Alcarmo komentáře u knih
Velmi zajímavá kniha, připomínající místy detektivku. Lee Strobel přiznává, že kniha neobsahuje všechny možné otázky a odpovědi, to ale ani nebyl záměr. Vybízí čtenáře – bez ohledu na to, zda věří či nikoli, aby o všem přemýšleli. Ukazuje tak jednu z mnoha cest, které vedou ke Kristu.
Mé druhé setkání s autorkou a znovu se jedná o výborně napsanou knihu. Osudy tří generací jsou v některých částech až příliš vykonstruované, ale to nic neubírá na čtivosti. Pro mě jde o další důkaz, že Alena Mornštajnová je rozená vypravěčka.
Osobní vzpomínky prezentované, jako by se jednalo o román. To také poněkud usnadňuje četbu. A přesto, že zpočátku může vyvolat jisté rozpaky – netuším, do jaké míry je vyprávění přikrášlené, tak stojí za přečtení.
Rozhodně zajímavá knížka, která doslova burcuje své čtenáře k aktivitě. Motivující bez ohledu na to, zda jste věřící, či nikoli.
Náhodné setkání s autorkou, jejíž vyprávění dokazuje, jaký je rozdíl mezi knihami, které snadno působí na cit, a těmi, které vniknou hluboko do srdce.
Fajn oddechovka; sice moc nenadchne, ale litovat času také člověk nebude. Postav zase tolik není, že by se člověk v jejich změti ztrácel – navíc příběh překvapivě svižně odbíhá, a tak ve výsledku převládají spíše pozitivní dojmy.
Jen tak mi nevyblednou vzpomínky na „studenty“, snažící se odhalit, jaké chyby udělali, a přitom odkryjí něco mnohem horšího. Dojemná kniha, z níž nikomu nebude příliš veselo, přesto stojí za to. I kdyby jen pro zamyšlení, jaké jsou hranice lidství, nebo na tím, co vše bychom v Norfolku hledali my...
Zvukomalebné trojverší, na pozadí zajímavého příběhu, mě donutilo na chvíli zpomalit a všímat si maličkostí kolem sebe. Nečekaný závěr představoval už jen jakousi odměnu. Tenká knížka, která si rozhodně nezaslouží hodnocení pouze podle obalu.
Dojemný příběh, který nepřekypuje vtipem, jako spíš postřehy a dojmy. Zanechá však v člověku značnou dávku melancholie. Někdy člověka příjemně překvapí knížka, od níž by to nečekal.
Gail Tsukiyama mě svým vyprávěním naprosto uchvátila. Příběh tak lehce plyne, že se ani nenadějete a jste najednou na konci.
Útlá kniha představuje čtyři povídky plné metafor, černého humoru, ironie a melancholie. Poměrně těžká četba pro letní dny, ale rozhodně příjmené překvapení.
Kniha, která umí pohladit duši. Tu dětskou, ukrytou v každém z nás.
Knihu jsem přečetl doslova jedním dechem, rozhodně platí: „když někdo zažívá dobrodružství, čas mu utíká úplně jinak.“ Pro mě osobně je to zatím to nejlepší, co jsem od Dominika Landsmana četl. Pěkný a čtivý příběh, který podbarvuje směs humoru (od naivního až po černý). Zkrátka kniha pro děti i dospělé.
Celkem je to pěkný román, u kterého si člověk oddechne. První díl trilogie zase tolik historických událostí nepřináší. Německý pohled tu ovšem nechybí, proto je také osud rodiny na pozadí německých dějin zajímavý. Nenáročné čtení může sem tam narušit nepřímá řeč, ale možná je to jen subjektivní pocit.
Vyprávění osobních zkušeností Jima Hohnbergera – spojených s vírou, tvoří zajímavý příběh. Knihu sice ocení mnohem víc věřící, než ateisté. To hlavně pro znalost pojmů. Některé myšlenky jsou však univerzální, proto mohou být vhodnou inspirací k zamyšlení pro každého. V jednotlivých příbězích si může každý najít kousek, který ho něčím osloví. Mně osobně se líbil příklad Roba, který se kvůli záchraně svého manželství rozhodl změnit. Slova mají velkou moc – někdy i jediné slovo může ublížit a změnit život. Pokud jde o slova platí: „A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.“ (Jak 1:19)
Jedná se o lehké vyprávění životních příhod, v němž se Nayyar doznává k různým chybám a přehmatům. Podobné problémy, které s nadhledem v knize popisuje, prožila asi většina lidí, což může samozřejmě čtenáře s autorem spojovat. Stylisticky je kniha možná jednoduchá, ale rozhodně si své čtenáře získá. Někoho jen tím, že jde o Rajeshe z televizního seriálu. Dalšího třeba proto, že Kunal své příhody vypráví, jako kdyby byl s přáteli na večírku.
Na poslední knize Terryho Pratchetta je skutečně znát, že není doladěná. Můžeme spekulovat, jak by vypadala, kdyby byla zcela dopsána. Možná by byla rozsáhlejší, některým dějovým liniím by věnovala větší pozornost, ale přesto se jedná o povedenou knihu ke které se rád vrátím.
Podle mého se jedná o nejlepší díl z řady příběhů, kde vystupuje Tonička Bolavá. Nedá mi to, abych také nezacitoval „Najít svůj dar, to je štěstí.“ To, že Terry Pratchett i Jan Kantůrek svůj dar našli, dokazuje nejen tato kniha, ale také radost, kterou svým štěstím přinášeli tisícům čtenářů. A v případě Jana Kantůrka doufám, že ještě dlouhý čas přinášet bude.
„Výchovný román“, od významné představitelky německy psané literatury na Moravě, překvapí rozhodně svou barvitostí. Chvílemi skoro až naivní příběh je zasazen do prostředí, které autorka znala z dob svého mládí. Určitě stojí za přečtení, ačkoliv pro mnohé nedosahuje úrovně jiných děl Marie von Ebner-Eschenbach.
Monografie historičky Marie Ryantové objektivně a s pozitivním podtextem líčí život jedné z nejvýraznějších žen české renesance. Kniha se věnuje kromě Polyxeny, také jejímu nejbližšímu okolí, zázemí a motivacím - které nemohou být pro detailní představu opomenuty. Svojí čtivostí se tato odborná publikace mnohokrát přibližuje beletristickému líčení.