Ani832 komentáře u knih

Hmm... Kde začít?

V cca první třetině knihy jsem se celkem nudila, a kvůli tomu jsem se bála, že je Becky Albertalli takovou tou autorkou jedné knihy. Autor jednoduše napíše svou prvotinu (v tomhle případě Simona), která je skvělá, ale u dalších knih se mu už tak nedaří. Becky mi tuhle domněnku ale naštěstí dokázala vyvrátit!

Po první části knihy najela na své obvyklé tempo, takže se kniha četla už úplně sama. Neuvěřitelně mě bavily i vtipné chvilky, kterými rozhodně nešetřila. V hlavní hrdince jsem se dost viděla a snadno jsem se do ní dokázala vcítit.

Romantická linka byla neuvěřitelně slaďoučká a uculovala jsem se u ní jako blázen, mezi hlavní hrdinkou a jejím love interestem byla skvělá chemie.

Pokud bych toto dílo měla porovnat s tituly, které Becky napsala, tak bych je seřadila od nejlepšího po nejhorší následovně: Já, Simon-Podělaným navrch-Holka mimo rytmus.

Jediné, co jsem úplně nepochopila, je to, proč je název do češtiny přeložený jako ‘Podělaným navrch’, ale to je nepodstatná stížnost.

Suma sumárum: neuvěřitelně mě to bavilo číst a těším se na další knížky, které Becky Albertalli napíše.

2 22.11.2020

To, že Anička Musilová překrásně píše, jsem věděla už při čtení Černooké. A právě především ten jazyk pro mě byl jeden z těch nejlepších aspektů téhle knihy.

Číst ty věty bylo pohlazení po duši, neskutečně jsem si to užívala. V textu byla velká spousta krásných myšlenek, akorát mi občas přišlo, že se malinko tlačí na pilu, až to chvilkami působilo skoro jako motivační knížka.

Ovšem to nic nemění na tom, že jsem čtení maximálně užila, hodně myšlenek a slovních obratů jsem si zvýraznila, plánuju se k Tamařino souhvězdí určitě někdy vrátit. Hodně mi dala a já věřím, že si z ní určitě něco odnesete taky, třebas i nevědomky.

“napsala jsem tvoje jméno do písku
stála na břehu a čekala
až ho smyje první vlna
a vezme s sebou i moje city”

4,5*/5*

5 04.11.2020

Na tuhle knížku mě neuvěřitelným způsobem nalákala anotace a celkově z námětu tohohle příběhu jsem byla fakt nadšená.

No jenže...
...to nějak nevyšlo.

Ta knížka měla být o normálních lidech, co nejsou vyvolení sirotci s posláním zachránit svět.

Problém ale věží v tom, že tohle je vážně takový obyčejná story o teenagerech. Neberte to nijak zle, ale tak úplně nechápu, co se tím autor snažil říct, nenašla jsem v textu určitou message celého příběhu.

Jo, a taky jsem nečekala, že se do contemporary příběhu budou motat fantasy prvky a nadpřirozené jevy, což vedlo k několika wtf momentům, kdy jsem absolutně nepobírala, co se tam jako děje. Asi by se to dalo označit za magický realismus.

Hlavní postavou je Mikey, kluk, který si chce jen užít maturitní ples a bavit se s kamarády. A má OCD. Mikey byl vážně dobrá hl. postava a maličko to zachraňoval.

Jo, a ten přebal svítící ve tmě? Skvělost!

Knížka se četla dobře, hlavní postava byla moc fajn, akorát nechápu, co mi tohle vlastně mělo v první řadě předat a něco tomu zkrátka chybělo.

2,5*/5*

2 22.10.2020

Na Zmizení Sáry Lindertové jsem byla fakt hodně natěšená a přes má vysoká očekávání nejsem ani trochu zklamaná.

Celkový nápad s metrem a židovská tematika, která v příběhu dost figuruje - obojí je vážně skvělý. Kniha se četla skvěle, nechybělo napětí a čtení jsem si opravdu užívala. Po nějaké době se ale děj začal trochu táhnout a stagnovat, ale i tak mě čtení opravdu bavilo.

Přes velké množství pozitiv se tu najde i pár negativ. Postavy mi přišly relativně ploché, autorka se jim nevěnovala moc do hloubky. Na druhou stranu to chápu, jelikož v žánrech typu detektivka má kniha mít hlavně spád a je třeba, aby si udržela napětí, což se po většinu knihy dařilo.

V knize jde zároveň najít celkem dost klišé (vyšetřovateli pomáhá s případem jeho ex...), ale když se na ně přestanete zaměřovat, úplně na ně zapomenete.

A to jsou jediné mínusy, které mi stejně přijdou dost hnidopišské a rozhodně by vám neměly zabránit v tom, abyste si titul přečetli.

Přiznám se, že jsem se během čtení někdy fakt bála a nedokázala jsem si představit, že bych měla někdy v blízké době jet metrem.

Na to, že je Zmizení Sáry Lindertové autorčin debut, je to naprostá pecka. Kdybych to nevěděla, tak mě ani nenapadne přemýšlet o tom, jestli to je autorčina prvotina.

Jo, a ten konec?! To mi spadla brada.

Katka Šardická mne velmi mile překvapila a moc se těším na to, až si přečtu Noci běsů.

3 01.10.2020

Od téhle knihy jsem neměla prakticky žádná očekávání, jelikož jsem ji dostala zdarma k nákupu u Albatrosu.

Nápad příběhu je super. Brie si prochází pěti fázemi smutku, tudíž jsem čekala něco trochu víc psychologického. Provedení ale těžce zabředává do vod fantasy.

Řeší se tu posmrtný život, a v něm se Brie vyrovnává s jejím zlomeným srdcem. Jenže kde lidé po smrti jsou?

Teď se úplně nerozpomenu, jak se to ‘nebe’ jmenovalo, ale na tom nezáleží.

Jde o to, že fungování toho posmrtného světa nebylo úplně objasněno. Vždycky se tam něco stalo, já byla extrémně zmatená, a až pak se to tedy odůvodnilo nějakým pravidlem, které v tom světě platí, ale autorka nám ho ještě neprozradila.

Ono by se větou “jsem zmatená” daly tak trochu shrnout moje nejčastější pocity z tohoto počinu. Autorka jednoduše moc nevysvětlovala a vy jste museli sami pochopit jak a co. To platí nejen pro svět, ale i pro zápletku.

Oceňuji hlavně nápad a zapojení těžkých témat jako je rozchod rodičů, hledání své sexuální orientace a její následné přiznání...

Ještě chci vyzdvihnout názvy jednotlivých kapitol, protože jsou pojmenované po písničkách převážně z osmdesátých let. Na konci knihy dokonce najdete seznam všech zmíněných skladeb. No není to boží?

Suma sumárum, tuhle fantasy-contemporary doporučit můžu, ale zase nijak extra uchvácená jsem z ní nebyla.

3,5*/5*

1 01.10.2020

Některé stripy byly vážně fajn, třeba takový Fridex Falcký nebo František Ferdinand d’Este byli fakt super a povedený, ale jinak tohle celý považuju za prznění češtiny. Drtivá většina těch zkomolených slov v sobě neukrývá žádný vtip, bez toho komolení by se to prostě obešlo.

Nápad i hláška ‘Se stim smiř’ super, ale znovu to číst asi nepotřebuju. Jsem ráda za to, že jsem si ji jen půjčila.

2 31.08.2020

Wow.
Tak zaprvý: Vím, že tahle knížka má hodně much. Fakt jsem si toho vědoma. Ale i přesto to miluju.

Moje první kniha v žánru sci-fi rozhodně nezklamala.

Hledáte napětí, promyšlenost, skvělou zápletku a spoustu (někdy až přehršel) osmdesátkových odkazů?
Tak to jste tady správně.

Celá zápletka je jednoduše boží. Cesta za velikonočním vejcem (easter egg), která vede přes šest úkolů, tři klíče, tři brány a spousta rešerše a ponoření se do osmdesátých let, i když žijete v roce 2044. A celou soutěž vymyslel zakladatel virtuální utopie Oasis, James Halliday, který je nyní po smrti. Kdo získá vejce jako první, bude mít kontrolu nad celým virtuálním světem.

Nechybí napětí, obrovský vývoj hlavní postavy ani láska. A to celé je fakt dobře promyšlené.

A odkazy na filmy, hudbu, nebo videohry z osmdesátek na každé straně mi nevadily, protože co může člověk čekat, když se kolem 80. let točí prakticky veškerý děj.

Dost děje se také odehrává v Oasisu - virtuálním světě s neomezenými možnostmi. A co vám budu povídat, Oasis je vážně skvělej.

Já Ready player one četla v angličtině. Nejdřív jsem se fakt obávala, že to nebudu chápat, vzhledem k tomu, že se jedná o vymyšlený svět a ne contemporary.

Moje obavy ale byly naprosto zbytečné. Angličtina není nijak extra složitá, nepotřebujete googlit každé slovíčko. Já si třeba hledala jen ta, která se často opakovala.

Jak jste už asi poznali, za mě jedno velké doporučení. Ať už na čtení v angličtině nebo na dobrou scifárnu.

6 31.08.2020

Úplně nevím, co k tomu říct.
Tenhle díl mi přijde jako nejlepší ze celé série, je to fakt silný kafe (ne, že by ty předešlé knihy nebyly).

Jo, a to že Sílu vzdoru považuju za nejlepší díl, je tak trochu unpopular opinion, co?

Kniha je nabitá akcí, nudit se rozhodně nebudete. V tomhle dílu se autorka nebojí ani zabíjení postav, kterých tady skoná vcelku dost.

Na to, že se v HG vyskytuje milostný trojúhelník, a ten nepatří k věcem, které bych měla zrovna ráda, mi překvapivě nevadil.

Každopádně se neskutečně těším na prequel jménem Balada o ptácích a hadech! O Snowovi se toho chci dozvědět víc, jelikož je to vážně zajímavá postava a záporák.

Podtrženo sečteno: Hunger games považuju za skvělou sérii a dystopii, a jsem moc ráda za to, že jsem si ji konečně přečetla. Se zakončením série jsem spokojená a jednoduše... doporučuju si sérii přečíst.

U téhle série prostě nesmíte moc přemýšlet, jinak se vám to asi moc líbit nebude - o tom jsem se zmiňovala už u předchozích dílů. Problém ale je, že nedokážu jen tak odsunout logický myšlení někam do hlubin mozku.

V tomhle dílu dvojčata konečně všem řeknou, že jsou dvojčata. No a když se to dozví upírští úředníci, tak požadují po Olivii absolvování tří zkoušek. Olivia je člověk a oni jí potřebují otestovat a skrz to zjistit, jestli je hodna toho, znát upíří tajemství (respektive vědět o jejich existenci). A u toho bych se pozastavila.
-
Ty zkoušky - to byla jedna velká blbost. První zkouška spočívala v tom, jestli Olivia dokáže přežít noc v rakvi. Jako sorry, ale jak sakra souvisí to, že dokáže spát celou noc v rakvi s tím, jestli je hodna znát jejich tajemství?!
Co si tím jako chtějí otestovat?

Druhá zkouška alespoň dávala smysl, spočívala totiž v tom, jestli Olivia opravdu důvěřuje nějakému upírovi, v tomhle případě její sestře.

No a třetí zkouška ani nebyla zkouška. Olivia jen musela odříkat nějakou přísahu a pak ji svou krví stvrdit.

A to prosím tyhle zkoušky vymysleli dospělí lidé, u kterých se předpokládá, že mají mozek, když jsou na tak vysoké pozici.
-
Sestrám taky hrozí, že je někdo opět oddělí protože Ivy se má stěhovat do Evropy. No a na úplném konci konečně zjistí, kdo jsou jejich opravdoví rodiče.
-
Dějově nabitý díl, párkrát jsem se zasmála...

Akorát teda dost věcí postrádalo logiku. Na druhou stranu, tahle série je psaná tak pro holky chodící do třetí třídy, takže se asi není úplně čemu divit.

09.08.2020

Tenhle díl mi sice přišel slabší, než jednička, ale pořád má grády a rozhodně to není žádná výplň!

V tomhle dílu nehledejte tolik akce, jde tu spíš o myšlenky a psychiku. Moc zajímavé mi přišlo i nahlédnutí, jak to probíhá po hrách.

I když jsem slyšet lidi pět samou chválu na arénu, která se tady vyskytuje, tak mě nebavila tolik jako ta v jedničce. Na druhou stranu byla skvěle promyšlená.

No a ještě se musím vyjádřit k tomu konci. Aréna smrti končí tak, že druhý díl nepotřebujete ihned po dočtení, konec ve Vražedné pomstě se vyznačuje úplně opačnými vlastnostmi. Po tom, co jsem tuhle knihu dočetla, jsem nutně potřebovala vědět, jak příběh pokračuje, ale bohužel jsem nebyla doma a třetí díl jsem si na dovolenou nevzala.

Podtrženo sečteno: Vražedná pomsta mě bavila o něco míň, ale to neznamená, že je to špatná kniha. Oceňuji, že to není vycpávkový díl, jednoduše má v sérii své místo.

8 12.07.2020

Tak jsem se konečně dostala ke svému velkému knižnímu restu - trilogii Hunger games. A už chápu, proč to má tolik lidí rádo.

Příběh je neskutečně originální a vyspělý, rozhodně bych to neoznačila za průměrnou young adult a rozhodně to není knížka se šťastným koncem a jednorožci poskakujícími na duze. A v tom je také svým způsobem tak výjimečná. Vyskytuje se v ní spousta krutosti, nespravedlnosti a bezpráví.

Autorka svět postupně odhaluje, nevybalí to na vás všechno najednou a nechybí ani napětí. Řeší se tu politika, vztahy a já nevím co ještě (a to platí pro celou sérii).

Jednoduše mě to bavilo a klepu si na hlavu, proč jsem se do toho sakra nepustila dřív.

odhadem tak 4,5*/5*

12 12.07.2020

DNF cca 50%

Odloženo po 200 stranách.
Proč? Nuda. Na těch 200 stranách se absolutně nic nestalo. A to těch 200 stran tvoří polovinu knihy.
Samé obědy, večeře, návštěvy, akce...
Občas nějaký ten světlý moment, kdy si říkáte, že se to konečně rozjede, a ono nic.
To jsem si říkala už na straně 88. A doufala, že za dalších dvacet stran to bude lepší. Nebylo.

Hlavní hrdinka nesnesitelná, sobecká a krutá, ničí životy ostatních lidí pro svůj vlastní prospěch. A že jich nebylo málo.

Zbytek jsem prostě projela očima, druhá půlka teda vypadala o něco zajímavější, přečetla jsem si poslední kapitolu a rozuzlení mi přišlo fajn.

A hlavně: Co to bylo za thriller? Jako sorry, ale kdy chtěla autorka tu napínavost a děsivý věci vybalit? První půlka mi připadala jako oddechové čtení pro ženy s kapkou nějaké té psychologie.

4 11.07.2020

Tenhle díl je o dost slabší než jednička, ale nápad je zde zase trochu jiný, což oceňuji.

Do Franklin Grove přijede Hvězdná Serena, senzace-lovící reportérka, která se začne dost pitvat v goticích a má podezření, že ve městě žijí upíři. Dvojčata se samozřejmě snaží odhalení upírské komunity zabránit.

K šíleně otravné postavě Charlotte Brownové (závistivá roztleskávačka) se tentokrát přidává Hvězdná Serena, která posouvá hranici otravnosti asi tak o pět levelů výš.

Její postava mi celkově připomíná Ritu Holoubkovou, protože je taky tak trochu šílená, extravagantní a prahne po novinářské senzaci. A ještě k tomu si vymýšlí vlastní šílená slova jako hrůzyhodný a nepohřbitelný. Ostatně takový výmysl je i podtitul knížky - Skandálzubní.
Asi vás nepřekvapí, že mě celou knížku strašně vytáčela.

Taky mi vadilo opakování informací, jako například kdo je kdo, nebo co se stalo loni a jak k tomu došlo. Na druhou stranu chápu, že mezi vydáním těch dílů uplynula nějaká doba, takže rekapitulace byla asi třeba.

A stejně jako všechny díly se tenhle skvěle četl, na oddych skvělá volba.

2 03.07.2020

John Green mě přesvědčil, že jeho knížky za něco stojí. Už jsem od něj četla knihy jménem Hledání Aljašky a Hvězdy nám nepřály, z toho mě první zmiňovaná kniha uchvátila a druhá naopak zklamala. Tím pádem jsem si nebyla úplně jistá, co si o jeho příbězích mám myslet a jestli stojí za to si od něj přečíst ještě něco.
Tenhle příběh mi přijde ze všech nejupřímnější, nejniternější a předává i dost důležitých myšlenek.

Bylo velmi zajímavé ponořit se myšlenek člověka, který trpí tak těžkým OCD a ještě myšlenkovými spirálami - Aza se nemůže vymanit z obsedantně-kompulzivních myšlenek, nemůže je kontrolovat. Jde vidět, že o Aze psal někdo, kdo má s OCD zkušenosti, její myšlení působí neskutečně reálně a díky němu se určitě podařilo tuto nemoc přiblížit více lidem.

Na těch myšlenkách je nejhorší to, že člověk ví, že je s ním něco v nepořádku, ví, že má myšlenkové spirály, ale nemůže s tím nic dělat. Jako by jeho tělo ani nepatřilo jemu.

Po přečtení anotace jsem ale očekávala větší zaměření na pátrání, kterého se mi sice na začátku dostalo, ale pak se kniha začala zaměřovat spíše na vztahy, jako všechny Greenovy knížky. Text oplývá mnoha krásnými citáty, které ale nejsou tak známé a tak se ve výsledku stávájí mnohem cennejšími.

V celé knize jde hlavně o myšlenky - ať už o ty otravné a dotěrné nebo o tu spoustu krásných a k zamyšlení.

A co si odnáším?
- nakonec zůstaneme sami
- na některé otázky není odpověď
- jsme malincí, nicotní, zároveň ale důležití
- některé věci v životě prostě nevyjdou - pochopit druhé je někdy obtížné
- je důležité zajímat se o životy druhých a nemyslet jen na sebe
- každá ztráta je jedinečná
- na duševním zdraví záleží (což jsem si spíš připomněla)
•
“Podívat se na tebe může každý, ale je dost vzácnost najít někoho, kdo vidí stejný svět jako ty.”
-
-
PS: Ta obálka s ilustrací od Leny Vítkové je naprosto famózní!

8 03.07.2020

Tohle byl asi můj druhý rereading. Netvrdím, že tohle je nějaký literární skvost, ale na mě z toho dýchá ta nostalgie. Prostě knížka z dětství. Má to bezesporu své mouchy. Například to, že neznáme prakticky žádné povahové rysy ani jedné z hrdinek. Jediné, co je popisováno, je vzhled. Jejich povahy si tudíž musíme odvodit, což tady není úplně snadné.
Styl psaní je velice jednoduchý, což je celkem pochopitelné vzhledem k cílové skupině. Na čtení v angličtině by to ale do začátků byla asi ideální volba.
•
A o čem to vůbec je?

Dvě na první pohled naprosto odlišné dívky po přistěhování zjistí, že jsou to identická dvojčata. Ale proč byly odděleny a nevyrůstaly spolu? A jak to, že je jedna upír a druhá člověk?
•
Ale kniha se mi četla dobře, ono všechny díly jsou vážně krátké, okolo 200 stran.

1 03.07.2020

(SPOILER) Tahle kniha je napsaná neskutečně reálně a při čtení mi často vysychalo v hrdle. Hlavně chování obyvatelstva při krizi je vyobrazeno velice věrohodně. Takovéto několikaměsíční sucho nás klidně může sužovat díky globálnímu oteplování v blízké budoucnosti a proto tento dystopický příběh dokáže opravdu zasáhnout. Při čtení se nedá vůbec předvídat, co se stane dál a jak celá krize dopadne. Nechybí napětí ani čtivost. I přesto, že autoři nepsali zrovna o veselé situaci, dalo se v knížce najít i pár vtipných momentů, které malinko odlehčovaly situaci.
•
V tomhle světě bych určitě nechtěla žít. Nedokážu si představit, bojovat o každou kapku vody, sledovat, jak se ostatní lidé mění proto, aby přežili. Nevědět, co bude dál; jestli přežiji, jestli přežijí mí blízcí.
•
SPOILER! V TOMTO ODSTAVCI
Jediné co mi není jasné, je, jak se celá krize s vodou začala zlepšovat a jak vůbec vznikla. Na začátku jsme postaveni hned před hotovou věc: jediné, co se dozvíme je, že sucho už trvá nějakou dobu, ale nevíme, jaká je jeho příčina. Stejný scénář se opakuje i na konci, když se tato těžká situace začíná pomalu zlepšovat; nad celým zlepšením visí velký otazník.
•
Konec by chtěl celkově více rozepsat, 12 stran mi přijde nedostatečných a nemáme se moc šanci dozvědět o dalším vývoji postav.
•
I přes pár much dávám 5*/5*

7 31.05.2020

Příběh mě chytil už od prologu, který byl naprosto strhující a já si řekla: “Jo, vypadá to, že to bude super!” A ono to super opravdu bylo.
•
Styl psaní Aničky Musilové je vskutku nádherný. Krásná práce s jazykem, přirovnáními, květnatostí jazyka. Kolikrát jsem se musela i vracet, abych pořádně pochytila všechny informace v delších souvětích.
•
V poslední třetině se děj neskutečně rozjel a já nemohla odtrhnout oči od stránek.
•
Skvěle popsaná deprese, pocity... Sem tam mě příběh dojal...
Také šlo jasně poznat, že se autorka v Praze opravdu vyzná.
•
Já jsem nadšená. Sice mě tento literární počin vyloženě nedostal do kolen, ale je moc povedený a já se těším, až si přečtu Tamařino souhvězdí.
•
3,5*/5*

3 31.05.2020

Ach jo. I přes vesměs negativní recenze jsem se na knihu těšila. A dost mě zklamala, i když se to dalo tak trochu očekávat.
•
Postavy neprošly žádným vývojem a zároveň mi přišlo, že se některé oproti tomu, jak se chovaly v Já, Simonovi změnily. Třeba Simon.
•
Leah - neskutečně protivná hlavní hrdinka. I když si sama uvědomuje, že se chová hnusně a ti lidé si to nezaslouží, tak v tom stejně pokračuje. Ok, já se taky někdy chovám hnusně celkem bezdůvodně, ale když si to uvědomím, tak se alespoň budu snažit s tím něco dělat.
Pro kontext: Leah je na někoho hnusná.
Citace: „Takže možná se fakt chovám jako kráva. Možná to přeháním.”
A pak pokračuje v tom, že se chová jako kráva.
•
Tolik nedořešených věcí, na které se vzápětí zapomene a všichni se chovají, jako by se nic nestalo. Dva lidi jsou na sebe strašně naštvaní a když se potkají za dva dny, tak si na to ani nevzpomenou a přitom z toho dělali hrozný drámo.
Tolik nevyužitého potenciálu. Na fajn dějové linie se po chvíli zapomene a jde to do kopru tak trochu na úkor romantické linky.
Celá kniha byla tím pádem prakticky naprosto o ničem.
•
Na druhou stranu bylo hezké sledovat život Simona a jak si teď vede. Zároveň jsem se i párkrát pobavila u vtipných pasáží.
•
Bohužel 2*/5*, knížku Já, Simon miluju, ale tohle mi jednoduše nesedlo.

5 28.05.2020

Tato útlá knížečka pojednává o snech, což je téma, které mě osobně velmi zajímá. Dozvíte se, co je to vlastně sen, jak je to s nočními můrami, proč si sny většinou nepamatujeme... Co jsem hodně ocenila, byl názor na věc z vícero pohledů. Častokrát se tam projednávalo, co si o tomhle myslí ten a ten a ke komu se třeba autorka více přiklání, nebo nesouhlasí ani s jedním názorem. Můžete si jednoduše vytvořit svůj vlastní pohled na věc.
•
Ocenit musím také grafické zpracování, které je úžasné a obálka krásně koresponduje s obsahem a grafikou v knize.
•
V knize je popsána i jednoduchá technika, podle které můžete analyzovat své sny. Já jich pár analyzovat zkoušela, bohužel jsem z nich moc nevyčetla, ale věřím, že se mi to jednou povede.
•
Co se mi ale povedlo, bylo zapamatovat si sny, protože bez toho se nemůžete nikam posunout. Připadalo mi to skoro jako zázrak, protože si sny většinou nepamatuji, a když už, tak je zase hezky rychle zapomenu. Teď jsem byla schopna si vybavit dokonce pět snů, které se mi zdály během jedné noci.

20.05.2020

Tohle byla moje první kniha s tématem předválečného období a 2. světové války a já jsem mile překvapena.
Smrt jakožto vypravěč pro mě byla neskutečně lákavým aspektem a musím uznat, že nápad i provedení je skvělé. Vzhledem k tomu, že Smrt neexistuje jakožto žijící bytost, měl autor příležitost Smrt stvořit jak chtěl, i s jejími myšlenkami a názory. Tady se Smrt ráda dívá na nebe a barvy, občas má jazyk na vestě a zaujal ji příběh jedné německé dívky. Hlavně jí neschází emoce a empatie.
Jediné, co mě na knize štvalo, bylo nahodilé prozrazování Smrti toho, jak něco skončí. Uvedu příklad: Liesel si jde třeba zahrát fotbal a po tom, co nám Smrt tuhle informaci sdělí, jen tak náhodou prohodí: “Jo, to ještě neví, jak tragicky to dopadne.”
Při takovémhle prozrazování toho, jak co dopadne, nemůže být člověk prakticky vůbec nikdy překvapený vývojem událostí, protože už předem věděl, že tohle dopadne špatně.

Výborný mi přijde i náhled do německé společnosti v předválečné době, člověk se dozví celkem dost o její nátuře a jaké problémy lidé v té době měli, co museli povinně dělat, protože jinak by je stihl trest… Užití hodně německých slovíček dodává příběhu na uvěřitelnosti. Text se četl lehce, i když někdy sklouzával k poetičnu. Lieselin příběh je v mnoha ohledech smutný, ale zároveň krásný a kouzelný.
•
“Říká se, že válka je nejlepším přítelem smrti, ale musím vám povědět, že já to vidím jinak. Pro mě je válka jako nový šéf, který od vás očekává nemožné. Stojí vám za zády a opakuje dokola jedinou věc: “Dělej, dělej.” Tak se do toho opřete. Doděláte to. Ale šéf vám nepoděkuje. Chce po vás ještě víc.”
•
4,5*/5*

25 15.05.2020