Ameliii komentáře u knih

Přenechám synovi...já nedočetla. Ale jen proto, že to prostě není kniha pro mě. Vše příliš černobílé, nedokážu překonat některé situace, kdy se mi bouří hlava a křičí - To přece nejde... Ale rozhodně ji nezatracuji. Řadím do stejného soudku jako Tobiáše - milá pohádka. Třeba jednou bude nálada. :-)

Nádherná kniha plná povídek, každá je jako ze sna. Neskutečně poetické příběhy. Jejich děj plyne jak pomalé letní odpoledne. Každá povídka je z jiného prostředí, ale všechny jsou jakoby důvěrně známé. Čtete a současně tam jste. Pro ty, kdo milují knihy, protože je těší číst a nepotřebují ždímat z textu velké děje nebo doslovnost, je to poklad. Nechybí melancholie, neuchopitelnost divokých lidských duší... Zkuste si představit, že celý váš svět je moře, vy a váš muškařský prut,"skutečný svět" zůstal někde v dáli a vy jen žijete tou chvílí, vítr věje, v uších zní hudba, možná blues, a ryba právě zabrala... O těch chvílích je Sběratel mušlí.

3 02.05.2018

Články Tomáše Poláčka mám ráda - pro jejich čtivost, nadhled, proto jsem se na knížku těšila fakt moc. Teď jsem dočetla a jsem zklamaná. Asi proto, co psala pajaroh - sprint kolem planety, spritem napsaná kniha, protože tiskařské stoje už čekají...Seznam řidičů a nic moc okolo. Chybí mi atmosféra míst, kudy projíždí, chybí mi ten nadhled. Možná kdyby to nebyla cesta s předem daným časovým plánem, takhle to byla jen honba za dosažením cílové pásky, aspoň tak to na mě působí.

3 16.01.2017

Tak nevím, moc jsem nepochopila všeobecné nadšení pro tuhle knihu a už vůbec ne její srovnání s Forrestem Gumpem. Road movie, podle které zjistíte, že bez kamarádšoftů nepřežijete ani den. :-) Ale budiž...lepší číst něco než nic a třeba tato kniha, lehkou formou, naučí spoustu čtenářů něco o skutečných dějinách 20.století.

5 19.02.2016

Můj Bože jaká krása. Prozářená hodina četby. Tato útlá knížečka je pro ty, kdo mají rádi básně, hledají v poetiku ve všedních událostech. Pro ty, kteří při čtení, vidí obrazy a nechají příběh hrát v myšlenkách film, který ale také voní, hřeje. Jste součástí, ne jen divákem. Jaký je ten váš tygr? Saroyane, kde jsi se mi tak dlouho schovával? :-)

7 19.02.2016

Snad povinná četba pro každého, kdo se chystá na hřebenovku? :-) Jak krásné jsou naše nejvyšší hory a jak můžou zaskočit toho, kdo je podcení... Příběhy lidí, díky kterým se můžeme cítít bezpečněji, průkopníků dnešní horské služby, kteří bez přemýšlení vyráží do akce. Jedno kdy, jedno kam, nasadí svojí kůži jen proto, že možná právě vám už ve vánici dochází dech. Dojemné, kruté, někdy veselé příběhy, které dáte na jedno otevření knihy a zamrzí vás, že jich není více. Moc pěkná kniha, doporučuji všem milovníkům Krkonoš.

1 06.08.2015

Hubatá Dorka, nádherný samorost bez hranic - jak v lásce, tak rozletu. Nepál, Indie, Srí Lanka - divoké kulisy, ve kterých bojuje se se svými démony, úzkostmi a nachází neuvěřitelnou pestrost - přátelství, spokojenost, osudové muže, ale i násilí, chudobu a málem i svoji vlastní smrt... Otevřenost zpovědi vás naprosto ohromí. Přes svoji divokost je neuvěřitelně čistým stvořením a já jí fandím. Asi za to může i naše společná láska k bouřkám a liduprázdné divočině hor. Doporučuju. A Dorce závidím.

2 06.08.2015

Bohužel musím po přečtení této knížky dát Petře Soukupové palec dolů. Geniální "Zmizet" a teď? O pět pater dolů. Styl psaní, postavy bez osobnosti, zasazené do naprosto předvídatelných schématických krabiček - všechno mi připadalo bez napětí, bez překvapení... A v okamžiku, kdy si v jedné části knihy autorka popletla jména postav to u mě tato kniha prohrála úplně...

2 01.07.2015

Ta knížka ve mě pracuje i teď, ještě 14 dní od přečtení. Mám chuť se do ní pustit znovu. Je toho v ní tolik. Tolik motivů, příběhů, nenávisti, krásy i nekrásy, mystiky, lidské závisti i zášti až za hrob. Každá kapitola by vydala za samostatný román, přesto je celá kniha srozumitelná, přehledná. Ať už katastrofu žítkovských bohyní předznamenala kletba anebo jen souhra všech nešťastných náhod, je to kouzelné. A co do stylu - myslím, naopak od některých komentářů zde, že Kateřina Tučková je neuvěřitelně talentovaná a poctivá spisovatelka.

13 05.08.2013

Po nadšení ze Stanice Tajga, si nejsem jistá - je to jedna a táž Petra Hůlová?

1 05.08.2013

Na této knize si cením, hlavně výpovědi o době první republiky. Máme tendenci si ta léta idealizovat - lidé se k sobě chovali lépe, muži byli bezvýhradní džentlmeni, dámy seděly cudně v koutku a vzhlížely ke svým manžílkům.... Paní Adina Mandlová byla sebestředná potvora a ani na stará kolena se nehodlala změnit. Pyšně vzpomíná na své "zářezy", nemorální chování, city neměly v jejím životě výsadní místo... Co naplat, společnost se příliš nemění, stále jsou v ní pacholci i andělé. Adinu Mandlovou jsem obdivovat nezačala, ale otevřela mi oči. Je to opravdu zajímavé počtení a ku prospěchu knihy přičítám i snahu pana Škvoreckého, příliš do vyprávění nezasahovat jakýmikoliv úpravami.

1 29.07.2013

Mám ji ráda. Milá, vtipná knížka - třeba v létě k vodě. Kdo si chce při četbě odpočinout, zasmát se a uvolnit, ať sáhne po Saturninovi anebo Svatební cestě do Jiljí.

1 28.07.2013

Jedna z knih mého dětství, kterou jsem četla neustále dokola. Dojemný, krásný příběh o vztahu osiřelého děvčátka a jejího zatvrzelého dědečka v nádherných kulisách horské přírody.

3 28.07.2013

Pipilota Citrónie Cimprlína Mucholapka Dlouhá punčocha je holka, se kterou jsem se v dětství strašně toužila kámošit. :-)

3 28.07.2013

Vzpomínám na spoustu knížek, které jsem v mládí přelouskala a byla z nich nadšená. Nyní se k nim vracím při četbě dětem na dobrou noc a konkrétně Děti z Bullerbynu pro mě neztratily nic ze svého kouzla ani po letech. Krásné čtení o partě dětí. A líbí se i nové generaci. :-)

3 28.07.2013

Jedna z mála knih, kterým věřím.... Postavám, ději. Melancholie vzpomínek. Krásná, všem doporučuji.

"Ten refrén znám,
pořád ho v hlavě mám,
když na šampaňské vzpomínám-
Připíjím snu, jímž bylas ty..."

5 27.07.2013

Je to už delší doba, co jsem Bílý den četla, ale vybavuji si neuvěřitelný klid. Souznění a smíření paní Táni s životem poznamenaným synovým handicapem. Životem, který snad ani poznamenaný není, životem, který prostě je. Tečka.

"Ráno se probudí a okamžitě se začne usmívat.
"Maminko, je bílej den."

Proč Kryštof nemá rád noc? Proč nazval sám od sebe den Bílým dnem? Nikdy jsem ho něco takového neučila. Proč se raduje z každé vteřiny toho světla, o kterém nějak odněkud ví, že je vzácné a je tu jen na chvíli? Odkud ví, jak vzácné jsou okamžiky, které jsme dostali k životu?

Není vlastně on ten, kdo si mne přišel vychovat?
A máme společnou šanci.
Bílý den."

20.07.2013

Mile jiná kniha. Vesele neveselá. Čtivá. Hřeje i studí, sladkobolné pocity z prázdnin u babičky, které už se nedají vrátit. Tak si zoufale držíme aspoň několik momentů v paměti. Opravdu mě vrátila o pár let zpátky, jako bych jí psala já sama. :-)

8 20.07.2013

Mám ráda nejednoduché knihy. Tohle je jedna z nich. A já jí mám ráda. :-)

20.07.2013

Murakami dokáže svým knihám vdechnout tak úžasnou atmosféru. Cítím, že je to moje krevní skupina. V Norském dřevě je možná trochu moc sexuality, zajímavější by asi bylo zaměřit se na ostatní součásti příběhu. Možná se jen autor snažil šokovat, kdoví, ale nálada knihy mě naprosto očarovala.

2 20.07.2013