angloumene komentáře u knih
Herman Melville nabízí příběh plný pomsty, dobrodružství, přátelství, ale hlavně zamyšlení se nad sebou samím a nad světem vůbec.
Ačkoliv není datum vydání zrovna nejnovější, v knize najdeme spoustu zajímavých a dalo by se říci moderních úvah o stavu společnosti, devastaci přírodních zdrojů a mnoho dalšího. Koneckonců nenechte se mýlit. Ačkoliv se Bílá velryba jeví jako převážně dobrodružná kniha, opak je pravdou. Děj samotný by se vešel pár desítek stránek. Zbytek této ne zrovna útlé knížečky tvoří zmíněné polemiky a duševní pochody hlavních postav.
Přes to, že se zdaleka nejedná o klasickou románovou formu, dílko nepřestává bavit. Navíc potěší nejen mladého výrostla, který shltne pár dobrodružných románů každý měsíc, ale i dospělého, který rád pronikne hlouběji do autorovi duše.
Soubor povídek a krátkých úvah, které často nezaberou více než dvě věty. Díky chronologickému seřazení můžeme sledovat Čapkovu rostoucí obavu z druhé světové války. Například povídka o pašíkovi se jménem a její převedení na to, že i každý člověk má přece jméno, je hodně povedená.
Osobně si ale nejvíc cením úvah a povídek, které na rostoucí nenávist mezi lidmi zase až tak neupozorňují. Mezi ně patří humorné povídky o zvířatech hned na prvních stránkách nebo několik povídek o lidských slabůstkách, jako je třeba předstírané bohémství.
Celkově hodnotím tento soubor jako čtivý, nápaditý a naštěstí ne tak jasně polopatický, jako jiná Čapkova díla.
Moje první setkání s Julem Vernem dopadlo tak nějak všelijak. Dobrodružství samotné je opravdu zajímavé a hlavně baví. Bylo tam na mě ale trochu moc popisných informací. U většiny ryb stejně netuším, jak vypadají a to, do jakého řádu patří mi na představivosti moc nepřidá. Navíc mě občas dost otravovala zcela protlačená individualita profesorova asistenta. No naštěstí se časy mění :)
Barva kouzel mě příliš nanadchla, o to větší mě čekalo překvapení u Lehkého fantastična. I tentokrát příběh sleduje osudy nepovedeného čaroděje Mrakoplaše a jeho schovance, prvního Zeměplošského turisty, Dvoukvítka. Naštěstí se v knize nedočkáme věčných Mrakoplašových ufňukaných výlevů a naopak potěší skutečně gradující děj s pevnou příběhovou linkou.
Celkově knihu hodnotím pozitivně a konečně začínám chápat celý ten Zaměplošský kult. Pokud budou další Pratchettova díla ještě o chlup lepší, mám se určitě na co těšit!
Jasně, alkoholikem se člověk nestane během prvního loku v životě, ale i tak má tehle příběh své kouzlo. Přes nepříliš přesvědčivý výchozí bod zaujme kniha postupným psychologickým rozkladem hlavní postavy.
Hodně mě překvapil popis věznice plné řady netradičních charakterů.
Nejdřív jsem si myslela, že přijde taková ta ne moc zajímavá moderní pohádka, která se snaží navázat na kouzlo svých předchůdců, ale moc jí to nejde. Jenže pak se rozvinul zajímavý příběh v překvapivě originálním a hlavně fungujícím světě. Tehle mluvící balík potěší nejen mladé posluchače, ale i dospělé čtenáře.
Nejprve jsem si myslela, že poslouchám další z řady tak trochu tuctových detektivek o neaktivních policajtech a nadějných novicích. Tehle pocit mi ale nevydržel dlouho a pomalu jsem začala tušit, že tady půjde o něco víc. Moje očekávání se určitě vyplnila, finální rozluštění vraždy je opravdu podařené. Tohle dílko určitě stojí za přečtení.
První část knihy hodně připomíná příběh Hrdého Budžese a čtenáře příliš nepřekvapí. Ve chvíli, kdy se hlavní hrdina postavý na vlastní nohy a pomáhá mámě s řízením domácnosti, ale vše dostává nový rozměr a Kosí hnízdo začne opravdu bavit. Navíc kdo by nefandil malému sígrovi, ze kterého se pomalu stává samostatný hoch :)
Kniha je opravdu čtivá a lehce psaná. Snadno rozzáří dlouhé odpoledne.
Celkem běžné pohádkové povídání, které na příkladech kočky Moury a jejích přátel ukazuje, jak by se měly chovat charakterní děti :) Pobavilo mě rozuzlení příběhu o plavání. Ostatní příběhy ale byly hodně předvídatelné.
Velice odlehčeně podaná nelehká etapa českých dějin. Přesto vše vystihující, milá a extrémně čtivá knížka. Na zvednutí nálady ve stylu "bylo i hůř" mohu jen doporučit.
Božena Němcová a její Babička české literatury. Přínáší nejen kouzelný příběh ze svého dětství, ale také nás nechává nahlédnout pod pláštík tehdejšího života a zvyků. Bylo to tehdy o hodně jiné než dnes, ale možná o trošku kouzelnější. Zvlášť po boku moudré babičky.
Celkově se jedná o relativně čtivé dílo, které dokáže pohladit po duši a zpříjemnit tak dlouhý den.
Barva kouzel pro mne bohužel byla zklámáním. Je to moje první kniha od tohoto světoznámého fantasy humoristy a moje očekávání byla obrovská. Nakonec mě ale zklamala extrémně ufňukaná postava Mrakoplaše a nepříliš logický příběh, kdy se hlavní hrdinové dostávají do stále větších nesnází ze kterých jim napomáhají čím dál tím méně pravděpodné náhody.
No ale přece jen se jedná o Pratchettovo první dílo. Dám mu určitě ještě šanci a třeba se dočkám něčeho psaného trošku lehčí rukou.
Opravdu zábavná kniha o žárlivém starci, který až příliš dohlíží na svou mladou manželku a dostává se tak do několika nepříjemných, až grotestkních situací. Ovšem Dostojevskij podává vše lehce, čtivě a s humorem.
Snílek tělem i duší vlastně ani nemůže prožít skutečnou, reálnou lásku. A tak je skoro až neuvěřitelné, že se kromě městských budov zařadí mezi jeho přátele také skutečná žena. Dokáže se s touto novou situací vyrovnat a získat její srdce?
Názorný příběh o tom, jak peníze kazí charakter a že mnohdy může být snazší a šťastnější prostý život bez velkých prostředků, než život předurčený nadějnými vyhlídkami.
Zábavná pohádka s tak trochu ekologickou linkou v rámci které se dozvíme, že páchat neplechu v lese, zejména v tom Rumcajsově, není jen tak. Člověk se hned dočká nějaké pořádně vypečené odplaty a taky ostudy po celém Jičíně.
Napínavý, autobiografický příběh o poznávání afrických krás a následném prožívání válečných hrůz. Vtipné, čtivé a hlavně poutavé. Prostě román jak má být :)
Podařená dvojka Křemílka s Vochomůrkou poznávají kouzelný svět v jejich pohádkovém lese a dávají tak jasný návod na poznávání také dětem. Ty sice asi nenarazí na tancující víli, čarovné hodiny nebo mluvící vítr, ale i tak mohou zažívat netušená dobrodružství.
Ačkoliv mi téměř vše od Václava Čtvrtka přijde neopakovatelně kouzelné, zrovna Maková panenka mě trochu zklamala. Podstata pohádky je někde jinde, ale nemohla jsem se zbavit špatného pocitu ze snad až příliš schématického vztahu panenky a Emanuela.
Velice jednoduché, dobře známé pohádky ve veršované podobě. Že jsou určeny opravdu pro nejmenší, občas se v nich i objeví nějaký ten vtip, klidně jim odpustím, že dospělého úplně nezaujmou.