Ameliii komentáře u knih

Krásné vyprávění o jedné mršce, kterou i přes její chyby miloval... Stojí za přečtení!!!!

Škoda, že vyprávění pana Štajnera nedostal do rukou některý opravdový spisovatel... Vznikl by příběh, který by vydal na román o tisíci stranách, který by šokoval a byl velmi emotivní. Takhle musím dát jen 3 hvězdičky, přestože mi to připadá nefér. Souboj mezi obsahem a formou prohrála forma. Jsou to bohužel neemotivně vyprávěné vzpomínky, útržkovitě slepené z obrazů, které si během svého utrpení zapsal do paměti. Něco tomu chybí. Vážně mě to mrzí...

2 20.07.2013

I mě trvalo více než měsíc, než jsem "jí dala".
Děj provází spousta odboček, splétá ho několik nitek, které se spojí až v samém závěru knihy.
Na vysvětlení některých momentů si musíte počkat celých 600 stran.

Záhadný Owen, věčný chlapec, s hlasivkami v trvalém výkřiku. Podivná smrt milované maminky, která zanechá spoustu nezodpovězených otázek - kým vlastně byla? Pátrání po pokrevním otci. Zamýšlení se nad vírou vymezenou církvemi. Silná kritika amerických válečných konfliktů - především Vietnamu.

Všechny tyto zdánlivě nesouvisející motivy se pojí v osobách vypravěče Johna a hlavně
jeho přítele Owena Meanyho, který mě celou dobu tak neuvěřitelně deptal, až
jsem po dočtení knihy zjistila, že mi bude chybět. :-)

Prvních 200 stran jsem přečetla jedním dechem, dalších 300 trochu utrpení, protože jsem
vážně netušila, co to všechno znamená, a proč to tak dlouho trvá, zbytek - prima. Doporučuji překonat
těžké pasáže, myslím, že to za to stojí, i když je celá zápletka tak nějak divně stavěná pro závěrečnou pasáž. A to jakože dost. :-)

7 17.06.2013

Svědectví Richarda Glazara v knize Treblinka, slovo jak z dětské říkanky na mě mělo silný vliv. Asi proto, že je autentickou zpovědí člověka, který "byl při tom". Kniha Smrt je mým řemeslem naproti tomu nabízí pohled z druhé strany. Ne z pohledu oběti, ale strůjce celé té hrůznosti. Dovolí vám nahlédnout do hlavy člověka, kterému naprosto chybělo... Co vlastně? Svědomí, cit, empatie, soucit. Člověka, který nerozlišoval mezi prací v továrně a hromadným vražděním, vždy splnil úkol na 200%, a nikdy nepochopil zděšení svých pozdějších soudců. Snad nezapomeneme, že tento román není fikcí.

4 11.05.2013

Skutečný příběh kluka, který zatoužil žít jinak. Autor s novinářskou pečlivostí sleduje jeho cestu, motivaci, rekonstruuje události a setkání a také smrt. Literatura faktu. Film i kniha, která se člověku dostane pod kůži. Citlivý, právě vystudovaný mladík, zklamaný povrchností a přetvářkou společnosti, která zasáhla i jeho nejbližší rodinu (polygamie vlastního otce), zpřetrhává všechny vazby s minulostí. Změní si identitu a toulá se Spojenými státy s velkým snem - strávit nějaký čas v divoké Aljašce, sám pouze se svými knihami, myšlenkami, odkázaný sám na sebe, na svou schopnost uživit se a přežít z toho, co příroda kolem nabízí. Jeho putování sleduje Krakauer s důsledností dokumentaristy, a protože sám má duši dobrodruha, obhajuje postoje Christophera, které se nám možná zdají nepochopitelné. Spekuluje také o důvodech jeho smrti. Stojí za přečtení!!!

3 10.05.2013

Zklamání. Úžasné popisy prostředí, ze kterých dostanete chuť okamžitě vilu Tugendhat navštívit a vidět vše ve skutečnosti. Když si ale odmyslím reálie, zůstane jen růžová knihovna, nepříliš zajímavě pojatá, nudná a neuvěřitelná.

4 10.05.2013

Nemám doma mnoho sbírek básní, není ani mnoho těch, které mě oslovily, přecejen jde spíš o pocity. Próza je próza :-). Prévertovu Pro tebe, má lásko miluju už od školních let, pro tu nádhernou náladu. Tuhle a Skácelovu Smuténku.

4 17.01.2013

Pět hvězd už jen z úcty k autorovi a k lidskému životu vůbec. Jsem přesvědčená, že slova nedosahují a nemůžou úplně vystihnout surovou skutečnost, které museli přeživší v Treblince (a zdaleka nejen tam) přihlížet. Hrůzy, které si tito lidé nesli ve vzpomínkách dalším životem.... Je možné nepochopit, že Richard Glazar je neunesl? Klid jeho duši a smekám..

6 16.01.2013

Jestli jsem "Zmizet" hodnotila na 5*, musím ubrat. Není to ono. Četla jsem ty dvě knížky hned po sobě a favorit je jasný. Deníková forma, osobnost hlavní hrdinky i příběh samotný to všechno je o level jinde. Jak už tu v komentářích napsala oolinkaa, asi nejsem správná cílová skupina. I tak je ale Petra Soukupová autorka o kterou se hodlám zajímat.:-)

16.01.2013

Neuvěřitelná kniha. Jak je možné, že tehdy sedmadvacetiletá holka dokáže tak skvěle vystihnout atmosféru životní tragédie, léta pokažených vztahů. Nevím, ale naprosto mě dostala. Když píše, umí být nad příběhem, nehodnotit a nenechat se stáhnout ke kladnému východisku z mizérie a to se musí ocenit, protože právě tím jsou ty příběhy mrazivě skutečné. Život nebývá vždy růžová knihovna a i když je z toho šedo na duši - c´est la vie.

10 16.01.2013

Já nemůžu dát pět hvězdiček. Jo Nesbø je mistr, to se nedá popřít - ne každou knížku s pětisty stránkami dokážu přečíst za dva dny a nepotřebuji jíst, spát ani pít. :-) Ale... Přes všechno napětí a talent Nesbøa vtáhnout vás do děje hned od první stránky, akci, erotiku...je to jen klasická detektivka,reklamní agitka na pár značek a tradičně fascinace USA. Nepodbízí se on maličko filmařům z Halyvůdu? Četla jsem ji hned po Vánocích a po pár dnech, co si pamatuji? Odřezanou hlavu jedné z obětí, která trůnila na dvou sněhových koulích. Nehledě na závěr, který už na mě byl trochu moc přitažený za vlasy. Za mně 4*, ale nepochybuji, že pro fanoušky tohoto žánru je to The best of... a rozhodně doporučuju přečíst.

5 16.01.2013

Malý princ žádný komentář nepotřebuje. Jen krátce - Láska na celý život.

„ Musím přeci snést dvě nebo tři housenky, když chci poznat motýly.“...

2 16.01.2013

Můj první London. V dobách povinné četby jsem k němu cítila podivnou nechuť, ale vypadá to, že už jsem dozrála :-). Krásná kniha - neuvěřitelně propracovaná - příběhy, postavy,.... Je v ní všechno. Mozaika drží pohromadě, místy dojímá, místy šokuje, donutí vás přemýšlet.

2 16.01.2013

Tezka kniha-predevsim kvuli tomu,ze se v ni Hana Andronikova vypisuje ze svych pocitu souvisejicich se smrti
otce,depresemi,onemocneni rakovinou prsu,neschopnost zahajit lecbu. Citliveho jedince muze nalada knihy vtahnout do sede melancholie.Styl psani, uvahy, metafory mi kupodivu sedl, muj mozek asi funguje na podobnem principu :-) ,az jsem se misty lekla,ze to vse prozivam ja. Nebyt poslednich 100 stranek hodnotila bych vys,ale zaverem jsem se prokousavala tezko,byl zbytecne natazeny a cele knize spise ubral.

2 07.01.2013