Anie.M komentáře u knih

velikánský hlad, který je nutné něčím zahnat, možná nějakým činem. u prvního i druhého útoku se mi zdálo, že znuděně hnedají, jak přesně a kde sehnat jídlo a jestli přepadení je skutečně dobrý nápad .... hlad na něco, nevím co. takové hledání toho, po čem prahnu.
Murakamiho styl se mi velmi líbí, zaujalo mě tam i spoustu dalších nastíněných myšlenek a pasáží z vyprávení hlavního hrdiny.
teším se na další z kratkých povídek.

1 13.01.2019

na to, že je to česká klasika mě celkový příběh nijak nenadchnul - léto na malém městě, kde se najednou něco děje a všichni jsou jak utržení.
rozhodně jsem si užívala tu češtinu, někdy dokáže být vtipná a jindy něžná. je to velmi vyjímečný jazyk.
"můj manžel plkává dosti často" (plkat mimochodem říká i moje babi, ale vidět to slovo v knížce, je tak nějak jiné)
"nejvhodnější jsou nahá, růžová ústa bez ozdob"

10 09.01.2019

kniha se mi velmi líbila, mystika, rituály, krásná a divoká příroda Irska a na druhé straně obyčejný život policajtky, která má jasně daná fakta a mtrvoly. případy se uzavřely, vrah se vypátral, ale přeci jen mi přijde, že něco zůstalo viset ve vzduchu ....

5 08.01.2019

neskutečné jak je dětská mysl zranitelná a křehká. kéž by se knížka dostala do rukou více a více rodičům, vlastně nejen rodičům.

5 04.01.2019

nápad na thriller není špatný, zahrada, unesené dívky a umění v podobě tetování motýlích křídel. Co mě ovšem zarazilo byla dost zvrácená představivost autorky a ještě k tomu, to celé bylo vyprávěno tak nenásilnou formou bez gradace napetí či nějakého spádu, jako by se zdálo, že je to zcela normální a občas se to stává, taková trošku perverzní nuda. Maya mi byla zpočátku protivná, ale nakonec byla nejzajímavější postavou.

6 03.01.2019

no .... jak hodnotit, je to spletenec spletenců, který brzy přestává být zajímavý.
opravdu mě tento příběh nijak neoslovit, i když na začátku jsem čekala něco lehce mysteriózního, co se bude pojit k osudnému jezeru a okořenilo by to knihu. a ono nic.

7 28.12.2018

člověk nemusí být silně věřící, aby cítil prostou upřímnost a lásku ...

je zcela na každém z nás, aby si věci ze života Lorny vysvětlil reálně s důkazy a nebo si ponechal myšlenku, že možná něco mezi nebem a zemí opravdu existuje.

5 26.12.2018

Fabriku jsem si poslechla jako audioknihu - rozhodně doporučuji. a jelikož jsem milovnice archivů, antikvariátů a všech možných starých lejster, tak mě nevadila ani ta reklama na výstavu, kterou jsem brala jako takovou kulisu toho, jak se autorka dostala zrovna k tomuto tématu a kde všude hledala dostupné informace. vyzdvyhnout se musí její jazyková dovednost a um zatáhnout do děje čtenáře/posluchače i když nemá k místu či tématu nejblíže.

3 20.12.2018

Knihu lze označit za mistrovké dílo a to i přes to, že z ní čiší zoufalství, beznaděj, vyhoření lidskosti. ačkoliv snesu hodně, vraždy hlava nehlava, vydírání, mučení, u téhle knížky jsem snad půlku robrečela .... nad tou beznadějí, nad něčím co se stalo 73 let zpátky a ať si každý kdo chce co chce říká, stále si tu historii neseme. není dost být Čech, není dost být Němec, a co teprve půl na půl. už je pro mě nepředstavitelné, že pro lidi bylo normální přijmout jak českou tak neměckou tradici a na obě byli hrdí. To, co se stalo pak, nenávratně změnilo všechny, do posledního. U těch čísel jsem skoro knížku odložila ....

Teď tu před ním stála v šátku kolem ramenou, v košili a montérkách, v holinkách špinavých od hlíny a hnoje. Stroj na práci, který už dávno pozbyl ženství. Po pěti dlouhých letech se na sebe podívala cizíma očima a uviděla zanedbanou ženskou od krav, která se den co den probouzí s vděčností za ponižující práci. Otrok, který si zvykl na své okovy. Žena, která mohla být jeho ženou.

Jak to tu teď vypadá? Před válkou jsme tady žili ve shodě, každé dožínky, každé vinobraní, každé Vánoce, neděle v kostele, všichni jsme je trávili spolu. Čech, Rakušan nebo Němec, to bylo jedno.

Mám ořechy, vyměním za citrón. Koupím brambory, případně vyměním za cibuli a česnek. Koupím cukr.

všude je možné, aby se ke korytu dostali grázlové.

Můžu vám říct, že mi to bylo jedno, za tři vajíčka, co jsem jednou dostala, bych udělala i víc.

Jako by v mojí mámě byly dvě ženské. Jedna ta ukřivděná německá, co ji vyhnali z domu, a druhá nadřazená německá, co se Čechoslovákům, mezi kterými žije, jen posmívá. A ta česká, co v sobě vždycky viděla, ta jako by někam zmizela.

16 19.12.2018

snad poprvé, kdy se nedokážu rozhodnout o počtu hvězdiček.
četla jsem jí hoooodně dlouho a více méně z donucení, že bych ji teda měla dorazit a to i přes to, že byla velmi útlá. nicméně jako brožurka by byla o sto procent lepší. taková ta vata, jak má v kleci slepici nebo jak nemůže zabít mravence byla zcela mimo. také jsem nepochopila, proč uvádí ceny, které se stále mění a zřejmě od psaní po vydání, už byli jiné. možná mě kniha odradila tím, že k veganství mám velmi blízko a spoustu informací jsem si hledala sama dříve, a proto mi některé pasáže přišli nudné a iritující (ve smyslu "to si snad musí uvědomovat každý"), ale vlastně bych měla být ráda, že takovéto knihy vznikají a lidem otevřou oči a třeba zkusí podobný experiment nebo se začnou zajímat více o tom co se děje kolem a vylezou ze své bubliny, kde lidé jsou páni tvorstva. musím ocenit rozepsané studie například o vápníku a dalších, kdy si lidé opravdu nechtějí procházet statistiky a tady to mají hezky sesumírované.

"když prase začne tušit, že půjde na porážku, křičí a brání se stejně zoufale, jako by se bránil nositel Nobelovy ceny, kdyby se ocitl ve stejné situaci"

"Spravedlivý Bože Kolik hodin utrpení si musí zvířata prožít, aby človek na pouhou jednu minutu uspokojit svůj mlsný jazyk! - Jean Paul"

"Nemusíme žít nadále tak, jak jsme do včera žili. Osvoboďme se od starého vidění a tisíc možností nás vybídne k novému životu. - Christian Morgenstern"

5 07.12.2018

ze Spánku mám rozporuplné pocity, pomalejší rozjezd a až po půlce jsem si říkala, že to nabírá nějaký smysl, že to není o ničem. někdy je dobré se zamyslet, jaký je tedy můj cíl. co chci v životě dosáhnou, dělám pro to něco nebo jsem jen mechanický strojek, kterého ovládá rutina.
zamyšlení o smrti mě upoutalo asi nejvíce, ale tak nějak mi tam chybělo pár stránek navíc, aby se ta myšlenka dovedla alespoň do poloviny. ten useklý konec mi prostě nesednul, možná později se nad tím zamyslím z jiného úhlu pohledu.
musím dát tedy jen tři hvězdičky na rozdíl od Podivné knihovny a Birthday girl, které jsou super.

3 24.11.2018

kratičká povídka k odpolední kávě na zahradě. mě se prostě Murakamiho styl líbí. živě vykreslená atmosféra, no a ten "kouzelný dědula" coby majitel, navodil tu správnou magickou atmosféru.
nejprve mě konec zaskočil, protože jsem čekala, co si tedy slečna přála, ale teď je mi to vlastně jedno a říkám si jaké přání by mělo být to nejužitečnější nebo je nejlepší přání to nejdéle trvající, a nebo to nejdražší ? je vlastně potřeba mít nějaké kouzelné přání, vždyť přeci mám ještě velký kus života před sebou a zdaleka jsem zatím neviděla úplně všechno....

6 24.11.2018

poslouchala jsem ji jako audioknihu v podání Simony Postlerové a v tomto případě mě bavila. nicméně námět, průběh i konec příběhu byl průměrný a kdybych ji měla číst, asi by mě neoslovila.

6 14.11.2018

nevinný a čistý malý princ. myslím, že tato knížka nepotřebuje rozbor, každý se zamyslí nad čím chce.

Pero los ojos son ciegos. Hay que buscar con el corazón.
(Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem)

12 12.11.2018

celkový příběh a styl psaní bych hodnotila průměrně. velmi hezky byl vykreslený charakter hlavní postavy, i když byla docela bláznivka, měla svůj svět. rozuzlení všech vražd mě nijak neoslovilo, nelíbilo se mi, jak to dopadlo.
celkově ale musím přiznat, že jsem si potrhla mnoho pasáží, které mě zaujali, a to snad vypovídá, že celkový dojem byl více než průměrný. vše sem psát nebudu, snad jen některé.

"Čí mozek byl tak drzý, že určil, kdo je lepší a kdo horší?"

„Vám je víc líto zvířat než lidí.“ „To není pravda. Je mi stejně líto lidí i Zvířat. Ale nikdo nestřílí bezbranné lidi,“

„O úrovni země svědčí Zvířata. Vztah ke Zvířatům. Pokud se lidi chovají krůtě ke Zvířatům, nepomůže jim žádná demokracie a vlastně vůbec nic.“

Zločin se stal něčím úplně normálním, stal se běžnou součástí života. Dopouštějí se ho všichni. Právě tak by vypadal svět, kdyby tady dodnes byly koncentráky. Nikdo by na nich neviděl nic špatného.“

a nejvíc mě v knize pobavila tato část. "Myslím, že v Česku je to úplně jiné. Tam lidé dovedou klidně diskutovat a nikdo se s nikým nehádá. I kdyby chtěli, nemohou, protože jejich jazyk se vůbec nehodí k hádkám." (já myslím, že by měla zažít, jak se lidi u nás dokážou rozparádit) a taky to, jak ten Černý Kabát plete její jméno na Dušinková.

8 12.11.2018

nejsem si jistá co si o knize myslet, jak nad ní přemýšlet. rozhodně ve mě zanechala zvláštní pocit. proč, to nevím - povídky nečtu, příběh takový nijaký, postavy ty už byly zajímavější, ale stejně. určitě mám ale chuť si přečíst další knihy od Murakamiho a to možná hned zítra.

6 10.11.2018

Mumínci jsou pro mě velká nostaglie. ráda vzpomínám jak na čtení příběhů, tak na sobotní rána u televize. nicméně jsem si řekla, že si jí zkusím přečíst v angličtině a hned na začátku mě břinknul do očí překlad Moomintroll, to se s roztomilým jménem Mumínek nedá srovnat, čeština je prostě čeština.

1 09.11.2018

hodnotím velmi pozitivně, nápad navázat na Jurka se mi zamlouvala hned od začátku, Písečný muž je moje oblíbená krimi od Keplera. děj ubíhal a postavy se scházely a rozcházely a občas i zamotávaly. Joona se doslova ponořil do myšlenek Jurka a dlouhá léta se připravoval. musím tedy říct, že mrtvol bylo až moc a nemocných lidí, co by potřebovali papíry na hlavu taky nebylo málo.
SPOILER
Mrzí mě dvě věci; že se Joona vlastně polovinu knihy skrýval, i když věděl, jak je Jurek nebezpečný a že on jediný je schopný vést tým, který ho zneškodní. a také to, že Saga podlehla ovlivnění a podřízla si ruce.
i když epilog naznačuje, že Bobr se možná vrátí a možná někdo Sagu objevil a ona přežije. Uvidime

8 06.11.2018

nádherná kniha o ještě nádhernější krajině.....asi nejvíce jsem si užívala ty pasáže s popisem přírody, krásná a někdy i krutá.
životy lidí tam se v mnohém lišili od lidí z města a nemluvě o dnešní době. dnes nefunguje klimatizace nebo se musí do obchodu pěšky a je to tragédie. tenkrát lidi pracovali za jakéhokoliv počasí dva, tři dny a i poté šli nejprve do stáje. je pravda, že tento drsný životní styl se promítnul na myšlení - v první řadě majetek, peníze a zábava v podobě krásné ženy či mladého muže.

13 10.10.2018

je težké říci jestli se mi líbila nebo ne.
proč musí psát knihy o přírodě, o tom jak se tam žije a jaké dobrodružství zažijí pouze "zkrachovalé existence" ? jedna na antidepresivech, alkoholik, drogové závislí, huliči,... já nevím, jestli už společnost, tak upadá a nemůže se prostě normální člověk sebrat a jet poznávat divočinu. ne, prostě musí si nést nějaké strašné trauma.
vadilo mi, že neuvádí místa (ne, že bych tam musela vyrazit, ale na mapě se ráda podívám, kde se děj odehrává). minimálně v první části (pak už mi to možná bylo jedno) psala autorka pouze rezervace, ostrov, na sever, no ale kde, kam, odkud, název, nic.
taky jsem se dost prala se stylem psaní, přišlo mi, že skáče sem a tam, nic pořádně nedopoví a už nakousne další věc. o jménech nemluvím, ty už jsem po čase nevnímala, jelikož se nějaká nová postava z ničeho nic objevila a psalo se o ní jako by byla v knize od začátku a pak zase někdo jiný.

celkově zhodnoceno první a třetí část byly docela pěkné, tu prostřední bych klidně vynechala, takže hvězdy dávam za severskou přírodu a taky za recept co vyzkouším (spařit kopřivy, podusit s cibulí, piniovými semínky a sušenými brusinkami)

4 22.09.2018