adevis komentáře u knih

Po tomto světovém bestselleru jsem pokukovala už strašně dlouho a konečně ho mám také přečtený. Myslím, že tohle je přesně kniha, která má jasně danou cílovou skupinu čtenářů a já si vlastně ani netroufám říct, zda do ní patřím…

Normální lidi je kniha o normálních, přesto komplikovaných lidech. Konkrétně o studentech Connellovi a Marianne. Milují se, jen o tom nikdo neví. Zpočátku ani oni. Když to zjistí, nikdy to nedávají najevo. A přesto je jejich vztah silný, chvílemi až obdivuhodný. I když se několik měsíců nevidí, nic se mezi nimi nemění. Opravdu obdivuhodný.

Věřím, že spousta čtenářů si v knize najde hlubší myšlenku, skrytý podtext, poznání. Mně se kniha moc líbila, neurazila, potěšila, i přes absenci uvozovek jsem se v textu skvěle orientovala.
Seriál jsem po prvním dílu vypnula. Jsem hrozně ráda, že jsem nejdříve přečetla knihu, protože kdyby to bylo naopak a já nejprve pustila seriál, knihu ani neotevřu. I když… možná mu dám ještě někdy šanci :))

„To už se smál na celé kolo. Marianno, řekl, víš, že v boha nevěřím, ale někdy si říkám, že tě stvořil jen pro mě.“

2 11.05.2022

V knize se setkáváme s patnáctiletým Lubošem, který získává stipendium na prestižní střední škole, kde potkává nové příležitosti, lásku, zkušenosti, přátele i nepřátele. Postupně nám vypráví a popisuje své vzestupy i pády, od prvního až do čtvrtého ročníku.

Musím napsat, že jsem stále čekala na bombu, prostě něco, co vše odpálí. Byla jsem trpělivá, doufala jsem, že přijde něco, po čem nebudu chtít knihu odložit… nepřišlo. Trpělivá jsem byla z toho důvodu, že nerada odkládám knihy. Četla jsem ji 14 dní. A bohužel z ní nejsem nadšena.
2,5/5*, na víc hvězd to bohužel není.

4 03.05.2022

Po přečtení Atticuse, který mě díky své moderní poezii uchvátil jsem se rozhodla konečně vyzkoušet i tuto vychvalovanou indicko-kanadskou spisovatelku, ilustrátorku a především básnířku. Překvapil mě autorčin věk (ročník 1992).

Bohužel mě tato kniha zas tak neuchvátila, ale kdo ví, možná jsem měla jen začít jinou knihou z pera této exotické ženy. Oceňuji ale autorčinu otevřenost, kterou vlévá do svých textů a především cením to, že knihy doplňuje svými vlastními, jednoduchými a velice decentními ilustracemi.

I přes mé neuchvácené srdce se některé texty neobešly bez lepíku.
A tyhle se mi líbily úplně nejvíc.

„jsem jaká jsem
díky ženám
které mi byly vzorem“

„žádný muž mi nemůže dát víc
než si můžu dopřát sama“
- kéž bych to věděla dřív

Autorku rozhodně nezatracuji a vím, že časem určitě pořídím i její dvě předchozí knihy, Mléko a med a Květy slunce.

3 27.04.2022

B. A. Paris. Všemi známá a velmi oblíbená autorka napsala další knihu, díky které se její čtenáři často rozchází v názorech a hodnocení. Mám ji komplet přečtenou a má obliba autorčiných knih neklesla, zůstanu ji věrná i nadále, jelikož Terapie byla správná oddechová psycho kniha, kterou budete potřebovat brzy dočíst, protože vám nedá spát.

Hlavní hrdinka Alice a její přítel Leo se přestěhují do obytného komplexu, zvaný Kruh. Krátce po nastěhování Alice odhalí minulost domu, v němž bydlí a tím začne správné psycho. Co se v domě konkrétně stalo? Kdo nebo co vše způsobil? Anotace vám napoví víc, já protentokrát ne.
Alice byla svou posedlostí místy otravná, ale nebylo to nic, kvůli čemu bych knihu odložila nedočtenou. Strašně mě zajímalo, jak to celé bylo a jak to dopadne. Závěr knihy mě překvapil, protože jsem o tom neměla ani tušení.

Charaktery postav a jejich jednodušší zpracování mi bohatě stačily, protože jsem se dozvěděla vše potřebné a nemusela jsem nad nimi déle přemýšlet - správná oddechovka.

V recenzích narazíte opravdu na rozporuplné názory, ale nenechte se ničím odradit. Někomu kniha sedne, někomu ne. Tak už to bývá. Proto ji dejte šanci a zkuste ji. A pokud B. A. Paris a její knihy ještě neznáte, začněte její prvotinou - Za zavřenými dveřmi.

Knize dávám 4*/5*.

4 21.04.2022

Jedna z prvních autorčiných knih a zároveň jedna z posledních mnou nečtených knih, která na mě skoro dvě léta čekala doma v knihovně. Konečně jsem se k ní dostala.

Pro časté čtenáře knih od Soukupové nebude tento kratší román žádné překvapení. K moři je klasické rodinné drama, které je psané v krátkých, často strohých větách (autorčin styl). Seznamujeme se se dvěmi hlavními postavami, Magdou a Petrem, kterým osud nadělil pořádně vzrušující život plný dětí, lásek, zrad, bolesti, radosti i starostí. Cesta k moři je takovou třešničkou všeho.

Co bych Vám měla více napsat? Je to prostě srdcovka, jako každá jiná kniha od Petry Soukupové. Tato malá milá knížka mě hodně potěšila i tím, že byla krásně zakončená.
Jediné co mě mrzí je to, že jsem knihu přečetla až teď, protože ji Host Brno vydalo už v roce 2007, ale co, kniha počká, neuteče :)))

A já už nějaký ten čas doufám, že Petra Soukupová píše další, protože mi zbývá už jen Bertík a Čmuchadlo. Budu se muset prozatím spokojit s povídkami.

7 21.04.2022

Kniha plná bolesti, smutku a nepochopení. Neskutečná citová ždímačka. Budete si muset dávat pauzy. Rozdýchávat, vstřebávat, přijímat a doufat, že to dáte do konce.

Anotaci bych tu protentokrát moc nerozváděla, ale ve zkratce. Kniha nás seznamuje s Malinkou, která se sice narodila v porodnici, ale úředně je označena za nalezence. Její “matka” Ina ji nade vše miluje, ale někdy je to těžké. Alice touží po dítěti a musí se smířit s tím, že své biologické nejspíš nikdy mít nebude… příběh tří žen, příběh, který vám vžene slzy do očí a zlomí srdce.

Malinka mě neskutečně zasáhla a troufám si říct, že takovou knihu jsem ještě nikdy nečetla. Musela jsem si dávat pauzy, odkládat. V závěru jsem měla slzy v očích a v jednu chvíli jsem si říkala, že to nedám. Kdo četl, asi ho napadne v jaké části.

Závidím všem, kteří mají knihu ještě před sebou. A zároveň závidím i sobě, protože se moc těším na Běsu, i když je prý ještě “horší”. Děkuji za seznámení s Ditou Táborskou, nebylo to naše poslední setkání :))

4 11.04.2022

Na úvod bych chtěla napsat a zároveň se pochválit za to, že jsem konečně přečetla knihu, kterou mám víc jak rok doma. Udělalo mi to velkou radost. Ruku na srdce, většinou totiž čteme knihy, které jsou nové a na ty staré usedá prach, že ano?

Na začátku knihy se seznamuje s detektivkou z oddělení vražd Jude, která je tři roky vězněná. Podaří se ji utéct a i když je návrat do minulého života těžký, snaží se opět pracovat na oddělení vražd a záhy po návratu řeší nález mrtvé dívky v jezeře. Její intuice a schopnost vnímat maličkosti ji brzy napoví, že se jí celý případ osobně dotýká…

Popis na obálce nám napovídá, že nás čeká thriller. Jenže po pár stranách zjistíme, že se jedná o detektivku. Čtivou detektivku. Knihu jsem přečetla za tři dny, bylo to poutavé a napínavé, kniha mě moc bavila i přesto, že se v recenzích často objevuje slovo „nereálné“. Co je dnes reálné? Navíc v thrilleru nebo detektivce se nereálnost přece promíjí.

V této sérii vyšly ještě další dva díly, Nejsem živá a Nejsem z ledu, časem se na ně také chystám.
Nějak mi unikl význam těch ryb na obálce… je tu někdo, kdo by mi to objasnil? :)))))

6 11.04.2022

„Malá kniha s velkým srdcem“. Tuto velice výstižnou větu najdete hned na obálce knihy. Byl to zážitek. Tak miloučkou knížku s rozsahem pouhých stojedenácti stran jen tak neobjevíte. A já ji objevila. Za pár kaček v akci.

Anotace vám napoví, že se v knize setkáme s psychoterapeutem, který se připravuje na odchod do penze a netrpělivě odpočítává, kolik sezení s pacienty mu ještě zbývá. Když v tom se mu jednoho dne v ordinaci objeví mladá německá Agathe, která všechno změní…

„Skutečně se většině lidí vede tak mizerně, nebo jsem se potkával jen s těmi nešťastnými? Copak neexistuje někde v těch malých domcích někdo, kdo by uléhal do postele spokojený a věděl by, proč má další den opět vstát?“

3 16.03.2022

Na úvod musím podotknout, že Nymfomanka je super čtivá a že je to první letošní kniha, kterou jsem přečetla za tři dny, což se v poslední době moc často nestává.

Jak už všichni jistě víte, není to žádná romantika propletena erotikou a humorem. Tohle je bolestivá a upřímná zpověď ženy, nemocné ženy, která je závislá na sexu. Nebylo to ani trošku úsměvné, ale tak neuvěřitelně čtivé, že jsem prostě potřebovala vědět, jak to celé dopadne.

Seznamujeme se s čtyřiačtyřicetiletou Anitou, která nás zavede do dob, kdy byla o třicet let mladší a my se tak dozvídáme, kdy a hlavně proč se stala nymfomankou. Postupně přichází o vše, o syna, o jistotu, kterou získala a hroutí se jí svět.
Jak dokáže přežít, ukonejšit potřebu náhodné blízkosti, nepřijít nadobro o syna a o důvěru jeho otce? Knihu doporučuji, protože ji určitě zhltnete jako já.

„Nymfomanka. Takové zábavné slovo. Většina mužů se jen ironicky usměje, když ho zaslechne. Někteří žertují, že setkáním s takovou ženou by se jim splnily tajné sny. Nedokážou si ale představit, kolik bolesti se skrývá v duši ženy, která nedokáže ovládnout své vlastní tělo…“

3 16.03.2022

Od této nádherné knihy z nakladatelství Host Brno jsem neměla žádná očekávání a o to víc mě kniha příjemně překvapila.
Povídkový román meditující nad současným světem nám zároveň otevírá svižnou jízdu a život v zapadlých uličkách Tokia. Ještě jsem nečetla žádnou knihu s japonskou tématikou, takže toto byla má premiéra.

Všechny povídky jsou něčím propletené. Některá je k zamyšlení, některá je úsměvná, některá vám rozdrásá nervy. V každé z povídek se objevuje kočka. Kaliková. Kočka z obálky. Mimochodem ta obálka je naprosto nádherná.

Kniha se mi celkově líbila a zanechala ve mě hezký dojem. Četla se lehce, svižně a na japonské názvy a jména jsem si vcelku rychle zvykla.

“Že musíš v jednom kuse na něco myslet a nemůžeš to zastavit. Přemejšlíš nad každým životním rozhodnutím a vidíš jenom samý chyby. Všechny ty věci, cos udělal, abys nakonec skončil tady.”

7 13.03.2022

Po dočtení pátého dílu zůstávám u názoru, že Její třešničky byly nejlepší, to ale neznamená, že tuto knihu ze série označuji za nejhorší. Je to takový zlatý střed, lepší než zákusek, ale horší než balík.

V Jejím tajemství nám autorka představuje úplně nové postavy. Violet, matku téměř pětileté Zoey (láska to je) a Petera, slavného spisovatele. Violet se shodou náhod na knižním veletrhu potká s Peterem a rozhodne se, že se u něj bude ucházet o vysněnou práci v knižním světě. Pozici získá, společně s platem, který ji jako matce samoživitelce dokáže zpříjemnit život, ale zatají jedno tajemství…
Potkáváme zde již známé postavy, Lilith jako Violetinu nejlepší kamarádku, Liama, Bruce, Natašu, Hailey a samozřejmě i „vtipného“ Williama (nejspíš jsem někoho vynechala, chápejte, těch postav už je hodně).

Takže abych se dostala k hodnocení. Kniha je to milá, příjemná oddechovka s již známým vzorcem. Pokaždé to probíhá stejně, ale snad se u závěrečného dílu Její keřík dočkáme zase nějakého peprnějšího a humornějšího čtení (podle té obálky to bude asi pěkně rozcuchané čtení, hh). Těším se na Harryho, který se v tajemství párkrát objevil. Každopádně postava Zoey působila neskutečně mile. Za to autorce děkuji, protože přidat do Objektů touhy dětskou postavu byl skvělý nápad.

1 11.03.2022

Na úvod této recenze bych ráda napsala pár slov k tomu, jak jsem ke knize přistupovala před začátkem čtení, jak jsem ji vnímala při čtení a následně i po dočtení.
Čekala jsem… něco víc? Ale co?
Při čtení jsem byla lehce v rozpacích. Myslela jsem si, že mi stále něco uniká a knihu nechápu. Nenacházela jsem tam příběh, jen vyprávění.
Po dočtení jsem se zhluboka nadechla, otevřela notebook a našla si články o kraji, v němž se kniha odehrávala. A četla, a vstřebávala, a zírala.

Alena Sabuchová napsala krásnou knihu. Z textu bylo cítit, že tento kraj, kde jsou husté mlhy na denním pořádku opravdu navštívila. Kraj, který je plný močálů, čápů, smrti. Šeptuch. Nešťastných lidí. A také duší, které se ještě nesmířili s tím, že musí opustit svá těla. Představila nám i silné přátelské pouto dvou teenagerek, které nacházely útěky, útěchy a rady v Bravu. Vidíte obří kontrast? Smrt a Bravo. Současně se potýkaly s životními starostmi i strastmi.

Přistupujte prosím ke knize opatrně, s nadhledem. Bez velkých očekávání. Vygooglete si Podlesí (knižní Podlasí), vygooglete si Šeptuchy, nasajte atmosféru a až potom si udělejte čaj a ponořte se do této tajemné knihy.
Kdybych měla možnost si ji přečíst znovu poprvé, pohlížela bych na ní úplně jinak, vnímala bych ji jinak… i na hodnocení by to bylo znát.

I přes to všechno mi svým způsobem kniha opravdu něco našeptala. Našla jsem si v ní pár skrytých citátů. Jen toho Kauflandu tam bylo až moc.

„O křivdách se vždy mluví jako o červených nitkách, které zarůstají do země. Občas je vytahujeme a čekáme, že zapustily kořeny. Drží nás, ani nevíme jak silně, dokud chodíme po téhle zemi, nakonec se roztrhnou jako pavučina, možná je někomu přenecháme, i křivd se občas těžko vzdáváme.“
3,5/5*

9 11.03.2022

S tímto českým autorem jsem se setkala poprvé a jsem moc ráda.
Hlavní role byla skvělá, bavila mě, jen v jedné části před koncem jsem se trošku nudila, ale úplný konec a hlavně epilog opět všechno zachránil.

Byla jsem svědkem vzestupu a následného pádu filmové hvězdy Marie Polkové, která se jakožto klientka v protialkoholní komuně v rámci terapie vrátí do minulosti a celý svůj život nám odvypráví. Od slavného vzestupu, po nezvratný pád. Napsala bych k tomu víc, ale to už bych prozradila moc. Musím jen podotknout, že se mi moc líbil Mariin vztah se synem Lukášem. A humor, kterým byla celá kniha protkaná. Četlo se to skvěle a děj krásně plynul.

Po dočtení jsem měla příjemný pocit. A knihu moc doporučuji!

4 28.02.2022

Anotace nás naláká na neuvěřitelně napínavý thriller.
„V zajetí mě drží modrooký cizinec. Do Vánoc zbývá dvanáct dní. Dvanáct zlověstných dárků. Pak bude po všem. Než dočtete, je velmi pravděpodobné, že už budu mrtvá. Ale i já mám tajemství, které by nikdo nečekal.“…

A tak čtete, čtete, každý den, každý dárek, každé vyprávění Vám přijde podobné. Splývající. Nechutné. Ale pak přijde zvrat, odhalené tajemství, které Vás překvapí. Stejně jako mě. I přesto, že spousta věcí zůstala nevyřčena a konec je nejasný, svým způsobem se mi kniha líbila. Neměla jsem žádná velká očekávání, takže se díky tomu po dočtení necítím obzvlášť zklamaně.

Hodnotím 3,5/5* a pokud se mi dostane do rukou autorčina další kniha, nejspíš ji zkusím.

6 20.02.2022

Jednoho příjemného dne jsem bloudila mezi regály u Dobrovského s vidinou pořídit si nějaké nové, voňavé knihy. Nejvíce času většinou trávím v oddělení českých autorů, především se zaměřuji na knihy z nakladatelství HOST a zčistajasna upoutala mou pozornost útlá kniha od dosud neobjeveného autora, Jana Sojky.

Na začátku anotace jsem se dozvěděla, že autor je básník a prozaik a že jsou povídky tématizované do situace, kterou jsme jako současní moderní lidé zažili poprvé, začátkem roku 2020. Koronavirus a karanténu. Není to hlavní téma povídek, ale díky tomu si postavy a zároveň i čtenáři uvědomí spoustu věcí, důležitostí a nedůležitostí, kterými se takřka denně zabýváme.

Vypíchnu jen tři povídky z deseti, které se mi líbily úplně nejvíc.
- Seznamujeme se s rodinou, která prchá z města na chalupu. V této povídce jsem se pousmála nad dialogem: 
„Roušky, zapomněla jsem na roušky, zůstaly na botníku!“ 
„Mám se vrátit?“
„Ušiju je, jeď dál.“
Dnes už se nad touto větou pousmějeme, ale není tomu tak dávno, co jsme ty roušky opravdu šili. A příjemné to nebylo, že? - povídka Horská pevnost
- V další povídce poznáme muže, který se chystá na sto dní zabarikádovat doma. Vymýšlí, jakým způsobem nakoupí zásoby a v jakém množství. Přemýšlí, jak dlouho vydrží balíček zubní pasty. Zamyslel jste se někdy někdo zrovna nad tímhle? - povídka Sto dní
- Úplně nejvíc mě rozesmutnila povídka, která nám poodhalí útrapy manželského páru za dob koronaviru. Manžel podezřívá manželku z nevěry. V jejich vztahu se nachází až neuvěřitelná absence komunikace, proto ji sleduje. Nehezky. Přitom by stačilo JEN mluvit. - povídka Zrcadlový muž

„KDYŽ BYL ROZCHOD ČERSTVÝ, SHRNUL VŠE JEDNOU VĚTOU. PRO CO NÁS MILOVALY, PROTO NÁS OPOUŠTĚJÍ.“
Miluji povídkové sbírky v tomto rozsahu. I když stále platí to, že by mě často zajímalo, jak by autoři pokračovali v životech, které nám pouze poodhalili. Doporučuji, kniha si zaslouží 4/5* a také si zaslouží být více vidět!

2 14.02.2022

Vzpomínám si, jaký vliv mají sociální sítě. Když vyšla Chata ve Švýcarsku, všude, opravdu všude jsem ji viděla, až jsem se tedy nechala zlákat a rozhodla se, že sérii Romantické útěky také zkusím. Začala jsem hezky popořádku. Nakoupila jsem skoro všechny knihy a doufala jsem, že se mi budou líbit…

Nadšeně jsem se pustila do Kavárny v Kodani a při čtení jsem zjistila, že jsem v rozpacích. Kniha se mi líbila, jen jsem ji četla strašně dlouho, skoro měsíc a to se mi stává opravdu málokdy. Není to špatné čtení, ale je to opravdu hodně oddechové. Nenáročné. Předvídatelné, ale to u romantických oddechových knih asi tak bývá.

Hlavní hrdinka Kate, úspěšná manažerka pracující v Londýně je skvělá osoba se srdcem na správném místě. Usiluje o povýšení, ale její kolega a přítel zároveň ji podrazí nohy. Proto dostane příležitost vycestovat na týden s bandou novinářů do Kodaně a získat znalosti a materiály pro otevření „hygge“ pobočky v Londýně. Zprvu se tento „výlet“ zdá jako velice otravný a obtěžující, ale po pár dnech se z otravných novinářů stávají přátelé… jak tohle dopadne?

Závěr se mi moc líbil a musím přiznat, že celkový dojem z knihy zachránil. Na další díly se určitě chystám (když jsem je nakoupila, že), ale musím si je tentokrát dávkovat opatrně, myslet na to, že to jsou obří oddechovky a sáhnout po nich ideálně po nějakým brutálním thrilleru.

9 14.02.2022

Kniha obsahuje 10 povídek od nejpopulárnějších polských autorek. Má téměř 400 stran a to je hodně, troufám si říct, že už jen počet stran může leckoho odradit. Možná kdyby nakladatel vydal dvě knihy o pěti povídkách udělal by lépe.

Většina povídek měla naprosto stejnou šablonu: Dovolená - rozchod - nový objev - božský sex - láska na celý život - happyend. Už jsem si říkala, kdy přijde něco jiného… a naštěstí přišlo. Třetí povídka Neúplní od Anny Szafrańské byla za mě nejzajímavější. Jak samotným námětem, tak textovou stylizací. Jsem moc ráda, že mě tahle povídka nezklamala, protože se těším na autorčinu knihu Liliana, která před nedávnem vyšla. Ještě jsem se těšila na povídku Inspirace od Pauliny Świst. Tuto autorku zajisté všichni znáte. Já od ní ještě nic nečetla a po přečtení této povídky váhám, že konečně něco z jejího pera zkusím. Ten, kdo určoval pořadí povídek moc dobře věděl, proč dát Paulinu až na konec. To byl dobrý tah!

Takže abych to uzavřela. Jedná se o oddechové čtení pro nenáročné čtenáře. Já už jsem asi moc náročná… Kniha mohla být poloviční. Ještě doklepu Kavárnu v Kodani a romantiku nechci zase dlouho vidět.
3/5*

5 27.01.2022

„Jeho balík skončil v mé schránce. Uklidni se, úchyláku. V mé poštovní schránce. Jakmile jsem zjistila, co je uvnitř, uvědomila jsem si dvě věci: Patřil mému sexy sousedovi a ten měl temné tajemství.“…

Anotace nás opět láká na humorem protkané čtení s erotickým nádechem. V balíku se setkáváme s Lilith, kterou jsem poznali v knize předchozí, kde neměla zas tak velkou roli. Tentokrát jsem dostali větší šanci na seznámení. Lilith je bláznivá, pomstychtivá a nebojí se absolutně ničeho. Strašně mě bavili její konverzace se šéfem. Myslím, že bych si s ní rozuměla, hh. Lilithin sexy soused Liam byl taktéž sympaťák. I přesto, že měl své temné tajemství :)))

Po lehčím zklamání ze zákusku jsem se obávala, jaká bude tato kniha, ale troufám si říct, že je ze série prozatím nejvíce čtivá a humorná. Hodně a upřímně jsem se u ní smála.

Jsem moc ráda, že jsem na tuto sérii narazila a že mám přečtené všechny čtyři knihy. Těším se totiž na pátou - Její tajemství, která vychází již za pár dní. A jsem zvědavá, zda kniha překoná knihy předchozí.

9 27.01.2022

Anotace nás naláká na skvělé knižní drama, které je inspirované skutečnými událostmi, konkrétně o Dee Dee a Gypsy Rose Blanchardových. V roce 2019 o tomto případu vydalo HBO minisérii THE ACT, kterou jsem v té době shlédla a bylo mi z toho pekelně úzko. Při čtení knihy jsem si na seriál vzpomněla i přesto, že v knize moc podobností nenajdete. Je to opravdu jen inspirované. Seriál i tuto knihu moc doporučuji!

Neměla jsem od knihy žádná očekávání, ale bylo to neuvěřitelně čtivé. Nevěřila jsem Rose Gold ani její matce Patty. Když bylo Rose osmnáct, odhalila pravdu o tom, že není nemocná a její svědectví dostalo matku za mříže. Po pěti letech se Patty vrací do rodného města k Rose a jejímu novorozenému synovi. Otázkou však zůstává, zda Rose dokázala matce odpustit a jestli se Patty ve vězení změnila. To už budete muset zjistit sami. Není to úplně příjemné čtení, ale i přesto je to výborné!

„Jako matka jsem vždycky toužila po tom být potřebná. Prvních pár let života dítěte pro něj není nikdo důležitější, dokonce ani otec. Tenhle biologický imperativ je třeba naplňovat znovu a znovu a znovu. A pak vaše dítě oslaví desáté, dvanácté nebo osmnácté narozeniny a najednou tuhle výsadu ztrácíte. Jak se s tím máme vypořádat? Jako matky děláme pro své děti všechno na světe, dokud se nerozhodnou, že už o to naše všechno nemají zájem.“

3 18.01.2022

A je to tu! První kniha roku 2022 :) Jsem z ní tak moc nadšena. Lepší začátek roku jsem si vybrat nemohla.
Po přečtení první knihy z pera české herečky a spisovatelky Jany Bernáškové jsem věděla, že tu další budu taktéž potřebovat. Teď už vím, že chci i další a další.

Hlavní postava Lucie je prostě totální chaotická bláznivka. Její dcera Kristýnka k tomu taktéž pomalu ale jistě míří a snoubenec Karel se jim naprosto skvěle hodí do party. V knize sledujeme opět zábavný i strasti plný život herečky po mateřské, která hledá příležitost herecky zazářit. Tentokrát je ale plna pochybností, zda je její život v pořádku. Proto v sobě probudí couru. A je to jízda, to vám teda povím. Ustojí to ona, Kristýna i její snoubenec Karel?
Všechny postavy z knih naprosto zbožňuju. Zajímá mě, jak to celé dopadne s Denisou. A samozřejmě i s ostatními. Doufám, že jste paní Bernášková už začala psát tu třetí knihu, protože se těším, jaký příběh a voloviny zase vymyslíte :)

Často jsem se setkávala s názorem, že herečky by měly zůstat u herectví a psaní nechat spisovatelkám, ale líbí se, jaké téma a jaký příběh si paní autorka zvolila, vybrala, vymyslela, napsala. Píše totiž o tom, co sama zná a co je ji blízké. O životě herečky. Nevím teda paní Bernášková, zda máte v životě tolik lulin a prcin, ale i kdyby jste měla, čtení je to výborné, oddechové, úsměvné a věřte nebo ne, na konci Coury mi i slza ukápla.

Mám jen jedinou malinkatou poznámku. Nejsem žádná upejpavka, jen těch sprostých slov tam bylo možná přespříliš. Ale to je opravdu maličkost.

Ruku na srdce, kolik z nás má život naprosto v pořádku a nikdy nemá pochybnosti? A kolik z nás má v sobě tak trochu couru? :)))

3 05.01.2022