Zaklínačka Lota

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Soubor povídek o zaklínačce Lotě mapuje její životní dráhu od početí až k událostem, které předcházejí románu Psí zima. V kulisách pseudostředověku však zaklínači nebojují jen s příšerami, ale především sami se sebou. Cesta Loty a jejích přátel vede skrz veškerou myslitelnou špínu a bolest do míst, kde lidskost je vzácné koření a kde jediným imperativem je přežít. Můžete se zaklínači pít, fetovat, rvát se i usínat pod jednou přikrývkou, ale závidět jim rozhodně nebudete....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25431/big_zaklinacka-lota-CJd-25431.JPG 4.1263
Nahrávám...

Komentáře (47)

Kniha Zaklínačka Lota

Zelený_Drak
04. února

Od Petry Neomillnerové jsem četla naposledy 5. díl série "Tina Salo", a to v době jeho vydání. Prakticky nic už bych si ze série nevybavila, kromě toho, že si tam šli po krku nějací upíři a docela mě to bavilo. Jako úplně první jsem četla Hry na bolest. Když jsem si všimla, že dvě povídky ze "Zaklínačky Loty" byly otištěny už tam, snažila jsem se rozpomenout o čem byly - marně. Zřejmě to bylo proto, že "Mlynářčina náruč" a "Stříbro je, když..." pro mě spolu s "Vlasy jako tráva" patřily k nejslabším ve sbírce. Taky jsem ale tehdy ještě neměla přečteného "Zaklínače", takže mě nemohlo zaujmout, v jakém rozsahu Neomillnerová od Sapkowského zaklínače převzala.

Tentokrát mě zaujala hned první povídka - ne snad, že by "Temná záležitost" byla kdovíjak pamětihodnou povídkou sama o sobě, ale zaujalo mě, jak pracuje s "dítětem překvapení". Nikdo mě nepřesvědčí, že v tom nebyl záměr udělat jasnou paralelu mezi vztahem Geralt/Ciri a Volmar/Lota. Ale když jsem později četla "Psí zimu", poněkud mě zklamalo, že tam Lota vzpomíná na to, jak ji matka dovedla do zaklínačské školy (snad by se to dalo vysvětlit tak, že Lota prvních pár let nežila ve Škole, i když se tam narodila). Docela mě pobavilo, jak se Volmar chtěl jistého předmětu prostě jen zbavit za jakoukoliv cenu. Všechny moje předchozí dojmy z povídky bohužel zastínil závěr, kde se nejdřív tlačilo na břicho a pak byl přeříznut pupečník, aniž by ho nechali dotepat. A nebylo tam nic o tom, že by Lotu osušili. Ale aspoň ji prakticky hned po porodu nechali přisát... No rozhodně jsem skončila s dojmem, že už nejsem ta správná cílová skupina.

"Noční lovy" jsou důvodem, proč se o Neomillnerové říká, že píše "fantasy porno". Tahle povídka o Škole je tak prvoplánová, že moc nevidím důvod ji nějak obsáhleji komentovat. "Vlasy jak tráva" jsem zase prakticky hned zapomněla, takže k nim také nemám co říct. "Mlynářčina náruč" byla ve skutečnosti docela dobrá, ale kvůli rozsahu tam bylo víc náhod, než mě baví. Na té mě nejvíc zaujalo, jak otevřeně se zde přiznavá (více než) inspirace Sapkovským.

Další povídka, která mě bavila byl "Kronerčin kluk". Motiv vymodleného dítěte je vlastně velmi tradiční, ale zpracování mě bavilo a rozsah umožňoval zahrnout i nějaké momenty zajímavé z hlediska vývoje hlavní hrdinky. V rámci knihy je to jedna z nejlepších povídek - taková, kterou si přečtu znova, až zapomenu, jak to bylo.

"Půl krve" je o střetu mezi dvěma zaklínačskými školami a patří k těm drsnějším povídkám v knize a tak trochu jsem čekala, že jde o doplněk k příběhu z "Psí zimy" (ale ne) nebo o přípravu půdy pro nějakou zápletku s Temnými. Jako samostatný příběh je to podobně jako "Noční lovy" hlavně demonstrace toho, jak to ve světě zaklínačů chodí. Myslím, že tu je taky nějaké využití Sapkowským nezmapovaného prostoru (ten se o dalších zaklínačských školách sice zmínil, ale nikdy se jim příliš nevěnoval).

"Stříbro je, když..." byla pro mě doplňková povídka. Pro Lotu jde sice o zásadní momenty, ale pro mě jako čtenáře to byla prostě taková obyčejná krátká fantasy povídka. Zajímavější mi přišel "Zmetek z temnot". I tady jsem ale dočetla s dojmem, že jde o doplněk.

Víc mě bavil krok stranou, kterým byl Torgeho příběh "Otec rodiny". Patří k těm propracovanějším a samostatnějším. Jde samozřejmě o něco, co se nutně muselo stát (když tedy Neomillnerová neučinila zaklínače po vzoru Sapkowského neplodnými), takže žádné velké překvapení, ale taky bych si ji někdy v budoucnu klidně přečetla zas.

Celkový dojem ze sbírky byl slabší než dojem z "Psí zimy" - kvalita povídek docela kolísá. Nejvíc mě bavily ty, kde bylo nejmíň sexu. Ve výsledku mě nejvíc bavilo rozvíjení Andrzejových zaklínačů Petřiným způsobem. Jinak to pro mě bylo po těch letech trochu zklamání - sice jsem si nepamatovala, o čem byly příběhy, které jsem už četla v minulosti, ale zato mi rozhodně přišly lepší a originálnější tehdy než teď. Taky jsem zjistila, že jde o mnohem jednodušší vypravěčský styl než jsem si myslela. To abych se čtením téhle i dalších sérií pohnula, než budu opravdu moc stará.

Lusa
23.07.2021

Příběhy byly zajímavé, svižné, ale hlavně čtivé, určitě budu s Lotou pokračovat.


Panpalapax
26.04.2021

Líbila se mi více než Psí zima, kniha ze stejného cyklu. Jednotlivé povídky byly rozmanitější a pro mě tím i zábavnější. Co mi vadilo, byla mapa na začátku knihy, na které jsem nenašel téměř žádné ze zmiňovaných měst. Kdyby tam nebyla, vyšlo by to na stejno.

daves
15.01.2021

Prakticky s nikym v knize se nemuzete ztotoznit. Vsechny postavy jsou vyhradne zle a i pres hledani v nich nebylo mozne najit sympatie. Pritom spousta dobrych napadu. Jedna kniha u mne staci.

Ailee
17.08.2020

Tohle mě bohužel moc nebavilo. První povídky mě málem odradily v pokračování. Zajímavější bylo až pár posledních, hlavně ty s Urianem. Nesedl mi styl autorky. A ne, vulgarsimy a fakt, že se v jednom kuse píchá nebo o tom aspoň mluví, mi nevadilo. To spíš způsob vyprávění mi nepadl do noty.

Tamten
01.07.2020

I když styl Neomillnerové je velmi odlišný od Sapkowského, "svět zaklínačů" přebírá velmi zdařile. Neexistují zde dobré a špatné postavy, ale každý hrdina má stinnou stránku, stejně jako většina nestvůr není až tak nestvůrná, fantasy svět není krásný a čistý, ale bláto a smrad z něj stříkají na každé straně a příběh není podáván kompletně a lineárně, ale je třeba si domýšlet určité věci. Narozdíl od Sapkowského je zde mnohem méně erotiky, ale mnohem více sexu a celkový styl knížky je trochu více "vulgární". Ale taková už Neomillnerová je a komu to vadí, je lepší knížky od ní nečíst.

slawa.cap
21.02.2021

Tak já nevím. Někde jsem četl, že Neomillnerová píše fantasy porno, ale když řeknu, že jdu šoustat, tak to neznamená, že šoustám. Takže porno to vážně není, ale pro děti rozhodně taky ne. Přijde mi, že příběh je zasazen do světa Sapkowskiho Zaklínače, ale nesedí mi to úplně, trochu mi v tom skřípe (samozřejmě, s Geraltem už budou všichni všechny zaklínače srovnávat). Úplně mi nesedl ani styl psaní, dost jsem se v textech ztrácel a hodně si musel domýšlet a hodně nad vším přemýšlet. Přišlo mi to všechno dost roztržité. Na druhou stranu, když se tu něco děje je to podané bez příkras a dost naturalisticky. Zkusím i další díl a uvidím, jestli se s autorkou srovnám, její příběhy mají rozhodně potenciál.
Asi před půl rokem jsem četl Povolání: Zaklínačka, která nebyla tak surová ale pro mně dost poutavěji podaná.

Gordonlord
31.01.2021

Kopírování velkých autorů a jejich postav je úplně v pohodě, pokud to udělá člověk, který ono plagiátorství přetaví ve svou vlastní vizi s osobitou originální poetikou, dokáže čtenáře vtáhnout do děje a umí psát. Většinou to dobře nedopadne, ale zde se to podařilo na výbornou !

Vzory Zaklínačce Lotě jsou samozřejmě Zaklínač od Sapkowského a potom libovolný Nářez od Františka Kotlety. Sice nedosahuje nadčasovosti, kvality, ani vypravěčské velikosti obou zmíněných, ale roste v mých očích díky jiným ctnostem.

Styl Petry Neomilnerové je takový, že Geraltovy krušné životní osudy proti těm Lotiným vypadají jako nedělní relace Teletubbies na Nově. A brutalita sexu, vulgarismu a násilí je taková, že by se i František Kotleta červenal za ušima.

Tohle je naprosto naturální a surové fantasy. Život se s hrdiny vůbec nemaže. Lota a její kamarádi musí často dělat i překousnout věci, z kterých člověku zůstane hořká pachuť žluče na patře. Jejich činy a rozhodnutí nejsou sympatická, ale ani vyloženě zlá. Jsou jen výsledkem tvrdé reality kolem nich, kterou vám ostatní, příběhově a morálně nablýskané a akceptovatelné fantasy nikdy neukážou. Ještě jsem neměl tu čest číst fantasy, kde by mi autor ukázal bez příkras veškerou bídu a hnus, který sebou dobrodružný život přináší. Zde se mi to dostalo vrchovatě.

Ten závan hnusné a nepříjemné reality mě fakt dostal a díky němu jsem se s hrdiny dokázal nádherně sžít a opravdu jim fandit. Ani život se s vámi nesere jako scénář americké komedie a všechno co během něj uděláte, není vždy vzor ctnosti a obdivu. A stejně tak je to i s hrdiny v téhle knize.

Moje nadšení se ale samozřejmě netýká jen toho, že je to hrozně brutální a ušukané. Naopak. To nejdůležitější přichází nyní :

Velmi surovému a nepřikrášlenému pojetí odpovídá i styl vyprávění. Není zde ani gram vaty. Ani jediné zbytečné písmenko. Žádné otravné popisy toho, jak vypadá límec vedlejší postavy, jakou barvu má tráva a co všechno leží na stole v chalupě. Autorka vás nemá za kretény. Očividně věří, že máte nějakou fantazii a zbytečnosti a podružnosti si domyslíte. Vyprávění se tak soustředí na ty naprosto podstatné záležitosti a přímou řeč. A přesto zde nic nechybí, nic důležitého není vynecháno. Všechno odsýpá šíleně rychlým tempem. Není zde sebemenší šance se nudit. Takhle to naprosto miluju ! Kéž by tímhle způsobem psalo více autorů.

Rovněž i každá z povídek má svoji silnou atmosféru a dobrý nápad. Styl vyprávění, síla charakterů hlavních postav a hlavně neuvěřitelná sugesce a vtažení do děje ve spojení s dobrými nápady, sypanými na čtenáře kadencí kulometu, to byl ráj číst.

Co bych bral ovšem jako mínus, je občasná zmatečnost, kdy jsem si některé pasáže musel přečíst dvakrát, abych pochopil, kdo co komu říká. Druhý nedostatek pramení z ctnosti - všudypřítomný sex mohl být jen lehce redukován, aby jako koření příběhu moc nevyčníval. A perverzní narážky vypadaly občas trapně... ale pak jsem si uvědomil, že se vyskytují hlavně v pasážích, kdy je Lota a její kamarádi v pubertě. No...a kdo v tomhle věku neměl v hlavně podobné věci ?

Čistý plný počet to není, na čtyři hvězdy je to moc dobré. Přikloním se k osobnímu dojmu, už jen proto, že od knihy jsem se od začátku do konce nemohl odtrhnout a četl jsem jako přikovaný, pevně a sugestivně vtáhnutý do Lotina světa.

1