Acamar komentáře u knih

Jméno surrealistického básníka a výtvarníka Jindřicha Heislera zůstává poněkud ve stínu jeho slavnějších přátel a současníků ... jsem ráda, že (i díky tomuto soubornému dílu) pro mne už ne.

"Pronikne-li světlo do tmavých koutů tak složitého mechanismu ticha, zůstává strnulé nad krásou lhostejnosti, která zblbla v šílenství tohoto věku."

Neseriózní, a často také nevážná Shakespearova biografie, rozvíjející teorie o WS z Joyceova Oddyssea ... ostatně od autora Mechanického pomeranče by očekávat zpodobnění úctyhodného života ikony dramatiků šlo asi stěží.
Nejistá alžbětinská Anglie a situace divadelníků či básníků, WS jako muž svých slabůstek i libůstek ... a také osobitý Burgessův styl s jeho slovními hříčkami či experimenty, kterým není vždy lehké se prodrat a pochopit, a přitom zajímavě doladěný na notu Shakespearových sonetů.

3 15.09.2021

Lehce úsměvná i hořkosmutná nostalgie předsametových študáckých let a hold síle přátelství.

6 09.09.2021

O čem román Drago Jančara je, celkem věrně vystihuje anotace ... a je to sám o sobě neprvoplánový, silný příběh. Ale to, co četbu povýší na opravdový (a do značné míry nesdělitelný) prožitek, je jazyk vyprávění, jeho poetika, melodičnost i obraznost, s níž stvořil bohatý a plastický vnitřní svět svých postav, a s ním hloubku všech jejich úzkostí, bolestí i nadějí.
V něčem mi román svou atmosférou připomínal Stefánssonovy knihy (jen chmurnější, bez toho laskavého klouzání na hraně zevšeobecněných mouder) ... snad tou schopností vyjádřit křehkost a snadnou rozbitnost lidského nitra.

"Ano, Kateřinin anděl ví, že Kateřina tuto noc nevidí správně, ví že je to proto, že se pod tlakem prudkého pohybu v srdci hradby kolem ní zbortily, ale stejně zlobně vrtí hlavou...všechno ví, ale pochopit to nemůže: nemá tu teplo, tady vane chlad, kdo by se rozhodl pro chlad a ne pro teplo, pro anděly jsou lidé strašní a nepředvídatelní."

9 09.09.2021

Ryzí romantismus - divoká kavkazská příroda, divoké vášně, souboj temnoty se světlem ... Škoda toho časného smrtícího polibku, další vývoj mohl být zajímavý, napraví se padlý anděl nebo nenapraví? Jenže to by se mohlo zvrhnout v pohádku ... takto zůstane ten správný bezútěšný smutek - k čemu všechna moc a věčnost, když nelze mít, po čem srdce prahne

" Čím bez tebe je mi ta věčnost?
Vladařství mého nekonečnost?
Jen zvučná slova ubohá,
chrám nesmírný, však bez Boha."

Životní peripetie ústřední čtveřice postav, jejichž cesty se osudově propletou na prahu puberty, na místě, které jim přes čas a vzdálenost, které urazí různými směry, zůstává jediným skutečným domovem.
Giordano jim jako sudička naložil prožít široké spektrum zmatků, tápání a přešlapů, idealismu a přimykání se k rozličným ideologiím se všemi jejich kontroverzemi, případně jejich opaku ... což z knihy na jedné straně může stvořit cosi jako generační román, na druhé straně to však působí značně vykonstruovaně, místy až neuvěřitelně, a postavy (aspoň pro mne) díky tomu vyznívají docela černobíle a ploše, jako personifikace určitého typu, bez nějaké hlubší individuality. Jediná, komu se podaří vymanit, je nakonec ta nejvíce nemastná neslaná postava, Teresa.
Čtivost je nesporná, otazníky nad různými životními přístupy a jejich vzájemné kontrasty, které čtveřice po cestě zažívá, zajímavé, ale jinak "jedním uchem tam, druhým ven".

9 31.08.2021

Zákulisí portugalské politiky počátkem 20. století, do jejíhož boje s ekonomickým nátlakem britského impéria je náhodně vtažen jeden lisabonský intelektuál, proplouvající pohodlně a nezávazně životem ... než jej osud "vyplivne" s nesplnitelným posláním v těžce feudální minikolonii na rovníku.
Nesnesitelnost i podmanivost africké přírody, nepředstavitelné životní podmínky černých dělníků, močál protichůdných politických intrik i vášnivé osobní milostné drama v románu, kde je jasné, že z gradujícího donkichotského boje prostě nepůjde nečekaně vybruslit dobrým koncem...přesto závěr vyrazí dech.

4 28.08.2021

Velký svět německých obyvatel Povolží za meziválečných let budovatelského komunismu, pohledem z izolované bubliny kantora-hospodáře Bacha, který nechce než chránit své milované. Přestože ví, že je to marný boj, čas a svět navždy zastavit nelze.
Není to přímočará kronika krutosti, průchod dějin má zde spíše podobu jakési melancholické pohádkové metafory...ostatně folklór a pohádky se prolínají nejen formou příběhu, ale i obsahem - zdůrazněním propojení kraje a lidu se svými pohádkami, jejich tvořivé síly.
Poetická tíha lásky pečující a ochraňující. Svou přebujelou obrazností občas zahlcuje a utápí, svou silou emocí bezmocné bezbrannosti, citlivosti a něhy mrazí.

8 16.08.2021

Pro Zolu účel rozhodně nesvětí prostředky, zvlášť když účelem je pohodlný život a prostředkem odstranění překážejícího manžela. Splněný sen jako trestající peklo představ. Neúprosná psychologická pitva charakterů, nejen bezohledných milenců Terezy a Laurenta, ale i ostatních, "slušných" postav, které ve své dobrosrdečnosti jsou aspoň nudně omezené a zaslepené. Co by psal Zola dnes?

7 24.07.2021

Figurka na šachovnici nesrozumitelné Božské hry - a v její nečitelnosti spočívá její hlavní kouzlo, mámení oživlých mýtů řeckého ostrova, proměny a přeludy, unikání smyslu ... proto vyústění románu může působit nakonec poněkud banálně, stejně jako střízlivý pohled čtenáře na nereálnost této obří konspirace jen proto, aby si jeden bezvýznamný "zelenáč" uvědomil důležitost a opravdovost zdánlivě nejvšednějších věcí. Ale ten fascinovaný pohled jediného diváka nepředvídatelného Divadla, útočícího na všechny jeho smysly, city, charakter i zdravý rozum ... tomu rozumím.

13 21.07.2021

Válka, Sudety a odsun Němců v jiném pohledu. Ne jako tragédie, otázka viny a spravedlnosti - válka zde nedává "přímý zásah" (byť dopady jsou samozřejmě osudové), je spíše dějištěm, středobodem starého rodinného tajemství, z nějž každá z rozdělených větví zná jen svou polovinu příběhu ... polovinu křivdy.
J. Katalpa má čtivý styl vyprávění, lehce strohý (místy až naturalistický) a spíše popisný, emocionálně poměrně odosobněný, bez nějakých velkých ponorů do hlubin mysli či pocitů (ty si čtenář musí domýšlet z dialogů nebo popsaných reakcí a jednání) ... a podobně odosobněně a zastřeně (ale ne povrchně) působí i hlavní postavy, unášeny válečnými událostmi, aniž by k nim měly jakýkoli vyhraněný a osobní postoj, nepomáhají, neškodí a nikam nepatří.
Četla jsem od paní Katalpy pouze před pár lety její prvotinu, a Němci byli pro mne příjemné překvapení, k jak kompaktnímu, vyváženému a vypravěčsky sebevědomému projevu za těch pár let vyzrála.

15 30.06.2021

Autenticky působící intimní příběh o jednom z mnoha násilných vykořenění kvůli holocaustu, který podmaní zejména svou zvláštní, impresivní formou a svým nesmírně citlivým a osobitým vnímáním prostoru i času. Díky vloženým černobílým snímkům jsem se nemohla zbavit představy autora jako sběratele náhodně objevovaných fotografií, ze kterých stvořil tuto okouzlující knihu, křehkou jako motýlí křídla.

8 27.06.2021

Syn vyrůstající v rodině dominantních žen, kde se muži buď přizpůsobí (v duchu známého hesla stokrát nic umořilo osla) nebo odejdou. Pohled zevnitř, očima oběti tohoto nenápadného vymývání osobnosti ... na psychické dopady, které zde nabírají patologický směr permanentní sebekontroly a schizofrenní hrůzy z "toho druhého", skrytého (symbolicky i fakticky) pod fasádou přizpůsobivého a submisivního Aleše ... na ničivé dopady pro jakékoli další mezilidské vztahy. O další vrstvu dusivosti se postará i v pozadí přítomná normalizační éra.
Přímočaře a čtivě napsaný psychologický román, dá se říct i bildungsromán ... jen s tím zráním to jde spíš nějak od desíti k nule.

5 27.06.2021

Tournierova kniha je vlastně jakousi alternativní historií jedné z nejznámějších literárních postav, oprávněně nazvaná po Pátkovi, neboť jeho objevení se na scéně je tím, co vychýlí robinsonádu odlišným směrem. Filosofický pohled na existenci člověka, nedobrovolně zbaveného veškeré lidské společnosti (místy s trochu Cimrmannovským nádechem), na jeho interakci s nedotčeným koutkem plodné země, od potřeby vtisknout okolnímu prostoru svůj řád a využitelnost, k mystickému splynutí v jedno.
Kontemplativní čtení, které občas překvapí, občas pobaví, občas donutí zahloubat se do sebe ... ale asi by nebylo tou pravou volbou pro čtenáře, kterého irituje surfování po lehce "esoterických" vlnách.

4 21.06.2021

Surrealismus, fascinující obrazy snově chaotického obsahu nevědomí, a jedna z jeho světových "ikon", neméně tajemná Toyen. O jejím soukromí se toho více neví než ví, s čímž se autorka vypořádala po svém ... přiznané fabulace, jak se co mohlo odehrát, se závěrem takhle to možná bylo, rámuje tím známým a pro život Toyen určujícím - zasazením do světa tehdejší české (a později francouzské) avantgardy, osudovými přátelstvími, nechává mluvit vzpomínky druhých, verše a obrazy ... nepřímou cestou vytváří imaginární portrét nekonvenční, silné, vyhraněné, ale také (i přes několik velmi blízkých kamarádství) osamělé ženy v téměř čistě mužském uměleckém světě.
Je to spíše hrubý nástin podstatných událostí jak cesty Toyen, tak surrealismu, potencionální odrazový můstek k dalšímu hledání.

Není mi moc jasné, komu je vlastně novela Vrány určená, jestli jde o knihu pro mládež nebo pro dospělé. Jednoduchý, černobílý styl do reálu převedené pohádky o maceše by napovídal spíš čtení pro mladší čtenáře, ale tam si zas nejsem jistá, zda jsou schopni dešifrovat příčiny "zla", proč se matka chová jak se chová ... ano, její postava je hodně černobílá, ale pro mne bohužel naprosto uvěřitelná a ani zrovna zřídkavá (a to téměř do detailů, např. jedna starší dáma z mého blízkého okolí titulující své oblíbené/neoblíbené celebrity Helenka a Lucina) - jen naštěstí bez těch fatálních důsledků. Ta slepota matčina přesvědčení o správnosti vlastního vidění světa byla pro mne asi nejpůsobivější z celé knihy, takže pokud byl smyslem této knihy nějaký apel nebo varování dospělým a rodičům, zřejmě se to povedlo. I když (čistě podle mých preferencí a za předpokladu, že je to psáno pro dospělé) k témuž šlo dojít i bez podsouvání a citového "nátlaku", jako neopodstatněné kudrlinky s vránami a bohužel předvídatelný závěr.

Jeden nečekaný flám, prodělaná chřipka Petrovovic malé rodinky a novoroční besídka pro děti, dal by se shrnout reálný děj, fádně jako šedivá paneláková socrealita Jekatěrinburgu, který jakoby zůstal zmražen někde v osmdesátkách minulého století. Kouzlo románu je rozhodně jinde než v akci nebo exotickém zasazení ... Specifický humor, situační i interpretační, postupně odhalovaná paralelní zápletka, oscilování postav mezi normálnosti a šílenstvím (už samy hlavní postavy - Petrov se považuje za dokonale normálního, jen naráží na samé šílence, Petrovová naopak sama sebe vnímá jako šílenou, která se snaží imitovat normální ženu), mlhavá hranice mezi sny, představami a realitou, tajemná vedlejší postava jako spouštěč událostí vymykajících se kontrole a propojující minulost se současností ... a široký prostor pro pochopení pointy (při četbě doslovu jsem měla oči navrch hlavy, jakým směrem se výklad může ubírat:)
Pro mne jednoznačně velmi příjemné překvapení, ale uznávám, že vlastní vzpomínky (a jedna velmi podobná mikulášská besídka pro děti) v tom mohly sehrát svou roli.

8 09.06.2021

...Dobrá, ukaž mi tedy tu Helenu, neboť já bych ji nepoznal.
Tato lebka, to je Helena...

Lúkiánova citace, kterou Holan uvozuje svou básnickou skladbu, předznamenává téma, náladu i úhel pohledu nočního hovoru s Hamletem o bytí a nebytí... Znalost antické mytologie nebo Shakespearových děl může být výhodou, ale ne nutnou podmínkou pro četbu jeho temně podmanivé básně.

"Ať tedy trvá noc, ve které vše je v nemilosti
krom umění, které je už dávno zatraceno
zvědavostí pekel a lhostejností tohoto světa!"

Lyrická, smyslová báseň-próza plná zvuků, barev, tvarů, vůní dusné divočiny, plnosti až přemíry životní síly, napětí mezi duchovním, citovým a tělesným ... Uzavřený svět kolem statku patriarchálního Liodora a tří mladých žen, jejich sousedů a náhodného příchozího mladíka Miguela, jednoduchý, ale barevně vrstevnatý a rafinovaně smyslný příběh o probouzení prazákladní touhy a lásky. Jeho magie není v nadreálných prvcích, spíš v propojení denních a nočních, mysticky/šamansky tajuplných, symbolických i reálných vrstev vnímání, v neuchopitelném přenosu všech těchto vjemů a sil do textu, ve hře se zvuky, slovy, významy.
Hluboký obdiv paní překladatelce za invenci.

5 03.06.2021

Jedno z temných zákoutí historie kolonizací, Grónsko koncem 18. století, v lecčems připomínající conquistu Ameriky. Ponurá a naturalistická atmosféra knihy je odpovídající - zima, špína, hlad, syrová pudovost, nemoci a smrt ... Ač příběh misionáře, víra v něm nehraje podstatnou roli. Vlastně se toho nedozvíme příliš ani o životě domorodců - i když Morten Falck netrpí jako ostatní kolonisté nadřazeným postojem a docela se snaží s místními sblížit, i jemu zůstávají sice tajemně lákavou, ale hrdou, nepřístupnou, uzavřenou a nepochopitelnou entitou. V historických kulisách o střetu odlišných civilizací, krutosti kolonizátorů a přežívání v drsných podmínkách, jde především o příběh rozporuplného pastora, jehož přístup k bohu a křesťanským zákonům je docela vlažný a tvárný, a mise v Grónsku zpočátku spíš útěkem před životem, který mu naplánovali podle svých konvenčních představ jiní.
Za zmínku určitě stojí forma, zejména část knihy, rozvržená do kapitol alegoricky souvisejících s desaterem, v nichž se vyprávění ujímají i vedlejší, vybarvující se postavy - jedenáct epizod vedoucích k jeho pozvolna gradujícímu propadu na dno. Vyprávění sice ještě, jako Falckův život, pokračuje, ale ... je cítit, že vrchol knihy už je za námi.

12 31.05.2021