Acamar komentáře u knih

Pro svůj román o Goethovi T.Mann nakonec zvolil nepříliš významnou epizodu jeho života, krátké setkání předobrazu jeho slavné literární postavy s autorem po mnoha letech. Jeho složitou osobnost tak nahlíží a přibližuje z různých stran, vnějším pohledem lidí z Goethovy blízkosti, jež jsou k němu v různých vztazích a postavení, a tudíž jej nahlíží každý svou optikou ... ve fiktivním monologu samotného J.W.G., jakožto vhledu do jeho vzpomínek i originální tvůrčí mysli, a konečně i samotným setkáním s dávnou láskou, konfrontace minulosti se současností, pověsti se skutečným dojmem ... Téměř nulový děj, zato široké spektrum filosofických i psychologických úvah z různého úhlu pohledu, spousta obecných paralel jednak s nechvalnou érou německého fašismu, za níž román vznikal, jednak s postavením "génia", obžaloba i obhajoba těch spojitých nádob síly i slabostí jako zdroje jeho jedinečnosti zároveň.

6 02.12.2021

Válka pohledem těch nejobyčejnějších pěšáků, hlídajících na bezvýznamné výspě v bojůvkách s partyzány, kde jedinou vyhlídkou se zdá být nevyhnutelná smrt, otázkou je jen kdy. Stručný, do emocí nezabředávající epizodický děj (snad jen vnímavé propojení s přírodou skrze opisy okolního prostředí se stává pojítkem s osobním prožíváním vojáka), jednoduché dialogy zachycující jak všední obhroublou komunikaci mezi vojáky, tak úvahy nad etikou/morálkou války (má-li jakou), rozpor čestné povinnosti vůči vlasti s vlastním přesvědčením o nesprávnosti a nesmyslnosti jejího vyžadování po těch, kteří s jejími proklamovanými idejemi nesouzní a jsou jim lhostejné ... a ještě si následkem obtíží svědomí zbytečným zabíjením stejně postižených, ke kterému by jinak nesvolili. Vedlejší milostná linka s nečekaně se objevující a do děje zasahující partyzánkou mi přišla docela zbytečná a snad i trochu násilná.
Nepatetické a nečernobílé vylíčení účasti ve válce z nezvyklého úhlu pohledu člověka, který vědomě "zradil", s okamžitými i pozdními důsledky svého rozhodnutí.

10 24.11.2021

Mladý medik vtažený do temných tajemství obyvatel domu U tonoucí hvězdy, zosobněné alegorie staré pověsti - stálé platného podobenství o žalu, jež týrá
duši, aby ji mohl povznést...naděje, že všechno má svůj konec.
Ponuře romantická novela, jejíž atmosféře krajní excitace svědčí archaická Zeyerova čeština s jejím, dnešnímu uchu nezvyklým slovosledem.

8 19.11.2021

Rozsypané puzzle dětských vzpomínek, dojmů, představ a snových vidin s vloženým vyprávěním dlouhé rodinné historie se starozákonním nádechem, které postupně a v náznacích buduje nesentimentálně tísnivý pocit tíživého příběhu v pozadí, jehož celkový obraz dolehne plnou vahou teprve s posledními stranami knihy.
Zaujme dokonalou autenticitou vnímání a vyjadřování malého chlapce, a především nezvyklou stavbou vyprávění, jeho prací s časovými rovinami, vytvářející zvláštně se prolínající perspektivu pohledu ... jakoby se čtenáři celá ta rodinná sága, jakožto živoucí obraz paměti toho posledního, jež v sobě obsáhl vše od začátku do konce, odehrávala před očima souběžně najednou.

7 17.11.2021

850stránkový názor Jana Nováka na charakter Milana Kundery.
"Demaskace" světoznámého romanopisce, ve srovnání s lidskými kvalitami našich méně věhlasných literátů, jejichž osobnosti, politické postoje a osudy autor v krátkých vsuvkách předkládá a oceňuje (což o to, to asi většina z nás). Možná si to M.K. svým mlžením, tajnůstkařením a posedlostí kontrolou nad vlastním sebeobrazem na veřejnosti, tak trochu sám vykoledoval... přesto, při rozsahu a detailnosti biografie s tak zřejmým puncem antipatie k jejímu objektu nelze nepomyslet, jestli to také není už na nějakou tu diagnózu...
Nakolik byl výběr předkládaných informací účelově selektivní, případně vytrhávaný z kontextu, nedokážu posoudit, ale Novákovy interpretace jsou pro mne osobně, ač nejsem žádným velkým obdivovatelem M.K., už nepříjemně manipulativní. Ale jinak to pro mne bylo čtení zajímavé, přínosné, a s ohledem na další "mimokunderovské " informace i podnětné.

Náhled do mysli spisovatele během psaní vzdorující knihy ... islandská krajina v měnícím se období roku, prázdnota dobrovolné samoty a stagnace, úlomky impresí, úvah a vzpomínek ... se specifickou náladou, která vytváří další, jen naznačenou vrstvu toho nenapsaného příběhu před deníkem.

4 07.11.2021

Antihrdina Čičikov na cestě za svým neotřelým podnikatelským záměrem ... jak snadno se dá citem pro to nejvhodnější společenské chování vzbudit falešně příznivý dojem, tak snadno se dá veřejné mínění v okamžení obrátit ... Je to satira, takže žádná psychologická drobnokresba, spíše karikatury, přehnáním zvýrazňující různé lidské vlastnosti nebo společenské nešvary. To vše hladce smíšeno s potměšilými komentáři autora-vypravěče, které mne na románu bavily asi nejvíce.¨
Druhý díl z těch rozsekaných útržků a chybějících pasáží vlastně ani nelze hodnotit, ale zaujme jeho moralistický akcent, možná daný delším časovým rozestupem mezi jednotlivými díly.

"Jen nás měj rád špinavé, čisťoučké si nás každý zamiluje."

11 04.11.2021

Knihy Virginie Woolfové ... pulsující obrazy, ve kterých se dohromady nic neděje, a přesto je všechno v neustálém pohybu. Nad hladinou se odehrávají obyčejné a bezvýznamné výjevy nebo povrchní, často úplně mimoběžné dialogy, pod hladinou těkají myšlenky, pocity a nálady jako přeskupující se střípky v kukátku krasohledu, v nekontrolovatelném a rozbíhavém proudu, přeskakujíc asociačně od jednoho vjemu k druhému, jindy zase v zacyklených mentálních kruzích ... V.Woolfová je všímavá pozorovatelka, její jemná ironie mne dokázala i dost pobavit (zejména pasáže o vyžadování vřelé účasti panem Ramseyem, nejdříve po jeho ženě, poté po slečně Lily), spolu se svým specifickým způsobem psaní tím dokáže stvořit až vizuálně ožívající postavy, se vší jejich vnitřní permanentní proměnlivostí i vnějším odstupem, s napětím vznikajícím i polevujícím tím nepřetržitým tokem protichůdných vnitřních pochodů.
Svět Virginie Wolfové - pro někoho možná chaos a nuda bez hranic, pro jiného nezaměnitelně originální.

17 21.10.2021

Tibetská vesnice a klášter, kde se na čas prolnou osudy tří mladých cizinců, jejich cesty hledání a více či méně úspěšného nalézání svého místa i podstaty. Osou příběhu je sice ambivalentní vztah čínského učitele a jeho čínsko-tibetské kolegyně, ale v knize se slévá tolik motivů a vrstev, daleko zajímavějších než složitost jejich vzájemného vztahu ... cizinecký pohled zblízka na Tibet, jehož tradiční způsob života se nenápadně oddroluje, tak jako všude na světě, samozřejmě nesmí chybět ani buddhismus, potkávání a dialogy východní víry se západní filozofií či zamýšlení nad jejich historií i posláním tady stojí vedle obyčejných historek s vesnickými žáčky a jejich rodinami nebo osobní/rodinné historie hlavních postav, vedle poetických, až impresionistických opisů tibetské krajiny i autorových vstupů do toku vyprávění pod čarou jako svým způsobem další roviny příběhu ... pestrá kniha, které sluší pomalé čtení a rozjímání.

10 17.10.2021

Několikadenní boj jedné z rybářských lodí s ledovou bouří, v níž se další postižené potápějí jedna za druhou a ani blízkost nějaké té ve šťastnějším stavu vlastně není zárukou pomoci ... Krátká, věcně popisná novela, chvílemi připomínající spíše srozumitelnou populárně naučnou literaturu, v níž se jen tak mimochodem lze dozvědět i podobě a chodu tehdejších rybářských lodí nebo o lidech na její palubě.

6 12.10.2021

Krátká letní skorostudentská láska ... bez sentimentu, ale se vším jejím okouzlením a planutím, nedorozuměními, nejistotou a napětím. Rothova prvotina, byť v umírněnější, ne tak vyostřené ironické podobě, už v sobě nese jeho častá témata - kromě vztahů mezi mužem a ženou, židovství a židovští rodiče/rodina/výchova v Americe té doby.

4 08.10.2021

Absurdní groteska jako potrhle výsměšná originální metafora zoufalé vzpoury a nekončícího útěku před vnucovanou, neautentickou "formou", v různých vrstvách jejího smyslu ... hodně specifické, ale nakonec nešlo Josífkovu běhu s držkou v rukou nepropadnout.

6 07.10.2021

Inteligentní, nenuceně vtipný koktejl, namíchaný z lehce cynického komentování všedního životaběhu, magicko-historického průvodce pražskými lokalitami a - jako nejpříjemnější ingredience - různých, více či méně bizarních napozorovaných detailních postřehů a jejich svérázných výkladových teorií z toho či onoho oboru ... Postavy románu jsou takové moderně typické figurky, příběhová linka nenásilně to zábavné tlachání o všem možném a podivném kolem propojuje, netáhne, ale ani neruší ... škoda toho nesourodě přišitého konce, bez varování náhle ujetého kamsi mezi sci-fi a červenou knihovnu, mně bohužel dojem srazil.

9 06.10.2021

Zvláštní, naprosto odlišný úhel pohledu na osobní zkušenost s koncentračním táborem.
Úsilí dítěte zorientovat se v neznámých podmínkách, nalézt nějaký řád a přežít, co se nemocí lámou do letargie, snového vnímání, a nakonec návrat mezi ostatní se svými nesdělitelnými zážitky ... Zpočátku mi ten neosobní popis a pozorování dění kolem připadalo nepřirozené, snad až patologické - všechna ta chlapcova "ovšem, samozřejmě nebo pochopitelně", ta snaha porozumět, najít nějaké zdůvodnění, možná i jakési ospravedlnění toho co a jak se vůbec mohlo dít, nakonec ale začala dávat smysl. Závěrečná kapitola jako nejdůležitější dílek skládačky korunuje knihu a posunuje význam do obecnější roviny, na rozdíl mezi představou o nějaké realitě a jejím skutečným prožitím.

9 27.09.2021

Realita padesátých let, jak ji jadrně, hovorově a bez obalu pojmenovává mladá holka, která se, částečně i vlastní nerozvážností a drzostí zaplétá do mašinerie moci ... Příběh, co začíná ještě poměrně nevinně prázdninovou nudou v práci, vypořádáváním se s intrikami a pomluvami kolegů spolu s peripetiemi rodiny, kde schází otec, peníze i správné kádrové zařazení, postupně dynamicky graduje na výpověď, ve výsledku možná působivější než řada podobných knih - díky autentickému pohledu, jak doba donašečství a udavačství, těch malých osobních voleb obyčejných lidí mezi vyčůraným konformismem a strachem nebo nechutí přidat se k tomu, s čím vnitřně nesouhlasí, deformovala všechno a všechny.
Román, ve kterém mi nechybělo nic - příběh, tah a spád, silné emoce, nečernobílost i překvapivé zvraty, čtivý, osobitý a přirozený styl i přesah za příběhem.

28 25.09.2021

Kontroverzní téma, na které asi neexistuje snadná a jednoznačná odpověď, beze stínu pochyb či uznání protichůdných názorů ... zdá se, že ani M. Murgia tuto odpověď v sobě nemá, jen v postavě Bonarie ukazuje nutnost odvahy vzít na sebe i vinu za rozhodnutí a v postavě Marie, že není radno bez vlastní zkušenosti soudit a postoj se může úplně změnit, když je rozhodnutí na nás. Zasazení příběhu na venkov Sardinie, prostý a tradiční, až bezčasý, téma zbavuje akademičnosti, očesává jej na samotnou podstatu ... stejně jako jazyk knihy, rozvážně málomluvný a promyšlený, takže každé slovo má pevné místo a smysl.

17 21.09.2021

Vyhraněné názory a humanismus Kurta Vonneguta je mi hodně sympatický, stejně jako jeho způsob humoru ... škoda jen mého nedostatku, že jsem jména a příběhy spousty zpovídaných vůbec neznala a tudíž neocenila "pointu" rozhovoru.

6 21.09.2021

Půvabná, úsporně zhuštěná, přesto pestrá a chutná gruzínská jednohubka ...

5 19.09.2021

Jak se se soudržností a (přes všechny rozdílnosti a pomíjivé neshody) silnými rodinnými pouty daleko snáze vzdoruje všem ranám života ... Ačkoli do děje zpovzdálí zasahují i události společenské, příběh Rosely a jejich tří dcer zůstává především osobním a vztahovým románem, napsaným s nadhledem i citem pro absurdně-komické i zásadní momenty života ... tedy ženského života, muži v příběhu figurují spíše jako zdroj potíží a trápení - anotace však nijak neskrývá, že toto je kniha o ženách, i když ne nutně jen pro ženy.

7 19.09.2021

Ať už epidemie slepoty jako příčina nebo jako alegorie, obraz bleskového rozpadu civilizačních struktur je stejně výmluvný. A kdo by si obrácenou spirálu vývoje a to, co jsme ve své podstatě zač, neuměl sám od sebe dost dobře představit, toho navedou vsuvky v podobě autorových výstižných, sarkastických (a taky poněkud polopatistických) komentářů ... I když, neznám sice portugalské poměry, ale podmínky internace slepců v psychiatrické léčebně se mi přece jen zdály docela divoké.
Klasické, solidní postapo s poněkud bezradným závěrem, ozvláštněné Saramagovým vypravěčským podáním, díky němuž mi stránky utíkaly velmi rychle...ale už jsem asi přečetla více podobných, co se do mne dokázaly zarýt hlouběji.

4 17.09.2021