Faina aneb Příběh klavíru
Jelena Bočorišvili
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/147141/mid_faina-aneb-pribeh-klaviru-cjz-147141.jpg
4
10
5
Fainina babička Nuca i matka Oliko se vdávaly v šestnácti – babička však už po dvou měsících ovdověla, když jejího muže zastřelili jako nepřítele lidu, matka zase utekla z domova s demobilizovaným vojákem, jehož sotva znala. Také Faina zatouží po sňatku ve stejném osudovém věku, první sňatek však překazí strýcova smrt, z druhého ženicha se vyklube homosexuál, a navzdory dívčiným vnadám se zdá, že jí nebude přán. Spleť intimních rodinných vztahů obklopuje autorka magickými okolnostmi i krutou realitou sovětské a postsovětské éry a svou hrdinku po všech tragických i komických útrapách nezbavuje naděje, že vše se v dobré obrátí.... celý text
Přidat komentář
Číst Fainu bylo trochu jako sledovat Kusturicu. Tragedie střídá frašku jedna za druhou v klopotném tempu, a přitom se postavy nebojí užívat si život plnými doušky, jít za svým a být své. Nechybí hromada humoru a absurdity, a to vše na docela malé ploše šedesáti stran, kdy s úsměvem vydechnete až na poslední stránce.
Štítky knihy
Sovětský svaz svatba Gruzie absurdní humor gruzínská literatura
Autorovy další knížky
| 2018 |  Hlava mého otce - Čtyři stenografické romány |
| 2008 | Faina aneb Příběh klavíru |
Kniha Faina aneb Příběh klavíru je v
| Přečtených | 10x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 5x |
Nevěřila jsem, že tahle knížečka bude dobrá a čtivá, ale byla!
Už jen ty skvělé zmínky o Leninovi, Stalinovi, Brežněvovi, Černěnkovi, Andropovovi (přičemž jména posledních dvou se v knize vůbec neobjeví) a samozřejmě Gorbačovi stojí za přečtení. Libor Dvořák odvedl skvělou práci: bomby s rozbuškami (anebo jen rozbušky), ty mě dostaly. Bekkerija, špinavé ponožky pod matrací, anonymy - na každé straně perla, nebo aspoň perlička, podaná úžasným stylem. Kraťoučké, ale hutné a místy velmi úsměvné; doporučuju převelice a děkuju všem pochvalným komentářům, které mě přiměly tenhle utajený poklad v nakladatelství Paseka zakoupit !
P.S. A víte, že gruzínština nezná písmeno f?
"Andro Kobaidze nikdy nemluvil ani o válce. Na frontě stejně jako Stalin nebyl. Pracoval jako účetní v dole, kde se rubalo uhlí pro frontu, dostával svůj potravinový příděl a mlčel. A psal úhledným písmem. Proto si ho Nadia zamilovala. A proto ho taky hned po válce poslali do Berlína. Sestavoval tam seznamy. Jeden voják zůstal za svou jednotkou, jiný uvízl v polní nemocnici a ještě další se zase dostal ze zajetí a nepamatuje si, kam se to má vrátit. Nebo pamatuje, ale vrátit se nechce. Protože už ho nebaví přemýšlet o osudu národů a rád by se zamýšlel nad svým vlastním. Město bylo rozloupané na několik kusů jako ořech, ale zeď tu nestála, takže si člověk mohl vybrat, kam se vydá."