Temné hlubiny

Tak jako předchozí díly, musím i tuhle knihu hodnotit pěti hvězdičkami. Super rychlé čtení a hodně napínavé i když závěr jsem tak trochu předvídala...Erika opět nezklamala.Hned se pouštím do dalšího dílu.

Tak začínám panu Bryndzovi přicházet na chuť. Ačkoliv se mi nedaří číst sérii postupně, toto je moje třetí přečtená kniha a byla super.
Líbil se mi příběh i styl psaní, líbila se mi lehká dávka soukromých životů vyšetřovatelů a celkově to dalo moc pěkné počtení.
Vzhledem k tomu, že jsem z knihovny uloupila další 2 knihy, myslím, že se s autorem v blízké době zase potkáme.
Doporučuji.

Erika Fosterová dostane tip, že v zatopeném lomu na okraji Londýna může být ukrytý důkaz z drogového případu. Místo toho ale policie najde kostru malého dítěte.

Oběť je identifikována jako dívka, která zmizela před více než 20 lety. Erika začne rozplétat starý, dlouho nevyřešený případ, který je propojený s rodinnými tajemstvími a novými vraždami.

Vyšetřování se postupně mění v závod s časem – a je jasné, že někdo nechce, aby pravda vyšla najevo.

Třetí díl s detektivem šéfinspektorkou Erikou Foster byl opět skvělý! Oblíbený autor bestsellerů se stal rychle i mým oblíbencem, proto si vychutnávám tuto sérii pěkně postupně a těším se vždy na pěkně mrazivou atmosféru při vyšetřování.

Erika s kolegy řeší zapeklitý případ drogového dealera a stopy je zavedou do zatopeného lomu. Při jeho průzkumu narazí na dětské ostatky, které jsou následně identifikovány a přiřazeny k šestadvacet let starému případu pohřešované, tehdy sedmileté, dívky.

Erika rozmotává spletité vztahy rodiny zmizelé dívky, a ani bývalá vyšetřovatelka Amanda, které měla kdysi případ na povel, si s jeho vyřešením nevěděla rady a dodnes si to vyčítá. Co se tehdy stalo a jak najít stopu, která je již tolik let vychladlá?

Nebyla by to Erika se svým důvtipem a skvělým týmem zkušených kolegů, kdyby se nesnažili tomu všemu přijít na kloub. Těžký případ, jako je tento, si však žádá hodně sil a energie všech zúčastněných.

Každý díl s touto svéráznou šéfinspektorkou mě nesmírně baví a rozehrává jeden napínavější případ za druhým. Sympatický vyšetřovací tým je pro mě dobrý základ pro kvalitní detektivku. Mám ráda i osobní rovinu postav, celkově je pak příběh plnější díky poodhalenému zákulisí soukromí hlavních hrdinů. Baví mě autorův velmi čtivý styl a neotřelé zápletky. Moc doporučuji!

Tak to byla jízda, bavilo mě. Škoda Amandy, mohli být s Erikou skvělý parťačky. A závěr... překvapení

Zajímavý případ s nečekaným závěrem. Kniha mě bavila.

Velmi čtivá a napínavá detektivka, od které jsem se nemohla odtrhnout.

Tak tenhle třetí díl,byl mnohem lepší než druhý...mělo to napětí,zápletku a nečekané rozuzlení.Moc pěkný díl.Těším se na další.

Třetí díl a opět o kousek vyšší level. Zajímavá zápletka, povedený díl. Jen jedna věc mi vadí, opravdu je nutné, aby v každém díle vrah usiloval Erice o život?

Tohle bylo lepší. Mnohem lepší než předchozí knihy. Konečně se neopakovalo že se Erice něco nepovede a hned ji chtějí odvolat :-D i oslovování hodností ubylo... a vlastně i ta krimi zápletka byla dost zajímavá, poměrně originální. :-)

Tak opět super díl. 4 a půl hvězdy.

Tyto knihy se opravdu krásně čtou. Všem doporučuji.

(SPOILER) Na první pohled „jen“ další detektivka s těžkým tématem, ale při čtení mě překvapilo, jak zkušeně pracuje s psychologií čtenáře. Autor velmi obratně vede čtenáře k jednomu zdánlivě samozřejmému vysvětlení...
Až do posledních kapitol jsem si byl „jistý“, že vím, jak to bylo, a závěr mě proto skutečně překvapil. Přitom podle policejních statistik 99,95 % únosů dětí končí přesně tím způsobem, jak skončil i v této knize... Jak to že mě to vůbec nenapadlo?
V kontextu literatury o kognitivních klamech a zkresleném vnímání reality fungují Temné hlubiny tedy mnohem lépe, než by se od běžné detektivky čekalo. Pokud vás tohle téma zajímá, doporučuji knihu Kůň, který uměl počítat, kde jsou únosy dětí explicitně uvedeny jako typický příklad konfirmačního zkreslení.

Po prvních dvou dílech jsem musel přečíst i tenhle a opravdu dobrý příběh.

Máte-li rádi spoustu stránek navíc, zajásáte. Tedy minimálně je obsahuje anglické vydání, které jsem přelouskal. Dostanete nášup dodatečných kapitol, které mají čtenáře navnadit na další pokračování. Dostanete poděkování kdekomu, včetně tchyně Věrky za vynikající smažené kuře a manželovi Jánovi. Dostanete seznam otázek, na které má čtenář odpovědět (jako třeba která postava vám byla nejsympatičtější a proč a jestli se vám líbil závěr). Dostanete i ujištění, že Robert psát nepřestane a další řada knih je už rozepsaná. A dostane se i na výzvu, abyste o knížce napsali na fóra, jako je toto. Takže píšu.
Mě se to nelíbilo. Utahané, bez nápadu, komplikovaný jazyk jako by se autor rozhodl na každé stránce použít minimálně deset slov, které před ním ještě nikdo nikdy nepoužil (český překlad tím asi trpět nebude), hlavní postava taková nijaká, zato má názor na všechno (že by inspirace tchyní?). Takže ne, návrat k Bryndzovi po letech se mi nevydařil. I Dívku v ledu jsem četl v originále, tak ještě zkusím něco vydaného u nás, třeba překlad ty protivnosti uhladí...

Temné hlubiny je má třetí přečtená kniha Roberta Bryndzy a musím říct, že to není můj šálek čaje.

Série se mi líbí, ale tento díl bylno něco slabší než předešlé dva díly. Celé se to táhlo a konec byl nějak moc rychle vyřešen.

Tady sem byla temer do konce vedle jak ta jedle.

Kniha byla poměrně poutavá, dlouho trvalo, než se vysvětlilo kdo je vrah, ale nevím, to rozuzlení bylo jako lusknutím prstů, a úplně se mi najednou ta rychlost nelíbila.