alexpo komentáře u knih

Od autorky jsem dosud nečetla žádnou knihu, a po přečtení tohodle ani číst nebudu. Celou dobu jsem si přála, aby už byl konec, protože jsem zvyklá knihy dočítat. Předtím jsem četla Cizinku, která má 1600 stránek a přečetla jsem ji dřív než tuhle hubeňourku.

7 14.06.2020

Tak tohle bylo výborné. Sice jsem knihu četla skoro 3 neděle , ale stálo to za to. Těším se na další díl.

7 26.02.2020

Tak to je kniha, u níž jsem se popadala za břicho. Jela jsem metrem a chechtala se jak blázen. Ten pán vedle mne taky. Asi mi četl přes rameno :-). Nebo ji taky znal. Konec nic moc, ale to předtím stačilo. Miluju jazykový humor.

7 26.10.2013

Tak jsem se chtěla mrknout, jestli už se holky naučily psát,...kecám! Já věděla, že to lepší být nemůže, ale z nějakého iracionálního důvodu jsem se chtěla potrápit nebo co, takže jsem otočila pár stránek a zase tu ohavnost rychle zavřela, protože se domnívám, že kniha má být nositelem nějakého estetického zážitku. Opravdu mi nevadí číst vkusnou erotiku, ale tohle je popis tak zjednodušeného a verbálně primitivního sexu, že bych to fakt zakázala. Vždyť ta holčina dole - Justme by určitě získala lepší čtenářský vkus, protože její komentář je napsaný inteligentněji než celý "Božák-nebožák".

Tak to byla úžasná hra. Ty dvě rozehrané partie, kdy jedna polovina rodiny řeší problém klíčů, zatímco druhá odboj, to je rafinované. Také psychologie postav je moc dobrá. Tohle se tedy Kunderovi fakt povedlo.
U hry sice byly scénické poznámky, takže jsem si uměla představit, jak se v jednom pokoji zhasne a v druhém nasvíceném probíhá děj, ale třeba tu chvíli , kdy se má hrdina rozhodnout mezi dvěma alternativami, bych raději viděla na jevišti.

6 25.03.2014

Velmi naivní, dětské, plné nepravděpodobných náhod, kdybych k tomu nebyla vyzvána, asi bych to ani nedočetla. O problém, který tato oblast Afriky přináší a na který jsem byla navnaděna, se kniha jen otřela, bohužel.

4 28.06.2017

Tak nějak bych použila Shakespeara: Mnoho povyku pro nic.

4 21.06.2016

Na mě padá z Kafky chandra. Dočtu a už vím, že se k tomu nikdy nevrátím. Přemýšlím, jak ho ten otec poznamenal, nebo vůbec celý jeho život v předválečné Praze, kde se cítil být vykořeněný. To není jen kniha o byrokracii. Ale právě i o tom, jak je člověk schopen přijmout obvinění, jakkoliv je absurdní. Rezignuje, přestane se bránit, a vlastně i divit. Skončí jako pes.

4 16.04.2014

Proč je to 94. nejhorší kniha? Proč to není nějaký ten Božský bastard? Vždyť toto romaneto je napsané tak nádherným stylem, je tajemné, filozofické, symbolické. Je fakt, že je složité, některé pasáže jsem si musela číst víckrát, ale ta výpovědní hodnota je veliká.

4 07.04.2014

Remarque je prostě moje krevní skupina. A příběh doktora Ravika patří k těm nejlepším. Kvůli němu jsem se i několikrát snažila přijít na chuť calvadosu. Bez úspěchu, bohužel. Budu se k němu vracet. Ke spisovateli, myslím :-)

4 06.10.2013

Já věděla, že to nemám číst. Už s Alchymistou jsem měla problém. Hlavní hrdinka mi strašně vadila. Vadil mi i styl vyprávění, vadilo mi uvažování postav, vadilo mi, že jsem to nakonec dočetla.

3 11.07.2017

I když knihu pojmu jako fan faction na Stmívání, které mám ráda, tak jsem měla co dělat, abych ji dočetla. Hlavně mi vadila stylistika, to je prostě jedna velká hrůza. A když to srovnám s knihou další české spisovatelky Terezy Tomanové a její Bleděmodře pruhovaný, tak to je nebe a dudy. A taky píše z amerického prostředí, jen nezastírá, že je Češka. A její formulace přímo hladí. Někdo tady psal, že ten druhý díl je lepší, tak nevím, třeba se poučila Limrová z chyb.

3 04.02.2016

Tak jsem dost zklamaná. Ne, že by autor nebyl vtipný nebo že by jeho styl psaní byl špatný, ale příběh mě vůbec nezaujal, mezitím jsem přečetla tři další knihy, někdy mi jeho humor připomínal povídky Š+G, někdy Járu Cimrmana. Tato kniha dostala cenu Magnesia litera? Proč, proboha?

3 19.05.2015

Pro mne zatím nejméně zajímavý Murakami, ale i tak to pořád stojí za přečtení.

3 27.12.2014

Páni! Nuda? pro mne určitě ne. Přestože jsem knihu četla v rámci povinné četby, četla jsem ji ráda, popis jediného obyčejného dne v gulagu úplně stačí, aby měl člověk jasnou představu o krutosti tamějšího života. A ta závěrečná věta na konci dne, v němž se cítí být Ivan takřka šťastný, no , větší paradox jsem nečetla ani v románu Na západní frontě klid.

3 16.04.2014

Jsem ráda, že jsme tuto knihu měli ve druháku jako povinnou četbu. Docela ráda jsem si ji přečetla, ale do mých TOP se prostě nedostane. Není to snad stylem, ten je ukázkový (zvlášť ty vnitřní monology hlavní postavy), ani příběhem, ale je to staré napětím, dobou a hlavně psychologizací postav. Jsme už prostě dál, takových vražd, výčitek svědomí i sebestředných jedinců už jsme zažili víc. Pro mne už Raskolnikov není svým činem výjimečný. Je to další chlap myslící si, že je nadčlověk. druhý díl už byla více méně nuda. Holt už v sobě nemám respekt k autoritám.

3 23.03.2014

Někdy bych chtěla, abych si nějaké knihy nepamatovala, abych si je mohla přečíst ještě jednou. Tato k nim patří. Bavila mě od úplného začátku. Nenáviděla jsem boha zrovna tak jako Maggie. Nenáviděla a nechápala jsem Ralpha jako Maggie.

3 06.10.2013

Ať si říká kdo chce, co chce, že jsou jeho knížky na jedno brdo, mně to tak nepříjde. A tuhle mám prostě nejraději. Kromě toho pravého mužského přátelství je tu i láska k nemocné Pat, úvahy nad válkou, jemný humor (hřbitov bifteků, Karel), a nádherný styl spisovatele, který mi prostě sedí.

3 23.09.2013

No,tak to bylo hodně dobré. Takovým tím ještě zdlouhavým způsobem, je poznat, že jde o klasické dílo, ale přesto psychologicky dobře napsané.

2 26.09.2016

Já mám pana Šabacha moc ráda. I proto, že je milý i v životě. Jeho vyprávění jsou laskavá, plná jazykového humoru. Škoda, že je tak málo známé, že právě jeho povídky byly předlohou mnoha úspěšných filmů v čele s Pelíšky a Šakalími léty.

2 10.08.2015