Alix komentáře u knih

Královský syn Avaru je vyslán jako zvěd na tajemný a bohatý ostrov Atlantida. Atlantiďané jsou přátelští a milí lidé, kteří ochotně přijímají cizí návštěvníky ve svém jediném přístavu, ochotně s nimi obchodují, ale do své země nikdy nikoho nepustí, ta je skryta za vysokou zdí. Neopatrní zvědavci, kteří se pokusili zjistit, co za zdí je, se už nikdy nevrátili. Avaru ale věří, že se mu podaří přežít.

2 22.02.2013

Četla jsem ji před spaním, což bylo blahodárné, protože jsem se prosmála do spánku. Akorát děkuji osudu, že takové dítě nemám, nic ve zlém! A pak jsem taky nepochopila, proč všechna jména byla zachována v anglické formě, akorát Jirka ne. To mne dost rušilo. To jméno "Jirka" mi tam prostě mezi Ethel, Barbarou, Henrym, Michaelem a tak, nesedělo.

7 18.02.2013

Ale to jsou přece všechno pohádky H. Ch. Andersena a bratří Grimmů! Proč se tedy píše "kolektiv autorů" ?

Když se Anna Rakouská vdala za Ludvíka XIII a stala se francouzskou královnou, moc šťastný život ji nečekal. To vědí všichni, kdo znají obsah knihy nebo filmu, " Tři mušketýři ". Co když to ale všechno bylo trošičku jinak?

1 05.01.2013

Myslím, že jediný, kdo pokračování mohl napsat, by byla M.Mitchell. A pokud to neudělala a samozřejmě ani už neudělá, věděla zřejmě naprosto přesně, proč.

4 01.01.2013

Zábavný příběh o tom, že skoro všechny katastrofy se dají zvládnout, když celá rodina vyhlásí pohotovost a katastrofám se s humorem postaví.

1 31.12.2012

Čtyři kamarádky se pohašteří a trvá jim sedm dlouhých let, než zjistí, že to byla pitomost a zase se smíří. To je vlastně celý děj. Dívky jsou samozřejmě krásné, talentované a úspěšné, což platí i o jejich partnerech. Na konci příběhu se všichni milují a čtenář cítí v kostech, že svatby se moc odkládat nebudou. Brrrr....

1 31.12.2012

Kdo zná knihy pana Dänikena, nebude nijak zvlášť překvapen, ale čtení je to docela zajímavé a krásné fotografie za prohlédnutí taky určitě stojí.

1 07.12.2012

mgeisselreiter: Povídková kniha se jmenuje Ve vyšším zájmu. Vyšší princip je povídka Jana Drdy.

5 04.12.2012

Sice zajímavý, ale trošku dojemný pokus pana Dänikena, přiblížit čtenáři své teorie pomocí příběhu dvou mayských chlapců, kteří byli obětováni, ale skokem v čase se ocitli v naší současnosti. Tím pádem mohou vysvětlit mnohé, s čím si dnešní věda neví rady. Přečetla jsem to se zájmem, ale já osobně dám přednost jeho běžnému stylu psaní.

1 04.12.2012

Moc mne to mrzí, ale čekala jsem víc. Nečetlo se to špatně, ale občas jsem měla pocit, že už je té ukecanosti trošku moc a časté popisy způsobu močení, mi docela lezly na nervy.

5 29.11.2012

Kniha je uspořádána jako antologie, jsou zde příspěvky různých autorů, včetně pana Dänikena a opět zde navštívíme spoustu zajímavých i záhadných míst.

1 29.11.2012

Ty fotografie jsou fascinující!

3 23.11.2012

Mám ráda knihy pana Dänikena a jeho samotného obdivuji za neúnavnost, se kterou se už pár desítek let pokouší vysvětlit nevysvětlené.
Média na nás pouští hrůzu z blížícího se konce světa, ale samotný pan Däniken poukazuje na to, že celý mayský kalendář je sice velice přesně vypracován, ale nikdo nemůže s jistotou říct, kde je jeho počátek, kde je rok "nula" ? Mimochodem, v knize se mluví o 23.12.2012, ale v médiích o 20.12.2012 nebo 21.12.2012. Sám spisovatel ovšem připouští, že ani jedno datum pravděpodobně není správné. Když neznáme ani přesný rok narození Ježíše Krista, jak můžeme počítat letopočet pomocí prastarého mayského kalendáře?

1 22.11.2012

Často jsem přemýšlela, že kdyby tu cestu chtěl nějaký nadšenec zkusit přesně podle knihy, určitě by to klaplo. Jsem si jistá, že si to pan Verne přesně propočítal.

15 21.10.2012

Kniha je opravdu něco jako jeden velký otazník. Pořád jsem uvažovala, kam to směřuje a proč, a nevím to ani po přečtení, což asi tak má být. Tři hlavní postavy, Muž v černém, Pistolník a Jake, vám poskytnou o sobě jen střípky informací, ale na celou skládačku to nestačí. Takže se dám do čtení dalšího dílu a uvidím.

1 20.10.2012

Na Kingovy knihy bych potřebovala zvláštní hodnocení, protože každá jeho kniha mne znovu překvapí. Nepřipomíná mi to ani knihu "TO", ani Doriana Graye, ani Pytel kostí. Nepřipomíná mi to vůbec nic, protože King je neopakovatelný a žádná jeho kniha se s ničím srovnávat nedá.

Edgar Freemantle se snaží zapomenout na své neštěstí a na malém ostrově zkouší zapomenout na to, co se mu v životě totálně pokazilo. Začíná kreslit to, co vidí nebo možná to, co si myslí, že vidí. A postupně zjisí, že na tom malém ostrově není náhodou.

4 03.09.2012

Od autorky přečetla jsem jen tuto jednu knihu a vím určitě, že to je ta poslední.

3 26.08.2012

Nemám moc co dodat. Taťka měl hromadu sešitů Rychlé šípy a já jsem je s nadšením přečetla a to nejednou. Dodnes si pamatuji, že " ovoce, zejména peckovité, v břiše nabobtná ", což na vlastní kůži poznal Jindra Hojer, který se nezřízeně nacpal třešněmi a myslím, že se pak dokonce i napil.

24 24.08.2012

Už neřeším, která Kingova kniha je nejlepší, prostě to nejde. Musela bych měnit názor u každé další knihy, kterou od něj přečtu, protože on prostě umí. Zdánlivě jednoduchý příběh týrané ženy, která potřebuje doslova tu poslední kapku, aby se rozhodla změnit svůj život, je dojímavý, strašný i napínavý. Ke konci mne úplně nadchlo, když jsem zjistila, že dětská gumová maska, které jsem nepřikládala žádný význam, má velice důležitou roli a znovu jsem tiše pana Kinga obdivovala za promyšlenost a fantazii.

Mistrně popsané domácí násilí je i v románu " TO ".

5 21.08.2012