1. Domů
2. Autoři
3. André Maurois
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 54
• Bazar 64
• Životopis
• Citáty 87
• Diskuze 1

Populární knihy

/ všech 54 knih

Nové komentáře u knih André Maurois

Život Benjamina Disraeliho

„Nejde o suchý životopis naplněný daty a událostmi, ale plynulý výlet životem, kde zastávky jsou činěny jen místy a jen u záležitostí podstatných (z pohledu autora). Nepochybně tomu přispívá i doba, kdy byla kniha psána, čehož projevem i jazyk pro to užitý. Nejprve jsem byl poněkud skeptický s ohledem na označení knihy jako románu, naštěstí však nejde o román, pouze jazyk by tomu místy odpovídal.“... celý text
— ondra2

---

Dějiny Francie

„Pred pár rokmi som si od autora prečítal Dejiny Anglicka, ktoré ma svojim neformálnym štýlom celkom zaujali a bavili. Tentokrát sa však dojem neopakoval. Nadobudol som rovnaký dojem nekritickosti, ako je spomínané v niektorých predošlých kometároch. Obdivuhodné ako sebavedomo dokáže autor tvrdiť, že je jeho krajina najúžasnejšia a aj to negatívne, čo ju v histórii postretlo dokázala nakoniec zvládnuť s noblesou a vyjsť z toho víťazne. Možno v samotných Francúzoch kniha pozdvihne národné sebavedomie a hrdosť, čo mohlo byť zámerom autora, no ja by som prijal viac nezaujatý prístup.“... celý text
— Montcalm

---

Život lorda Byrona

„Skvelý citát od Stendhala: „Nedá sa nevidieť, čo hľadá 19. storočie: jeho pravým znakom je narastajúci smäd po silných dojmoch”. Veľkolepý život Byrona - človeka, ktorý je inkarnáciou romantizmu a ušľachtilého idealizmu. Úžasné obdobie v dejinách, kedy bolo možné predať 14 tisíc výtlačkov básne za jediný deň a ľudia ich skutočne čítali, ba učili sa naspamäť. Samotný náš romantický hrdina Byron bol ale vskutku (eufemisticky povedané) komplikovaná a rozorvaná osobnosť, od ktorej bolo lepšie držať sa ďalej, hlavne, ak ste boli žena. Tento emocionálny upír mal špeciálny dar ničiť životy ľuďom okolo seba bez toho, aby si čo i len trochu spytoval svedomie. Maurois sa blysol skvelým štýlom, ktorý sa dokonale hodí k samotnému Byronovi. Vydanie z roku 1970 obsahuje množstvo anglických, latinských a iných cudzojazyčných citátov, ktoré sú trúfalo ponechané úplne bez prekladu. Pritom v danej dobe sa asi znalosť cudzích jazykov nedala pokladať za samozrejmosť.“... celý text
— Nyctophile

---

---

Dějiny Francie

„Kniha o Francii psaná Francouzem. Z textu je cítit hrdé vlastenectví a autor se nevyhýbá ani osobním názorům na různé otázky. Nejedná se tedy o nějakou odbornou publikaci, ale o autorský výklad dějin. Tempo je svižné, ale občas se mi zdálo nevyrovnané. U některých otázek se dalo zdržet déle, u některých zase trošku popohnat. Pokud má čtenář širší historický přehled, kniha pro něj nebude ničím převratným. Pro důkladnější syntézu dějin Francie bude muset nalézt jiné autory. Nicméně jako "stručný" přehled je tato kniha ideální.“... celý text
— MFczech

---

Eduard VII. a jeho doba

„Zatímco se Viktorie stala symbolem celé éry, jíž dala jméno, a získala přezdívku "babička Evropy" a princ Albert si vydobyl úctu a respekt tvrdou pracovitostí i liberálním pohledem na svět, jejich nejstarší syn Eduard VII., nastoupivší na trůn s příchodem 20. století, téměř zmizel ve stínu nedostižných rodičů. Bertie, kralující v kontextu dějin pouhý mžik, byl přesto dobrým (a dobromyslným) panovníkem, výraznou a svéráznou osobností zasluhující pozornost. Jelikož se o Bertiem mnoho nemluví, byl jsem nadšený, že existuje překlad knihy skvělého autora André Mauroise. Hned v předmluvě autor přiznává, že se nejedná o životopis, což mě trochu zamrzelo. Slova "a jeho doba" se tak stávají tím skutečným titulem. Nijak to nesnižuje kvalitu knihy, ba naopak, k mému překvapení je to vynikající práce k dějinám počátku 20. století nejen ve Velké Británii, ale i Evropy jako takové. Životní cesta a historický profil Eduarda VII., který nastoupil na trůn až v šedesáti letech a celý život trpěl něčím, co sám pro sebe označuji jako "syndrom korunních princů", však v knize nemizí. Ba naopak se, s mírnou nadsázkou řečeno, stává průvodcem dění tehdejší doby. André mu fandí a čtenář počne velmi rychle taky. Znaje život Eduarda VII. pouze z venku, je lehké podlehnout dojmu, že se jednalo o požitkářského bonvivána. Byla by to nespravedlivá premisa, vnitřně byl Eduard především mírumilovný a dobromyslný jedinec, který nejen ze své pozice preferoval smířlivost a přátelskou dohodu v jednání. Nejlépe v družném rozhovoru za pokuřování doutníku v mírně neformální atmosféře. A přiznávám, že taková "taktika", je těžko odolatelná. Král, který (slovy W. S. Blunta) měl své "rozkošné slabůstky". Jak ale řečeno, kniha André Mauroise, psaná nádherným vypravěčským stylem, je spíše dějepisnou studií Evropy počátku 20. století. Vyjma samého krále obsahuje nádherné profily výrazných (především) britských politiků (za sebe zmíním Salisburyho a Haldana) té doby, kteří všichni měli významný vliv na tehdejší dění. Diplomatický koncert, který se tehdy za oponou odehrával a na nějž se jen tak někdo nedostane, je něco fascinujícího a ohromujícího. Podání jednotlivých reálií, postav a událostí, doprovází mnohé pramenné citace. Přičemž pro mě je sladkým bonbonkem častá citace karikatur z časopisu Punch. Ač to může být paradoxní, tou nejvýraznější postavou knihy věnované Eduardu VII. nebyl on sám. Nýbrž jeho protějšek a vlastní synovec, německý císař Vilém II., jemuž Mauroise věnuje dostatek prostoru, že lze považovat za druhou hlavní postavu. O to víc, že z vyprávění lze dospět k snadným závěrům - při vědomí, že se jedná pouze o jeden z faktorů - že už tou dobou Evropa spěla k válečnému běsnění Velké Války. Británie si toho byla vědoma. Nevědomky svou smířlivou politikou přispěla k finálnímu výbuchu. Vilém II. byl od začátku štváč po německém způsobu, Maurois krásně vykresluje příčiny a jednotlivé kroky vedoucí k temné budoucnosti. Vzájemný vztah Eduarda s Vilémem je velká červená nit procházející prvními roky 20. století. Pro Mauroise je to natolik určující věc (do překvapivě značné míry to nelze popřít), že v celé knize sotva najdeme zmínku o Rakousko-Uhersku. Za to najdeme nejednu poznámku o Bertieho návštěvách Mariánských Lázní, kam se opakovaně rád vracel a kde mnohdy probíhala diplomatická jednání a projednávalo se celoevropské politické směřování. I pro tenhle svazek s naší zemí a dějinnou perličku je celkem škoda, že o Bertiem se tolik nemluví. Kniha Eduard VII. a jeho doba je tak snad jediným svazkem o panovníkovi, který nechtěl nic jiného, než smířlivost, klid, mír a přátelskou zábavu bez ohledu na hranice.“... celý text
— Kozel