13werka komentáře u knih
Krátké kapitoly, neobyčejná vynalézavost při vymýšlení brutálních způsobů vražd a spád, díky kterému se knížka dobře čte. Byla to moje už asi šestá "carterovka" a ani tentokrát mne autor nezklamal.
Tohle bylo moje první seznámení s autorkou. A dopadlo velmi dobře - čtivě napsané těžké téma holocaustu. Příběh, který člověk jen tak nezapomene. Určitě ráda sáhnu po další knížce této autorky.
Autorka podle mého názoru umí hezky popisovat osudy běžných lidí i to, jak je mohou ovlivnit jak drobné náhody, tak dějinné události. Její postavy nejsou charakterově ploché, mají své kladné i záporné stránky (i když musím říci, že v mých očích měla vypravečka Anežka měla spíš ty záporné a trochu mi lezla na nervy i svým postojem k životu). Děj přirozeně plyne, takže se knížka dobře čte. Jen konec mi přišel takový hodně zvláštní a vlastně jsem nepochopila, proč se knížka jmenuje zrovna Slepá mapa. Nicméně ani tentokrát autorka nezklamala.
Pěkně napsaný příběh (vlastně dva v jednom), který se dobře čte. Příběh starce z knížky je hodně syrový a udělal z knížky o něco víc než detektivku.
Kniha je poměrně rozsáhlá a musím říci, že by jí možná určité zestručnění neškodilo - podle mého zbytečně rozsáhlé popisy toho, co všechno Mina dezinfikuje, i toho, co Vincent rozkládá na čísla, která pak zase sčítá, někdy děj trochu brzdí a jsou na škodu celkovému spádu příběhu. Ale jinak má kniha zajímavý námět, dobře se čte, ke konci získává větší spád a rozuzlení je docela překvapivé (v jednu chvíli mne sice napadlo, kdo by pachatelem mohl být, ale motiv ani celé řešení jsem neodhalila).
Příběh má dvě linky, které se pravidelně střídají po kapitolách. Ta první se odehrává v současnosti a popisuje pátrání kriminalistů po vrahovi. Soustřeďuje se právě na Týra. Ten kromě vyšetřování (které trochu komplikuje fakt, že on a jeho parťačka Karóline nejsou na své domácí půdě, ale byli místním vyšetřovatelům vysláni pouze na pomoc) řeší i problém se svou dávnou minulostí, která vyplula na povrch v souvislosti s jednou, vlastně nevinnou, poznámkou patoložky.
Druhá linie se odehrává ve velmi nedávné minulosti a sledujeme v ní studentku Soldís, která se po rozchodu s přítelem rozhodne přijmout místo vychovatelky a pomocnice v domácností právě u rodiny Ásy a Reyniho. To, co původně vypadalo jako skvělá práce, se jí postupně začne měnit v noční můru, protože na farmě se dějí podivné věci. Pán domu má sklony k poněkud zvláštnímu chování, v domku, kde Soldís bydlí, se ozývají podivné zvuky a někdo jí přemisťuje věci, na sklo jídelny někdo napsal znepokojující vzkaz. A tato linie se pomalu přibližuje do bodu, kdy ta první začala
Musím říci, že se mi víc líbila ta linka z minulosti. Ačkoliv jsem věděla, jak tato linka vlastně skončí, tak mne dokázala udržet v napětí a nechyběla jí tajemnost a mrazivá atmosféra. Linie sledující vyšetřování je podle mého názoru trochu slabší, vyšetřovatelé hodně tápali a občas mi přišli nesystematičtí. A musím říci, že jsem si k hlavnímu hrdinovi úplně cestu nenašla (i když to nebylo tak, že by mi lezl příšerně na nervy, jak už se mi u některých knížek stalo). Rozhodně jsem ale zvědavá na další díl této série. Už proto, že zatím nevím, proč se jmenuje Černý led.
Knížka má, stejně jako předchozí Carterovy knížky, krátké kapitoly, které dávají dějí spád a díky kterým se dobře čte. Příběh má jen omezené množství postav, takže si v nich čtenář udrží dobrý přehled. Řekla bych, že tu tentokrát není tolik popisu brutality jako v předchozích knihách (i když některé části pro útolocitné povahy tedy nejsou). Trochu podivné mi připadalo jednání vraha v závěru příběhu, ale nakonec - kdo víc, co se honí v myslích takto vyšinutých osob... Možná právě Carter, který pracoval jako soudní psycholog, do toho trochu vhled má.
Dobrá detektivka, která se příjemně četla. Líbil se mi popis malé české příhraniční vesničky.
Únos mladičké saúdskoarabské princezny je začátkem příběhu, ve kterém se spojí Gabriel Allon, šéf izraelské tajné služby, a princeznin otec - princ Chálid, následník saúdskoarabského trůnu. Chálid, který svým podílem na vraždě disidentského novináře zklamal původní naděje Západu, že bude reformátorem Saudské Arábie, požádá o pomoc při záchraně své dcery právě Allona. Patrání po unesené princezně je pouze začátkem příběhu, který je viditelně inspirován i současnými politickými událostmi (vražda saúdskoarabského novináře v Istanbulu, použití radioaktivních látek při likvidaci nepohodlných osob, pronikání ruského vlivu do arabského světa). Právě díky inspiraci reálnými událostmi, znalostí prostředí tajných služeb a jejich spojením s vyfabulovaným příběhem jsou myslím Silvovy thrillery zajímavé. Navíc autor umí udržet čtenáře v napětí a občas nechybí ani nějaký překvapivý zvrat.
Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale pak mne příběh pohltil, včetně střídání dějových rovin. Rozuzlení bylo taky docela překvapivé. Za mne plný počet
V druhé knize ze série Mentalista tentokrát Mina s Vincentem řeší případ únosů malých dětí. Navíc se tu dozvíme i něco ze soukromí všech vyšetřovatelů a zejména tajemství z minulosti Miny. A i přesto, že jsem trochu tušila, kdo by mohl za případem stál, dokázali mne autoři na konci i překvapit. Ale knize by slušel větší spád, zejména popisy toho, jak Mina vše dezinfikuje, Vincent rozkládá na čísla a jak se všichni vyšetřovatelé v parném létě potí, jsou poněkud otravné.
Musím říci, že knihy s Erikou nebo Kate se mi líbily víc a na některých místech mi přišla zápletka trochu přitažená za vlasy a jednání Williho i Maggie malinko nelogické, ale kniha má napětí a místy i docela dobře vystiženou atmosféru, kdy se budete buď bát spolu s Maggie nebo o ni. Takže myslím, že tenhle autorův úkrok stranou od jeho předchozích sérií špatný určitě není. Ale těším se, až se zas potkám s Erikou :)
Kniha je docela vyváženým mixem detektivního pátrání po vrahovi a zmíněné romantické linky rozvíjející se mezi Laurel a Hughem, který ještě doplňují trochu znepokojivé otázky související s Laurelinou sestrou (protože Hugh má pravdu - jaká je statistická pravděpodobnost, že v malém mestěčku typu Genessis Valley budou v krátké době po sobě řádit dva sérioví vrazi...?). Pokud jste četli první knihu této řady - Uteč, dokud můžeš, tak se vám nejspíš bude líbit i tato - je napsaná ve stejném stylu. Laurel a Hugh tvoří sympatickou hlavní dvojici doplněnou několika dalšími neméně sympatickými spolupracovník a jejich vztah se zajímavým způsobem posunuje. Jen na pachatele jsem měla tentokrát podezření (do značné míry správně) už v půlce knihy, což se mi běžně nestává. Ale nebojte se - zůstanou tu otevřená i některá tajemství, abyste se mohli těšit na to, zda a kdy vyjde díl s dalším případem. A plus u mne kniha má i za pěknou obálku.
Příběh je vyprávěn z pohledu hlavní hrdinky Chris a poměrně dost místa je v něm věnováno jejím pocitům a řešení osobní situace (její problémy jsou popsány docela sugesivně - až mi jí bylo chvílemi líto). Samozřejmě i v této knížce se čtenář dostane na dostihy, resp. tentokrát spíše do jejich zákulisí. Celý příběh má slušný spád a dobře se čte. Líbilo se mi, že autor tentokrát zase zvolil jiného hrdinu a provázal dostihy s jiným prostředím i problémy. Jen možná konec je trochu na hranici uvěřitelnosti, ale na druhou stranu je napínavý, takže i to lze skousnout.
Moje první setkání s Erikou Fosterovou a jsem spokojená. Knížka se četla velmi dobře.
Řekla bych, že tato kniha patří k těm Vondruškovým lepší (poslední knihy na mne dělaly dojem, že byly ušity horkou jehlou). Je to takové příjemné čtení na dovolenou.
Tentokrát mne linie vzpomínek tolik nezaujala, ale i tak jsem knížku četla s chutí a líbila se mi (byť lepší mi přišly předchozí příběhy). Plný počet hvězdiček si zaslouží - není to jen detektivka, je to zajímavý příběh
Knížka, která se čte jedním dechem, byť tentokrát mi konec přišel trochu překombinovaný. Vyhovovaly mi krátké kapitoly. A děsí mne, jaké hrůzné způsoby vražd dovede autor vymýšlet
Myslím, že ani v této knize autorka nezaostala za svým standardem. Příběh se rozvíjí v krátkých kapitolách, takže má docela spád. Postava Jossie se stále rozvíjí, dokáže se více spoléhat na svůj tým a pokračuje i její vztah s kolegou Noahem. Jestli jste četli některou předchozí autorčinu knihu a líbila se vám, tak myslím, že ani tato vás výrazněji nezklame. A je ji myslí možné číst i bez znalosti těch přechozích – v průběhhu pátrání ty klíčové okamžiky potřebné pro pochopení souvislostí, autorka zmíní. Ale samozřejmě je lepší číst celou sérii od prvních knih (zejména ty první dvě je lepší přečíst v pořadí, ve kterém vyšly).
Musím říci, že tak do tříčtvrtin se knížka četla docela dobře, měla spád i logiku a zdálo se, že spěje k nějakému rozumnému řešení případu. To, že tam hraje roli náhoda, mi nijak nevadilo, protože bez té se vyšetřování prostě někdy dopředu nepohne, a na to, že každá autorova detektivka se o vykřičený dům nebo dívky lehkých mravů minimálně otře, jsem si už zvykla a považuji to za takový autorův folklór. Ale konec mne docela zklamal - myslím, že se dost nepovedl a celou knížku podle mého názoru tak trochu "zabil". Autor nakonec totiž vymyslel hrozně komplikované a nereálné rozřešení celého případu zmizelých dívek, které končí až u samotného krále Ferdinanda. Takže celkově hodnotím knihu jako autorův současný průměr (což není moc lichotka, protože mi v poslední době autorovy detektivky připadají takové trochu "ušité horkou jehlou").