Mrtvé duše

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Satira na carskou byrokracii. Dílo, jímž vrcholí tvorba velkého ruského realisty. Líčí dobrodružství Čičikova, zchudlého šlechtice, který přijde na myšlenku získat znovu bohatství nákupem zemřelých nevolníků, z nichž statkáři musí platit daně do příštího sčítání a jichž se proto rádi zbavují. Pro tyto „mrtvé duše“ chce získat zdarma půdu od státu nebo si na ně alespoň vypůjčit. Popis cestování Čičikova za nákupem dává Gogolovi příležitost vykreslit obraz statkářského života nevolnického Ruska. Omezený snílek Manilov, šetrná, malicherná Korobočka, rváč a výtržník Nozdrev, trhač a žrout Sobakevič, děsivý lakomec Pljuškin, to jsou typičtí představitelé „první společenské třídy ve státě“. Ve 2. dílu, několikrát spáleném a dochovaném jen ve zlomcích, pokračoval Gogol v líčení zrůd z prostředí statkářského i úřednického a pokoušel se i o vytvoření kladného typu (Kostanžonglo). Také hrdina Čičikov prožívá mravní přerod. Jeho nový život měl být vylíčen v zamýšleném 3. díle, který nebyl napsán....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/45_/45447/mrtve-duse-YWV-45447.jpg 4.1270
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
Orig. název

Mertvyje duši, 1842

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (27)

Kniha Mrtvé duše

Přidat komentář
mgeisselreiter
17. září

Mrtvé duše (Výbor díla II)
Ze začátku velmi zajímavé, dobře psané, i trochu zábavné a poučné. Ovšem místo nějakého vyvrcholení, pointy, příběh jde jaksi do ztracena. Druhý díl je nedokončený, chybí části vět i kapitol a není to kompaktní čtení. Autor zde už jen moralizuje, snaží se za každou cenu ukázat, jací lidé na venkově jsou a jací by být mohli, co všechno by mohli dokázat. Vytváří vzorné vzory a děj se nijak zajímavě nerozvíjí.
Gogol v tomto díle jde po povrchu, nejde do hloubky a přes slibný začátek, krásně vykreslující ruský venkov, spadává do nudné tak trochu propagandy. Pro mě dost velké zklamání. 60%, 15. 9. 2019.

Tatopulos
29. července

"Nejdůležitější" postavy románu jsou pánové Kravinec a Mastipupek

Jura999
28. dubna

Nadčasové, ale ne úplně můj šálek kávy

los
24. ledna

vynikající studie ruského člověka

Toffee
26.04.2018

Začátek byl těžký, otáčela jsem stránky, aniž bych si uvědomovala, co jsem četla. Až jsem se sama sebe ptala, proč si to dělám, když nemusím. Střední část ale byla dobrá a zábavná - ruský venkov se vším všudy, skvěle vykreslené charaktery statkářů, poklonkování, opilí mužici, pohostinnost a družnost. Vyloženě mě bavila scéna na plese s Čičikovem jako domnělým milionářem, popis šíření fámy o tom, co je vlastně zač, krásné bylo vykreslení smlouvání se statkáři o "duše" (zvlášť s tím, který chtěl víc peněz, protože mu přenechává kvalitní řemeslníky - sice mrtvé, ale mají zlaté ruce). Samozřejmě zůstává pachuť z Čičikova a jeho posedlosti bohatstvím. Fragmenty poslední části byly zase stejné jako začátek. Jednu hvězdu dávám za použitá jména (Maklatura Alexandrovna, Agrafena Ivanovna, Sysoj Pafnuťjevič, Praskovja Fedorovna).

Stojí za odcitování:
- Rus je schopen všeho a zvykne si na každé podnebí. Pošlete ho třeba na Kamčatku a dejte mu jen teplé rukavice, zatleská si, vezme sekeru a už si půjde stavět novou chatu.

- ...červené líčidlo bylo na prst tlusté a odprýskávalo z ní po kusech jako omítka.

- Rus je chytrý, až když prohloupí.

Hospodyňka
22.02.2018

Byla to povinně nepovinná četba, ale vtipná a k vínu doporučuji.

callahanh
24.04.2017

Velmi lehce a s velkou nadsázkou psaný román, který zmiňuje snad všechny neduhy (nejen) tzv. vyšší společnosti a ukazuje naprostou absurditu byrokracie carského Ruska, s níž si ale dnešní doba kdekoli na světě příliš nezadá. Ano, je škoda, že Gogol dílo nedokončil a čtenář se tak vlastně pořádně nedozví, co má Čičikov s dušemi v plánu a ani to, proč mu v jednom z mála fragmentů druhé části hrozí vězení a co se s dušemi stalo. Kniha je ale tak svěží a čtivá, že by člověk skoro nepoznal, že je z devatenáctého století. Gogol si dává záležet na popisu všedních situací, statků i roztodivných postaviček, které mají "velké" osobní starosti, které jsou ale v kontextu společnosti vlastně banální. Jeho inteligentní a nenucený humor přecházející v satiru se mi hodně líbí a je to jeden z důvodů, proč jeho dílo překonalo propast času a dá se bez problémů číst i dnes. Pochválit musím české vydání Odeonu z roku 2016, které je výborně přeložené a čtivé. Jen je škoda, že v něm chybí jakýkoli znalecký doslov, který by objasnil, jak to s románem celé bylo, kolik měl mít původně částí a co v nich mělo být, takhle jsem si to musel dohledat v laických internetových encyklopediích. 80%

-Pečivo-
29.01.2017

V dobách, kdy ještě neexistovala elektronická evidence tržeb, musel ruskej stát na daně a buzeraci jinak. Velkostatkáři tak platili daně podle počtu nevolníků. Pocuď dobrý. Z revizních seznamů nevolníků stát ale neuměl vyškrtávat mrtvý a daň se tak platila i na mrtvý. V právnický hantýrce se tomu říká lex Babiš.

Krom toho ale počet nevolníků měl vliv i na státní půjčky - čím víc lidi, tím víc mohl člověk zastavit a tím víc peněz si půjčit. Toliko makroekonomická exkurze do duše ruského fiskusu počátku 19. století. Toliko Fiskus by bylo mimochodem skvěle jméno.

No a na pozadí tohohle se hlavní hrdina, obtloustlý vychcánek Čičikov, snaží skupovat mrtvé duše a objíždí za tímto účelem Rusko. Kdyby se už tehdá konalo mistrovství světa ve zmrdství, tak Čičikov má minimálně na bednu.

Celý to má 430 stran a obsahuje kritiku Ruska daného období a satiru společnosti a co já vím coc ještě. Sice se to docela pěkně čte, ale kdybych mohl vrátit čas a rozhodoval se jestli si knihu přečíst, nebo ji podložit stůl, volim stůl. A taky bych si nedal k obědu dneska tu sekanou, ale radši těstoviny.

Dcera Čičičata. Lol. I tak ale platí: jeden lol sobotu nedělá a proto jen 5/10.

1