Anniee komentáře u knih

Tohle 2v1 jsem přečetla na jeden zátah a jsem za to ráda. Bylo to mega čtivé, ale protahovat to, asi bych přišla na to, že druhá půlka je vlastně jen čtivá omáčka. Takhle jsem to zhltla a bylo mi to jedno, protože jsem do toho byla až moc zabraná.
Tenhle typ knih moc nevyhledávám, ale tady mi horor s romantikou sedl kupodivu dobře. Oblíbila jsem si Sophii i Josepha a úspěšně se mi dařilo nepodivovat se děrám v příběhu. Romantika byla sladká a jemná a horor hutný a temný. Dohromady to tvoří zvláštní, ale velmi čtivou kombinaci, kterou nedáte z ruky. I s koncem jsem dost spokojená, ale to je hodně subjektivní, protože tohle je jediný typ konce, který toleruji.

5 29.04.2023

Čekanka určitě nebude mou oblíbenou. Od začátku moc nemusím Penelope ani Colina, takže to pro mě není žádným překvapením. Nepomohl tomu ani hon na lady Whistledownovou, a mým nejoblíbenějším stále zůstává pár Anthony&Kate.

3 27.04.2023

Já nebrečím, ty brečíš. Tohle bylo takový pohlazení po duši, že bych si to přečetla nejradši ještě jednou, a našla tam zas jinou hloubku. Šeptající dveře mají podle mě tolik vrstev, že bych to musela číst pořád a pořád, za každý bolavý situace.
Na nevrlého hlavního hrdinu jsem si zvykla už v Domu v blankytně modrém moři, takže Wallace mi teď nedělal problém. Téma smrti tady bylo bráno s takovou něžností, s přijetím a s láskou, že to ve vás prostě musí něco zanechat.
Milovala jsem ten nápad - čajovnu, Mej, Huga, Apollóna, Nelsona. Ty s láskou tvořený věty, který váma rezonujou a číst je je jako zavrtat se do pelíšku.
Dům v blankytně modrém moři mi až tak nesedl, no tohle sedlo hodně. Neskutečně se těším na autorova další díla.

8 11.04.2023

Kniha byla čtivá a téma bylo zajímavé, ale to bylo tak všechno. K postavám jsem si nevytvořila žádný vztah a konec mě taky až tak nepřekvapil.

1 05.04.2023

Nebudu lhát. Jednoznačně zatím nejlepší kniha letošního roku. Strašně jsem ji potřebovala dočíst a zároveň ji pořád odkládala, protože jsem Aarona a Catalinu ještě nechtěla opustit. Brečím a nejradši bych si ji šla přečíst znova.
Hodně jsem viděla srovnání s The Hating Game. No, za mě toto lepší. Lepší chemie (kdo by nemiloval Aarona paneboze?!), líp propracované charaktery, víc heartbreaking scény.
Asi by se téhle krásce dalo něco vytknout - možná přílišná délka. Ale já to dělat nehodlám. Důležitý je říct, že to asi nesedne každému, ale mně, jako beznadějnýmu romantikovi, kterej miluje slowburn hate-to-love, to sedlo strašně moc. Strašně jsem si zamilovala Aarona i Catalinu (hlavně oba dohromady), mám ráda tyhle kombinace silný samostatný ženy a chlapa, kterej ji chce chránit a zároveň ji podporuje v tom, jaká je a co dělá.
Takže doporůčo a doma už na mě čeká i The American Roommate Experiment, na kterej se chystám příští měsíc.

You feel complete in my arms. You feel like my home.

8 31.03.2023

(SPOILER) Příběh byl moc fajn, rychle se četl a jistotou je, že autorka má dar psát. Mně to ovšem přišlo takové nedotažené.
Ať už to, že jste si prostě museli ihned zamilovat Maxe, i když Adéla stále ještě milovala Graingera - proč? Protože Max měl aspoň nějaké povahové rysy a temperament, zatímco jediné, co se v celé knize dozvídáme o Graingerovi je to, že miluje Adélu. Nic víc, žádná povaha, jen to, že se na ni nikdy ani křivě nepodíval.
Adéla se třičtvrtě knihy neustále vzteká - to, k čemu je předurčená, dělat nebude, Maxe nechce, to a ono - a nakonec prostě jen souhlasí se vším? A Max jakoby se nechumelilo, řekne oukej, nechám svoji vesnici bez ochrany a zůstanu tady s tebou i když se celou dobu bil za něco jiného? Fuuu, co je moc, to je moc.
Retellingy mám ráda, a i tenhle byl milý, ale na mě moc jednoduchý. Dal by se z toho vytvořit mnohem komplexnější, spletitější a temnější příběh. A i romantická linka by se dala vyzdvihnout na jinou úroveň.

2 27.03.2023

Je to s podivem, ale toto mě docela brutálně zasáhlo. Všechno to šílenství, tichý, vyčkávající, pak probublávající a nakonec tryskající všemi směry. To šílenství mě zasáhlo nejvíc. Všudypřítomný, nacházející se v lidech, u kterých bychom to čekali nejméně. Ta temnota, to zoufalství. Všechno toto krásně doplňovaly Baudelairovy básně ze sbírky Květy zla.
Kniha sama o sobě nebyla až tak speciální, byla spíše překombinovaná a zbrklá. Ale něco v ní mě prostě zaujalo a nedalo mi, abych se, byť jen na chvíli, odtrhla. Na každého bude působit jiným způsobem, někdo bude zklamaný, někdo nadšený, to je jasné. A třeba by i na mě působila jinak, kdybych ji četla jindy, jinde, jinak

2 22.03.2023

Tak abych nebyla hned od začátku negativní - tahle kniha má obrovskej přesah v podobě pitvání strachů a fóbií. No ale za mě je to tak všechno.
Na Wulfa Dorna jsem se na mnohá doporučení chystala už dlouho. A bylo to teda zklamání. Zápletka originální snad jen v zaměření se na ony fóbie, jinak propraná už tolikrát, že ani nezaujme. Příběh byl čtivý, ale vlastně mě ani nezajímalo co se postavám stane nebo jak to celé dopadne. Žádná z hlavních postav mi nepřirostla k srdci a napětí se taky nekonalo. Achjo.

1 20.03.2023

Nevím, proč jsem Ziburu tak dlouho odkládala, když jsem věděla že nezklame a že budu nadšená. Mám ráda jeho humor, přístup k životu a zážitky, které tak bravurně popisuje. Jednou za čas, když byla nálada, jsem si přečetla kapitolku, výborně se bavila a ještě se dozvěděla kupu historických faktů a načerpala náměty na výlety po Česku.

11 19.03.2023

Hádej, jak moc tě mám rád je prostě láska. A pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je rozkošnější kniha nebo kreslené příběhy v televizi. Milují to i děti v mé třídě ve školce - tuhle jsme četli během týdne několikrát.

17.03.2023

Souzním, i jako žena. A i jako žena jsem si tam našla svoje. A zároveň pochopila některé muže okolo sebe. Velký dobrý byly kapitoly o vztahu, o hádkách, o ženách a jejich pohledu. Velkej přínos pro oboje pohlaví, myslím. A i když je to opravdu souhrn souhrnu, komu to sedlo, ten se bude pídit dál, a to je hlavní. Jestli budu mít někdy syna, tak tohle bude mít v jeho knihovně svoje místo.

1 12.03.2023

Tak tohle bylo velký špatný. Po dvou autorových úžasných knihách jsem měla velká očekávání - ale toto
Děj se ne a ne rozjet, pořád jsem si říkala že už to najede na klasickou notu od které se pak nedá odtrhnout, ale nestalo se tak. Kniha se táhla od první do poslední stránky. O nějakém mega zvratu ani nemluvě. Všechny postavy mě vytáčely a rozhodně se nedá mluvit o nějakém jejich vývoji. Zklamání.

1 09.03.2023

Kirke byla narozdíl od Achilleovy písně čtivá, a to od začátku do konce. Autorka má opravdu dar psát, poutavě a s láskou k jazyku. Jde tam cítit i ta láska k mytologii a díky tomu jsem se do toho tak vžila. Hrozně mě bavily všechny ty osudy, a i když většinu znám, tak takhle uceleně působily úplně jinak, jako krásná, drsná pohádka.

7 05.03.2023

Tak tohle… Už dlouho jsem u knížky neplakala, ale tady? Fuuu.
Naivně jsem si po přečtení Jak svrhnout vévodu myslela, že si k Lucii nenajdu cestu a do druhého dílu se mi proto nechtělo. No našla jsem si ji během prvních stránek a během těch posledních jsem s ní soucitíla jako s nejlepší přítelkyní. Tak strašně jsem ji chápala - jak se člověk zamiluje a najednou neví, kde mu hlava stojí a za čím stojí on sám. A nejlepší na tom je, že to ustála.
A ta chemie mezi ní a Tristanem? Lépe popsanou jsem snad v životě nečetla.
Jakmile jsem začala číst, nešlo se odtrhnout. Hladově jsem hltala každou pasáž, a poslední strany mě spolehlivě rozložily… Ta laskavá podpora, ta chuť zo všechno pochopit, tu bolest a nespravedlnost. Ten boj za lepší svět ať to stojí co to stojí. To, ze proboha jsme v tom spolu. My všichni. Dva ve vztahu. Přes slzy jsem neviděla na poslední odstavce před epilogem. A to stejný se opakovalo u doslovu. Silný. Silný, laskavý, plný naděje. A lásky, samozřejmě. Chtěla bych si to zase přečíst poprvé.

4 28.02.2023

Tak tohle bylo dlouhý, nabitý informacemi a hutný. Nevím, jak jinak to popsat. V podstatě tam není až tak moc akce, ale i tak se nedá přestat číst. Weir prostě umí. A ten konec? Paráda.
Jenom teda doporučuju si o knize předem nic moc nezjišťovat a jít do ní s tím, že téměř nic nevíte. Já to tak udělala a nelituju.

11 25.02.2023

Fulghum je láska. Miluju jeho přístup k životu, jeho životní příběhy a to, jak je dokáže popsat. Miluju jak se zamýšlí nad problémy všedních dní. Každá povídka je unikát kterej zahřeje u srdíčka.

4 16.02.2023

Dočteno už pár dní zpátky, a co vám budu povídat, bojím se ještě teď.
Atmosféra je neuvěřitelná, to, že jsem viděla film zážitek ještě prohloubilo. Zlo protkané celou knihou jako by s blížícím se koncem sílilo a sílilo a autorův doslov tomu teda dodal korunu - potřebuju nutně vědět, jak to s pohořím Tribeč vlastně je!!

16 16.02.2023

John Marrs se pomalu ale jistě stává srdcovým autorem. Jeho knížky jsou hroznej masakr - hlavně co se zvratů týče. Vždycky, když už si myslíte, že trošku víte co se tam děje a začínáte mít nějaký názor na hlavní postavy, se to přetočí úplně vzhůru nohama a vy jen koukáte a nechápete. A za chvíli znova. A znova.
Vůbec mi nepřišlo, že má kniha přes 400 stránek. Byla neodložitelná, doopravdy. I když by se autorovi dalo vytknout kdeco, čtivost to rozhodně nebude. Dám si od autora chvíli pauzu a pak se vrhnu na knihu Když jsi odešel a doufám, že to bude podobná pecka jako toto nebo Spřízněné duše.

6 10.02.2023

Nejsem tak nadšená jako u Útočiště, ani tak zklamaná jako u Obra z mlhy. Je to něco mezi tím. Autor vás klasicky celou knihu tahá za nos a na konci provalí pravdu, která je extrémně neuvěřitelná, ale když si promítnete děj, tak vlastně dává smysl. Určitě si přečtu i další knihy, co od Loubryho vyjdou.
A mimochodem, nechápu proč je název tak jiný od toho francouzského, který sedí knize o dost víc.

5 07.02.2023

Co si budem, sedla do nálady. Až moc. Strašně mi sedla Penelope tím, že nebyla klasická ufňukaná hrdinka, i když už jsem si chvílemi říkala že bych ji taky nezvládla. Ale byla boží. A vtipná. Nestalo se tam nic heartbreaking, to taky oceňuji. Prostě pohádka pro velký holky, nad kterou netřeba moc přemýšlet. Jediný, co mi tam hodně vadilo, byla Emily. Kámoška na baterky - jak mohla reagovat na všechno jen prostředníčkem?!

9 29.01.2023