Anna 13 komentáře u knih

Tohle je... neuvěřitelná kniha.
Příběh je tak silný, že vám zatíží srdce. Tak emocionálně náročný, že druhou polovinu knihy jen probrečíte.
Pokud jste člověk, dotkne se vás a poznamená vás.
Pokud jste žena, sejme vás.
A pokud jste matka... o tom ani raději nechci přemýšlet, jaké to musí být.

Neočekávala jsem, že to bude příběh tak velkolepý.
Nevěděla jsem, že čtu něco zcela ojedinělého a úplně výjimečného, dokud jsem se nedostala tak do třetiny knihy. Pak jsem již nemohla přestat, ale zároveň jsem si knihu chtěla šetřit.
Jak může být příběh tak drtivý a temný a zároveň tak povznášející a plný naděje?
Jak může jedno tajemství a pohřbená pravda převrátit naopak svět?
A jak se může hrdinka, jakou je Audrey, vůbec smát?

Vím jistě, že na pár scén z této knihy nikdy nezapomenu. Nikdy. Protože něco takového jsem ještě nečetla a možná už číst nebudu.
Příběh hoden zfilmování.
Kniha, ze které by měl být bestseller.
Já ji budu doporučovat dál a doufám, že lidé po jejím přečtení řeknou víc, než jen: "Bylo to super!"

2 13.12.2020

Jsem okouzlena slovy, naším nádherným jazykem a výjimečnou osobností Jiřího Žáčka.
Každá báseň se mě dotkla a já žasla nad tím, že mi trvalo tak dlouho tuto překrásnou poezii objevit.
Děkuji ti, tatínku, že jsi duší básník a že jsem díky tobě strávila čas opravdovým uměním.

Krásné, bylo to opravdu krásné... Asi se této malé sbírky nedokážu vzdát.

5 10.12.2020

"Čím víc jsem o Revovi psala v DOPISECH, tím víc jsem chtěla vyprávět jeho příběh - jenom jsem netušila, jak bolestné bude dostat se mu do hlavy." - Brigid Kemmererová

Čím víc se Rev v DOPISECH objevoval, tím víc jsem chtěla poznat jeho srdce... Učaroval mi tak, jak žádná vedlejší postava dlouho ne. Když jsem se dozvěděla, že druhý díl této série bude o něm, už jsem netrpělivě očekávala den, kdy tuto knihu budu moci začít číst. A když jsem ji držela v rukou, ještě jsem ten pocit chtěla oddálit - to těšení se, že ho poznám, že mu porozumím... Je to čirá láska k literární postavě. Taková, jaká jenom láska tohoto druhu může být. Nejčistší...

DOPISY ZTRACENÝM jsou překrásným románem, který je ve svém žánru výjimečný. Dojímala jsem se u něho. Zasáhl mě do srdce...
NA CO SLOVA NESTAČÍ ho předčil.
Obě dvě knihy obsahují velice tísnivá a složitá témata, která když se v poslední době objeví v Young Adult žánru, tak mě jejich uchopení a zpracování neuspokojí.
Autorka se místo romantické dějové linky více věnuje právě nitru hlavních hrdinů a čtenáře ponoří do jejich emocí. Zahltí ho a nenechá chladným.

Na tuto knihu doopravdy nestačí slova. Protože sám Rev Fletcher je nepopsatelný. A to on kraluje tomuto příběhu. Miluji ho a miluji tuto knihu. A autorce děkuji, že se jeho příběhu věnovala. Že světu darovala tohoto hrdinu... Věřím, že Rev vzbuzuje lásku všude tam, kde se čte tato kniha. A proto má kniha ohromnou cenu.

S nesmírnou láskou, děkuji.

5 08.12.2020

Tak ráda jsem se znovu ocitla ve Flinsteadu... Tohle přímořské maloměsto mi chybělo.

FÁMA byla kniha, která mě toto léto hodně překvapila. Rozhodně jsem nečekala, že se mi žhavá thrillerová novinka tak zalíbí, a že budu mít z nějaké nové knihy tohoto žánru opět radost.
Lesley Kara je ale skvělá spisovatelka. Má neskutečně svižný styl psaní, který vtahuje do děje a postupuje stále stejným tempem. Nikam se zběsile neřítí, ale ani nepostává na místě. Překvapuje, ale ne za každou cenu.
Autorčiny konce bývají překombinované, ale to mi požitek z jejích knih nikdy nezkazilo. Umí navodit atmosféru, dokáže, aby si čtenář zamiloval všechny postavy a ve svém oblíbeném městečku s nimi vždy rozehraje své ojedinělé hry.
Líbilo se mi, jak se zhostila tématu závislosti na alkoholu. Myslím, že do toho pronikla jak jen mohla a dokázala, že jsem s jejími závislými hrdiny hodně soucítila. Také mi do této problematiky přinesla nový vhled a změnila tak způsob, jak jsem na tyto lidi nahlížela.

Já mám knihy této paní prostě ráda. Nepovažuji je tak úplně za thrillery, protože si myslím, že kromě velké dávky napětí a zajímavě spleteného děje ukrývají mnohem víc.
Pohltí a baví. Mají v sobě všechno, co by měly poutavé knihy mít. Doporučuji.

6 05.12.2020

AFTER... Série, která vás pohltí.
Není to literatura, která by si zasluhovala ceny. Není to příběh, který bychom měli stavět na piedestal. Místy je to zdlouhavé a opakující se. Často už vás nevytáčejí jen hrdinové, ale i sama autorka, která jim do cesty společnému štěstí staví neustále nějaké překážky.
Přes všechny výtky, které mám a které nedokážu ani popsat, je to příběh plný citů. Sem tam si prostě chceme přečíst něco vášnivého a spalujícího... Láska mezi Tessou a Hardinem taková je. Ti dva se milují až za hrob, ale nedokážou spolu být. Takže se pohybujeme v kruhu výčitek a odpustků, průšvihů a následného udobřování.
Spalující touha, neovladatelná zuřivost, nezvladatelná žárlivost, neutichající vášeň, horoucí láska, stupňující se bolest - toho všeho je v Afteru požehnaně.

Cítíte, co cítí hrdinové. Do příběhu jste vyloženě zažraní a nechcete se ho vzdát.
I když jsem si uvědomovala, jak je to už někdy přehnané a zvraty se kupí jeden na druhý, přesto jsem si tu jízdu prostě užívala.
Nechtěla bych se řadit k fanynkám tohoto fenoménu, protože po celou dobu čtení obou dílů jsem používala své kritické myšlení. Nepropadala jsem bezhlavě příběhu, který je chvilkami opravdu naivní a ubírá se až do nesmyslných směrů...
I když k tomu mám výtky a nebudu na knihy vzpomínat v nějakém zamilovaném oparu, přesto dokážu pochopit svět, který sérii After tak srdečně přijal. Ony ty knihy jsou nesmírně čtivé, plné nečekaných zvratů a situací, které čtenáře nenapadnou. A jsou také plné momentů, které chce prožívat každá dívka.

Druhý díl mi změnil pohled na vztah Tessy a Hardina. Nemyslela jsem si, že by se k sobě mohli vrátit, odpuštění jsem v jejich případě považovala za nemožné a ponižující.
Touto knihou jsem však pochopila, že je to příběh dívky, která se zamilovala do kluka, který rozhodně nezapadá do toho ideálu, o kterém snila. Celý její příběh je o souboji srdce a rozumu. O tom, že si nemůžeme vybrat koho milujeme, ale když už milujeme, musíme ho milovat i s tím nejhorším, co ten člověk v sobě má. Musíme přijmout jeho hříchy... Protože, ať už je Hardin jakýkoliv, jenom láska ho může zachránit. Pokud by Tessa nevydržela, co by se z něho stalo? A jak by ona mohla žít dál?

Film bude jen slabý odvar toho, co prožijete na stránkách této knihy. I když jsem ho neviděla, tohle tvrdím s jistotou.
Anna Todd není nijak zvlášť dobrá spisovatelka, ale je to výjimečná vypravěčka.
A já vím, že do dalších dílů Afteru vpluji znovu... I když teď potřebuji oddech. Musím toho potetovaného kluka nechat nějaký čas jen mezi deskami knih.

Teď se mi zdá, že je After nikdy nekončící emocionální smršť. Ale není věčná. Z tohoto příběhu každá z nás vyroste...

5 28.11.2020

Dočetla jsem ji před pár minutami. Jen sedím a dívám se na obálku knihy, na ten obraz Stehlíka, který hraje v příběhu Donny Tarttové hlavní roli.
Vím, že to, co se ve mně ke konci knihy odehrávalo, nikdy nedokážu popsat. Dojetí, strach, přijetí pravdy hlavního hrdiny - je to čirá rozkolísanost citů. Vím, že se k posledním stranám ještě vrátím.

Knihu jsem četla tři týdny. Od samého počátku jsem věděla, že tato kniha je zcela unikátní, neskutečně hutná a prostoupená životem - jeho utrpením a zoufalstvím. Tarttová píše tak, že to není jako byste byli v rušném New Yorku - vy tam opravdu jste. Všechno to slyšíte a cítíte a vidíte. Místy je to dokonalejší než film. Vezme úplně všechno, co se dá (i to co se nedá) vymyslet a nahrne to na papír, aniž by to působilo zmateně.
Někdy jste přesycení a chcete být šetřeni. Možná proto se se čtením někdy loudáte, nebo dokonce sáhnete po jiné knize. A jindy se zase celý den těšíte na to, až do toho příběhu znovu spadnete. Až se necháte zavalit tím světem, kde je toho tolik, že doslova zapomenete na svůj vlastní.

Jedno je však podle mě jisté - pokud dočtete až tam, kde je jen prach, a z velkoleposti se během vteřiny stanou trosky - už knihu neodložíte.
Ta kniha má srdce, které tepe, nepřestává být lidské, žije, dusí se, pluje, šepotá,...
Mám pocit, že s touto knihou ve mně něco umřelo... Možná ne napořád. V tuto chvíli však pohlížím na svět duší Thea, se kterým jsem přeci jen strávila tři týdny a jsem jím naplněná. Není to příjemné, ale je to upřímné vnímání naší existence, naší upachtěnosti.

Kniha mi dala především příběh - napěchovaný vším, co se do něj vešlo. Brilantně napsaný příběh. Nasadila mi do hlavy věty a myšlenky, které se uvelebí i v mém deníku a budou mě provázet dál.

Když držíte v rukou Stehlíka, jako byste drželi jeden lidský (fiktivní) život.
Stehlík je velkolepý román. Znepokojující. Duši obohacující.
Komu však na konci zazpívá?

(Tímto komentářem jsem vypsala zhruba tak jedno procento toho, co na mě kniha přenesla.)


"Obrovské soužení, jemuž teprve začínám rozumět: nikdo nemá možnost si vybrat vlastní srdce."

14 21.11.2020

(SPOILER) Přirovnávat knihu k nejznámějším románům Johna Greena a Jojo Moyesové je více než přehnané... Je to jen proto, že kniha končí zlomeným srdcem a ztrátou milované osoby? Nevidím totiž jinak jedinou podobnost ve zmiňovaných knihách a jako jejich velkou milovnici mě to až uráží...
Tato kniha není hluboká... Děj má nevyvážený rytmus. Někdy moc uhání dopředu - tam, kde by bylo dobré chvíli setrvat nebo se úplně zastavit. A jinde šlape vodu - tam kde je to ubíjející, nudné a kdy bychom se již sakra měli hnout z místa.
Postavy jsou milé, obdivuhodné, vzbuzující laskavost.
Koncept příběhu není špatný. Chtělo by to sice ještě trochu víc zvratů, nějakých odboček a dalších možných směrů, ale jako román pro teenagery by to bohatě stačilo.
Zpracování je ale otřesné. Může to být překladem - a někdy jsem si byla skoro jistá, že to překladem bylo, ale autorka píše příliš jednoduše, někdy kostrbatě.
Oceňuji, že nastínila problém autismu...

Ovšem, jak již tu mnozí psali - ten konec je to jediné, co vás nutí navýšit počet hvězd. To jediné, co příběhem trochu víc pohnulo.
Velmi mladým čtenářům bych knihu doporučila. I mně by se jako třináctileté určitě líbila...
Jinak jsem ale zklamaná a nespokojená a naštvaná, že se k navýšení prodeje používají hesla Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala, které nalákají, ale ve skutečnosti je pak čtenář pohoršen a udiven, jak se tohle vůbec může srovnávat. Šetřeme těmito přirovnáními - přeci jen Green s Moyesovou jsou na úplně jiném levelu. Takovýto autoři se nerodí každý den. Jsou výjimeční, važme si jich a nezneužívejme jejich romány k tomu, abychom prodali něco tak obyčejného a vlastně ne moc dobře napsaného - román Normálně jiní.

2 15.11.2020

I když s komentáři pode mnou lze souhlasit, přesto bych knihu nehodnotila tak příkře...
Hana Skálová se svými dotazy mohla jít jistě někdy více do hloubky, aby nám toho bylo odhaleno více, ale přesto si myslím, že se kniha ve výsledku povedla. Jsou v ní obsaženy překrásné fotografie, je rozčleněna do přehledných kapitol a čtenář se v Dariině kariéře velmi dobře orientuje.

Příběh Darii Klimentové je fascinující. To je to, co si budu pamatovat a co si z knihy odnáším - že sny se plní a doslova nic není nemožné.
Ona vlastně zažila vše, o čem snila při studiu na konzervatoři a možná ještě více. Vystoupala až na samotný vrchol...
Překvapilo mě, že tu baletní svět není zobrazen negativně, neboť si myslím, že má spoustu stinných stránek, o kterých jiní tanečníci často hovoří. Daria je však pohlcena láskou a vášní k tanci, divadlu. Byla zrozena pro jeviště a měla v sobě tolik odvahy, odhodlání, píle a disciplíny, že byla asi opravdu velmi šťastná tam, kde byla a v tom, co dělala.

Příběh je to až neuvěřitelný. Zcela výjimečný.
Ke knize se ráda vrátím.

6 12.11.2020

Měla jsem poměrně již docela kritickou čtenářskou krizi.
Potřebovala jsem knihu, která se mi svým příběhem doslova přilepí k rukou. Knihu, na kterou budu neustále myslet.
A to dokázal Řetěz, jehož okovy v průběhu čtení nepřetrhnete. A pouto k tomuto thrilleru bude věčné.

Určitě se na ni nedá jen tak zapomenout.
Rozhodně je velmi svižně psaná - bez hluchých, slepých či němých míst.
Udržuje vás v napětí i strachu (člověk pak k večeru přemítá, zda má vůbec vycházet ven).
Má sympatické hrdiny, kterým fandíte.
Knize skoro nic nechybí...
Já sama jsem jen nebyla uspokojená koncem - na můj vkus to bylo až moc... Moc všeho. Toho dobrého i toho zlého.

Přesto této knize, která je neuvěřitelně napínavou a originálně zběsilou jízdou, nechci uškodit čtyřmi hvězdami.

Doporučuji všem nadšencům thrillerového žánru.
Všem, co se touží bát.
Všem, kteří hledají vzrušení z četby anebo těm, kteří se potřebují vyhrabat ze čtenářského bloku.
Skvělá, šíleně skvělá kniha!

14 09.11.2020

SPOILERY

Když autorka nechává svou Tessu umírat... otevírá nám cestu k opravdovému životu.
Když Tessa umírá, probouzí v nás lásku ke všemu, co máme, co můžeme, co musíme.
Když Tesa odchází, my chceme žít. Chceme si najednou všímat i toho, že nám do čaje svítí slunce.
Když Tessa opouští svět, máme strach. Cítíme toho tolik a přijde nám to tak autentické, tak dobře možné...
Tato kniha na konci umírá v té nejkrásnější a nejupřímnější podobě.
Možná nikdy nebudete číst nic podobného.


Četla jsem ji ve třinácti, nyní jsem se k ní vrátila. Tušila jsem, že z toho zase budu špatná a že ji nedokážu číst před spaním. Ale také jsem věděla, že Downhamová píše nebojácně, okázale a statečně. Kdo jednou tuto knihu přečte, má ji už napořád. Už se jí nedokáže pustit. Ať je mu kolik chce let.

Nebojte se do toho na konci položit. Brečte, prociťte tu bolest, dýchejte... Milujte tu knihu až do konce, i když se jí vlastně bojíte. Je neuvěřitelné, co dokáží slova a lidi jako Jenny Downham.

Děkuji...

Knížka, která témata "jen" nastíní, sotva se jich dotkne, téměř do nich nepronikne. Ale přesto čtenáře zasáhne...

Cítila jsem úzkost, smutek, bezútěšnost, pochyby, zvědavost,... Tento příběh v člověku asi nevzbudí nic hezkého, možná tak dojetí.
Oceňuji, jak autorka dokázala popsat pocity starého muže, jeho odcházení - působilo to opravdově, bolelo to.

Nebylo to moc o ději, nebo alespoň pro mě ne. Točilo se to okolo existenciálních otázek, konečnosti života, probouzelo nelibé až depresivní pocity.
Pokud se v tom po přečtení nechcete topit dál, přelaďte se nějak zase na to hezké ve vás.

I když je to kniha vzbuzující tíseň, i když jsem od ní čekala něco jiného, dala mi to, co jsem u knih jí předešlých a již odložených nedostala. A to důvod, proč čtu a proč to tolik miluju. To kouzlo. Kouzlo člověka zcela odrovnat pár dobře napsanými větami.

9 17.10.2020

"Proč by jinak mělo cenu žít, když ne pro iluzi všeho?"

Když jsem před pár dny přečetla první díl této série - Dobrý proti severáku, nemohla jsem jinak, než ho ihned přečíst ještě jednou. Poslední stránka té knihy byla zároveň opětovným začátkem. Návratem. Zamilovala jsem se do toho příběhu. Šíleně.

A dnes jsem dočetla druhý díl. Byl dobrý. Vlastně víc než dobrý. Je neuvěřitelné, kolik moudrosti, kolik života ty knihy v sobě obsahují. Ale už se s poslední stránkou nevrátím na její začátek. V tom bude asi jejich rozdíl.
Nicméně jsem ráda, že znám celý příběh Emmy a Lea. Zbožňuju je. Budou mi chybět. Ale zároveň se mnou jdou dál. Beru si je do života s sebou.


Nezapomenutelné. Dechberoucí. Jedinečné.

7 13.10.2020

Nemám tušení, jak knihu hodnotit, co k ní napsat.
Je pro mě taková neuchopitelná...

Postavy příběhu mě nijak zvlášť nezaujaly. Netušila jsem, co má společného Scottovo drastické ubývání na váze s párem leseb, po celou dobu mi to nešlo do hlavy, hledala jsem souvislosti, nudila jsem se... Vůbec jsem netušila, kam King příběh povede, ale musím říci, že i když mě příběh vlastně vůbec nezaujal, ten konec byl v něčem šíleně krásný. A za to ta třetí hvězda.

Je to však jedno z těch děl od Kinga, které mě nezaujalo a ke kterému jsem nenavázala žádné city. Občas se mi to s nějakou jeho povídkou stane... Nijak zklamaná ani nejsem. I takovýhle je občas Stephen King.

5 11.10.2020

(SPOILER) Bože můj... co jsem to jen za pouhých pár hodin prožila?
A proč mě tolik bolí srdce?

Jak mám teď usnout?
Jak mám vůbec něco teď dělat?
Mám si přečíst pokračování nebo to mám nechat, jak to je?
Proč jsem z toho tak nervózní?
Proč jsem u posledních stran skoro nedýchala?

Jak je možné, že něco tak krásného člověk dokáže napsat?


Jsem vykolejená... musím zase najít trať. Musím si to přečíst ještě jednou. Musím se na ten konec připravit, abych ho podruhé lépe zvládla.

Možná druhá nejporozuhodnější a rozhodně navždy nezapomenutelná kniha v tomto roce.

14 10.10.2020

Překvapivě se mi sbírka těchto povídek líbila více než titul V bílém plášti...
Až na tři výjimky jsem si všechny povídky vyloženě užila...

Má absolutní favoritka je Plačidruh Daniely Fischerové... Četla jsem ji v pozdních nočních hodinách, přesně v časech, kdy si hrdinové povídky dopisovaly... Možná i proto pro mě měla takové kouzlo a silně na mě zapůsobila. Chystám se k ní ještě vrátit.
Další velice povedená záležitost je povídka Tomáše Baldýnského Poslední pár na světě se rozchází. Velice zajímavá myšlenka, dobře zpracovaná a do této sbírky příhodná.
Skvost plný emocí - ta od Hany Lasicové. Povídka, podle které se jmenuje celá tato kniha je neskutečně živoucí a snadno představitelná.

Tyto tři mě zasáhly nejvíce, ale i ostatní hodnotím kladně a těším se, co tato edice přinese dalšího...

3 10.10.2020

Kdo píše o knihách, má mou pozornost.

Na tuto knížku jsem se strašně dlouho těšila. A když jsem se k ní konečně dostala, dala jsem jí přednost před všemi ostatními knihami toho dne donesenými z knihovny. A ze začátku jsem se života Shauna Bythella nemohla nabažit. Bavil mě jeho humor a netrpělivě jsem čekala, jaký další exotický návštěvník jeho knižního bludiště vstoupí do dveří.
Ale čeho je moc, toho je příliš.
Takže jsem se začala nudit. Autor knihy popisuje rutinu každodne a pouští se do popisů svého soukromí, které mě ani nezajímalo. Události se opakují. Sem tam se vynoří nějaká perla v podobě další interakce se zákazníky, občas se dozvíme něco opravdu zajímavého o obchodování s knihami, ale ve výsledku jsme přesyceni.

Jsem zklamaná a na Zpověď knihkupce už nemám energii.
Nevím, zda knihu doporučit. Neumím si dost dobře představit, že někdo bude chtít po Deníku další nálož v podobě Zpovědi.
Mně to asi stačilo.

4 08.10.2020

Mona Kasten to prostě umí.
Jsem tak ráda, že jsem se k této autorce konečně dostala. Že jsem objevila tak úžasné hrdiny a hrdinky a ponořila se do příběhů skutečně propracovaných a nabitých velkým množstvím emocí.

Kniha Začít znovu knihu Věřit znovu o stupínek převyšuje.
To ale nic nemění na tom, že láska Dawn a Spencera je opět neuvěřitelně silnou tsunami, kterou stěží rozdýcháte a kterou budete nejednou smeteni. Mona Kasten vás unese úplně někam jinam.
I když mi zbývalo posledních padesát stran, stejně jsem je večer nedokázala dočíst, protože jsem se ještě naposledy chtěla probudit s tím, že se tam mohu vrátit. Že se k nim mohu vrátit.
Kdo by nechtěl Dawn Edwardsovou za nejlepší kamarádku?
A kdo by se nechtěl nechat objímat Spencerem Cosgrovem?
Takže asi tak...

Jsem neskutečně natěšená na další díly. Budu netrpělivě očekávat e-mail z knihovny.
Netušila jsem, co v románech Mony Kasten najdu. Překvapila mě, svedla a já od ní přečtu všechno, co od ní kdy vydají.

6 03.10.2020

Nasála jsem ta slova do sebe, jako by byla vzduch...
Mám čisto v duši, protože Atticus je déšť, který spláchne to, co nechcete cítit a poleje vás tím, po čem toužíte.

Doufám, že se nikdy neodmiluju...

7 29.09.2020

"Je to prostě krátká kniha, která není literaturou." - slova Natálie Kocábové

Ok... A to je omluva?
Za to, že jsem "musela" číst ty její nekonečné stížnosti, které se neustále množily a opakovaly?
Nevím... Fakt nevím, co si myslet. Avšak to poslední, co bych chtěla číst, jsou kecy o tom, jak je tlustá a kolik kil ještě potřebuje shodit. Nebo kolik barů vymetla a kolik skleniček vypila. Máma dvou dětí.
Nechci soudit.
Jen mi nepřipadá, že je dobré na takovéto texty upínat pozornost.
Nevím, kolik rozvedených žen by se v tom mohlo najít. Pokud by jich bylo hodně, asi by mě vážně vyděsila nezodpovědnost lidí.

Čekala jsem odpočinkové čtení v duchu Nesvadbové, Kohoutové či Šoposké. Nic převratného, ale alespoň zábavného a nápaditého.
V ženském časopise se to jednou měsíčně dá snést... Přesto si myslím, že je tato kniha de facto o ničem. Jde jen o citový výlev jedné nepatrně smutné ženy.

Za něco stojí jen ilustrace. Myokard je úžasná.

5 28.09.2020

Zatraceně...


Tohle je...
...nezapomenutelné.

I když je z této série poměrně slušný fenomén, stejně mě nikdo nevaroval, že se takhle zamiluju a nedokážu to odložit. A že představa, že jednou dojdu na konec, bude tak nevýslovně krutá.
Já všechny nezasvěcené varuji: Allie a Kaden jsou hrdinové, kteří jsou tak dobře napsaní, že je poznáte skrz naskrz a vytvoříte si k nim silná pouta, která nezpřetrháte. Jejich trpělivé a neskutečně nápadité sbližování je koncertem pro duši. Je to taková krása. Příběh je tak excelentně vystupňovaný... Je to tak překrásně zamilované...

Jak je možné, že jsem díky Kadenovi Whiteovi skoro zapomněla na Deana Holdera? Kluk Mony Kastenové překonává kluka Colleen Hooverové...

Boží.
Nejbožštější.

Srdcová záležitost. Jednou provždy.

11 27.09.2020