ZekeBezKočky

Příspěvky

Laskavý jedLaskavý jedNatalie Mae

S touhle knížkou asi budu mít trochu problém. Na jednu stranu je vlastě velmi předvídatelná, dokonce tak moc, že jsem si vyloženě přála, aby tam byl nějaký strašlivý zvrat, na stranu druhou... já nevím. Tak nějak jsem ji otevřela a skoro jsem plakala pokaždé, když jsem ji z nějakého důvodu musela zavřít. Naštěstí to netrvalo moc dlouho, protože jsem ji prolétla na svoje poměry celkem svižně až do konce. Četlo se to prostě výborně. Strašlivě se mi líbil svět inspirovaný Blízkým východem, kouzla a postavy a i když se vlastně dalo čekat, jak to skončí, stejně mě to naštvalo natolik, že jsem se začala okamžitě ohlížet po dalším díle (v angličtině, samozřejmě) :D

16. listopadu


Bestie je zvířeBestie je zvířePeternelle van Arsdale

Tenhle příběh mi hodně sedl. Celé mi to připadalo jako taková potemnělá pohádka, a i když jsem se u toho možná neměla usmívat, vlastně jsem se celkově usmívala, přes to všechno, co se v příběhu stane (znamená to, že jsem zlá? - to je, jen tak mimochodem, jedna z otázek, kterou si hlavní hrdinka celou dobu pokládá a okolo které se vlastně jistá část příběhu točí). Příběh mi nepřipadal nijak zvlášť nadupaný dějem, ale i tak těch 360 stránek uteklo, aniž bych věděla jak. Čte se opravdu hezky a na podzim je to vážně dobrá volba :))

11. listopadu


Kopí a světloKopí a světloKai Meyer

V tomhle dílu mě trochu pustila chuť létat z jednoho bambusového výhonku na druhý, ale naopak mě zachvátila touha podívat se na loď Tajných kupců - byť bych nejspíš stejně jako Fej-čching první polovinu cesty nahoru prozvracela a druhou s nevolností úspěšně bojovala. Scény jsou tedy prokreslené stále stejně lákavě a velmi hmatatelně. Po přečtení poslední stránky jsem ještě dobrou půlhodinou nadávala nad rozhodnutím některých (čti jedné) postav a stejně jako po zaklapnutí první knihy se teď nemůžu dočkat na pokračování. Tak schválně, co se ve trojce zase vyvrbí. :))

06. července


Kůže plná stínůKůže plná stínůFrances Hardinge

Moc pěkná kniha. Místy možná trochu agitační, ale tím způsobem, že jsem to nechtěla odložit, ale spíš si vzít zvýrazňovač a ony části si vyznačit. Taky jsem si užila drobnosti popisující manýry tehdejší doby (autorka si pečlivě nastudovala dějepis!) a jako starý cynik jsem ocenila i absenci romantické linky. Mám stále s YA mírně komplikovaný vztah, ale tohle bych s klidem doporučila všem věkovým kategoriím, protože... si v tom zkrátka a jednoduše podle mě všichni něco najdou. Tempo bylo možná trochu pomalejší, ale díky tomu se krásně vykreslila atmosféra příběhu. Možná jenom ten úplný závěr působil trochu rozpačitě, ale dojem z celé knihy to nezhoršilo :)
A! Ta obálka. Samozřejmě.

11. června


Pravda, nebo ležPravda, nebo ležColleen Hoover

(+ SPOILER) Abych pravdu řekla, asi tam na mě bylo až moc postelových scén. I tak se ale kniha četla téměř sama a já otáčela stránku za stránkou a hltala obsah až do konce... který pro mě ale byl velkým mínusem. Nebo takhle. Jo, nápad se mi líbil, ale připadal mi silně nedotažený. Poté, co jsem přečetla Veritin dopis, nedokázala jsem uvěřit, že by cokoliv v něm byla pravda, protože to na můj vkus mělo neuvěřitelné množství děr. Například jsem nepochopila, jak by mohla fungovat autonehoda podle toho, jak to popsala. Kdyby měl být dopis pravdivý, tak bych nechápala, proč se potom o ni Jeremy tak usilovně staral. Proč zareagoval tak, jak zareagoval, když mu Low vrazila do rukou tu biografii (už se ji přece pokoušel jednou zabít, ale pak se rozhodl, že se o ni bude starat i přes to všechno, no ne?). Ale i na stranu druhou, ke konci se objevilo pár mezírek i v možnosti, že by byla Verity skutečná psychopatka, jak popisuje. Měla jsem trochu pocit, že se v tom autorka buď sama trochu zamotala, nebo ji tlačil čas či počet stránek. Což je škoda. Kdyby tohle bylo doladěné, dám tomu určitě ještě hvězdičku navíc.

07. června


Hedvábí a mečHedvábí a mečKai Meyer

Moje první knížka od Kaie Meyera a nejsem si jistá, jestli je to zaviněno tím, že mám slabost pro Dálný východ, nebo tím, že je jeho vypravěčský styl hezky sugestivní... každopádně jsem si jeho svět naprosto užívala a skoro jsem měla pocit, jako bych se Šepotavou Větřicí poletovala z jednoho vrcholku stromu na druhý, nebo spolu s Niccolem pobíhala po oblačně vláčném povrchu pahorků jeho domovského ostrova. A když jsem dočetla, v duchu jsem nadávala, že nemám v ruce další díl :)

04. června


Opium a absintOpium a absintLydia Kang

Po přečtení anotace jsem očekávala, že dostanu detektivku s hororovým nádechem plnou temných uliček a opiových snů, nad kterými si budu lámat hlavu, jestli jsou skutečné, nebo ne. Nakonec s hororem měly nejvíc společného krátké pasáže z Drákuly, kterými začínala každá kapitola. Upřímně jsem se při čtení tak trochu nemohla zbavit pocitu, že čtu spíš historickou... tak trochu růžovou knihovnu s detektivní zápletkou. Ale vůbec mi to nevadilo. Prostředí devatenáctého století a ukázka tehdejšího postavení žen ve společnosti bylo vylíčené neuvěřitelně poutavě, hodnoty lidí z vysoce postavených rodin na mě působily poněkud znepokojivě, hlavní hrdinka mě bavila od začátku do konce (takové sociálně nemotorné a roztomilé, ale na stranu druhou odhodlané a tvrdohlavé motovidlo aby člověk pohledal) a její mužský protějšek byl sympaťák skrz na skrz. Jak tady už někdo dřív napsal, kniha taky nakousla pár dalších zajímavých témat a já se nachytala, že začínám přemýšlet nad různými dalšími otázkami, co mě v průběhu čtení napadly. A takovým knihám dávám vždycky ještě o bod víc.

18. května


Říše znakůŘíše znakůRoland Barthes

Zbožňuji Japonsko už od dob, co si pamatuji. Mohla bych zmínit, že podle lásky, s jakou byl text napsán, Japonsko určitě zbožňoval i Barthes. Ale i přes to měl v úvodu jednu krásnou reflexi, nad kterou jsem se zamyslela - máme skutečně rádi Japonsko, anebo jenom představu, kterou máme v hlavě? Celá kniha pak byla průvodcem jeho osobní představy o téhle zemi a já musím říct, že se mi jeho myšlenky vážně líbily.

17.08.2020


SnílciSnílciKaren Thompson Walker

Nebyla to špatná kniha. Příběh plyne celkem pomalým a klidným tempem, skoro všechno, co se v knize stane, je celkem předvídatelné, ať už si to vyvodíme sami, nebo nám to nenápadně poradí mírně filozofické vsuvky, které se v textu čas od času objevují. Z předkládaných příběhů mi u některých bylo líto, že skončily dřív, než jsem si přála (Mei a Matthew), některé se naopak závěru mohly zdržet (profesor biologie), některé mi připadaly nedotažené (vědecké vsuvky a reakce venkovního světa), některé se mohly vynechat úplně (poetický popis vývinu embrya).
Četlo se to hodně rychle, ale tuším, že mi celý příběh zase poměrně rychle zmizí z hlavy.

22.07.2020


SpánekSpánekHaruki Murakami

Na tuhle knihu mi padl zrak v knihovně a když jsem ji začala číst, měla jsem tak trochu pocit, že mi ji někdo předhodil naschvál. Naprosto dokonale sedla mezi myšlenky, které se mi v poslední době pořád prohánějí hlavou - a možná i proto tak vysoké hodnocení.
Celá povídka se pro mě nesla v kafkovském duchu, takže od začátku mi bylo jasné, že se veselého konce nedočkám. Nicméně se musím přiznat, že konec, který to mělo, jsem opravdu nečekala a možná mě i trochu zklamal. Dokonce jsem si i chvíli říkala, jestli nám někdo nezatajil poslední stránku :)

16.07.2020