Albina komentáře u knih
Všechny výtky už vznesli ostatní, je zbytečné je opakovat.
Nezvládla jsem víc než padesát stran. Pořád dokola ty samé jalové řeči, v textu plno chyb, odpudivé ilustrace ....
Tu knihu jsem nedokázala dočíst, jak mě deprimovala, a přitom ji vůbec nepovažuju za špatnou.
Zrzavý Orm je kniha, která ve mně zanechala hluboký dojem a ke které jsem se už několikrát vrátila. Chytila mě její atmosféra i obraz krajin, do kterých se Orm na svých cestách dostal. Zamilovala jsem si drsné válečníky, kteří nejenže si nestěžovali na osud, ale chválili svoje štěstí, i rozhodné a statečné ženy: Orm, Olof Motýl, i historická postava, král Harald Modrozub (odtud Bluetooth, btw), Ormova matka Asa, jeho dcera Ludmila. Líbil se mně i drsný humor - historka o pěstěných vlasech jednoho z Vikingů.
Aby člověk docenil hodnoty Sapkowského obrazu husitské doby, je asi potřeba větší životní i čtenářské zkušenosti. Já jsem se nemohla dalších dílů dočkat natolik, že jsem dokonce na internetu četla ukázky v polštině, a kamarádka, které jsem knihy půjčovala, na mě naléhala, ať další díl napíšu sama, když to Sapkowskému a Komárkovi trvá tak dlouho. :)
Hodně lidí ji chválí, a tak jsem si ji taky přečetla. A nebyla jsem zklamaná. Vlastně v jednom ohledu ano - trochu mně vadila nekonzistentnost mluvy bohyní, v zaklínání používají autentické nářečí, v běžné řeči mluví spisovně. Přivítala bych, kdyby postavy mluvily přirozeně, dalo by to knize další rozměr.
Zápletka sice trochu překombinovaná, ale jinak solidní počtení.
Ačkoliv jsou kritikou výše hodnocené jiné Kunderovy romány, mým favoritem je Žert, a tomu se podle mého názoru vyrovná už jen Nevědomost, která bohužel zatím nevyšla česky.
V obou je knihách je cynicky nahlížena směšnost téměř veškerého lidského počínání. Ona je vůbec směšnost přítomná skoro ve všech jeho dílech, ale v těchto dvou hraje skoro hlavní roli.
I za Nevědomost plný počet hvězd.
Po přečtení této knihy si kladu otázku, jestli ostatní čtenáři nedávají tolik hvězdiček jen ze setrvačnosti...
Já mám Žambochovy knihy ráda a vracím se k nim, protože dokáže napsat čtivý příběh s výbornou atmosférou a propracovanými postavami, ovšem tato kniha prakticky všechno z toho postrádá.
Hrdina Oziáš i jeho partnerky jsou ploché postavy, jejich jednání nemá jinou než slovně proklamovanou motivaci (snad jen s výjimkou Evelyn), děj je tak přímočarý, že až nudí.
Z děje a jednání postav není poznat rozdíl mezi upíry a vlkodlaky a výklady o upírech a upírské historii působí strojeně a do příběhu nezapadají.
Upíři a vlkodlaci evidentně nejsou Žambochova doména. Když Žambochovy upírské příběhy srovnám s Kulhánkovými, dopadá to srovnání pro Žambocha žalostně.
Kniha je obsahově velmi zajímavá a pestrá - zážitky kombinované s recepty, fotkami, informacemi o exotických kuchyních, o městě samotném, a doporučeními, kde se dobře najíst, kam si zajít a co zajímavého vidět a zažít. Skvělé.
Nicméně mám výhrady k jazykové stránce. Jazyková korektorka nevychytala překlepy, chyby a některé neobratnosti v autorčiných vyjádřeních (např. PYTLEMI, DĚTI JSOU ZVYKLÍ; to, že Skotové jsou spořiví, není POVĚRA atd.) Nelíbí se mně ani barevný tisk – podání barev neodpovídá skutečnosti.
Naštěstí to jsou podružnosti, pihy na kráse jinak velmi povedené knihy.
Otrava. Všechny moje výtky se vyskytují už v předcházejících komentářích, tak se nebudu opakovat.
S Reacherem se setkávám docela pozdě, a tak prostě čtu knihy jednu po druhé. Taky si čtu čtenářská hodnocení a pokaždé se hodnocení pohybují od odmítavých po nadšená. I já mám svůj žebříček obliby a tato kniha je podle mě zatím z prvních pěti nejlepší. Třeba i proto, že se člověk musí rozhodnout, jestli Carmen věřit, nebo ne. Svoje hraje i prostředí texaského venkova, rodinné vztahy, vztahy mezi bílými a Mexičany. No a samozřejmě i děj samotný - evidentně se něco chystá, ale co? A kdo za tím stojí a proč? Kdo lže a kdo mluví pravdu?
Navíc se mi od Childa líbí, že dává čtenáři možnost na základě indicií odvodit pachatele.
Přečetla jsem už několik knih s Fidelmou a Eadulfem, ale navzdory tomu, že autor označuje Eadulfa jako člověka s bystrou myslí a schopností odhadnout lidi, se on často chová jako úplný hlupák.
V tomto případě se napřed okamžitě ztotožní se závěrem, že opata zavraždil a okradl irský mnich, a neústupně ten postoj hájí. No a potom ještě několikrát zbrkle a zcela nesprávně vyhodnotí skutečnosti s případem spojené. To není projevem ani bystré mysli, ani schopnosti odhadnout lidi, ale spíš dokladem tuposti
Kostrbatý překlad knize taky hvězdičky nepřidává.
Jsem zcela pro českou detektivku, protože české prostředí jí dává další rozměr. Tato je docela povedená, i když je hodně zalidněná a místy jsem se trochu ztrácela.
Výborná kniha, skvělé počtení.
Kdyby mi někdo nabídl, ať si přečtu knihu o horolezcích, s díky bych odmítla. Naštěstí v tomto případě jsem přečetla první odstavec a už jsem knihu nedokázala odložit. Mallory byl úžasný člověk a Archer o něm napsal poutavý a velmi čtivý příběh.
Tato kniha mě provázela koncem dětství, bavil mě autorův humor, a teprve v době googlu jsem si ujasnila, co znamenají japonské výrazy TOKONOMA a ŠIBUIČI a jak vypadá HLODÁŠ.
Thrillery nejsou velká literatura, je to literární spotřební zboží, tudíž je poněkud naivní očekávat od nich hlubokomyslné myšlenky nebo se chtít k nim vracet.
Tato kniha je v rámci svého žánru dobré počtení, s osobitými postavami a zajímavě vystavěným dějem. Všechny tři hlavní postavy jsou nešťastné, upínají se ke snům a falešným nadějím, lžou sobě i okolí, hroutí se pod tíhou minulých skutků, o kterých se čtenář dozvídá pomalu a postupně.
Dnes mě ta kniha děsí míň než kdysi, protože Huxleyova vize budoucnosti se současnými geopolitickými změnami bledne.
Výborná kniha, člověka z ní mrazí, protože to, co se děje ve Stepfordu, nápadně připomíná skutečnost - akorát na unifikaci žen v reálném světě tlačí módní a lifestylové časopisy, reklama, celebrity apod. Podobné téma, jen zasazené do reálného světa, je i v knize Sinclaira Lewise Hlavní třída.