Fulmaya

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Osobný cestopis mladej herečky a speváčky. O vášni, ktorá ju ženie z jednej krajiny do druhej, o nutkaní vyskúšať si extrémy v himalájskych vrchoch aj v osobných vzťahoch, o potrebe pomáhať tým najbezbrannejším. „Úkaz“ zvaný Dorka Nvotová s nepálskym menom Fulmaya hovorí o sebe s vražednou úprimnosťou. Južná Amerika, no hlavne India, Srí Lanka a Nepál - to všetko má Dorka Nvotová precestované. Na dlhé výpravy ďaleko od tradičných turistických miest chodievala so svojím manželom Whiskym, po rozvode s ním sa Nepál stal pre ňu dokonca druhým domovom, kde trávi väčšiu časť roka. Dorka pochodila sama len so šerpom najťažšie trasy v okolí Himalájí, robí sprievodkyňu turistom, pomáha miestnym sirotincom... V tejto knihe nenájdete nič o jej hereckej či speváckej kariére, nič o slovenskom šoubiznise. Objavíte však v nej ozajstného človeka, ktorý kašle na výdobytky civilizácie aj takzvané konvencie. Objavíte Fulmayu. Súčasťou knihy sú aj prílohy s farebnými fotografiami z Dorkiných ciest po svete....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/78_/78894/fulmaya-78894.jpg 4.363
Žánr
Literatura slovenská, Cestopisy a místopisy
Vydáno, EvitaPress
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (19)

Kniha Fulmaya

Přidat komentář
DickBach
03.09.2019

Co k tomu říci? Jsem z té holky na rozpacích.... Jako "cestopis" perfektní. Velmi vysoko hodnotím, že se zde člověk dozví "informace zpoza roušky", to co vám žádná cestovka nikdy neprozradí, to co se dozvíte jen když to zažijete….. Tak trošku mně od Dorky odrazuje "její myšlení"... Je sice hezké, že jde do všeho naplno, ale.... Mám malinko pocit, že je jak malé dítě. Že s prvním problémem utíká, že s prvním hezkým úsměvem bezhlavě miluje nového chlapa, že vydává mraky času a sil tam kde to je …. zbytečné? Nevím, jak říkám, jsem z "příběhu" na rozpacích, možná mi k tomuto pocitu dopomohl i shlédnutý dokument....

1amu
07.06.2019

Trvalo mi to chvíli, než jsem se "srovnal" se stylem vyprávění autorky. Vše podstatné o knize napsala Daffodila, viz http://www.narciska.cz/2014/09/kvet-lasky.html ) a já se nechci opakovat.
Dorota Nvotová je svá. Dovedu pochopit její dojmy z návštěvy Machu Picchu, velké návnady cestovních kanceláří a poté přeskočením do zřejmě nejvíce civilizované země Jižní Ameriky - do Chile.
Další problém mi při četbě činila vulgarita. Zpočátku mi vadila, ale je pravdou, že mluvit a potom psát stylem "jak mi zobák narost" má u autorky své opodstatnění. V opačném případě by to holt nebyla "Dorka".
Protože to bylo mé první setkání s knihou zajímavé ženy, jsem zvědav na pokračování.

Mijagi
04.12.2018

Dorota Nvotová podnikla cesty, o kterých mnoho lidí sní, ale nikdy se na ně neodváží vyrazit. Cestopisné pasáže nejsou plastickými větami z průvodců, ale naplno zažitým, netradičním pohledem na konkrétní oblasti, podané navíc upřímně působícím stylem (hovorová mluva, neučesaný sloh). Tohle vše by nefungovalo bez částí, kde autorka popisuje svůj život (vztahy, psychické problémy, bydlení atd.), díky nim lze její toulání po světě prožít čtenářsky intenzivněji. Jenže právě tahle linka zároveň snižuje knihu výrazně dolů. Autorka v ní často skáče z jednoho tématu na druhé, aby se pak nečekaně zase vrátila k prvnímu. V některých nepodstatných záležitostech se rozepisuje příliš do hloubky. Jako terapeutický prostředek, kdy se dotyčný pisatel vypíše ze svých problémů, asi dobré, otázka je, jestli s tím v takovém rozsahu zatěžovat čtenáře. Zde se mělo před finálním vydáním výrazně škrtat.

„Váránasí je asi největší hnůj, jaký jsem kdy viděla. Kromě toho, že to tu vypadá jako v Dillí, takže smrad, hovna, žebráci, špína, krávy, ojebávači a všeobecná pakárna, sem lidé chodí ještě ke všemu umřít, protože Indové věří, že když zemřou tady, půjdou do nebe. A nestačí jim, že umřou, oni tady potom ty mrtvoly namáčí ve vodě řeky jménem Ganga a potom je na břehu spálí. Nic netušíce jsme si vybrali hotel, pod kterým se jako na jediném místě děje tohle peklo, tzv. Burning Chat, takže, když vykouknu z okna, vidím, jak hoří člověk, navíc, pokud není okno zavřené, tak popel z toho hořícího Inda vdechuju. Možná i tohle je určitý způsob reinkarnace.“

Aroucaria
27.08.2017

Tak tohle bylo velké překvapení! Putovat po Indii a Nepálu s vořachlou Slovenkou, která mluví, jak huba narostla a kdejaký dlaždič by jí mohl závidět, byla opravdu zábava! Není to jen putování po světě, ale i výlet do temnot duše. Fakt klobouk dolů se takhle odhalit do morku kosti před československým národem. Škoda, že jsem to nečetla v původním znění, mohlo to mit ještě další rozměr

adorjas
04.06.2017

3,5* Svojská, úprimná, drsná. Nie každý človek by o sebe dokázal napísať s takým nadhľadom. Rozobrať všetky pády a bolesti, chyby aj úsmevy. Tlieskam a za toto obdivujem!

martina.bella
07.11.2016

Čtenářský zážitek! Je to cestopis a současně (možná ještě víc) upřímná zpověď mladé ženy, která hledá sama sebe a svoje místo ve světě. Obdivuju autorku za otevřený způsob psaní a svým emocionálním přístupem k životu je mi blízká.

Ladiva
20.10.2016

Dorota píše veľmi pútavo, hoci používa, na mladú ženu, až príliš drsný jazyk. Veci okolo seba vníma v prvom rade srdcom a až potom rozumom, čo je na nej sympatické. Zážitky z trekov opísala sugestívne a rozhodne by si to mali prečítať tí, ktorí o takej ceste uvažujú. Kniha sa končí v podstate šťastne, ibaže dnes je to už zase všetko inak.

Stoker
16.10.2016

Fulmaya je zaujímavý cestopis, v ktorom Dorota mimo cestovania rieši aj svoj osobný život. Je to taký denník z jej ciest, ktorý sa veľmi dobre číta a po dočítaní máte chuť s Dorotou vyraziť niekam na cesty.

1