Alix komentáře u knih
Chtěla jsem napsat nadšený komentář, protože se mi tato kniha opravdu líbí. Ale když jsem četla to, co napsala Eremites, mám pocit, že je to zbytečné, vystihla to ve všech směrech.
Milá a rozverná knížečka, která s notnou dávkou nadsázky a humoru líčí práva a povinnosti člověka, který se rozhodl pro společnou domácnost s pejskem.
Dostala jsem tuto knihu od autora jako dar, což je pro mne pocta a děkuji za ni.
Nevím ale, kde všude se toulá jeho mysl.....
"Pěst od dlaně odlišuje smutek"
Přemýšlela jsem nad tím, jak peníze a moc mění člověka, který je ve své podstatě slušný, inteligentní a vzdělaný. Jak hodí za hlavu etiku i soucit a jeho zájem se pohybuje už jen v oblasti peněz. Pád Krále je pro mne trošku idealistický, ale budiž. Kdo ví, jak bychom se chovali my, tváří v tvář takovému bohatství? Já to teda nevím ...
Jelikož jsem skalní pratchettovec, mám pocit, že Elániovo město, je mé město. Proto jsem jeho trápení na venkově prožívala skoro osobně a zájem jeho syna, Samíka, o hovínka různých tvorů, mne opravdu zaujal. Pratchett je zajímavý v tom, že i když píše velice humorně, v podtextu jeho knih je vždycky to "něco". Jak se psalo za socialismu, nastavuje zrcadlo době. A myslím, že mu to opravdu šlo....
Zápletka knihy silně připomíná "Deset malých černoušků" Agathy Christie, ale příběh je napsán svižně a velice dobře se čte.
Jak už napsal někdo přede mnou, je to "smích skrz slzy".
Nádherná kniha, nádherný příběh, ve kterém se, v podstatě, nic neděje.
Přesto je tam mistrně popsán život a neživot ruského šlechtice, statkáře, který není schopen žít normálním životem ne proto, že to nejde, ale protože on sám neví, co s vlastním životem a i když má spoustu možností něco změnit, neudělá to. Neumí žít, protože ho na to nikdo nepřipravil a i když on si to sám uvědomuje, nechce nic změnit a netouží po změně.
Obdivovala jsem jazyk a překladatelský um. Jinak jsem asi na něco takového připravena nebyla a i když jsem se snažila a knihu přečetla, nemyslím, že se k ní vrátím. Nechtělo se mi smát, všechno mi připadalo hodně smutné a konec mi to potvrdil.
Nemohu si pomoct, ale kniha mne neoslovila, ani nenadchla. Vůbec jsem se neměla čeho zachytit, silně mi to v některých pasážích připomínalo Love Story a celé to bylo takové nijaké. A už od začátku bylo jasné, že to špatně skončí. Připouštím ale, že takhle jednoduchý špatný konec jsem nečekala.
Taky přečteno a musím říct, že i když patřím ke skalním fanouškům TP, toto není Pratchett!
Vadí mi spoluautoři, ale to je věc názoru. Jenže jejich kapitoly jsou daleko, daleko obsáhlejší, než samotný příběh, pokud tam vůbec nějaký je. Pratchettovy postavičky, které známe z jiných knih, se jen zmateně potácejí dějem, není v nich žádná jiskra, žádný život a taky žádný humor. Pro mne v této knize z TP není vůbec nic, dvě hvězdy dávám jen z úcty k němu.....
Mně osobně připadá, že to snad ani nemohl napsat on.
Nifredil. souhlasím s tebou, není to už úplně ono, schází tomu určitý břink, kouzlo a typický pratchettovský humor. Tato kniha nezáří, nevybuchuje a nedělá ohňostroje. Jen světélkuje a připomíná, jaké to bylo, když Terry Pratchett zářil jako kometa pro všechny, kdo ho měli, mají a vždycky budou mít rádi.
Nemohu si pomoct, ale toto není Pratchett! Kniha mne nebavila, nenašla jsem v ní nic, čeho bych se mohla zachytit mimo to, že hrdinové pořád přeskakovali z jednoho světa do druhého. Možná kdybych nečekala typického Pratchetta, hodnotila bych ji líp. Pro mne to bylo trápení ji číst.
Žádný faraon by si neměl zahrávat s velbloudy a měl by vědět, že smrtí docela dost věcí nekončí.
A já bych zase Pratchetta do sebe lila plnými doušky. Žádný šálek kávy, ale plný gejzír nápadů, upoutávek, upozornění a vychytávek, to je Pratchett! Neuvěřitelná fantazie, která dokáže postavit na hlavu všechno, co známe, a to, co neznáme, postaví na krunýř vesmírné želvy. A pokud chcete cestovat do jiných světů, vezměte si Zavazadlo.....
Jediné, čeho lituji je to, že si nedokážu tuto knížku přečíst v originálu. Ale myslím, že Mistr Kantůrek, překladatel, snad ten originál i přebil.
Omlouvám se všem, kterým se tato kniha líbila, ale já jsem to v polovině prostě vzdala. Nešlo to a nešlo...
Nebavilo mne to a i když si lichotím, že jsem celkem zdatný čtenář, neuspěla jsem. Takže nehodnotím a ke knize se už nikdy nevrátím.
Na zemi ležící žlutá kulička
vysunula nožičky -
slunce!
(M. Fišmeister)
Pro mne Alenka v říši divů, ale i ona by se musela nadechnout.....
Co k tomu říct.....
Přečtěte si to.....
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Nejen pro zvláštní styl, jakým je psaná, ale i pro odvahu pisatelky, která si dovolila psát o něčem, " o čem se přece nemluví ". A protože spisovatelka je sama Jižanka, obdivuji její odvahu o to víc.