Trpaslíci přehled

Úvodní díl dočten (již před drahnou dobou, leč dojem z knihy nevybledl). První reakce: „Ještě!“ „Pokračovat!“ „Já ze Skryté země nechci!“ Ze Skryté země jsem nicméně odešla. Brzy plánuji návrat. Návrat za podzemšťany (pardon za trpaslíky), za jejich lidskými, méně lidskými i zcela nelidskými druhy. Než tak učiním, pochválím se za to, že jsem se do četby trpasličí ságy pustila. A současně se podivím: „Proč jsem po ní nesáhla již dávno?“ Vždyť její autor je u mne zapsán kladně, jeho ságu „Ulldart – Doba temnoty“ cením velmi vysoko. Krom toho mám v oblibě trpasličí národ, a to již od oněch památných dob, kdy jsem se s jeho příslušníky setkala ve Středozemi. Mám jej v oblibě i jako sice nerodilý, však o to patriotičtější, Ankh-Morporkčan (až na jejich oblíbenou stravu - to bude asi tím kečupem.)
Ale zpět k panu Heitzovi. Jeho „Trpaslíci“ se sotva stanou předmětem literárně-vědného bádání, stěží budou povýšeni do vysoké společnosti literárních děl klasických. Ubírá jim to na přitažlivosti? U mne rozhodne ne. Zvolila jsem je, neb jsem prahla po klasickém fantasy světě, s klasickými hrdiny a s klasickými padouchy. Klasickým fantasy světem myslím svět, kde mne neudiví, že v něm „zakopnu“ o trpaslíka, elfa, skřeta, … nicméně to pro mne bude současně svět uvěřitelný, ba přímo reálný. Svět obývaný tvory, kteří se pro mne stanou, alespoň na chvíli, reálnými společníky, některé z nich si oblíbím, prožiji s nimi nějaké to putování, nějaké to bojování, budu se s nimi smát, budu se o ně bát, … a některé z nich budu nesnášet. Klasickým fantasy světem myslím také svět, kde mne nečekají žádné přenosy trendů, které jsou právě populární v našem světě. Heitzova kniha můj požadavek na takovou fantasy klasiku splnila. Dostala jsem, co jsem chtěla. Dobrodružství. Putování. Boj. Nepříliš složité soupeření dobra a zla. Skrytá zem a její obyvatelé (většina z nich) versus Mrtvá zem a její přisluhovači (plus nějaký ten zrádný, pobloudilý Skryto-zemec). Intriky ano, ale přiměřeně. Vyvolený hrdina, trpaslík, se autorovi povedl, není rozeným nepřemožitelným bijcem, není ani žádným zbabělcem či nešikou, a navíc umí v míře nemalé používat i mozek, nejen svaly. Jeho zprvu značně netrpaslické chování, dané výchovou u lidí, bavilo. Jeho proměna v reka je postupná a přesvědčivá. Pozvolna se kol něj vytváří i jeho „družina“, ne všichni její členové jsou trpaslíci, ne všichni její členové jsou ze svého členství bůhvíjak nadšení. Ač šlo uhádnout, zda bude cíle, totiž záchrany Skryté země, dosaženo, a zda na oné záchraně bude mít lví podíl zmíněný trpasličí rek a jeho přátelé, rozhodně jsem u vyprávění vševědoucně nezívala. Krom toho některé záležitosti jsou skrytější. Například počet trpasličích kmenů – ten je nejistější než počet mušketýrů. Abych nezapomněla. Nádavkem kniha nabízí bonus - poučíte se. Dozvíte se, kdo vymyslel horskou dráhu, kde mají svůj počátek závody s vejcem na lžíci (varianta „běh s roztaveným zlatem“ je přece jen trochu nákladná), jaký druh sýrů nabídnout případné trpasličí návštěvě.