Můj přízvuk je skutečný přehled

Dlouho jsem váhala (pár let), jestli knihu číst nebo nečíst a koupit či nekoupit, až jsem ji nakonec před rokem našla v knihobudce a obě otázky byly rázem zodpovězeny. Nakonec jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala (nebo ona ke mě?), protože to bylo fajn čtení. Ano, četla jsem lepší životopisy, ale tyhle příběhy píše sám život, takže je hodnotím mírněji a schovívavěji. Šlo to samozřejmě napsat zajímavěji a poutavěji, ale musíme mít na paměti, že K. Nayyarovi bylo v té době jen něco málo přes třicet, takže toho zase tolik zajímavého zažít nestihl. Možná proto do knihy zahrnul i to, co nebylo pro čtenáře jako informace nijak zvlášť hodnotné (například kolik toho za dva dny vykadí jeho pes a že to je jeden z důvodu, proč nejspíš nechce děti).

(Zajímavá náhoda je, že zrovna teď, když jsem knihu četla, běžela v televizi (8.) série Teorie velkého třesku, která byla natáčená ve stejném roce, kdy vyšla kniha.)