Home Body: Mé tělo, můj chrám

Pro mě první kniha od Rupi Kaur, kterou jsem četla a musím říct, že se mi velice líbila. Osobně na poezii moc nejsem, nečekala jsem od knihy mnoho a možná proto mě velice příjemně překvapila. Několik básní se mnou silně rezonovalo a určitě knihu nečtu naposledy. Ráda se k ní budu vracet, ať už pokud si budu chtít pobrečet anebo naopak získat zase trochu vůli žít :).

S láskou, Rose

Kniha nebyla špatná a splnila ,co jsem od ní očekával.

'' k tomu aby člověk byl spokojený
nepotřebuje víc
než pár přátel
smích a vzájemné souznění ''

Musím uznat, že po přečtení knihy “Mléko a med mi témata přijdou vlastně stále shodná a rovněž se zde objevuje stereotypizace, se kterou nesouhlasím (údajné názory “lidí světlejší barvy pleti, které je mohou urážet, neb se jejich názory neshodují s těmi prezentovanými v knize, které jim autorka vkládá do úst). S některými dalšími názory autorky uváděnými v knize se rovněž neztotožňuji, ale to pochopitelně nemůže být na újmu samotné knize v rámci recenze, neb ctím i jiné legální a legitimní názory druhých.

Opět nevím, zda je to překladem, ale za mě toto rozhodně není poezie, jako spíš myšlenky, občas až mantry, vymyšlené autorkou.

Rovněž (jako recenzenti pode mnou) bych knihu doporučila lidem kolem 15 - 18 let, pro které by snad mohla být kniha přínosem a otevřením očí (např. co do lásky apod.).

Tak tady to nebylo příliš dobré... Řekněme si to narovinu: Kdyby mi bylo patnáct, zaujalo by mě to desetkrát víc. Úplně si pamatuju, jak jsem tuto moderní poezii hltala: Atticuse, Courtney Peppernell, Amandu Lovelace atd. atd. Teď ve svých skoro 20ti letech, jsem na to asi příliš stará.

Bohužel ani v rámci tvorby Rupi Kaur mi to nesedlo. Květy slunce mě oslovily nejvíc ze všech jejích sbírek. Chápu, že pro autorku jsou její knihy terapie a je pro ni rozhodně těžké dát své celé nitro na odiv celému světu, ale mě tato kniha spíš už dusila. A ze všech tří knih mám pocit, že už se tak nějak točíme v kruhu. Na druhou stranu bych určitě její knihy doporučila dospívajícím dívkám. Možná jsem taky udělala chybu, že jsem Home body četla bezprostředně po dočtení Krchovského. :D

Od Rupi Kaur jsem četla už jednu její knihu a čtení mne bavilo, tak jsem chtěla zkusit i její další sbírku textů. A fakt jsem nečekala že mne to tolik semele.
Kniha je rozdělena do několika úseků. Je pravda, že ten poslední mne tolik neoslovil. Ale přesto hodnotím plným počtem, protože to, co se mnou udělala první polovina knihy, to bylo něco neuvěřitelného. U většiny textů jsem měla pocit, jako by autorka mluvila přímo o mně. Jako by se mi nabourala do hlavy a četla moje myšlenky a pocity. Některé věci, které tu Rupi Kaur sdílí, jsem neprožila (zneužívání), ale to sdělení a a syrové pocity, které tu najdete, byly velmi siné.
S řadou emocí, které tu Rupi Kaur zachycuje, se ale dost ztotožňuju. Zasáhlo mne to. A já měla pocit, že konečně nacházím ta správná slova, jak to pojmenovat. Asi se mi u žádné básnické sbírky nestalo to, že bych se s něčím tak moc vnitřně propojila.
Tohle byl pro mne čtenářský zážitek. Hodnotím 5 hvězdami. Sice v tom závěru to ke mně nepromlouvalo tolik, jak hlavně ta první půlka knihy, ale je to něco, co ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Občas to zabolelo, jako by to na povrch rvalo různé rány a bolístky. Ale i tak mám pocit, že to je něco, co jsem si potřebovala přečíst.

Skvělá kniha opět nezklamala už se těším na další tituly.

Když se člověk oprostí od self-help hesel a levicově liberálního balastu, najde i zajímavé myšlenky. Oceňuju popis emocí a uvažování člověka v klinické depresi. Velká škoda, že je to všechno předžvýkané jako pro mimina, nedá se v tom už nic dalšího najít.

Hezké zápisky, jako básně nebo poezii bych to nenazývala. Začátek byl dost krušný, postupem knihy jsem se v něčem viděla i já sama. Něco se mne i dotklo, k něčemu se vrátím, něco jsem si chtěla zvýraznit..a něco šlo mimo mne.
Mimochodem, nevím proč, v knihkupectví Luxor byly knihy od autorky zařazeny mezi "česká", což mne dost překvapilo, ale kdyby tam nebyla, neměla bych ji :-).
"kdo se neocitl
na úplném dně
a nemusel porazit své běsy
ten si nikdy
neuvědomí svou sílu"
-str 175

Opět skvělé.

Nejsem zrovna velký čtenář poezie, ale tohle mělo něco do sebe. Básně mají hloubku. Je vidět, že je tam hodně zlého.

Ze začátku se musím přiznat, že se mi to dobře nečetlo. Člověk na to musí být opravdu naladěn. Jsou to celkem smutné texty, avšak v hodně se jich vidím (zrovna mám špatnou náladu tak možná proto:). Každopádně doporučuji přečíst. Je to krátké, ale člověk to nezhltne hned, pokud se opravdu nad tím chce zamyslet.

Krásná sbírka básní - doporučuji přečíst v angličtině.
Některé básně mají hlubší význam, jiné jsou velmi krátké a jednodušší.
Kniha se mi velmi líbila, ale řekla bych, že v porovnání se dvěma předešlými knihami je nejslabší.

Knih se mi líbila. Byla pěkná, ke konci se mi líbila většina básní, ale předešlé autorčiny knihy jsou ještě lepší. Moc pěkné a milé čtení.

Nejlepší sbírka poezií od autorky.
Četla jsem všechny, ale takhle se mi líbila opravdu nejvíc.

Citáty, které kniha obsahuje mi byly blízké.
Některé mi připomněli krásné období, jiné zas smutnější a temnější část mé minulosti.

Určitě se k ní v budoucnu vrátím.

Nic moc. Nechápu, co na Rupi Kaur všichni tak vidí. Nepřijde mi to ani jako básně, ale spíše jako myšlenky sepsané do knížky. Četla jsem od autorky i další dvě sbírky vydané v ČR a už si ani nepamatuji, o čem vlastně byly. Toto ve mně zanechává tvorba Rupi Kaur – absolutní nic. Ve sbírce Home body byly nějaké dobré básně, ale většina jich byla naprosto pro mě prázdná, i když chápu, že pro autorku byly hodně osobní. Upřímně bych ale takové ,,bláboly" nevydávala. Nemá to kontext, ani hlavu a patu.

Bohužel, pro mě šlo o velmi zvláštní čtení, které mě skoro až odrazovalo. Kromě toho, že stále žiju v tom, že báseň by se měla rýmovat, v textu chybí interpunkce a celá první polovina má opravdu temný depresivní nádech. Ve druhé polovině se pak už autorka věnuje „veselejším“ tématům sebelásky a sebe přijetí, ale i zde jde najít pár momentů, které jsou smutnější. A zde přichází právě ten kámen úrazu – autorka mi občas přišla, jako by po nějakém rozchodu úplně zanevřela na muže, vztahy i lásku. Chápu, že pro ni psaní může být terapie, ale některé básně dle mého měly zůstat v šuplíku.
Díky svému zpracování je knížka také velkou ztrátou papíru, je spousta míst, kde je na straně jedna řádka textu (někdy i jen pár slov) a malá ilustrace. Kdyby se některé texty zcukly do menšího prostoru, ušetřila by se možná i polovina knihy.

Spíš takové oddechové čtení. Od autorky jsem četla tři sbírky a všechny se mi docela líbily

Mé první setkání s autorkou.
Stihla jsem mezitím přečíst ještě Květy slunce, ale tahle sbírka u mě jednoznačně vede.
Začetla jsem se hned, ponořila do textů, myšlenek, vzpomínek.
Skvělé jako pomoc, jak sama autorka naznačuje "vypiš se z toho". Připadala jsem si, jako bych četla heslovitý deník dívky/ženy, která si prožila mnohá traumata, je stigmatizovaná i svým původem, vše ji vede k sebenenávisti a učí se naopak projevit sama sobě lásku.
Výborná sbírka, výborný pohled do duše jedné ženy, která má rozhodně obrovskou sílu!
Oceňuji i to, že autorka neřeší jen "svou situaci", ale např. i situaci rodičů, snaží se nám svými postřehy přiblížit život jedné generace a jejich trápení a trable.
Bonusem pro mě je náhled do vzdálené kultury, která se od té naší velmi liší.
Skvělé!