PerfectionistKa
přečtené 186
Kolonie
2021,
Sam Marsden
Kolonie je vesmírná scifi dystopie (což je moje kombinace snů, o které jsem doteď nevěděla, že ji mám) z Marsu, kde v roce 2217 existuje kolonie celá pod skleněnou kupolí zvaná Éós. Všichni tam berou pilule na potlačení emocí a jakýsi zákon jim tam třeba říká, že si dva Marťané při každém pozdravu musí složit navzájem kompliment, takže se všichni imrvére strašně přetvařujou a nikdo s tím - a obecně s ničím - zdá se nemá problém, dokud hlavní hrdinka Eva, dcera prezidentky (čti diktátorky) kolonie, nepřijde o bráchu a její matka nezruší veškerou spolupráci s Matičkou Zemí... přičemž jejím jediným snem je Zemi navštívit. Zemi, kde jsou oceány, můžete si zapálit oheň, poslouchat hudbu, která vyvolá skutečné emoce, a nadýchat se čerstvého kyslíku, který není konstantně přefiltrováván. A pak potká někoho, kdo jí tvrdí, že jí to umožní. Hlavní hrdinka Eva mi totálně sedla. Jsme totiž v hromadě věcí úplně stejné. Obě máme obsedantní a kompulzivní sklony a různé takové “rituály”, které prostě musíme dodržovat, přestože si jsme vědomy jejich zbytečnosti. Obě všechno nadbytečně analyzujeme, nad vším moc přemýšlíme a obě zažíváme takové menší úzkostné krize. Jako kdybych četla o sobě. Hned jsem si díky ní přišla líp, že nejsem tak divná sama. Jako narovinu, není to nic dystopicky převratného. Pokud máte po krk šablony holka-kluk-odboj proti režimu, tak z tohohle u vytržení nebudete. Tady se akorát jedná o režim na Marsu, což mě osobně tenhle scifi prvek hodně bavil, když teda pomineme fakt, že dystopie jsou můj nej žánr, takže mě bavila i ta šablona. Kromě toho ale kniha otvírá jiná zajímavá témata a donutila mě se zamyslet. Fakt jsem nečekala, že se v dystopii z Marsu budou řešit tak aktuální a důležité věci. Eva si na jednu stranu Zemi strašně idealizuje, díky čemuž jsem vnímala, jaké štěstí máme, nebo že bereme věci jako stromy, hudbu nebo západ Slunce za samozřejmost, na druhou stranu tam jsou pasáže, ve které obyvatelé Marsu Zemi odsuzují a vy zjistíte, že fakt mají proč. Všechny ty věci jsou fakt reálně přesné a je zajímavé číst o pohledu na Zemi z obou stran. Musím ale vytknout obálku, která je hezká pouze zezadu - obávám se, že ta potenciální čtenáře odradí - a minus je vlastně i délka a absence pokračování. Tady bych vážně brala aspoň 100 stran navíc, spousta věcí mohla být vysvětlena podrobněji (hlavně poslední třetina knihy), nebylo by tam tolik insta momentů a taky mohla být prodloužená romantická linka. Moc jsem od Kolonie nečekala, o to příjemnější je výsledek, jak to tak bývá. Myšlenky týhle knihy jsou za 5/5 a celý svět mě taky bavil, akorát škoda, že to nebylo rozepsanější. A nejlepší překvapení byla samotná Eva. Velmi, velmi osvěžující číst v YA o někom, kdo má tady ty obsedantně-kompulzivní sklony jako já. A ještě v dystopii!... celý text
(Že)nám
2019,
Bára Vencálková
Přináším vám názor od někoho, nemá cit ani pro klasickou poezii, natož pak pro tu moderní. Nikdy jsem si nemyslela, že se do ní dobrovolně pustím nebo že mě bude bavit, ale stal se zázrak. Ne teda všeobecně, ale v případě téhle sbírky. Za tím, že moderní poezie úplně není úplně pro mě, si stojím pořád, ale tenhle poklad... ten mě prostě dostal. Miluju básně, které skvěle poukazují na mou podstatu feminismu, na tu, kterou podporuju. Přijde mi stále stejně důležité tohle uvádět, protože třeba aktuální novinka “Holky odnikud” prý tohle dost potlačuje - staví se k tomu stylem women over men. A tady jich bylo nespočet. Moderní poezii, jak té insta, tak té knižní, plánuju nadále nevěnovat příliš pozornosti, protože nejsem její nadšenec, ale #girlpowerštinou (tohle slovo si asi nechám patentovat :D) mluvím plynule, takže tohle bylo nádherné. Feministický cit ve mně kvete a díky (Že)nám snad nikdy neuvadne, možnost každý den si z ní přečíst alespoň jednu báseň tomu dni hned dá hlubší smysl. Nám. Ženám. Děkuju.... celý text
Temná krása
2018,
Mary E. Pearson
“Je jedno, jestli jsem posluhovačka z hospody, nebo princezna. Tvoji omluvu přijmu, až uvidím, že se k ostatním chováš s respektem bez ohledu na jejich postavení - nebo pohlaví.” Jak mně se nechtělo rozloučit se světem Kronik pozůstalých, s vývojem Jezelie a hlavně, HLAVNĚ s Kadenem. Největším (a čistě subjektivním) minusem Kronik jsou pro mě všechny romantické vztahy. Já jsem ten typ člověka, co romantiku v knihách vyhledává, ba přímo miluje. Skvělá romantická linka, a je jedno, jestli se jedná o hlavní nebo vedlejší dějovou zápletku, je pro mě něco jako must-have k tomu, abych si knihu/sérii oblíbila. Nebo jsem se to aspoň doteď myslela. Z toho, že to jde i jinak, jsem fakt v šoku :D Příběh několika království (Venda ❤️) mě naplno pohltily, aniž bych si užívala milostnou linku. A to jakoukoliv. Lia s Rafem mě za celé 3 knihy nepřesvědčili (naprosto bez chemie), stejně jako vztahová linka/vztahové linky okolo. Jedna třeba taková, která se vyvinula až tady, ale kterou jsem už od minulého dílu vytušila a přitom doufala, že se mýlím. Nebo ta o vztahu Kadena s Liou. Po tom, jak si nezasloužil její zacházení ve Zrádném srdci, jsem ráda, že tady jejich vztah už neřešil jakoukoliv romantickou úroveň (kromě konspiračních teorií v hlavě Rafeho :D), za to jejich přátelství mě v tomhle díle fakt těšilo. Vlastně nejvíc boží byly scény Lia x Rafe x Kaden. Fakticky hodně odstavců v kapitolách z Liina pohledu začínalo “Rafe, Kaden a já”, a to bylo jako pohlazení po duši. Takové hezké nostalgické vzpomínky na Falešný polibek - přijde mi to jako neskutečná doba od těch událostí, přitom to není tak dlouho ani ve vesmíru Kronik, ani od mého čtení. Celkově ta přátelství, ať už Kaden s Liou a Rafem nebo všelijaká ostatní propojená mezi postavami, ta tomu nasadila laťku. Přesto jsem na konci (tím myslím tu final battle, ne úplně úplný závěr) čekala... ani nevím co, ale prostě... něco víc. Mnohem víc mě bavila část s převratem, to bylo něco. Ve finále je to tak 4.5*. Zajímalo mě, jak všechno dopadne, ale poprvé v životě bych ocenila, kdyby se do hlavního příběhu nemíchaly milostné zápletky (i když jsem je čekala). Falešný polibek byl za mě stejně nejlepším dílem, ale každý byl úplně jiný, něčím výjimečný a neméně zajímavý. Svět jako takový mě bavil nadmíru, mapa v knihách skvělá, vedlejší postavy taky super (za mě byli nej “chrabří vojáci” z Dalbrecku a Gwyneth) no a Kaden... už jen kvůli němu je tahle trilogie srdcovka, která stála za to. Nejlepší charakter. Jo a ženské hrdinky v čele s Liou byly koneckonců náramně emancipované. Taky boží. “Myslíš, že jim máme pomoct?” ozval se Kaden. Rafe zavrtěl hlavou. “Ne, děvčata to mají pod kontrolou.”... celý text
Navždycky
2020,
Nofreeusernames (p)
Na úvod si myslím, že se hodí říct (je to smutné, ale rozmohl se nám tady ve spojení s Navždycky takový nešvar), že Storku, na základě které je kniha založena, jsem nečetla, Ola vím kdo je, protože Humbook, Zaklínače jsem neviděla a čokoládu nejim, takže číst o ní na každé druhé straně mě tím pádem spíš štvalo, ale aspoň jsem neměla nutkání se u čtení cpát :D Taky jsem si vědoma, že jelikož mi už nějaký ten pátek není náct, nejsem zrovna cílovka této knihy, a proto se to ani neprojeví v mém hodnocení - uvědomila jsem si při čtení totiž, že jsem někde mezi tím, že mi vadí povrchnost a náctiletost postav, a mezi tím, že z toho cítím dospělost Oly. Jako jo, ty fotky v chatu jsou super, ale až moc fancy, a který puberťák použije třeba slovo obskurní nebo mrkající emoji aniž by to myslel ironicky? Asi poprvé bych byla raději, kdyby autor byl pro mě jen jméno. Při pročítání hodnocení tady na Databázi jsem ale snad poprvé zůstala v šoku, jak lidi umějí být nepřející a útoční. A jak zbytečně. Když vím, že jdu číst knihu, která všude hlásí, že je to naivní kniha plná klišé pro puberťáky, asi nebudu čekat něco převratného. Fakt jsem ještě nečetla recenzi, kde by někdo psal, že se jedná o revoluční a nejlepší dílo na světě. Všichni jsme se shodli, že je to akorát milý zlepšovák nálady a toť vše, tak proč se tady potuluje tolik překvapených lidí? :D Snížit hodnocení kvůli tomu, že je dílo psáno pro mladší a všeobecně se ví, že obsahuje plno klišé, nehodlám. To by bylo jako kdybych šla koukat na horor, a pak mu dala “odpad”, protože byl moc strašidelný. No nic, scéna “první pusa” mi připomněla případ s Nemravnou dýní v HIMYM (kdo viděl a nečetl, tak asi spoiler, pardon :D), ale Tedovi jsem všechno sežrala i s navijákem. Mei ne. Přesto mě (podobně jako letos u Zaslíbené) na rozdíl od většiny nejvíc neštvala hlavní hrdinka (Mei x Hollis), ale někdo jiný - Travis. On basically nic neudělal, ale to je právě to. Jasně, Mei byla těžko stravitelná, ale aspoň jste věděli, na čem jste. Občas byla vtipná a občas jsem se v ní viděla (protože organizování a plánování!), takže za mě okay. Vedle toho Travis byl plochý jak přistávací dráha. K většině se naopak přidávám s tím, že nejlepší charakter měl Liam, takže se stal i mým oblíbencem, a na Avu v pokračování se moc těším. Mám smíšené pocity... prvních 50 stran bylo fajn, taková milá oddechovka. Dalších 50 stran bylo až nezáživných (aspoň, že stále čtivých! Ola psát fakt umí), vyděsila mě tam nálož všelijakých insta-vztahů. Po 100. straně se to opět začalo obracet k lepšímu (Liam) a fakt mě to bavilo. Konečná klišé zápletka se stát musela, kdyby si všichni puberťáci všechno hned vyříkali, o čem by ty filmy a knihy byly, žejo? I tak mě to ale vytočilo. Tam byla Mei úplně nejhorší. Grafika a koncept knihy je na čistých 5. Ale strany cca 50-100 bych úplně vyhodila nebo aspoň přepsala. Naprosto zbytečný pasáže (se zbytečnou postavou #sorrynotsorry) - nebýt to tam, či být to tam jinak, určitě by bylo mé celkové hodnocení ještě vyšší. Ale bavila jsem se, Ola píše strašně čtivě, chápu její humor, narážky, a díky těm messengerovým konverzacím to byla fakt jednohubka. Ale potom ta vazba, to byl oříšek. Na oko kniha fakt geniální, ale totálně nepřizpůsobivá a těžká jako kráva. Div mi ruce neupadly. Ale zase Navždycky kdyby Netflix natočil třeba místo tragické wattpadovské The Kissing Booth, svět by byl hezčím místem ...vidíte mé pomíchané myšlenky jo? :D Nakonec jsem se rozhodla pro 4/5, protože ve finále mám z knihy dobrý pocit. A nalákat na pokračování nalákalo :-)... celý text
Tyrolské elegie
1885,
Karel Havlíček Borovský
Přečteno a zpracováno v rámci seminární práce o politickém postoji KHB v Tyrolských elegiích a překvapivě mě to bavilo. Stěžejním bylo načíst si předem o životě Havlíčka, abych se zorientovala. Sice poezie, ale nakonec dílko pochopitelné, výstižné a sarkasticky zábavné. No a ultra tenké!... celý text
Čas na Vánoce
2020,
kolektiv autorů
Krásně zpracovaná kniha, nejvíc oceňuju, že není jen na letošek, ale můžu ji používat i další roky :-) Zatím jsem do ní ještě nic nezapsala, ale je tam prostor na vánoční recepty, nápady na dárky (což se bude rozhodně hodit, vždycky jeden rok něco vymyslím, že “na příště”, a do dalšího roku to zapomenu :D) i prostor na nějaké své myšlenky, na ohlédnutí za svátečním obdobím apod. Kromě místa pro vlastní vyplnění a kreativitu tam najdete tipy na balení (i s fotkama!), vánoční tradice u nás i ve světě nebo třeba vánoční playlist a watchlist. Je to celé úplně miloučké a sváteční, a pokud naprosto milujete Vánoce jako já, tenhle plánovač vám určitě udělá radost :-)... celý text
Zrádné srdce
2017,
Mary E. Pearson
Kaden. Já ho miluju. Musím předem upozornit, že tato subjektivní recenze bude hrát v jeho prospěch jak jen to půjde. Přestože je Lia fakt silná hrdinka, Kaden je rozhodně nejlepší postavou Kronik. Princ mě nikdy nebavil (tak jo, chvilku v Terravinu ve Falešném polibku byl docela fajn) a bavit mě asi ani nebude. Štve mě to, protože mi to dost kazí zážitek při čtení, ale prostě si mě nezískal a s Liou mají nulovou chemii. Připomíná mi podobně nepropracovanou, a tak bohužel nezajímavou postavu - Hurikána z HG. Kaden má nejlépe vystavěný charakter a background a nejméně plochou osobnost, to mi nikdo nevyvrátí. Úplně v pohodě bych si přečetla knihu, kde by byl jen on, jak třeba nakupuje zeleninu. Hlavou mi vrtá, proč se ním Mary teda tolik zabývá, když nám nechala hlavní hrdinku zamilovat se do jiného? Toť otázka, na níž snad (spíš ne) naleznu odpověď v závěrečném díle. Asi už jste pochopili, že romantickou linku Lia x Rafe jsem si zrovna neužívala a jejich milostná část příběhu mě ani nijak nedojímala, každopádně Mary psát umí, takže zbytek děje mě pohltil. Opět jsem ráda, že jsem si nečetla žádné recenze (strašně mě to vždycky ovlivní, ačkoliv se usilovně snažím aby ne) ani nějakou pořádnou synopsi (a ani anotaci dalšího dílu). Takže jsem u čtení zůstávala překvapená, naštěstí většinou příjemně, kam všude se příběh ubírá. Říká se, že není umění zahrát kladnou postavu, ale zahrát kvalitně záporáka. Tohle kdyby někdo zfilmoval (holka může snít), tak Komizar by byla určitě nejlepší role (a hned za ním Zabiják, to je jistý). No a pak přišla třetí třetina knihy. “Hlava se mi pořád ještě točila ohromením z toho, že jsem tenhle jeho tah nepředvídala.” Lia přesně vystihla moje pocity. Jak jsem to mohla nečekat? Prvně jsem si ten zvrat samým vykolejením užívala, ale co to udělalo s mou nejmilovanější postavou... to mě zlomilo. A posledních asi 10 stran bylo jak utržených ze řetězu. Co to sakra bylo? Hned napjatě sahám po dalším díle a doufám, že mě konec nezklame. Přese všechno můj finální verdikt: Falešný polibek se mi líbil více. V něm jsem si přála, aby si Lia vybrala Kadena, nicméně tady už si jen přeju, ať je šťastný on. Lia si ho za to divadlo vůbec nezaslouží. Takže pátá hvězdička je čistě pro něj. He deserves the world.... celý text
Rekviem
2013,
Lauren Oliver
Musím se přidat, opravdu brilantní první díl, druhý díl mě bavil taky, sice nás zavál trochu jinam, ale Julian byl skvělý! No a pak přišlo finále, které jsem docela odkládala, jelikož jsem se s touto úžasnou trilogií nechtěla rozloučit, a tak jsem měla veeeeelká očekávání - což byla hádám taky chyba. Bohužel tento díl ani zdaleka nedosahuje kvalit, jakých dosáhnout mohl, natož kvalit předchozích dílů. Nakonec mám pocit, že fakt originálně vystavěný dystopický svět Deliria přišel nazmar. Strašná škoda. Četla jsem knihu už asi 2 roky zpátky, ale živě si pamatuju, jak jsem po dočtení zůstala opravdu zklamaná a i po té době se plně ztotožňuji s předchozím komentářem. Za to, jak mě tento díl zklamal, bych mu dala hvězdy maximálně 2, ale kvůli předchozím pětihvězdičkovým dílům mu dávám aspoň ty 3 - ač nezaslouženě, tahle série jako celek je srdcovka.... celý text
Kudy ke hvězdám
2020,
Jenn Bennett
Naprosto milé, příjemné, reálné a ke všemu ještě poučné. Pořádně se začíst mi trvalo trochu déle, ale přišlo to a já si knihu nakonec upřímně užila. Hodně, fakt hodně tomu pomohly ty mapky - kdo miluje jakékoliv mapky v knihách jako já, určitě si je taky užijete. S túrami jsem na tom obdobně jako naše hlavní hrdinka, takže jsem se do ní dokázala vcítit, a nakonec, podobně jako ona, mám i já chuť nějaký kempovací výlet podniknout. Obávala jsem se, že mě romantická zápletka až tak nechytne, jelikož jsem nějak cítila, že mi nesedne Lennon. Přišel však ten zlom, kdy se ocitli v divočině sami a zrazeni, a... díkybohu za Lennona. On je fakt zlatíčko. A co ještě musím nakonec vypíchnout, že kromě romantiky, překrásné obálky, tipů na přežití v divočině i na výlety po krásách Ameriky, nám autorka naservírovala citlivé a nelehké téma nevěry rodičů. To já osobně v knihách vídám sporadicky až vůbec, ale určitě je důležité si říct, že se to prostě děje, že není lehké tomu čelit, a já jsem ráda, že i takové věci se v YA knihách zmiňují. Touto knihou jsem se nedávno rozloučila s letními feel-good nenáročnými romancemi a hurá na ještě méně náročné vánoční čtení!... celý text
Zaslíbená
2020,
Kiera Cass
Čtěte knihy po absolutně špatných recenzích. Protože po tom, jak na mě ze všech stran skákalo jaké je tohle dílo zklamání, mě už mohlo jen příjemně překvapit. Nebo už alespoň nemělo kam níž klesnout. Začnu přiznáním. Já se ještě před puštěním se do čtení kdesi dočetla, že jistá důležitá postava na konci umře, a že to nebudu čekat... no, tak moment překvapení se už nekonal, ale to první byla pravda! Jenomže ono to bylo celé tak nadměrně uspěchané a podivné, že by mi to nebylo líto ani kdybych to předem nevěděla. Jakože... viděli jste tu obálku a jak se ty šaty odráží na světle? Už jen za to měla kniha ode mě jasnou 1 hvězdičku, i kdyby obsah byl na odpad. Naštěstí nebyl (alespoň za mě). Co si budem - nic světoborného Zaslíbená není, a nepřečíst si to, svět se nezboří, ale přečtení nelituju. Hollis měla (podobně jako America) své mouchy, ale po některých reakcích jsem čekala, že ji nebudu moct vystát, přitom jsem si ji vlastně docela i oblíbila. Naopak mě opravdu štvala Delia Grace. Už od začátku mi na ní něco nesedlo a postupně se to jen stupňovalo a nechápu nikoho, kdo si ji oblíbil. Z postav bych ale ještě vypíchla Etana, který mě upřímně zaujal a těším se na něj v pokračování. Jediná postava, která mi přišla zajímavá a věřím, že do budoucna bude i propracovaná. Romantická hate to love zápletka s ním by se tam hodila, ne že ne… Protože ta romantika tady byla další obrovské minus. Byla tak plochá, že tam fakt nebylo komu fandit. Kompletní absence jakékoliv chemie mezi kýmkoliv. Přestože je čistá pravda, že ono se vlastně 3/4 knihy v podstatě nic nedělo, a že při posledních 70 stranách jsem skoro mlátila hlavou o zeď, přečteno jsem měla rychle. A občas jsem se i zasmála, potutelně usmála nebo to nějak jinak prožila, protože Kiera prostě umí. A je to jen duologie! Do pokračování se určitě pustím. Klíčem k úspěchu tedy je: nic neočekávat. Což k všeobecnému hodnocení snad všude nemůže být nijak těžké, ne? Doporučuji, ať na to pohlížíte jako na nějakou soapku, neberte to moc vážně, nečekejte geniálně postavený svět ani nic podobného. Faktem zůstává, že tohle kdyby nevyšlo, nic se nestane, přesto to není takové fiasko, jak jsem čekala. Tuto knihu vnímám jako takový průměr, ale za ten až příliš přehnaný hate má ode mě hvězdy 4. A nakonec ještě: Selekce je opravdový klenot, takže pokud jste ji ještě nečetli (má tenhle vzkaz vůbec nějakého adresáta?), nenechte se tímto odradit... prosím.... celý text
Kluk odvedle
2020,
Kasie West
Neskutečně milá a příjemná věc. Lehké, romantické, letní čtení, kde si postavy zamilujete - za mě byly nejlepší sourozenecké vztahy mezi hlavní hrdinkou a jejími bratry, a pak až ta romantická linka. Četla se sama za jedno odpoledne. A ta obálka je skvělá! Občas si fakt přeju být mladší a tuhle Westovku rozhodně doporučuju :-)... celý text
Čtyři mrtvé královny
2020,
Astrid Scholte
Quadara, její kvadranty, pravidla a hlavně postavy královen se mi fakticky líbily. Keralie - a její ironie - mi taky hodně sedla, mám s ní společný humor, styl odpovídání a argumentaci. Oceňuji rozmanitost kapitol, že se netočily jen kolem Kery, ale ukazovaly nám různé pohledy (přestože to střídání ich- a er-formy bylo občas trochu na štíru, hlavně na konci), a stejně tak i skvěle promyšlené prolínání dějových linií! Díkybohu za mapu (MILUJU MAPY - asi bych byla Torijka :D) a ty vysvětlivky na začátku. Jinak bych byla ztracená už snad na druhé straně. (A taky doporučuji tohle: https://www.astridscholte.com/thequeens) Potom když přišla Čtvrtá část, kde jsem zjistila, že moje představy, kam se bude příběh ubírat, nebyly úplně naplněny, jsem myslela, že můj velmi pozitivní názor na knihu chtějí změnit. Omyl! Naštěstí byla plná nečekaných zvratů, takže si mě získala, a já ji mohu s klidným srdcem doporučit dál. Největší plusy knihy: KONEČNĚ kvalitní STANDALONE na poli fantasy YA, kontrast mezi Keralií a Varinem, nepředvídatelné vyvrcholení hromady zápletek, a taky to, že jsem podle rozporuplných reakcí od knihy nic neočekávala, takže mě mohla už jen příjemně překvapit. A to se teda stalo. Ježiši jo, a ještě ta boží obálka! Nakonec musím dodat, že jsem na knihu skoro vůbec nepohlížela jako na nějakou detektivku - o to víc se mi líbila. Vím, že to hlásá už anotace, ale já detektivkám neholduju, takže jsem do toho prostě šla s tím, že jdu číst fantasy YA, která bude mít detektivní nádech. Radím vám, ať se do toho taky pustíte spíš s touhle myšlenkou.... celý text
Kulti
2019,
Mariana Zapata
Nezlobila bych se, být to kratší. Nevadilo by mi, kdyby tam toho fotbalu bylo míň (jelikož mi je docela ukradenej). Ale bavila jsem se při čtení? To rozhodně. Postavy byly velmi sympatické, bohužel jsem k Sal nijak moc nepřilnula. To není obecně špatně, jen to trochu ubírá na mém knižním zážitku. A s naším hlavním hrdinou, s ním to bylo ještě komplikovanější. Na mě dlouhý rozjezd tomu nepomáhal, protože mi fakt dlouho trvalo, než jsem si k němu našla cestu (ale našla!). Naopak ke konci to mohlo být delší... zbytečně dlouhé oťukávání a vyplňování, zatímco na konci to bylo všechno tak nějak zrychlené a useknuté. No a dokonce... já se sakra v průběhu čtení přistihla, že normálně snad ani nechci, aby spolu naše hlavní postavy byly. Nebo mi to přinejmenším bylo jedno. Jako to při čtení prvoplánově romantického příběhu nechcete, aby vás napadalo. Přiznávám, že nakonec mi to samozřejmě nevadilo, ale prostě jsem musela napsat, jaké myšlenky mě při čtení asi prvních 250 stran přemáhaly :D Každopádně kniha se četla lehce (nezávisle na délce), byla dobře napsaná, zábavná, příjemně mě překvapilo, že mě ani to prostředí nijak neodradilo, a nevidím důvod proč si nepřečíst další díla autorky. A jestli máte rádi hodně rozvleklou slow-burn romanci, určitě po tomhle kousku sáhněte. Užijete si to a ještě se pobavíte! 3.5* Pro ty, kdo to ještě nečetl, a nedělá mu problém angličtina - autorka napsala ještě jakýsi extra epilog :-) najdete ho tady: https://www.marianazapata.com/kulti-outakes-from-the-future... celý text