Home Body: Mé tělo, můj chrám
Rupi Kaur
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475061/bmid_home-body-me-telo-muj-chram-2sY-475061.jpg
4
223
58
Autorka bestsellerů Mléko a med a Květy slunce představuje svou dlouho očekávanou třetí básnickou sbírku, Home Body. Kniha je intimní pozvánkou do básnířčina nitra, reflexí návratů i přítomnosti a příběhem sebepoznání a osobního růstu. Rupi Kaur zůstává stejně bezprostřední a otevřená jako v předchozích sbírkách. Svým nezaměnitelným způsobem vypráví o lásce, o rodině, o svém původu i směřování a přijetí sebe sama. Jako obvykle knihu doprovodila svými kresbami.... celý text
Přidat komentář
Po přečtení dvou předchozích knih od Rupi Kaur jsem sáhla i po té třetí. A byla to vlastně autorka přesně tak, jak ji známe - servírující skrz své texty a kresby otevřenou zpověď, velice osobní prožitky, myšlenky, vzpomínky… Tento styl mi sedí a ráda se k němu sem tam uchyluji, takže není překvapením, že i tato kniha se mi líbila. Nejvíce se mě dotkly básně popisující její kořeny a rodinnou historii, ale i ty věnované právě tělu a hledání vztahu k němu (od čiré sebenenávisti až po přijetí a vděčnost). Ráda se ke knize budu vracet a jen tak si jí listovat.
"It's easy to love
the nice things about ourselves
but true self-love is
embracing the difficult parts
that live in all of us."
Tímto už třetí sbírka od Rupi mi ze všech tří přišla nejméně povedená. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že jsem se do básní pořádně začetla až od druhé poloviny knihy, což mě mrzelo, protože její verše jsou pro mě balzám na duši. Jelikož je tato kniha zatím poslední z autorčiných výtvorů, neubrání se sbírky porovnání. Dílo Mléko a med se mi zdálo, i když to je v rozporu s hodnocením uživatelů na DK, nejlepší. Následovaly Květy slunce, které na tom byly jen o stupeň hůře, a na poslední místo bych bohužel zařadila Home body.
Přečteno za chviličku. Kratší básně, krásné ilustrace. Kniha je opět rozdělena do čtyř částí. Musím říct, že třetí a čtvrtá se mi líbily nejvíce. Je to tedy jen moje osobní preference, ale básně o své zemi, ženství a rodičích se mi líbí více než básně o pocitech méněcennosti, depresích a zneužívání (tím však nechci říct, že to není stejně tak důležité téma).
Předchozí dvě sbírky se mi líbily o dost více :) tady jsem byla malinko ztracená, sbírka mě začala bavit až zhruba v polovině čtení :)
Byly opravdu některé básně už v předchozích sbírkách, nebo se mi to jen zdá proto, že jsou všechny stejné? Ufňukané nebo naopak rádoby přehnaně sebevědomé, tuctové a velmi mainstreamové. Na wiki píší, že autorka studovala rétoriku a odborné psaní - udivující. Sice je to bestseller, ale to nic nemění na tom, že je to škvár.
Od Rupi jsem čekala otevřenost ohledně tématu znásilnění, které bylo nastíněno i ve sbírce Květy Slunce (Mléko a med jsem ještě nečetla), a ta mě posadila na židli.
Čekala jsem upřímnost, ale tak procítěně vyjádřená tendence k sebenenávisti a výčitky ze záležitostí které jí osud uštědřil, se mi dostaly hluboce pod kůži, jako se Květům nepodařilo.
Rupi to se slovy umí, předává světu své přízraky i lásku. Dávám 5* za krásné ilustrace, příjemný překlad a drsnou zpověď.
Opakuji se, ale miluju otevřenost s jakou Rupi Kaur píše. Mám pocit, že tentokrát se mi její básně dostali mnohem hlouběji pod kůži než kdy dřív. Možná za to mohla ta správná nálada, možná ne. Jedno vím jistě, Rupi Kaur umí léčit slovy, probouzí duši a učí milovat. Samu sebe především.
IG: zrzi_cte
Od autorky jsem v minulosti již četl 2 knihy – MLÉKO A MED a KVĚTY SLUNCE – a líbily se mi.
Kniha HOME BODY: Mé tělo, můj chrám se mi rovněž líbila a knihu doporučuji i pro čtenáře, kteří poezii běžně nečtou. Poezie je pochopitelná, autorka otevírá své srdce, píše o zneužívání, o láskách, o tátovi, o právech žen, o rasismu a dalších tématech. Kniha je rozdělena do 4 částí: Zapomínání, Objevování, Smíření, Probuzení.
Pěkné jsou autorčiny ilustrace.
Budu zvědavý na další autorčinu knihu.
Citáty:
nic netrvá věčně
ani to nekonečné
ubíjející trápení
a proto stojí za to žít
/naděje/
Když nemáš ráda sama sebe
Nic tím nezískáš
/zkus to změnit, vyplatí se to/
Po přečtení Atticuse, který mě díky své moderní poezii uchvátil jsem se rozhodla konečně vyzkoušet i tuto vychvalovanou indicko-kanadskou spisovatelku, ilustrátorku a především básnířku. Překvapil mě autorčin věk (ročník 1992).
Bohužel mě tato kniha zas tak neuchvátila, ale kdo ví, možná jsem měla jen začít jinou knihou z pera této exotické ženy. Oceňuji ale autorčinu otevřenost, kterou vlévá do svých textů a především cením to, že knihy doplňuje svými vlastními, jednoduchými a velice decentními ilustracemi.
I přes mé neuchvácené srdce se některé texty neobešly bez lepíku.
A tyhle se mi líbily úplně nejvíc.
„jsem jaká jsem
díky ženám
které mi byly vzorem“
„žádný muž mi nemůže dát víc
než si můžu dopřát sama“
- kéž bych to věděla dřív
Autorku rozhodně nezatracuji a vím, že časem určitě pořídím i její dvě předchozí knihy, Mléko a med a Květy slunce.
Tahle sbírka mi sedla ze všech jejich knih nejméně. Stále za mě vede Mléko a med a strašně mě sedla první třetina knihy Květy slunce. Určitě ale sbírku mohu doporučit. Věřím, že někomu může sednout více. Strašně se mi ale líbí u této knihy její obálka. 3,5*
Knihu jsem v plánu číst neměla. Ale zjistila jsem že to byla chyba. Moc mě náhodou bavila. Mela jsem přečteno hned. Nedala se odložit. Příjemně jsem byla překvapená.
Opět krásná sbírka básní. Tahle byla pro mě víc citlivá než první sbírka autorky.
Musím říct, že jsem příjemně překvapená. Básně jsou osobní a krásné, zanechávají hluboký dojem. Ještě dlouho mi zůstaly v hlavě. Poezii nevyhledávám, ale tohle se mi moc líbilo a v budoucnu si určitě přečtu ostatní sbírky této autorky. Ilustrace jsou taky moc pěkné.
Klasická Rupi - její poezie čerpá z osobních, silných zkušenosti, útlaku žen... Tahle kniha se mi z těch tří zatím líbila nejvíc, protože jsem se s těmito verši nejlépe ztotožňovala. Určitě stojí za přečtení.
Je to jednohubka, o tom žádná, ale zároveň je to neskutečně silná knížka. Ze všech tří knížek, co jsem od autorky četla, mi právě tahle připadala nejosobnější, z autorky jsem zde cítila nejvíc. Takže za sebe doporučuji, pokud máte rádi moderní poezii.
Poezii jsem nikdy nevyhledávala, ale když se mi dostala do rukou kniha Home body, začetla jsem se během pár minut.
Jedná se o autorčinu osobní zpověď plnou drsné reality, kterou doplnila svými krásnými kresbami.
Celé dílo pro mě bylo velmi emotivní a v mnoha částech jsem se našla. Zaplavovala mě jedna vlna lítosti za druhou kvůli autorčině minulosti, ale spolu s její cestou za rovnováhou a štěstím se mi objevoval úsměv na tváři.
Třetí sbírka Rupi Kaur se nese ve stejném duchu jako ty předchozí ...
Má svůj způsob vyjádření i své kresby ....
Dotýká se mnoha problémů, které ženský svět prožívá .... a opět je upřímná a otevřená ....
" nemám zájem o feminismus
jestliže si myslí, že je pokrokem
postavit ženu do čela
nespravedlivého systému ...."
/ nejsem vaše loutka /
Miluji Rupi Kaur a její tvorbu. Tohle bylo opět úžasné!
Sbírka je hlavně zaměřená na sebeuvědomění, nalezení vlastní hodnoty a nalezení sebelásky. Hromada emocí v ní opět nechyběla.
A klasicky jsou ve sbírce krásné a zajímavé kresby, které básně vhodně doplňovaly.
V mnoha myšlenkách jsem se našla. O to více mi kniha dala, a také o to více se mi líbila.
Za mě se jedná o nejlepší sbírku od Rupi Kaur.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Mléko a med |
| 2019 | Květy slunce |
| 2021 |  Home Body: Mé tělo, můj chrám |
| 2023 | Léčivá moc psaní |
Jak si mozna nekdo z vas vybavi, kdysi jsem tu zverejnila recenzi na Mleko a med a ta mi uplne nesedla, ale z Home body jsem byla nadsena. Je to o sebeprijeti, o melancholii, depresy o vztahu ke svemu telu a k sobe same. A pokud mate s nekterou touto vasi strankou problemy, tak se v te knizce urcite poznate a mozna vas nektere myslenky zahreji u srdce a uvedomite si, ze v tom nejste sami.
Knizka je krasne zpracovana, ma jednoduche ale vystihujici ilustrace a prectete ji za chvilku. Nektere pasaze jsou zajimavejsi nez jine, ale i tak za me doporuceni.