Acamar komentáře u knih

Mnohovrstevnatá variace na téma zločin a trest ve svérázném, tragikomickém životním příběhu bývalého nacistického propagandisty, kde se to zakuklenými špióny, fanatiky a životními ztroskotanci jen hemží...
Pokud je Matka noc přirovnávána k černé grotesce (a karikaturní charaktery i bláznivé obraty v ději tomu přisvědčují), pak K.Vonnegut v podobě smutného klauna Howarda Campbella s černým humorem vypovídá o relativitě kategorizací jako dobro, zlo, vina a spravedlnost ... a především o neblahém sklonu lidstva přisuzovat všemu vysoce subjektivní úhel pohledu.

"Říkejte si co chcete o sladkém zázraku víry, která se netáže; já to, že to někdo dokáže, považuju za příšernou a naprosto hnusnou věc."

12 03.04.2021

Po dočtení posledních řádek Zweigovy autobiografie se neubráním uctivému "finis coronat opus". Živé, plastické vykreslení nejen stěžejních událostí evropských dějin, jichž byl za svůj šedesátiletý život svědkem, ale i skrytého podhoubí, které jim umožnilo rozrůst se do tak fatálních konců. Provádí nás posledními desetiletími Rakousko-Uherské monarchie, optimistickou atmosférou kulturního i společenského rozkvětu ve Vídni, nečekaným pádem do první světové války, těžkými poválečnými lety, desetiletím svého tvůrčího vrcholu až do hořkého, tentokrát už předvídaného opakování válečného šílenství, na jehož konec už se rozhodl nečekat. Za vzpomínkami na vše, co zažil, je cítit skromnost, vděk za to, co mu bylo dopřáno, a také hořkost z bezmoci, jak ani největší duchovní a intelektuální elity své doby nedokáží zabránit zlu.
Krásné, poučné, zneklidňující. Snad nejlepší autobiografie, kterou jsem dosud přečetla.

Sbírka povídek na téma zacyklených mentálních smyček či návyků, které si sice postavy povídek dokáží uvědomit, ale jako křečkům v kolečku jim neumožní někam se reálně posunout. Namísto směřování do depresivní bezvýchodnosti si s jejich odchylkami autorka celkem vtipně pohrává, tu hračičkovsky a nápaditě převrátí zažité myšlenkové stereotypy, tam je nechá vykrystalizovat do absurdních situací či point...
Povídka, která dala sbírce název, se vymyká, je vlastně "nejnormálnější", má klasické téma a příběh (vztah dcery a otce), katarzi a konec. Za mne nejpovedenější, možná jen tím, že mne na chvíli zbavila pocitu pozorovatele panoptika obskurností. Ne že by zbytek nebyl zajímavý či špatně napsaný (nebo že bych nedejbože měla pocit, že se mne to vlastně ničím netýká) - jen byl ve svém úhrnu na mne trochu monotematický a repetitivní ... ovšem s milou alegorickou korunkou na závěr.

4 27.03.2021

Co všechno obnášelo povolání lékaře-absolventa před sto lety na zapadlém ruském venkově ... zažít bych to opravdu nechtěla, ale v podání skvělého vypravěče Bulgakova to bylo strhující čtení.

6 23.03.2021

Vražda, vyšetřování a soudní proces líčeny okem mladého reportéra s literárními ambicemi...ale spíše než k naplnění klasického scénáře detektivek příběh slouží jako připomínka donquijotského boje proti zvůli a bezpráví, korupci a beztrestnosti "velkých ryb". V podání A.Tabucchiho velmi příjemné a kultivované čtení, kde nad příběhem hrají prim sympatické postavy obestřené aurou tajemna, zajímavé dialogy dvou ústředních aktérů a atmosféra autorem milovaného Portugalska.

1 23.03.2021

Pohádkově romantická novelka o těch, co naplno věří svým snům ... a nepochybující síla odhodlání je tím, co zářivě nachové plachty napne a nechá vyplout.

4 19.03.2021

Cynickou a nihilistickou optikou vylíčená stále táž podstata světa, ve kterém žijeme ... a kam směřujeme. Žádné ideály a lpění, jen nesmyslnost všeho pachtění, žádné iluze, pokrytecky překrývající přízemnost a sobectví člověka ... včetně sebe samého v osobě vypravěče autobiografie. Což mu ovšem nelze zcela uvěřit, neboť bolest a soucit s utrpením stejně postižených je zde velmi čitelná.
Ostře a černobíle (nebo černočerně) vyhraněný úhel pohledu, který někoho přitahuje, někoho irituje. Ale nic nemění na tom, že jde o originálně napsanou "zpověď", zajímavou jak popisovanými epizodami prožitých cest a útěků, tak stylizací do hovorové řeči, kořeněné spoustou černého humoru, která se ale nesnaží lidově zastřít intelekt autora, zato dodává knize tempo, spád a osobitost.

5 17.03.2021

Poklidné nahlédnutí do jednoho typického dne tří starých přátel, posledních zbývajících obyvatel odlehlého koutku Skotska, kam už nikdo jiný nepřichází. Symbolika posledního podzimního dne ... Průzračně, dětsky čisté, ale nikoli "lidově" jednoduché ... bez nějakého rozlišení se proplétají vzpomínky se současností, sny s realitou, nostalgie a melancholie s úsměvem, láskyplná úcta k tomu důvěrně známému kousku země, rodině a starým hodnotám s dobromyslným děláním si legrace ze skotských tradic ... Hřejivé, nostalgické pohlazení.

4 08.03.2021

Silný příběh jednoho konkrétního člověka, bezmocně semletého v soukolí poválečného vypořádávání se s německou menšinou. Další Gerta Snirch s variací Sophiiny volby navíc. Akorát tak nějak telegraficky, jako načrtnutá skica, třeba pro pozdější románové zpracování. Stejně telegraficky hole působí i "jazyk" novely, což bude pro někoho stylistický klad, ale já si musím naordinovat nějakou knihu se spoustou rozvinutých košatých souvětí.

8 05.03.2021

Postmoderní galimatyáš...jakoby se koloběhem tragikomických dějin a absurdit vyžilý mystik rozhodl po požití nějakého podpůrného prostředku protrhnout druhým závoj Máji prostřednictvím bajky pro dospělé...Po většinu času jsem se Pelevinovým gejzírem sžíravě sarkastických komentářů ke všemu možnému, (postřehů o soudobém Rusku nebo nás bezocasých opicích zvláště), mystifikací a výkladových teorií Ačuřiných vnitřních hlasů výborně bavila. S výjimkou (pro mne) otravné romance liškodlačky s Alexandrem a jejich časem už skoro nesnesitelných dialogů. 3,5*

4 04.03.2021

Sníh začal padat o půlnoci. A je věru pravda,
že se nejlíp sedí v kuchyni,
i kdyby to byla kuchyň nespavosti.
Je tam teplo, vaříš si něco, piješ víno
a hledíš oknem do důvěrné věčnosti.
Co by ses trápil, zda narození a smrt jsou
jenom body,
když přece život není přímka.
Co by ses mučil pohledem do kalendáře
a staral se, kolik je ve hře.
A co bys doznával, že nemáš
na střevíčky pro Saskii?
A pročpak by ses holedbal,
že trpíš víc než jiní.
I kdyby na zemi nebylo ticha,
to sněžení je už vysnilo.
Jsi sám. Co nejmíň gest. Nic na odiv.

Jsem čtenář, který většinou docela rád obrací na poslední stránku. Protože přichází okamžik výběru nové knihy, prostor očekávání a těšení. Protože můj seznam "chystám se číst" je jako Hydra, mezi otevřením a zaklapnutím jedné knihy se rozroste o několik dalších titulů...Ale s touto trilogií se mi loučit nechtělo, její svět a postavy mi byly tolik milé, že bych je chtěla sledovat i na jejich dalších cestách, třebaže občas těžkých k neunesení.
Poetická trilogie o křehkosti života a neustálé blízkosti smrti. V závěrečném díle se Chlapec nakonec vymotává ze své ještě dětsky bezbranné kukly zmatených a nejednoznačných pocitů a tápání, zda, proč, kam a s kým. O pozornost se tentokrát mnohem více dělí s ostatními "nezařaditelnými" v malé komunitě, s jejich příběhy, které si s těmi jeho v ničem nezadají. Dojímavost zraněného mláděte se mění na soucit s bolestí z nenaplněných lidských snů, ze zvratů osudů a dopadu leckdy přízemní, leckdy drtivé reality. Dělící čárou od smrti je odvaha žít, šeptají bdící duše utonulých.

11 25.02.2021

Pokračování příběhu chlapce, který dávno přišel o svou rodinu, a v prvním díle se musí vyrovnat s ochromující bolestí ze ztráty jediného přítele. Z přívětivého prostředí, kam jej dovedl konec předchozího dílu, se opět vydává na cestu. Tentokrát jako doprovod pošťáka na nehostinný "konec světa", bez ohledu na extrémní počasí, neboť i tam žijí lidé, kteří čekají na zprávy...Putování v neustálém mrazu, sněhu a vichru, snad jako obraz cesty životem, s nejasným smyslem i cílem, jejíž nevlídnost občas nečekaně prosvětlí útěcha setkání, kousek sucha, tepla a hrnek horké černé kávy. A slova... ať už v podobě básní a knih, které v očích chlapce povznášejí život nad fyzické bytí (vždyť kdo je obklopen knihami, nemůže být nešťastný), nebo komunikace jako prostředku k navázání bližších vztahů. Konec druhého dílu přichází v takovém okamžiku, že jsem ráda, že protentokrát mám třetí díl ihned k dispozici.
Vypadá to jako ideální platforma pro předávání těch nejbanálnějších pravd o životě ... v Stefánssonových příbězích se tomu pocitu asi nedá vyhnout, ale v jeho citlivém, poetickém podání mají těžko popsatelnou melancholicko-pozitivní atmosféru plnou nepovrchních pochybností a hledání, neustálého kolísání na tenké a nezřetelné hraně mezi životem a smrtí.

11 20.02.2021

Už název samotný výstižně evokuje atmosféru románu. Nahromaděnou tenzi, blízkost ničivé erupce. Volný pád bývalého britského konzula v Mexiku, jeho neúspěšný boj se závislostí na alkoholu a marná snaha o záchranu manželství. Nenaplněné sny a deziluze všech tří hlavních postav. Realita, kde láska a pravda nevítězí.
Kniha asi není zrovna masově známá, nebýt krátké pochvalné zmínky v Zábranových pamětech, dále by se na ni doma prášilo na polici ... škoda, že zde má jen jediný komentář, a to ještě "odpad". Pro mne je to silná, výborně napsaná kniha. Intenzivní a autentický obraz rozpadu a (sebe)destrukce. Jen, jak se dnes říká, nejde čtenáři příliš naproti ... náročná na soustředěnost, dění se odehrává spíše pod povrchem, ve vnitřních monolozích, vizích a snech, vzpomínkách (či deliriích), odkazy na soudobé reálie nebo literární klasiku, sáhodlouhé popisy jak vnějšího prostředí, tak vnitřních pochodů, souvětí, za která by se nemusel stydět ani W.Faulkner ... kniha, u které mám pocit, že jsem se při prvním čtení jen tak sklouzla po jejím povrchu a nejlépe by ji bylo začít číst hned znovu od začátku. Ale i to stačilo na silný zážitek.

8 15.02.2021

Izrael - exotická země, v povrchně povšechném povědomí spojovaná hlavně s nekonečnými válečnými židovsko-arabskými konflikty a s archaickými obrazy vousatých mužů s pejzy v černých oblecích a kloboucích ... Příběhy postav románu Milenec se však (až na onu neustálou přítomnost války v pozadí) podobají častým problémům hrdinů z nám známého světa - neurčitá nespokojenost se životem, bezcílnost a hledání ... avizované hledání ztraceného milence je vlastně jen jedním z mnoha hledání v příběhu, nálezy jsou nečekané a další vývoj naprosto otevřený. Měnící se perspektiva očima střídajících se vypravěčů vytváří pestrý vhled do různých oblastí života a autor uměl věrohodně vykreslit nutně odlišné pohledy, ať jde o pubertální dceru, arabského mladíka, stárnoucího vyhořelého Adama či ráznou babičku Veduču, mou nejoblíbenější postavu. Do hlavy nevidíme pouze Asje, ta se dělí jen o své sny ... škoda, i když je to "zpestření", ponechávající knize nádech nepoznaného tajemství.
Barevný psychologický román, kde vedle příběhu samotného jsou zajímavé náhledy do všedního života v Izraeli. Kromě očekávatelné bariéry mezi Araby a Židy mne hodně zaujalo Gabrielovo líčení ortodoxních Židů jako svým způsobem nejsvobodnější komunity v této zemi.

5 07.02.2021

Věřím, že takto podobně by mohla vypadat reálná zpráva o lidstvu očima návštěvníka vyspělé mimozemské civilizace, z kritického úhlu pohledu - co nefunguje, dělá se špatně, je hrozbou do budoucna...Taky věřím, že tímto způsobem by lidé reagovali na návštěvu podobného prota...
Je to čtivý, utopický příběh o ideální civilizaci (podle autorových představ) . Ale více než eticko-ekologický rozměr knihy na mne působilo vyprávění o obyvatelích psychiatrické léčebny, přiblížení různých psychických poruch a dojemná snaha lékaře Gena o porozumění a pomoc svým pacientům.

17 02.02.2021

Reprezentativní výbor z pestré poetiky Ferlingettiho, která určitě bude sdílná a přístupná i těm, jež jinak poezii neholdují.
Skvělé a citlivé překlady Jana Zábrany, stejně jako jeho neméně zajímavý doslov o básních "beat generation".

Výbor je to tak vyrovnaný, že vybrat jednu ukázku je prostě nemožné...

Autobiografie Klause Manna, právoplatného člena spisovatelského klanu Mannů (byť trochu ve stínu slavnějších příbuzných) je zajímavým čtením především o dramatických časech první poloviny 20.století nejen v Německu. Téměř lehkomyslnou, hedonistickou atmosféru Klausova mládí, plnou bezstarostného poznávání života a světa střídají přituhující 30. léta Hitlerova nástupu, stále reálnější hrozba fašismu a války, vedoucí k emigraci a novému životu v Americe.
Čtenář může poznat Klause Manna jako nesmiřitelného kritika fašismu, aktivního žurnalistu a intelektuála, světoobčana věřícího v novou, poválečnou humanistickou civilizaci pevně postavenou na západních demokratických tradicích ... setkat se se spoustou zajímavých, více či méně známých jmen tehdejších uměleckých, intelektuálních či společenských elit, načerpat další inspiraci pro rozšiřování vlastních obzorů.
Kdo by očekával, že nahlédne trochu hlouběji pod rodinnou pokličku nebo do osobního života K.M., bude překvapen, autobiografie je v tomto ohledu docela "uzavřená" a korektní. Nezastírám, že bych jeho osobnost ráda poznala trochu komplexněji než jen tu veřejně známou a činnou stránku, ale vlastně je to v dnešní době přesycené bulvárními pikantnostmi už téměř neexistující sympatická hranice soukromí.

Llano v plamenech - krátké povídky z mexického venkova, kde je život drsný a krutý, redukovaný jen na to základní, všudypřítomná bída a smrt, mnohdy násilná. Ale najdou se i povídky humornějšího rázu (Den zkázy).

Pedro Páramo - život bezohledného, místního všemocného statkáře Párama, skládaný k sobě střípek po střípku kakofónií propletených hlasů obyvatel přízračné, rozpálené vesnice Comaly, kde "leckdo z těch, kdo tam umřou a přijdou do pekla, vrací se domů pro přikrývku".
Báseň v próze, hypnotická procházka záhrobím plným šepotu myšlenek a vzpomínek mrtvých.
Nevšední kniha s nezapomenutelnou atmosférou.

5 23.01.2021

Román 3v1, přepínající mezi třemi nesouvisejícími, paralelně běžícími příběhy o skrývání a útěku před perzekuční mašinérií totalitních režimů. Navzdory tématu je to čtení po většinu času nevážné a zábavné, jiskří ironií, fantaskností, bizarními situacemi i obraty, mnohými kouzelnými, byť pro příběh samotný celkem irelevantními odbočkami z oblastí zoologie, muzikologie, lingvistiky ... Jakoby autor sám psal způsobem jednoho z hrdinů románu, spisovatele (tak trochu z donucení okolnostmi) Hubertů Elaphidem, nechaje příběh naprosto volně unášet, kam jej jeho hravost, momentální nápady a fantazie dokormidlují, čistě jen pro potěšení z tvorby.

5 15.01.2021