Anoell
komentáře u knih
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Nejsem žádný historik a ani jsem nikdy opravdovou válku neviděla, a tak nedokážu určit, jestli to bylo tak, jak je to v knize popsáno - tak či onak, z mého úhlu pohledu to bylo popsáno opravdu neskutečně. V tom dobrém slova smyslu. Překvapila mě neskutečná čtivost knihy, ačkoliv to ani náhodou není novější kousek. Ani nevím, co bych o tom řekla, pořád si nedokážu v hlavě utřídit myšlenky. Snad jen stačí to, že je to naprosto geniální kniha, skvělá k zamyšlení, i když svou podstatou velmi smutná, a měl by si ji přečíst snad každý...! Otevírala jsem ji s tím, že to možná bude dobré, s přesvědčením, že mě válečná literatura bavit nebude, třebaže jsem nikdy předtím nic takového nečetla. A ejhle... Teď je mi jasné, že k tomuhle dílu se určitě nejednou vrátím.
Vánoční prasátko
J. K. Rowling (p)
První kniha od Rowling, co jsem četla a netýká se HP série, nevěděla jsem tedy, co čekat, ale byla jsem velmi příjemně překvapena. Krásná vánoční pohádka, která mě velmi bavila i jakožto dospělého. Celkem originální a dobrodružná, nemohla jsem se odtrhnout. Akorát bych to zvolila jako čtivo spíše pro starší děti než pro ty menší, protože je tam zároveň spousta smutných momentů. Příběh se odehrává převážně v zemi ztracených, která je, ač samozřejmě s pár nedomyšlenostmi (např. barevné lístky a hodiny), moc pěkně vymyšlená. Myslím si, že by vůbec nebylo na škodu, kdyby se tahle knížka dočkala filmové animované verze.
Bílý tesák
Jack London
Krutá knížka. Na začátku se jedná o krutost přírody, ale tak to prostě chodí a s tím se nedá nic dělat. Jenže pak přijde na řadu krutost lidská. Jsem ten typ člověka, co u filmu ani nemrkne, když je v něm ubližováno lidem, ale jakmile se sáhne na zvířata... a podobně je to i u knížek, takže tohle čtení nebylo zrovna příjemné... Ale kniha se mi líbila, London krásně popsal duši vlka a líbily se mi i popisy přírody. Příběh pro mládež klidně, pro děti nevím... ale určitě jím nepohrdne ani dospělý čtenář.
1984
George Orwell (p)
Knihu rozhodně doporučuji přečíst (nejen k maturitě), příběh je nadčasový a svět, ve kterém se odehrává, probouzí ve čtenáři nepříjemný pocit. Děs této knihy nespočívá v mučení zločinců, ale v samotném ovládání lidí režimem, který má pod palcem nejen jejich činy, ale i myšlenky.
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
Tom Felton
Příjemná a zajímavá sonda do mudlovského života "Draca Malfoye". Pokud tedy čekáte vyprávění o natáčení HP série a je to jediný/hlavní důvod, proč po knize saháte, tak to nedělejte, budete zklamaní. Tom se samozřejmě zmiňuje i o tom, jaké to bylo v zákulisí natáčení, nicméně je to jen kousek z celé knihy. Popisuje především své dětství a dospívání jaké bylo, když zrovna neměl kouzelnickou hůlku v ruce (proto se mi ani nelíbí český překlad názvu knihy, nejen, že má úplně jiný význam, než ten originální, ale také vzhledem k obsahu knihy nedává smysl). Pokud umíte anglicky, rozhodně doporučuji přečíst knihu v originále, Tom je skvělý vypravěč, kniha vám bude utíkat a nebudete se chtít odtrhnout.
151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem
Lucie Kutrová
Napsat komentář a rozmyslet si hodnocení mi trvalo ještě několik dní po přečtení, opravdu by tu byly potřeba ty půlky. Hned na začátku jsem si všimla, že ač už je slečna trochu odrostlá, vyjadřuje se jako puberťačka. Někdo se tu zmiňoval, že tomu je pravděpodobně kvůli cílové skupině, na kterou je nejspíš kniha zaměřena, po zhlédnutí 2 (a jeden z nich byl opravdu dlouhý) rozhovorů s Lůcou si dovolím konstatovat, že ona se tak opravdu prostře vyjadřuje. Obvykle by se mi to nelíbilo, ale tady jsem to víceméně přehlížela, jedná se o můj první cestopis, takže nemám s čím srovnávat a byla jsem natěšená. Lucie opravdu umí být zábavná, přirozeně... bohužel často také tlačí na pilu a nějaký vtip se snaží procpat skoro všude, což prostě vtipné není. A úplně zbytečně. Mám takový pocit, že někde na začátku se zmiňuje o svém básnickém střevu a spisovatelském umu, a jistě, určitě nějak psát umí, jinak by to tolik lidí nečetlo, ale zase na takovou samochválu to opravdu není. Ještě bych zmínila 2 negativa, ač obě byla již v komentářích propírána. Kam Lůca přijde, tam jí všichni mají rádi a udělají pro ní první poslední - netvrdím, že to nemůže být pravda (i když to působí dost neuvěřitelně), ovšem na papíru je to bohužel dosti nesympatické (tak jsem si myslela, že třeba v oněch rozhovorech spatřím její osobní kouzlo - nespatřila). A druhé negativum, pravděpodobně největší zlo knihy... Neustálé listování k fotkách. Příšerný. Ale abych knihu jen nekritizovala, musím uznat, že mě bavila, hlavně první půlku jsem hltala jednu stránku za druhou (pak už se to strašně opakovalo a člověk se divil, že ještě není na konci) a určitě chci dát šanci i jejímu druhému vyprávění, ale musím přiznat, že nejvíce se mi na knize líbily fotografie.
P.S. Chudák Gilligan
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
Útlá knížečka, tak báječně ulítlá! Je to tak pitomé, až je to vlastně geniální. Vtipné ztřeštěně bláznivé počtení, které ubíhalo samo. Příběh rozhodně ne pro každého, ale pro mě určitě ano.
Cesta zpátky
Erich Maria Remarque (p)
Volné pokračování západní fronty... Vracíme se zpět ke ztracené generaci mladých chlapců, jejichž život byl poznamenán válkou. Tuto knihu bych doporučovala jako nutnost (nejlépe k západní frontě, ale klidně i bez ní), protože ukazuje, že válkou to nekončí a že veškeré utrpení a strasti nezůstávají na bojišti, ale táhnou se s přeživšími dál a navždy se s nimi táhnout budou, což je věc, která možná ne každému dojde. Cesta zpátky je psaná stejným stylem jako Na západní frontě klid, což je styl velmi čtivý, poutavý, rozhodně jsem se do čtení nemusela nutit, a ač je to teprve druhé Remarqueovo dílo, které jsem přečetla, už teď se zařadil mezi mé oblíbené autory. Rozhodně doporučuji.
Forrest Gump
Winston Groom
Když jsem tuhle knížku otevřela, zprvu jsem se zděsila. Ačkoliv mám mnohem radši knížky psané spisovně, nespisovný jazyk také zvládnu, ale tohle? Slova psaná schválně špatně, absence čárek ve větách... To na mě bylo trochu moc. Ale musím říct, že když se člověk do toho čtení přeci jen pustí, úplně tyhle věci přestane vnímat a jen se směje. Kniha je skvěle čtivá, příběh teda neuvěřitelný a myslím, že autor mohl i trochu ubrat... ale i tak to bylo skvělé. Co mě ovšem překvapilo, bylo, jak moc se kniha od filmu liší (respektive film od knihy), to je úplně něco jiného! Ale oboje se mi líbilo. Tohle je přesně ten typ knihy, od které se nemůžete odtrhnout a jen byste četli a četli a četli... ale zároveň ji nechcete dočíst, protože to by znamenalo její konec. Dávám palec nahoru a těším se na druhý díl.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Kraťas za chvilku přečtený. Přišlo mi to jako kratší/zjednodušená personifikovaná verze 1984. A ani jedna z těchto knih nejsou tedy nic pěkného... Ale je dobře, že jsou a že jsou právě takové.
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Zřejmě jsem si důkladně nepřečetla popisek, proto mě překvapilo, že je příběh popisován z pohledu malé holčičky. Musím říct, že jsem z toho na začátku nebyla příliš nadšená, ale nakonec jsem za to byla ráda a myslím si, že žádná jiná postava by to nepodala lépe. Dítě příběh vypráví prostě a upřímně, ale zároveň dění okolo sebe rozumí víc, než by se dalo čekat. Dcera advokáta, který obhajuje černocha obviněného ze znásilnění bělošky, se hlavním problémem nezaobírá už od začátku, ale až později, než jsem čekala, a tak nás uvede do (ne)obyčejných radostí a strastí svých a svého bratra, čímž nám umožní seznámit se s ostatními postavami, a tak nepřichází problém, když se začíná řešit hlavní zápletka. Kniha je velmi čtivá a nejvíc mě bavila část u soudu, ačkoliv jsem jeho výsledek a částečně i průběh předpovídala, ale ničemu to nevadilo. Od začátku do konce to bylo zajímavé a plné hlubokých myšlenek srozumitelně podaných, aby je pochopilo i to malé dítě jako Čipera.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Tohle je snad poprvé, co jsem sáhla po povídkách, a rozhodně toho nelituji. Na Zaklínače jsem zatím slyšela jen samou chválu a nemůžu jinak než souhlasit, fantasy mám ráda a tohle je navíc vtipné, napínavé a zajímavé, rozhodně jsem se ani jednou nenudila, nově příchozí postavy vždy ožijí s lehkostí a líbí se mi také narážky na některé pohádky, zkrátka a jednoduše se nemůžu dočkat, až se dostanu k dalším Geraltovým dobrodružstvím.
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
Matthew Perry nás nechává nakouknout pod pokličku jeho života a to bez pozlátek. Popisuje především svůj boj se závislostí a čtenář doufá, aby ho vyhrál. Matthew dle mého není přímo pan spisovatel s velkým P nebo S, ale rozhodně je kniha čtivá. Nejvíce zaujme pravděpodobně fanoušky seriálu Přátelé, i na který se po přečtení budou dívat jinak.
Hudba ticha
Patrick Rothfuss
Osobně mi dělalo problém u knihy udržet pozornost, většinu knížky nevím, co se dělo. Když jsem zrovna byla schopná vnímat, tak jsem s hlavní (a v podstatě jedinou) postavou - Auri celkem sympatizovala. Nicméně čtenářský zážitek z knihy, když téměř nevím, co se v ní dělo, je téměř nulový. Co cením, jsou pěkné ilustrace, mám ráda, když jsou knihy nějak ozvláštněny. Co ovšem knize velmi ubližuje, je autorova předmluva a doslov. Osobně mi přijde, jako kdyby si o sobě a o svých dílech myslel, že jsou něco víc, jsou výjimečné... Pravda je však opačná. Také mi přijde, že čtenáře, kterým se toto dílo nelíbí, tak jakoby snižuje a přijdou mu méně, ač se snaží, aby to tak nevyznělo. Autor mi svými vyjádřeními přišel nesympatický a bohužel ještě víc pokazil dojem z knihy.
Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
Co si budem, opět skvělý Remarque... Tato kniha skládá poctu hlavně přátelství a pak i lásce, není primárně o válce (se kterou si určitě většina Remarquea spojuje - a to samozřejmě oprávněně), leč se jistým způsobem válka dotýká i tohoto příběhu... Schéma všech jeho knih, které jsem doposud četla, mi přijde podobné, někdy dokonce stejné, ale pokud je člověk nečte hned za sebou, tak si myslím, že zrovna u něj to nevadí, protože je to vždy skvělé. Vždy dokáže zaujmout a chytit za srdce. Podle popisu jsem čekala něco trochu jiného, ale nevadí, s výsledkem jsem spokojena. Rozhodně doporučuji.
Jelito
Charles Bukowski
Na první pohled by se mohlo zdát, že je to jen halda prasáren, rvaček a sprostejch slov... Když se ale člověk na tuto knihu podívá doopravdy, zjistí, že se v ní skrývá něco víc. Tu a tam dílo skoro až filozofického rázu. Někdy jsem se s hlavní postavou dokázala ztotožnit, jindy se mi jeho chování hnusilo. Abych byla upřímná, nevěděla jsem, co od Bukowského čekat, a nakonec jsem nadšená. Určitě sáhnu i po dalších dílech.
Paní jezera
Andrzej Sapkowski
Uh... co tak k poslednímu dílu říct? Paní jezera má své klady i zápory. Bichle mi nevadí, ale nezlobila bych se, kdyby tato knížka byla o něco tenčí, protože některé dějové linky mě příliš nebavily (např. Nimue a Condwiramurs, anebo ta, jejímž protagonistou byl Jarre). Také bych ubrala politického pletichaření. Jistě, bylo důležitou součástí knihy, ale občas jsem se v tom ztrácela... Na druhou stranu dějové linky Geralta a Ciri byly skvělé. Také se mi líbilo, že nám autor přinejmenším nastiňoval osudy těch, jejichž život nevyhasl během série. Upřímně, takovýto konec jsem nečekala a ani nevím, jestli jsem s ním spokojená... Přesto si myslím, že i tento díl si zaslouží plných pět hvězdiček. Sága o zaklínači je jednou z nejlepších věcí, jaké jsem kdy četla, vřele doporučuji a určitě se jednou ke Geraltovi a jeho přátelům s radostí vrátím...
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
Abych pravdu řekla, nikdy by mě nenapadlo, že by mě mohl Sherlock Holmes bavit. Detektivkám holduju maximálně tak v televizi, ale že bych sáhla i po tištěné verzi? Kdepak. Přesto jsem se k této dostala a byla jsem mile překvapena. Ačkoliv jsem zápletku a její rozuzlení znala předem, i tak mě čtení moc bavilo a aspoň jsem svou znalost obohatila pár informacemi okolo. Ačkoliv je kniha staršího data, čte se opravdu dobře a příběh je poutavý. Pan Doyle popisem okolí skvěle navozuje atmosféru. A jako další plus bych dodala to, že je to celé vyprávěno z pohledu sympatického dr. Watsona. (Nejen) k maturitě doporučuji.
Jméno větru
Patrick Rothfuss
Po neskutečně dlouhé době dočteno! Kniha má zajímavý svět, bohužel je zdlouhavá, nic moc se v ní nestane, nevyskytuje se zde skoro žádná sympatická postava a hlavní hrdina je typická mužská verze Mary Sue šablony. Rádoby romantická linie mi také přišla spíš na obtíž. Je to škoda, protože, jak jsem již řekla, ten svět by za to stál... A když si vezmu, že další díl je ještě delší... Vůbec se mi do něj nechce. Jako jedno z mála plus je procvičení angličtiny, neboť jsem četla knihu v originále. Není to úplně špatné, byly tam pasáže, co mě bavily, ale bohužel jich byla menšina, a tak knihu beru spíš za ztrátu času.
Čas žít, čas umírat
Erich Maria Remarque (p)
Ze západní fronty se přesouváme o pár let dopředu na frontu východní a především do Německa. Se Západní frontou by šlo najít mnoho podobenství, šablona zůstává stejná, přesto na mě tento příběh zapůsobil jinak. Možná i silněji...? Stejně jako u Na západní frontě klid a Cesta zpátky jsem se i do Čas žít, čas umírat začetla a nemohla (nechtěla) se odtrhnout. Čtenář se spolu s hlavním hrdinou pohybuje tím šedivým světem a raduje se spolu s ním z každé trošky štěstí, která se Ernstovi naskytla, přesto však člověk cítí jistou úzkost, protože v koutku duše ví, že tohle prostě nemůže dopadnout dobře...