ZekeBezKočky
přečtené 186
Výkřiky v temnotě
2022,
Darcy Coates
No, asi mám od Darcy přece jenom radši její strašidelné domy. Nebo takhle. Ono se to četlo samo, nenarazila jsem na chvíli, kdy by mi nějak vadily popisy, nebo okometricky zkracovaly děj. To bylo fajn. Možná jen ten závěr mi připadal trochu delší, protože hlavním postavám musíte naservírovat všechno před nos, aby to pochopily. V ději bylo docela dost logických děr, které se s nejvyšší pravděpodobností už do konce série nenapraví, ale čert to vem, ani to mi nevadilo. Štvaly mě ale postavy. Máme tu hloupoučkou impulzivní hlavní hrdinku a jejího parťáka, který je tak kenovsky dokonalý, až na mě nepůsobí věrohodně. Za celou dobu mi nepřipadalo, že by oba prošli nějakým vývojem a to, jak se vlastně za ty dva díly nikam pořádně neposunuli a nezanechali ve mně žádný dojem, mě mrzí. Jediné pozitivum v tomto ohledu pro mě představoval Ezra, který mi připadal jako super materiál na zajímavý charakter co se psychologie postavy nebo interakcí mezi hrdiny týče, ale Darcy mu očividně zabouchla dveře před nosem, což momentálně považuji za věčnou škodu (představte si, jak by vypadalo setkání s Beth, tedy typickým "hypochondrickým magorem, co má na zahradě vlastní bunkr a není nijak prospěšný společnosti" - paní spisovatelko, tohle vám tedy až do konce série neodpustím!). Snad ale ještě není úplně všem dnům konec a vypadá to, že v následujících dílech se objeví další postavy. Prosím prosím, už nikoho dalšího nezabíjejte, další knihu jen s Clare a Dorranem nedám! :D... celý text
Strom lží
2017,
Frances Hardinge
Já tu Frances nějak můžu. Nepíše zrovna rychlým tempem, uznávám, nepíše o lásce, uznávám, ale píše tak hezky naturalisticky a člověk má pocit, že se něčemu novému přiučí. Její nápady mi připadají pořád celkem originální, nebo alespoň originálně pojaté, a témata, která si pro svoje knihy vybírá, mi neuvěřitelně sednou. A taky nechci opominout hlavní hrdinku, která tu pro mě splňuje definici antihrdinky. A aby toho nebylo málo, nikdo s ní nezachází v rukavičkách. Vlastně nikdo v téhle knize není úplně hodný. To mi taky připadalo v tomhle žánru jako čerstvý závan něčeho, co se tu moc často neobjevuje. Škoda, že tu od ní máme jenom dvě knihy, asi budu muset zapátrat po originálech.... celý text
Průvodkyně duší
2021,
Alžběta Komrsková
Á, ta se mi líbila. YA knížek inspirovaných Asií tu moc nemáme, takže se snažím vyzobávat všechno, co mi zrovna přijde pod ruku. A tahle byl dobrý výběr. Člověk měl u čtení pocit, že se vznáší na obláčku, byť knížka pojednávala o smrti a světě po ní. Možná bych ji brala o něco delší, částečně protože mi neuvěřitelně sedl styl psaní autorky a chtěla bych s ní v tomhle světě vydržet ještě o něco déle, částečně protože mi některé části přišly až moc uspěchané, což je škoda. Nevadí, i tak jsem si čtení užila a určitě sáhnu i po její druhé knize :)... celý text
Království těla a ohně
2022,
Jennifer L. Armentrout
Achjo. Já tuhle knihu vážně chtěla mít ráda. A vážně jsem se na ni těšila a vůbec. První polovina mě vlastně i bavila. Ale pak to nějak začalo jít do kopru a já ji dočetla jenom protože mi ležela víc jak týden netknutá na stole a já ji konečně chtěla mít z krku. Asi jsem už stará, nebo co, ale nějak mě nebaví číst o hlavní postavě, která je vyvolená i mezi vyvolenými... Ani vztah mezi Poppy a Casem mě nebavil tolik, jako v jedničce. Nějak si pořád nejsem jistá, jestli se mi bude chtít vrhnout na třetí díl, ale uvidíme, mám ještě spoustu času na rozmyšlení. :D... celý text
Mechanický princ
2013,
Cassandra Clare (p)
Před napsáním komentáře jsem si knihu musela trochu nechat uležet v hlavě, leč ani těch pár dní můj názor nezměnilo. Mám Cassiin svět stínů vážně ráda a ještě k tomu zasazení do viktoriánského Londýna spolu se stroji, které tomu dodávají steampunkový nádech se mi prostě líbí. Jenomže i tak si nemůžu pomoct a připadá mi, že tenhle díl je prostě navíc, protože se tu neděje prakticky nic jiného, než brečení nad tím či oním a se záhadou okolo Mortmaina se tu víceméně bloudí v kruzích. Milostnou linku bych normálně dokázala vystát, ale tady jsem měla chuť mlátit hlavou o stěnu. Will je neuvěřitelně otravně afektovaný a ufňukaný, jeho problém je spíš v tom, že si hraje na mučedníka a líže si rány, místo toho, aby se nad zcela jasnou věcí zamyslel (vzhledem k tomu, že to podle všeho má být inteligentní a logicky uvažující chlapec, bych to rozhodně očekávala). Zlom v jeho chování, kdy se konečně rozhodne dělat bezhlavé kraviny ještě ke všemu kvůli nepochopitelné lásce nebeské, ho v mých očích milujících silné charaktery poslal totálně ke dnu. Bohužel tohle je asi prototyp male leadera v Cassiiných knihách, protože Will a Jace jsou v tomhle prakticky jako přes kopírák. Akorát v Nástrojích smrti bylo výrazně větší množství postav, kterým se příběh věnoval, takže se to naředilo. Tady tomu tak bohužel není. Celou sérii si ale pro mě ukradl Jem a bylo mi až smutno, jak se k němu všichni chovají jako k umírajícímu invalidovi, přestože z jeho úhlu pohledu (kterých tam oproti pateticky štkajícímu Willovi bylo naznačeno opravdu velmi málo, až je člověk celkem snadno přešel) bylo naprosto jasné, že by si přál, aby se k němu taky někdo choval aspoň na chvíli jako k obyčejnému člověku. Na rozdíl od Willa všechny svoje problémy (které se mi tentokrát vážně zdály opodstatněné) ale snášel výrazně lépe. Nebo to je možná jen tím, že jsme se na jeho názor podívali zhruba dvakrát za celou knihu. Uznávám, že kdyby Cassie chtěla dělat větší dramata, jsem si jistá, že tady polovina lidí, co teď brečí nad Willem, nevěděla, jestli dřív brečet nad Willem, nebo nad Jemem. Uznávám, že tohle ona umí. Ale jsem ráda, že to neudělala, protože by mi tím moji milovanou postavu zkazila a to bych jí už neodpustila do konce svého života. :D Na konci nebyla jistá, jestli přetáhnout po hlavě autorku, Tessu, nebo rovnou obě, abych něčeho nelitovala, ale nakonec jsem se spokojila jenom se skřípáním zubů. Celý milostný trojúhelník se momentálně neubírá zrovna hezkým směrem, takže mám strach z toho, že další díl se ponese na vlnách dalšího mohutného breku, že dva, co chtěli být spolu spolu být nemůžou, protože jsou přece hrozně hodní a nechtějí kazit štěstí tomu třetímu, který... ne, pardon, jestli to dopíšu, budu muset jít zase mlátit hlavou o stěnu. Rozhodla jsem se, že nebudu hodnotit, ale protože mám svět stínů s viktoriánským nádechem ráda a vystupuje tu James Carstairs, tak se stejně do dalšího dílu pustím a budu doufat, že ubude fňukání a přibude akce.... celý text
