TomOshibana1991
přečtené 291
O tvář zítřka
1991,
Václav Klaus
Články Václava Klause a interview s ním. Poměrně zajímavé z hlediska témat, která se tu v té době (rok 1990) probírala.
Když
2015,
Rudyard Kipling
Zřejmě nejelegantnější vyjádření mužských ctností! Ani v nejmenším mne nepřekvapuje, že tato báseň pochází z civilizovanějších časů před první světovou válkou.... celý text
Zničení člověka
1998,
C. S. Lewis (p)
"Man’s final conquest has proved to be the abolition of Man" Aneb zkráceně - když opustíme "tradiční morální hodnoty" (Lewisem nazývané v této knize "Tao" = "cesta" a ke konci knihy zmíněné na příkladech z nejrůznějších kultur) a ovládneme lidské svědomí, tak jako vědecky postupně ovládáme stále více přírodních jevů, dojde nakonec ke "zrušení člověka" - odlidštění lidstva. Nemohu si nevzpomenout na slova sv. Pavla z Tarsu (i když v jiné souvislosti): "Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon." No..."Zničení člověka" zapadá do série Lewisových knih o křesťanství. Koneckonců, křesťanství se hlásí k existenci objektivních hodnot a pravd. Přesto si tuto knihu může klidně přečíst i zapřisáhlý ateista - výzvu k přijetí víry zde nenajdete. Je to o objektivním vs. subjektivním. A v době, kdy slova ztrácejí svůj význam, rozum je nahrazován "sociální spravedlností" a pravda "politickou korektností", jsou takovéto knihy potřeba více, než kdy jindy.... celý text
Lidé Mezopotámie
1976,
Josef Klíma
Výborná kniha! Nemá ani 350 stran a přitom velmi přehledně zabrousí do nejrůznějších aspektů života nejrůznějších národů spojených s Mezopotámií. Nejvíce mne asi pobavila část o cenových (tedy i mzdových a úrokových) regulacích a jak byly okázale ignorovány. Produktivní společnost si zkrátka umí najít cestu jak přežít a prosperovat!... celý text
Dějiny Ruska
2017,
Kateřina Hloušková
Vzhledem k tomu, že to má být jedna kniha, navíc ve "stravitelné" formě a délce, tak je jasné, že nemůže jít příliš do detailu. Pro obecnou znalost dějin Ruska ale vcelku postačí. Nicméně, obzvláště část o hospodářských výkonech SSSR mi připomněla důležitost studia dalších oborů. Soudruzi mohli "demokratizovat" ostošest a ubohé hospodářské výsledky (ve srovnání s poněkud tržnějším hospodářstvím Západu) by to pranic nezlepšilo!... celý text
Přípitek zkušeného ďábla a jiné eseje
2001,
C. S. Lewis (p)
Dobrá...Podle názvu bychom mohli knihu rozdělit na dvě části: 1) "Přípitek" - stylově navazující na "Rady". Autor velmi vnímavě popisuje stále aktuální jev, tedy ztotožnění demokracie a rovnostářství. Např. ten má auto a já nemám nic, to je nedemokratické! On má nadání a píli, já zase prázdnou hlavu a raději chytám lelky. Nedemokratické! A to vede k tlaku na ztrátu individuality a přizpůsobení se těm nejhloupějším, nejlínějším atd. Já jen dodám, že k rovnostářství vede i demokracie jako čistě politické uspořádání. 2) "Jiné eseje" - zde je trošku problém. Zatímco jste dost možná u pana Lewise začali něčím jako "Rady zkušeného ďábla", tato část se od "Rad" a jejich následovníka "Přípitku" poněkud liší. Není moc vhodná pro začátečníky, poněvadž se zabývá již pokročilejší a snad i trochu obskurnější křesťanskou problematikou. Takže si v klidu přečtěte nějakou jinou Lewisovu knihu (K jádru křesťanství nebo třeba Zničení člověka) a tuto knihu si nechte na později, až patřičně doceníte problematiku glosolálie ;-)... celý text
Dějiny Francie
1994,
André Maurois
Nemám možnost srovnání s jinými knihami pana Mauroise, ale řekl bych, že autor je francouzsky upovídaný (což není vůbec na škodu!) :-) Pan Maurois měl několik velmi pronikavých postřehů. Např. fakt, že moc monarchie byla omezena místními zvyklostmi a privilegii. Jinak se ale jedná o "standartní" výklad dějin. Centralizace je pokrok, stejně jako přechod od monarchie k demokracii. Zřejmě díky svému alsaskému původu měl poměrně dost vyhraněný názor na otázku, kam vlastně Alsasko kulturně a národnostně patří, a kde by měla mít Francie hranici s Německem (Rýn). Ovšem řeky spíše spojují, než aby oddělovaly. V Evropě tvoří výjimku akorát dolní tok Dunaje, který byl dost silný a divoký, aby se nedal snadno překročit. Hranice etnického osídlení tvoří spíše hory a i v případě galsko-germánského osídlení jsou hranicemi Vogézy... Autor se přihlásil k onomu nedosažitelnému ideálu nestranného popisu dějin, jenže to v knize sám několikrát poruší. Každý má nějaké názory na to, co je správné, pokrokové atd. Mnohem lepší by bylo odhalit karty a zkusit své názory obhájit. Např. jako výhodu Revoluce autor uvádí, že rozbila dřívější silné menší celky a vedla k většímu sjednocení země. Proč to autor vidí pozitivně? Touží pro francouzské říši a silné místní celky v tom brání? Já bych to bral spíše jako výhodu... Popis dobytí Bastily a popravy krále je dost odbytý, na to kolik místa v knize zabírá ona slavná Revoluce. Trýznění mladého dauphina či řádění soudruhů revolucionářů např. ve Vendée je zcela vynecháno. Jistě, některým čtenářům by se mohlo při čtení udělat nevolno, takto to ovšem vypadá, že se likvidovali jen představitelé jednotlivých frakcí navzájem. Na druhou stranu byla radikalizace rovnostářských idejí popsána ještě relativně přesně. Celkově vzato to ale vůbec nebylo marné čtení. Ledacos nového jsem se dověděl a rád bych si přečetl i jiné knihy páně Mauroise.... celý text
Made in Japan : Akio Morita a Sony
1992,
Akio Morita
Zajímavý náhled do zákulisí japonského poválečného hospodářského zázraku. Právě podnikatelé jako Akio Morita, neúnavně přemýšlející, jak neustále vylepšovat své výrobky (a přicházet na nové), aby splnili stále náročnější požadavky spotřebitelů a přeměňovat méně hodnotné statky na hodnotnější (zkrátka využívat co nejefektivněji omezené zdroje) bylo spolu s pracovitostí a šetrností Japonců klíčem k tomu, aby se jejich země stala jednou z nejbohatších na této planetě. I úryvky o japonské předválečné společnosti a japonské společnosti jako takové stojí za pozornost.... celý text
