušelo, kdyby byly hlavní postavy trochu starší, aby série nespadla do škatulky YA, pak by to byla pecka. Ale nemůžu mít všechno, i tak hodnotím 5ti hvězdičkami a jdu na další díl.

Kde jsem žila posledních cca 10 let, že mě tahle série minula? Tohle je zatím asi ta nejlepší verze Popelky, jakou jsem četla. Nemám co dodat, jdu rovnou na další díl.

Tohle byla tak miloučká jednohubka, až mě mrzí, že to bylo tak krátké. Většinou jsem skeptická, když obálka knížky odkazuje na jiná díla, ale tady přirovnání k Bridgertonovým opravdu sedí. Hlavní postavy jsou zvláštní, ale sympatické a magie je do příběhu taky moc hezky zakomponovaná. Jak říkám, škoda, že to nebylo delší.

Milé, čtivé, vtipné, prostředí NASA neotřelé, hlavní hrdinové sympatičtí… Dokonce se jedna ze zápletek vyvinula jinak než jsem čekala. Takže knížce ráda odpustím všechna ta romantická klišé. Jako letní dovolenkové čtení je to naprosto ideální.

Nejtemnější přání je fantasy inspirované slovanskou mytologií s trochou romantiky. Hlavní hrdinové nejsou naivní děti a v té jedné důležité chvíli se nesesypou, což oceňuji. Příběh je docela přímočarý, ale to taky není občas na škodu. I když mě kniha z pantoflí nevystřelila, tak jsem spokojená. Vlastně jsem dostala všechno, co jsem od knížky očekávala. Pokud tohle byla autorčina prvotina, ráda si přečtu i další počin.

Tak tohle byl masakr. Klobouk dolů, že se v těch časových smyčkách autor nezamotal. Sice mi trvalo než jsem se těmi osmi sty stranami prokousala, protože příběh je hutný a vyžaduje plnou pozornost, ale stálo to za to. Tempo vyprávění je ze začátku pomalejší jako u druhého dílu, jenže jak se naši staří známí znovu začnou potkávat, tak to člověka chytne a nepustí. Na konci do sebe všechno zapadne a dává to naprosto smysl. Ano, měla bych ještě pár zvídavých otázek, ale se závěrem jsem spokojená. Určitě se časem ráda podívám i na další autorovu sérii.

Teorie lásky se mi moc líbila. Akademické prostředí je neotřelé a skvěle popsané. Postavy jsou sympatické a hlavním hrdinům člověk to štěstí přeje. U knížky jsem se bavila, byla smutná i rozhořčená na těch správných místech a to znamená, že jsem spokojená. Je vidět, že od Hypotézy lásky autorka ještě povyrostla, zasloužených 5 hvězdiček.

Třetí díl je za mnou a jako čtivá oddechovka tahle série funguje docela dobře. Dokonce si knížky drží poměrně stabilní úroveň, i když už člověka úplně nepřekvapí. Dean i Allie byli sympatičtí, chemie mezi nimi fungovala a občas to bylo i úsměvné. Bohužel mě zklamal konec, tam jsem nepochopila proč? To drama vůbec nebylo nutné, plus ten spoiler na poslední díl… eh. Rozhodně si teď dám od téhle série pauzu.

Tohle bylo správně napínavé čtení někde na pomezí fantasy, hororu a psychothrileru. Autorka jako vždy pečlivě buduje atmosféru, trousí drobečky informací a nechává čtenáře, aby spřádal divoké teorie…
Škoda toho rozvleklého začátku, dlouho jsem se do knížky nemohla začíst, ale vydržela jsem a druhá polovina už byla zase výborná.
Líbila se mi i Verity, nebyla hloupá, většinou používala mozek a o svých činech přemýšlela. Proto mě trochu mrzel ten konec. Ano, jsem teď zvědavá jestli bude další díl, ale zanechalo mi to na patře jakousi pachuť.

Hodina hromu je opět krásná knížka napsaná krásným jazykem. Historické prostředí Oloumouce je hezky vykreslené aniž by na to doplácel děj a postavy jsou rozhodně sympatičtější než v prvním díle.
Taky se mi líbilo, že tentokrát je pouze na čtenáři, jestli chce věřit na nadpřirozeno… Tady je vidět, že se autorka posunula a to je moc dobře.
Překvapilo mě téma boje za rovnoprávnost žen a jsem vážně vděčná, že nám to předchozí generace žen vybojovaly. Přesto mám pocit, že to Dany měla docela jednoduché a něco mi v tom závěru trochu drhlo (jenže to by byl spoiler). Ale chápu, že jde o román pro mladší čtenáře a i tak jsem si příběh užila.