Ani832 Ani832 komentáře u knih

☰ menu

iPohádka iPohádka Karel Kovy Kovář (p)

Nápad super, pozměněné názvy nejdříve bavily, poté už začaly malinko ztrácet na výjimečnosti. Některé ale opravdu pobavily, kniha je to v mnoha ohledech vtipná. Vyústění se mi také líbilo. Co ale určitě musím vyzdvihnout, jsou parádní ilustrace, ať už ty celostránkové nebo ten dráček v pravém dolním rohu. Ti dráčci na každé straně mají svůj význam: když stránkami listujete rychle, drak se “rozpohybuje” - vytvoříte si takovou krátkou animaci. Za mě super, akorát jsem občas neměla moc motivaci číst dál.

“Oči měla upřené do displeje, v uších zaražená sluchátka a v chůzi se pohupovala do rytmů hudby slavného osmirukého písničkáře pohádkové říše Eda Skleepkana.”

15.05.2020 4 z 5


Ovšem Ovšem Karel Kovy Kovář (p)

Styl psaní je jednoduchý a čtivý. Kdybych vám předložila kousek textu z téhle knížky, určitě byste hned poznali, že to psal Kovy. Má prostě svůj specifický styl a tak máte pocit, že vám všechny příběhy Kovy vypráví v jednom z jeho videí. Napsáno upřímně, krásně, od srdce. Co musím určitě vyzdvihnout: kniha je vážně skvěle zpracovaná po grafické stránce a jde vidět, že si s tím dal někdo práci. Moc se mi také líbily básničky, které byly dost k zamyšlení.

Já jsem nadšená.
4,5*/5*

15.05.2020 5 z 5


3x Hercule Poirot 5 3x Hercule Poirot 5 Agatha Christie

Ach, opět můj milovaný Hercule Poirot s jeho malými šedými mozkovými buňkami.
Kniha se skládá ze tří různých případů:

- Vražda v Mezopotámii
První jsem sice viděla film, ale příběh jsem si užívala stejně, ne-li více. I když jsem věděla, kdo je vrah, stejně jsem o něm chvílemi pochybovala. Jednoduše super.
4,5*/5*

- Nástrahy zubařského křesla
Vraha jsem opět neuhodla, zápletka i rozuzlení skvělé, tady je třeba si opravdu všímat detailů.
4,5*/5*

- Hodiny
Jednoznačně nejlepší případ ze všech tří! Po rozuzlení jsem chvíli jen seděla, valila oči a koukala do zdi, jak moc mě to překvapilo. Nechybí napětí ani kapka humoru.
5*/5*

Za mě velké doporučení, klasicky vynikající případy od Agathy Christie. Pokud máte Agathu nebo Poirota rádi, tak neváhejte a přečtěte si tuhle knížku.

15.05.2020 5 z 5


Kytice Kytice Karel Jaromír Erben

Všechny balady se mi líbily, kromě jediné - Věštkyně. Tato balada mě nudila a přišlo mi, že oproti ostatním baladám se dost lišila, byla totiž dost vlastenecká a děj se točil okolo českých pověstí a české historie. Sbírka se mi četla dobře, akorát jsem se musela hodně soustředit, abych zachytila všechny detaily. Většina balad měla spád, kolikrát byly i napínavé, jako například Svatební košile. Na to, že byly balady napsané v devatenáctém století, se daly krásně číst a jedním z mnoha důvodů je, že lidé mají stejné vlastnosti jako tehdy. Například v baladě jménem Poklad je hlavním tématem chamtivost. Ve Zlatém kolovratu je například vyobrazena závist nebo ve Vodníkovi smilstvo. Skoro všechny balady jsou takové příklady toho, jak bychom se měli nebo neměli ideálně chovat.

Tištěné balady versus filmové zpracování a nadčasovost balad
Víc se mi líbí tištěné balady, protože při jejich čtení jsem si mohla děj představit podle sebe. Filmové zpracování ovšem bylo pěkné, hudba v pozadí se k baladám hodila a celkově z filmu čišelo tajemno, občas i předtucha něčeho zlého. Líbilo se i postupné uhasínání sedmi svící, jedna z nich vždy zhasla po jedné baladě.

Balady mají pořád co říct, protože lidé mají pořád stejné vlastnosti, jaké jsou vyobrazeny v baladách - chamtivost, důvěřivost, netrpělivost… Lidé mají pořád výčitky svědomí nebo pocity viny. Díky tomu se dá do postav snadno vcítit, a proto je většina balad nadčasová.

15.05.2020 4 z 5


Dopisy ztraceným Dopisy ztraceným Brigid Kemmerer

Opravdu krásná knížka. Romantika tu není hlavní téma, řeší se tu spíš vážnější témata. Moc se mi líbilo polemizování o “jednom snímku”, který někdo vidí a podle toho vás soudí. Ví o vás strašně málo a podle jedné věci, kterou jste udělali, vás soudí a škatulkuje. Nechybí krásné citáty, zvraty, čtivost... Tohle si určitě někdy přečtu znova a všem tenhle krásný příběh s klidným srdcem doporučuji.

“One day isn't your whole life. A day is just a day.”

15.05.2020 5 z 5


Navždy s láskou Lara Jean Navždy s láskou Lara Jean Jenny Han

Závěrečný díl série Všem klukům mě vážně neuchvátil a přišel mi ze všech dílů nejhorší a celkem zbytečný.
Prakticky všechno máte vyzrazené v anotaci, která je i na zadní straně knihy, takže je prakticky nemožné si ji nepřečíst. Příběh tak pěkně neutíkal, chvílemi mě už nudil, přišlo mi, že se tam prakticky neřeší nic důležitého. Já bych tuhle sérii ukončila hned po prvním dílu, který byl super, ale s každou další knížku šla kvalita dolů.

“Music makes everything more romantic, doesn't it? One second you're walking your dog in the suburbs, and then you put on Adele, and it's like you're in a movie and you've just had your heart brutally broken.”

15.05.2020 3 z 5


P. S. Stále Tě miluju P. S. Stále Tě miluju Jenny Han

(SPOILER) Obvykle mi milostné trojúhelníky vadí, ale tady se mi to zase tak nepříčilo. Jak to ale častokrát bývá, mám občas tendenci fandit tomu druhému, i když předem vím, že je to prohraná bitva a holka stejně skončí s tím prvním. Upřímně, Petera jsem moc nemusela, a když se tam objevil John, který je naprosto úžasná postava, zrodila se ve mně trocha naděje. Já mám prostě raději Johna než Petera.

Ale teď zpátky ke knize jako celku. Dějově nebyla tak dobrá jako první díl, ale pořád se to četlo skvěle. Děj někdy trochu stagnoval, přišlo mi, že se tam celkem dost řeší minulost, domek na stromě a zakopaná schránka, vzpomínání, jak to bylo dřív...
Na oddech ale skvělá volba, fajn druhý díl.

“I can see now that it’s the little things, the small efforts, that keep a relationship going. And I know now too that in some small measure I have the power to hurt him and also the power to make it better.”

15.05.2020 4 z 5


Všem klukům, které jsem milovala Všem klukům, které jsem milovala Jenny Han

Skvělá knížka na oddych a odreagování, místy slaďoučké, o obálce ani nemluvě; ta je úžasná (ostatně jako všechny z téhle série). Hodně se mi líbí nápad, který je dost originální, ale měla jsem možná trochu větší očekávání, čekala jsem, tmě z toho budu víc odvařená. Za začátku mě Peter nehorázně štval, ale pak se to vylepšilo. Knížka se četla úplně sama, stránky mizely celkem rychle pod rukama, styl psaní skvělý. Od začátku jsem přemýšlela, kdo mohl ty dopisy rozeslat. Během čtení jsem se usnesla na dvou tipech a jeden mi vyšel, ale stejně jsem z neznámého odesílatele byla překvapená, protože mi tip č.2 připadal pravděpodobnější. Po tom konci jsem se musela nutně vrhnout na další díly. Podtrženo sečteno: prostě oddechové a milé čtení, řekla bych, že do karantény asi celkem ideál - dá se u toho dost snadno vypnout.

“I've always loved the first day of school better than the last day of school. Firsts are best because they are beginnings.”

4,5*/5*

15.05.2020 5 z 5


Květy slunce Květy slunce Rupi Kaur

Moje první setkání s Rupi Kaur nebylo vůbec špatné. Některé básně mě opravdu oslovily, ovšem našla jsem tam i pár takových, které na mě byly moc dlouhé a nedokázala jsem u nich pořádně udržet pozornost. Cca první třetinou knihy jsem se prokousávala vážně pomalu a moc mě to nebavilo. Dala jsem tomu čas a zřejmě jsem byla v rozpoložení vhodném pro čtení poezie, protože jsem si čtení zbylé části knihy neskutečně užívala. Co ale musím pochválit, jsou ilustrace - ty jsou vážně nádherné. Pěkná sbírka poezie, ale jsem ráda, že jsem si jí půjčila z knihovny.

despite knowing
they won't be here for long
they still choose to live
their brightest lives
-sunflowers

15.05.2020 4 z 5


Hvězdy nám nepřály Hvězdy nám nepřály John Green

Tohle pro mě bylo bohužel zklamání. Pro mě tohle nebyla ta kniha, o které lidi tvrdí, jak je skvělá a life-changing. Postavy mě někdy štvaly svým chováním a jediný, kdo to jakž takž zachraňoval, byl Izák. Kolikrát jsem si říkala, jestli tu knížku nemám odložit, protože mě jednoduše moc nezajímalo, co bude dál s hl. hrdiny i jejich příběhem. Některé myšlenky byly fajn, ale co mě celkem vytáčelo, byly ty rádoby hlubokomyslné konverzace. Tím nechci narážet na to, že není možné, aby něco z toho říkal teenager. Ale proč zbytečně povídat o hloupostech, které jsou zabalené v zdánlivě kvalitně vypadajícím dárkovém papíře, ale když se podíváte zblízka, jasně poznáte, že za moc nestojí?
Ta knížka se prostě snaží být hrozně hluboká, až vlastně vůbec není.

Fajn, ale nic extra. Upřímně si ale myslím, že na tuhle knihu si každý musí udělat svůj názor.

15.05.2020 3 z 5


Úplně cizí lidé Úplně cizí lidé Liane Moriarty

Nejnovější knížka od Moriarty v níž sledujeme devět naprosto odlišných lidí, kteří z různých důvodů přijeli do lázní - respektive do Domu pohody. To ještě netuší, co všechno se jim přihodí...

Opět se setkáváme s Moriartiným pomaleji plynoucím dějem a jejím stylem psaní, který mě osobně vyhovuje a mám ho moc ráda. Kolikrát jsem byla i lehce napnutá, jak se bude příběh dál vyvíjet. Většina postav byla sympatická a čím déle se knihou prokousáváte, tím víc toho o každé z nich zjišťujete. Postupně odhalujete velice zajímavé události z jejich minulosti a začnete si o postavách vytvářet trochu jiný obrázek.
Hodně mi sedlo i vyprávění z vícero pohledů.

Neoznačila bych to jako její nejlepší dílo, ale zároveň kniha nebyla vůbec špatná a já po jejím dočtení byla velice spokojená. Mám prostě knížky od Moriarty ráda.

“Sometimes your life changes so slowly and imperceptibly that you don't notice it at all until one day you wake up and think, 'How did I get here?' But other times, life changes in an instant with a lightning stroke of good or bad luck with glorious or tragic consequences.”

4,3*/5*

11.04.2020 4 z 5


Manželé odvedle Manželé odvedle Shari Lapena

Kniha se četla vážně dobře a lehce, krátké kapitoly mi vyhovovaly. Bylo mi ale prakticky jedno, jak to celé dopadne. Nevtáhlo mě to tak do děje, ovšem zápletka i námět byly fajn, i když se děj občas trochu táhl. Poslední kapitola mi přišla celkem zbytečná - tak trochu celý můj dojem z knihy zkazila. Znám lepší thrillery, ale pro začátečníky v tomto žánru asi fajn. Jó, Nevítaný host se mi holt líbil víc.

3,5*/5*

11.04.2020 4 z 5


O princezně, která se zachránila sama O princezně, která se zachránila sama Amanda Lovelace

Kniha se dělí na čtyři části – Princezna, Vévodkyně, Královna a Ty. Z různých myšlenek skládáme dohromady autorčin příběh, který je v mnoha ohledech smutný, ale to neznamená, že příběh se špatným začátkem nemůže mít šťastný konec. Její příběh vám možná pomůže si to uvědomit – neztrácejte naději. Její příběh vypráví o zoufalství, utrpení, ztrátě, sebelásce, uvědomění a znovupovstání.

Poezii moc nečtu, ale když už se tak stane, mám ráda, když má báseň nějaký rytmus nebo se rýmuje. U této knihy jsem to postrádala. Přišlo mi, že autorka většinou náhodně mačkala enter za každým druhým slovem bez hlubšího významu. Takovéto „básně“ považuji spíš za shluk myšlenek. Ovšem myšlenek hlubokých a syrových, nesoucích jasné poselství. Skvělé byly poznámky pod básněmi napsané kurzívou, protože většinou se staly pomyslnou třešničkou na dortu celého počinu a kolikrát jen díky nim jsem pochopila, o čem báseň pojednává. Amandu obdivuji, protože po všem, co se jí přihodilo v tak mladém věku, zůstává silná a jsem ráda, že díky tomu nezůstala navždy zlomená, ale postupem času se sama vzchopila a nečekala na prince nebo rytíře.

Podle mě kniha zasáhla hlavně ty, kteří si prošli něčím podobným a Amandina slova jim mluví z duše. Kniha je také mohla zasáhnout svou upřímností, opravdovostí a odhalením autorčina nitra.

“if you ever look at your reflection & feel the desire to tell yourself you’re not good enough, beautiful enough, skinny enough, curvy enough, then i think it’s about time you smashed that mirror to bits, don’t you? - use those fragments to make stepping-stones to your own self-love.”

5*/5*

28.03.2020 5 z 5


Hledání Aljašky Hledání Aljašky John Green

Bylo to super. Styl psaní mi sedl, kniha se četla skoro sama a po dočtení jsem nechtěla uvěřit, že ten příběh už skončil. Kniha se dělí na dvě části - předtím a potom, a vy jednoduše prahnete po tom zjistit, co se stalo a vymýšlíte určité teorie. Já si tedy tipla dobře - byla to jedna z mých teorií. V knížce je spoustu skvělých citátů, z nichž některé vás provází celou knihou. Jsem ráda, že to byla moje první přečtená Greenovka. Upřímně ani nevím, jaké tomu dát hodnocení, takže hvězdičky jsou pouze orientační.

4,5 hvězdiček z pěti.

25.03.2020 5 z 5


Jen 27 dnů Jen 27 dnů Alison Gervais

Tahle knížka mě vážně moc bavila! Přečetla jsem ji jedním dechem, styl psaní úžasný, zápletka taky skvělá a originální, postavy jsou sympatické... Archerova rodina je skvělá! Během čtení jsem taky často měla chuť na horkou čokoládu díky té kavárně... Nechybí napětí, prvky fantasy ani trochu romantiky. Můžu jen doporučit.

S klidným srdcem dávám 4,8 hvězdiček z pěti.

25.03.2020 5 z 5


Kdy? Kdy? Victoria Laurie

Napínavá, čtivá knížka. Hlavního padoucha jsem už zase neodhalila a napětí se opravdu někdy dalo krájet. Je tam i romantická linka, která ale není moc výrazná, což je docela fajn. Líbí se mi nápad s čísly, které má každý těsně nad čelem, malinko mi to připomínalo film Countdown. Skvělá detektivka, akorát konec byl docela přeslazený a trochu uspěchaný.

Dávám 4,3 hvězdiček z pěti.

05.03.2020 4 z 5


Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka Evžen Boček

Za mě nejslabší díl ze série. Drtivá většina knihy je o dvou partách, které přijely na Kostku s cílem ukrást určité předměty. Začátek je fajn, pak už ale děj začíná být nudnější. Mě příběhy těch lidí nijak extra nezajímaly, víc bych uvítala příběhy obyvatel zámku. Párkrát jsem se zasmála, zloději s jejich činy a hláškami relativně vynahrazovali hlášky paní Tiché, ale pořád to nemá na předchozí díly - tenhle díl by si autor mohl klidně odpustit. Ale na druhou stranu to bylo zase fajn oddechové počtení, nad kterým nemusíte moc přemýšlet.

Dávám 3,5 hvězdiček z pěti.

05.03.2020 4 z 5


Já, Simon Já, Simon Becky Albertalli

Knihu jsem přečetla za jediný den, což už samo o sobě o něčem vypovídá. Simon je neskutečně sympatická postava, dost jsem se s ním ztotožnila, přijde mi, že jsme si podobní. Příběh se čte úplně sám, spoustukrát jsem se i zasmála. Zamilovala jsem si styl psaní Becky Albertalli. Kdo je Blue jsem teda neuhodla, měla jsem pár tipů, ale posléze se ukázalo, že to ani jeden z nich nebyl :) úplně stejně to mám v detektivkách - taky většinou neuhodnu, kdo je vrah. Moc mě bavily e-maily, člověk poznal Simona víc do hloubky a na mailové kapitoly jsem se vždy těšila (tím nechci říct, že by snad ostatní kapitoly byly špatné!) Nemůžu dát nic jiného než 5*.

20.02.2020 5 z 5


Nevítaný host Nevítaný host Shari Lapena

Kniha byla čtivá, nechybělo napětí a líbila se mi o dost víc než Někdo cizí v domě od stejné autorky. Asi mi sedl styl, kterým je to napsané - něco na způsob knih Agathy Christie, které já osobně miluji. Jediný problém mám s koncem knihy a odhalením vraha - čekala jsem hlubší spojitost, možná i trochu lepší motiv. Jinak super detektivka, vraha jsem jako vždycky neuhádla, i když si pokaždé říkám, že teď už to přece musím dát! Od autorky si někdy plánuji přečíst i Manžele odvedle, abych měla ještě třetí knihu na porovnání.

Dávám 4,2 hvězdiček z 5.

16.02.2020 4 z 5


Aristokratka na koni Aristokratka na koni Evžen Boček

Opět skvělý díl ze série Aristokratka! Několikrát jsem se smála nahlas, o vtipné situace zase není nouze. Mám hodně ráda výroky paní Tiché, ty tomu vždy nasadí korunu, ale všechny postavy jsou super a každá dělá děj vtipnějším a zajímavějším. Mezi nejlepší scény se určitě řadí příchod “finančáků” - to byla vážně zábava. Já můžu jedině doporučit, pro pobavení a oddych ideální volba.

11.02.2020 5 z 5