Mrtvé duše

Mrtvé duše (Výbor díla II)
Ze začátku velmi zajímavé, dobře psané, i trochu zábavné a poučné. Ovšem místo nějakého vyvrcholení, pointy, příběh jde jaksi do ztracena. Druhý díl je nedokončený, chybí části vět i kapitol a není to kompaktní čtení. Autor zde už jen moralizuje, snaží se za každou cenu ukázat, jací lidé na venkově jsou a jací by být mohli, co všechno by mohli dokázat. Vytváří vzorné vzory a děj se nijak zajímavě nerozvíjí.
Gogol v tomto díle jde po povrchu, nejde do hloubky a přes slibný začátek, krásně vykreslující ruský venkov, spadává do nudné tak trochu propagandy. Pro mě dost velké zklamání. 60%, 15. 9. 2019.

29. července

"Nejdůležitější" postavy románu jsou pánové Kravinec a Mastipupek

28. dubna

Nadčasové, ale ne úplně můj šálek kávy

24. ledna

vynikající studie ruského člověka

7 26.04.2018

Začátek byl těžký, otáčela jsem stránky, aniž bych si uvědomovala, co jsem četla. Až jsem se sama sebe ptala, proč si to dělám, když nemusím. Střední část ale byla dobrá a zábavná - ruský venkov se vším všudy, skvěle vykreslené charaktery statkářů, poklonkování, opilí mužici, pohostinnost a družnost. Vyloženě mě bavila scéna na plese s Čičikovem jako domnělým milionářem, popis šíření fámy o tom, co je vlastně zač, krásné bylo vykreslení smlouvání se statkáři o "duše" (zvlášť s tím, který chtěl víc peněz, protože mu přenechává kvalitní řemeslníky - sice mrtvé, ale mají zlaté ruce). Samozřejmě zůstává pachuť z Čičikova a jeho posedlosti bohatstvím. Fragmenty poslední části byly zase stejné jako začátek. Jednu hvězdu dávám za použitá jména (Maklatura Alexandrovna, Agrafena Ivanovna, Sysoj Pafnuťjevič, Praskovja Fedorovna).

Stojí za odcitování:
- Rus je schopen všeho a zvykne si na každé podnebí. Pošlete ho třeba na Kamčatku a dejte mu jen teplé rukavice, zatleská si, vezme sekeru a už si půjde stavět novou chatu.

- ...červené líčidlo bylo na prst tlusté a odprýskávalo z ní po kusech jako omítka.

- Rus je chytrý, až když prohloupí.

22.02.2018

Byla to povinně nepovinná četba, ale vtipná a k vínu doporučuji.

2 24.04.2017

Velmi lehce a s velkou nadsázkou psaný román, který zmiňuje snad všechny neduhy (nejen) tzv. vyšší společnosti a ukazuje naprostou absurditu byrokracie carského Ruska, s níž si ale dnešní doba kdekoli na světě příliš nezadá. Ano, je škoda, že Gogol dílo nedokončil a čtenář se tak vlastně pořádně nedozví, co má Čičikov s dušemi v plánu a ani to, proč mu v jednom z mála fragmentů druhé části hrozí vězení a co se s dušemi stalo. Kniha je ale tak svěží a čtivá, že by člověk skoro nepoznal, že je z devatenáctého století. Gogol si dává záležet na popisu všedních situací, statků i roztodivných postaviček, které mají "velké" osobní starosti, které jsou ale v kontextu společnosti vlastně banální. Jeho inteligentní a nenucený humor přecházející v satiru se mi hodně líbí a je to jeden z důvodů, proč jeho dílo překonalo propast času a dá se bez problémů číst i dnes. Pochválit musím české vydání Odeonu z roku 2016, které je výborně přeložené a čtivé. Jen je škoda, že v něm chybí jakýkoli znalecký doslov, který by objasnil, jak to s románem celé bylo, kolik měl mít původně částí a co v nich mělo být, takhle jsem si to musel dohledat v laických internetových encyklopediích. 80%