Aildrin komentáře u knih

Před přečtením vřele doporučuji přečíst Sapkowského esej o Králi Artušovi (hned první část knihy Magické střípky) a to zejména tu část, věnující se rytířství. Nasmějete se pak u Narrenturmu o něco víc. Jinak děkuji panu Sapkowskému za to, že mě ságou o Geraltovi a Ciri připravil na čtení Narrenturmu. Jeho styl psaní je nezaměnitelný a skláním hlavu nad množstvím vědomostí, kterým jeho hlava oplývá a schopnosti, se kterou tyto informace dokáže veleobratně využít. Nemít historii v malíčku, něco tak propracovaného by člověk nedal dohromady ani kdyby měl po ruce speciální příručku o středověkém názvosloví a husitském revolučním hnutí. Jinak jsem při čtení stále očekával, kdy scénou proběhne Cirilla nebo Bílý vlk. Ne proto, že bych byl Zaklínačským fanatikem, ale z toho důvodu, že by se Husitská trilogie Sapkowského fantasy světu podobala i kdyby neobsahovala prvky fantasy.

8 16.09.2015

Autor knihy je očividně velký fanoušek seriálu Battlestar Galactica, ze které si jen s lehkými úpravami vypůjčil hned několik známých scén. Za tyhle okaté zápujčky odebírám jednu z hvězd, ale jak pravil klasik. ,,Všechno tohle už se stalo jednou a stane se to znovu" Jinak velmi zdařilá kniha jejíž pokračování si rád přečtu.

5 08.02.2021

Kniha se skvělým rozjezdem u které jsem se lámal v pase. To především. Po první polovině, která srší bonmoty a equilibristickými hláškami, ale autorovi dochází dech a spolu s ním kreativita a právě to co mě v první polovině tak bavilo. Závěr, ve kterém jsou hlavní hrdinové ještě asi tak sedmitisíckrát drsnější než Chuckův hajzlpapír mi ovšem příjde ulepený stejně jako hlavní hrdinové. (Snad první kniha, kterou jsem četl, ve které je hlavnim hrdinou skoro každý.) Závěr mě však vykolejil asi jako pendolíno, když se projede v plné rychlosti po české železnici s uvolněnými šrouby. Nevím jestli Kopřivovi v závěru už definitivně došel dech, nebo jestli to už chtěl mít zasebou nebo jestli chtěl použít nečekané (sakra nečekané) vyvrcholení. (Což se mu k mé nelibosti celkem povedlo.) ,ale i tak považuji Asfalt za vyjímečný a velice originální počin. Co na tom, že se peklo od reálného světa vlastně neliší. Bluffenbachův tým měl i tak grády ostří samurajského meče posypaného chilli a zaříznutého mezi pulky.

4 29.07.2011

Ze začátku mě kniha celkem bavila, ale to jak autorka nechává neustále hlavní hrdinku brutálně prznit, mě brzo přestalo bavit. Připomíná mi to filmy z osmdesátek, kde v každém příběhu musí být laciná erotická scéna. Petra se svojí zálibou v naturálním sexu by se měla dát spíš na psaní románů z prostředí BDSM, jelikož ne každému čtenáři se bude líbit to, jak Lotu věčně někomu nastavuje nebo rozebírá její milostné vztahy na úkor nějakého smysluplného příběhu, jak v nějakém Stmívání. Někdo by mohl argumentovat tím, že jde o středověk ap., ale podle mě se spíš autorka pokouší vypsat ze svých sexuálních tužeb. Zkusím si přečíst ještě Psí zimu, jestli na tom bude lépe. Každopádně Lota je podle mě spíš čtení pro holky, které v erotice rády popustí uzdu fantasii.

3 09.04.2018

Tenhle díl mi tak trochu připomněl knihy bratrů Strugatských. Ze všech knih Metra bylo tohle obsahově nejděsivější a nebylo k tomu zapotřebí žádných monster s pokroucenými chromozomy. Zápletka si bohatě vystačila s těmi, které mají stejnou šroubovici jako ty nebo já.. Za naložení s některými postavami by ale Dmitry zasloužil pálit cigaretou.

3 14.08.2017

(SPOILER) Když čtu zdejší komentáře, tak přemýšlím nad tím, jestli jsem opravdu četl stejnou knihu. Začátek se vlekl, ale říkal jsem si fajn, je to v zájmu vtaženi do děje. Přehršle zbytečně detailních popisů každé jednotlivé činnosti členů posádky, jako by bylo potřeba zaplnit pár stran vatou. Dobrá. Ale to co přišlo pak? Medvědi a opice na ledové planetě.. Prostě jen tak, úplná normálka. To jako vážně? Nezbylo víc prostoru pro invenci? Druhá polovina knihy mi kvalitou spíš než předchozí díl, připoměla Stroncium od Kulhánka. Jen s absencí humoru a schopnosti barvitěji popsat děj. Předchozí díl měl všechno podstatné. Čtenář v něm pociťoval strach z neznáma, napětí, zájem o postavy. V podstatě něco mezi Dead Space a Battlestar Galacticou. Při čtení Maříkovy knihy jsem však postupně začal pociťovat silný nezájem a děj jako takový mě v poslední třetině knihy začal uspávat. Zdá se, že se kniha svezla na hypu předchozího dílu doufám, že případné pokracování se bude nést v krapet odlišném duchu.

2 02.02.2022

Spoiler alert! Až na Ripleyové věčné a časem už otravné halucinování v bdělém stavu (Kdyby si aspoň Lebbon dal tu práci a v knize to vysvětlili jako posttraumatický stres z dlouhé hibernace, vedlejší účinek nějakých léků nebo tak nějak racionálně, pak bych to ještě jakž takž strávil.), byla kniha perfektní a už chápu, kde vzali tvůrci část inspirace při vytváření hry Alien: Isolation.

2 04.06.2018

Nechápu jak někdo inteligentní může v popisu knihy vyzradit celý její děj. Děkuji za opravu popisku knihy.

Krásná a geniální pohádková knížka nejen pro děti.

2 09.02.2011

Mnohem barvitější, než sledování samotného filmu. Herecké výkony prostě nemohou překonat popisy vnitřních pohodů jednotlivých postav. :-)

1 13.01.2017

Fuf.. Tak teprve ted jsem s šokem zjistil, že nejde o autorovu prvotinu. Nechápu jak takový brak, který je z 90% prostým, suchým popisem činnosti, bez špetky spádu a invence, mohl vzejít z pera autora, který dal spatřit oku čtenáře Drsného spasitele. Nudné popisy stylu: „Dal jsem pravou nohu před levou a otočil se o 45°.“ čtenáře ubíjí k smrti. Zápletka je zajímavá, ale celá kniha je technicky naprosto odbitá. Jako by ji autor psal během tvůrčí krize, převážně z povinnosti. Jsou knihy od kterých se čtenář nemůže odtrhnout. Tady od té jsem si musel dávat i týdenní přestávky, protože čtení opravdu nudilo a to do takové míry, že jsem u něj často usínal.

1 10.10.2016

Tak si říkám, zda Hannibal (nebo spíš Harris) nezabloudil ve svém Paláci paměti a ujíždějíce přitom na drogách si celý ten závěr jenom nevysnil. Podle mě by se Starlingová po vystřízlivění z drogového omámení chovala stejně tak, jako ve filmové adaptaci, ať už by byla Lecterovi vděčná sebevíc. Filmový konec mi tak paradoxně příjde mnohem více střízlivý, uvěřitelný a méně Hollywoodský než ten z knihy.

1 25.01.2016

Nehustej nářez jsem se rozhodl číst, protože mám rád autory typu Kopřiva/Kulhánek, ale tady v tom případě jsem už po chvilce čtení zjistil, že kniha není ničím jiným než drze okatou vykrádačkou Cesty krve a Nočního klubu. Invence ze strany autora je nulová, navíc absence vtipných hlášek a humoru obecně, pokusy o drsnost se často zvrhávají v trapnost. Chuť do čtení mi kazily i laciné sex scény. Vydržel jsem až do konce, ale jen proto, že nerad hodnotím nedočtené knihy. Pokud bych měl autora hodnotit podle téhle, musel bych napsat, že Kotleta je vykradač a netalentovaný spisovatel a vysoké hodnocení Nářezu vypovídá zejména o nízkém literárním vkusu jeho fanoušků. Každopádně měl Kotleta dobře zmáknutý marketing, jinak by s takovou slátaninou těžko mohl uspět. (Jinak pokud jde o Kartany, přijde mi, že si autor název vypůjčil ze skvělé ságy Země upírů od E. E. Knighta, ve kterém svět ovládli Karaňi.)

Tajemství Morie je detektivním příběhem a hlavně sarkastickou parodií na Tolkienovo dílo.
Kdo bude čekat akci, bude hořce zklamán. Čekal bych i trochu víc napětí, ale tady jde především o dialogy, které čtenáře seznamují třeba s takovou temnou stránku hobití společnosti a tím, co si většina z nás o elfech už stejně dávno myslela..
Kniha není extra humorná, ale Šlechtovo přetváření (někdo by spíš /a zcela oprávněně/ použil slovo przenění) Středozemě, vzešlé z celkem zajímavých postřehů, mě místy docela zaujalo. Ač jde de facto o béčkové fantasy, (odpočinkovou četbu, nad kterou člověk nemusí moc hloubat) díky Tajemství Morie už se asi nikdy nebudu dívat na Středozem tak jako dřív.
Tajemství Morie dokáže ocenit asi jen milovník Tolkena, který je zároveň schopný udělat si legraci z toho co má rád.

Plus dávám Šlechtovi za doslov, ve kterém zmiňuje celkem zásadní věc, kterou se člověk dočte snad jen v Tolkienově životopisu od Humphreyho Carpentera.

1 02.05.2015

Koupil jsem hlavně proto, že jsem nikde nemohl najít zmíněný obrázek Legolase. :-) Ilustrátoři se zřejmě snažily rozbít obecně vžitou představu o vizáži elfů. Jinak rejstřík moji představu splnil. Koupil jsem úmyslně druhé opravené vydání, které se navíc přebalem hodí mezi ostatní knihy o Středozemi rozhodně víc, než ta první veselá fialová verze, ale to už je věc názoru.

1 29.11.2014

Prachsprosté vykradení Pána prstenů, jen postavy dostaly jiná jména.. Trpaslící jsou dobří tak pro čtenáře do třinácti let. Postavy jsou mizerně vykreslené a šroubovaný pokus o epičnost se často zvrhává v trapný patos. Jako odpočinková literatura se to ještě číst dá, ale osobně moc dobře nechápu, jak se tahle knížka mohla stát bestsellerem. (Kniha se mi zdála mizerná už když jsem jí prvně četl v roce 2003 a myslím, že tenkrát ani nedočetl.) Heitz totiž nedokázal svému světu (i většině postav) vdechnout opravdovost. Kniha je dost nesourodá. Místy se pokouší budit vážný dojem a chvíli na to v ní postavy plácají takové pitomosti, že čtenář obrací oči v sloup. Andokajinu hlášku o tom kolik neštěstí způsobil mužský pij, asi ještě nějakou dobu z hlavy nevyženu, stejně jako charakter hrdého válečníka Boïndila, který byl místy tak dohnaný do extrému, až působil dojmem, že spíš než fanatickým heroismem trpí těžkou formou demence. Každopádně jsem se pustil do čtení druhého dílu a jsem zvědavý čím překvapí. Ještě si neodpustím jednu poznámku a to, že se Heitzovi z postav trpaslíků podařilo udělat celkem slušné Němce.

1 22.10.2014

Temné záblesky jsou silně inspirované Kulhánkovou knihou Cesta krve a něco si vzaly i z Neffovi Tmy (Na což autor v knize nepřímo naráží, ale každému kdo Tmu četl, to v oné pasáži musí být naprosto jasné.) a z druhé části knihy Luciferovo kladivo. Místy mě dost zarážela nedomyšlenos některých scén a toporné pokusy o vtipné hlášky. Pokud by šlo o originální myšlenku, dal bych o jednu hvězdu víc, ale jelikož jsou Temné záblesky do očí bijícím klonem Cesty krve, nemohu dát víc než tři.

1 16.03.2014

Poslouchal jsem jako audio knihu a málem mě kleplo, když příběh skončil přesně v okamžiku, kdy se mělo odhalit ono velké tajemství cizinců. Hohlbein se k serii (prý) plánuje vrátit, ale už je to šestnáct let od posledního dílu. Doufám, že než umře aspoň dokončí třetí měsíc. Ostatně, ten je pro mě už jen takovým dodatkem původního příběhu, bez kterého se prvních deset knih klidně obejde.

1 22.12.2013

Na tuto knihu jsem se velice těšil. Tím větší pro mě bylo 2034 zklamáním. Kniha postrádá propracovanost a pohlcující mystičnost prvního dílu a nejen to. Autor hluchá místa (40% knihy) vyplňuje pseudopsychologickými monology, které z valné části postrádají hodnotu nebo aspoň, narozdíl od těch z 2033, příšerně nudí. Nejvíc mě ovšem naštval závěr, ve kterém se autorovi podařilo to, co původně plánoval už v první knize.

Pokud jste fandy 2033 doporučuji 2034 nečíst, případně na ni pohlížet jako na alternativní verzi budoucnosti tohoto světa, jinak budete nemile překvapeni.

Metro 2034 je něco na způsob filmů typu Ptačí chřipka, jen drsnější a bez happyendu. Všechny postavy, které za něco stály Glukhovsky prostě nechal chcípnout nebo je bezostyšně popravil. Kniha byla zřejmě tak odbytá kvůli pokračování stejnojmenné hry, aneb jak komerce zabíjí hodnoty.

Pokud mám srovnávat první a druhou knihu, je to 100% / 30%.

1 18.10.2011

Šlechta používá zvláštní povídkový styl psaní, který místy až hraničí s amatérizmem. Přesto jsou jeho knihy velice čtivé a zde tomu není jinak. Opět se setkáme s partou hlavních hrdínů oplývajícími charaktery sympatickými i když roztodivně extrémními.
Stejně jako v Ostří ozvěny a v Bersekrovi se v této Šlechtově knize vyskytuje ženská postava ve vysoké pozicí, která se zezačátku tváří velice drsně a záhy usvěčena z naprosté neschopnosti žadoní zoufalé o ochranu a nabízí jednomu z hlavních hrdinů sex. Když jsem četl první knihu od Šlechty, tak jsem tomu nevěnoval moc velkou pozornost, ale tenhle charakter (nikoli stejná postava) se nachází už ve třetím pokračování poválečné série a mě už z toho začíná být celkem blivno. Buď nemá Šlechta dostatečnou soudnost nebo trpí nějakou sexuální odchylkou, která ho nutí prznit svá díla podobnými přízemnostmi jak vystřiženými z akčních filmů let osmdesátých. Jinak se mi Kyborgovo jméno líbilo.

1 09.02.2011