Sněžková přečtené 439

Ježibabin vysavač 2019, Terry Pratchett

Terryho Pratchetta miluju, protože to byl Pan spisovatel. Člověk, který si dokáže vymyslet celý vlastní svět, neztratit se v něm a naopak do něj vtáhnout miliony čtenářů, to už musí být něco. Stejně tak páně Pratchettův dvorní překladatel pan Kantůrek byl pro mě Panem překladatelem. A tato sbírka má kouzlo Terryho Pratchetta a jeho nápadů, ale jak už zmínil Atlantis - překlad mi přijde nedotažený. Welšojan je příšerné jmého, stejně tak jako šéfinspektor Džezva (musím si někde najít originál...) Naopak Nenabažená bažina a bar Kusu-hlí mi břijde úplně boží. A kdybych se měla pozastavit nad nápady, tak jednoznačně vede „intro“ k Nómům, báječné mi přišly i Sochy. A i když mě štval „Welšojan“, představa ovcí z ovčího rodea nastrkaných v celách mi vyhnala úsměv na rty. Ježibabbin vysavač je opravdu knížkou pro děti a mládež, stejně ji ale bez bázně a hany postavím do knihovny vedle Gaimanovy „Naštěstí (ne)máme mléko“. Některé části mi přijdou stejně - nezlobte se za ten výraz - prdlé...... celý text

Tichá vůně slov 2017, František Novotný

Překrásná knížka, která jako by byla vytržená z dnešní uspěchané doby. Tahle knížka zastavuje čas a vede čtenáře za ruku do ranního rozbřesku kdesi v nedotčené přírodě. Pan Novotný je mistem slova, dokáže slova použít jako štít, jako lžíci a kdyby chtěl, tak i jako meče. Ale jeho verše i eseje spíše člověku lahodí a místo toho, aby myslel na půtky a rozbroje, začne spíš přemýšlet, v které části lesa viděl ty nejsladší jahody či jestli náhodou nepotká na ulici bývalého spolužáka, kterého neviděl hromadu let. Znám pořad Okouzlení slovem a mám ho moc ráda, takže verše z knihy na mě promlovaly hlasem Luďka Munzara. A pevně doufám, že i jemu pan Novotný rozsvěcoval den, stejně jako to dokázal u mě touto knížkou.... celý text

Křehké věci: Krátké fikce a divy 2007, Neil Gaiman

Nejsem zrovna povídkový člověk, ale po Kouři a zrcadlech a Předběžném varování jsem si ani tuto knihu nemohla nechat ujít. A rozhodně jsem neprohloupila. Myslím, že kdyby Neil Gaiman napsal návod na to, jak si ohřát polévku z pytlíku, dala bych mu za to pětihvězdu. Samozřejmě že ne všechny kousky byly dokonalé, ale opět mě překvapoval svými nápady a kombinatorikou. A chápu, že dost dělá překlad do češtiny, ale idea je autorova. Z celé knihy musím vypíchnout úvodní Studii ve smaragdové, kombinace Holmese a H.P.Lovecrafta je prostě dokonalá. Moc se mi líbila i báseň Zhejkalit se (pukrlátko pro překladatele) a Den, kdy přiletěly talíře, který má nádherný, skoro bych řekla až přecitlivělý konec. Nejvíc mě ale asi - kromě starého známého Stína ve Vládcích glenu - dostali Harlekýnští Valentýni. Geniální myšlenka, stejně tak celé zpracování... Asi si můžete myslet, že jsem praštěná nebo posedlá. Ano. Pokaždé, když čtu něco od pana Gaimana, připadám si tak. A jsem moc ráda, že on, Clive Barker, Stephen King a mnoho a mnoho dalších se stali spisovateli a ne masovými vrahy. Myslím, že by nezbylo moc lidí, kteří by četli, zato by přibývalo prázdných míst ve světě a nikdo by nevěděl, kam všichni mizí, protože by mizeli neuvěřitelně kreativně. Po kouskách...... celý text

Dobře utajené housle 1966, Miroslav Horníček

První kniha od pana Horníčka, kterou jsem četla. A doufám, že ne poslední. Laskavý humor, který je mi velice blízký, i pohled na svět v němž je vše od špinavých chodníků až po náruč milující manželky.... celý text

Měsíce 1918, Karel Toman (p)

Velice krátká sbírečka, která ale obsáhne celý rok a celou zemi, kterou - alespoň podle těchto veršů - autor znal a miloval. Popis krajiny a duše této krajiny je mi blízký, i když bych v mnohých příkladech volila jiná slova. Pro představu, jak autor psal, tyto básně ale stačí. Jsou něžné i úderné, milé i občas až moc strohé, ale jsou zkrátka od srdce.... celý text

Hvězdy na nebi, lidé na zemi 1974, Jan Neruda

Sbírka veršů českých a slvenských básníků, kteří svými díly o hvězdách, Měsíci i vesmíru nejen nad námi, ale i uvnitř v lidech, neurazí. A ani vlastně nepřekvapí. Jen Neruda, Jiří Wolker, František Hrubín - jména notoricky známá, stejně jako některé jejich verše. Zcela upřímně si říkám, proč tato knížka vůbec vyšla. Básně totiž nejsou špatné, jen jejich vydání takhle pohromadě mi nedává moc smysl, ač jsou sdruženy pod společným tématem. Z toho důvodu dávám i zcela průměrné hodnocení.... celý text

Smrt je vždycky osamělá 1992, Ray Bradbury (p)

Knihu jsem přečetla až na druhý pokus, při prvním jsem se nedostala ani na dvacátou stranu. A jak psal Psax před sedmi lety - instantní deprese, tak s tím musím jen souhlasit. Líbí se mi odkazy na Bradburyho jiné knihy i to, že sám sebe nazývá Cvokoušem a Marťanem. Já osobně nejsem čtenářem detektivek a už od začátku jsem v knize hledala něco úplně jiného, třeba náznak, že má hlavní vypravěč třeba jen halucinace a všechno (si) způsobuje sám... Musím ale hlavně smeknout před překladatelkou, protože některé slovní obraty, které byly v příběhu použity, mě nutí k tomu si knížku nechat a nedávat ji kolovat do knihobudky, i když jsem to měla zpočátku v úmyslu. Popisy mola, plátna v kině i těžebních věží jsou zkrátka excelentní...... celý text

Básnický almanach 1959 1960, Milan Kundera

Díky několika autorům, kteří mě baví a pobavili i v této knížce, dávám ****. Škoda, že se mi pod ruku nedostává víc básnických sbírek, které by obsahovaly takovou širokou škálu mozků, citů a nápadů. A je jedno, že je knížce už devětašedesát let, na svém kouzle básně uvnitř ní neztratily ani kapičku.... celý text

Andělských šípů terčem jsme, má lásko 2006, Vratislav Křivák

Abych řekla pravdu, sbírka mě nebavila. Verše byly příliš jednoduché, neustále se opakující téma smrti, matky, kolovrátek osudu a života a smrti. Navíc začátek knihy autor píše z pohledu ženy (nebo místo ženy?), takže přehodit se po několika stranách do mužské polohy, která autorovi sedí víc, pro mě bylo husarským kouskem. Na druhou stranu - uznávám kohokoli, kdo je schopen i sebebanálnějšího nápadu, takže bych knížku nepoužila jako podložku pod rozviklaný stůl. Zkrátka mě jen neoslovila, své čtenáře si ale jistě najde.... celý text

Jak vzniká divadelní hra, Jak se dělá film 1966, Karel Čapek

Knížka se mi moc líbila. Myslím, že odpovídá nejen době, kdy vznikla, ale tak trochu i současnosti. Jen dnes je více techniky, efektů, elektroniky a různých hejblátek, o kterých si mohli herci i technické zázemí divadel a filmů mechat jen zdát. Ale co se týká atmosféry a přístupu personálu divadel, věřím, že pan Čapek by v dnešní době nemohl napsat nic jiného. Líbí se mi i nadhled, s kterým knihu už tenkrát pojal. Člověk se sice dozví něco málo o zákulisí divadla a filmu, ale neotravuje se zbytečnostmi, spíše je mu nabídnuto kouzlo prostředí. A to se pravděpodobně vůbec nezměnilo. Jen je to v dnešní době hektičtější.... celý text

Láska Adama a Evy II. 1968, Jean Effel

Maryčka Magdonova 1988, Petr Bezruč (p)

Smutné a beznadějné. A příběh řeže jako stoletá rezavá břitva.

Kouzelná skříňka pro Gwendy 2018, Stephen King

Nemůžu si pomoci, ale pro mě jedna z nejslabších knížek, které jsem od pana Kinga četla. Námět je výborný a jako knížka pro mládež by se mohla chytnout, ale mně v ní chybělo víc napětí, víc cuchání nervů, na což jsem u Kinga zvyklá. Nerada, ale musím dát průměrné hodnocení...... celý text

Ty písni živá 1957, Karel Toman (p)

Výbor básní pro děti, ač mi pro děti některé nepřijdou. Ale i s panem Leninem se podle mého Toman vypořádal se ctí. Jeho verše jsou relativně krátké, z velké části oslavují rodnou vlast, jsou milé a přece dost hluboké. Při četbě básně Na cestu jsem se zasnila, protože mám tyto verše spojené ještě se základní školou. Tehdy jsme si měli vybrat básničku, kterou se naučíme a zarecitujeme před zbytkem třídy. Tak dlouho jsem bojovala mezi Tomanem a Skácelovou básní Píseň o nejbližší vině, až jsem se je naučila obě...... celý text

Autor! Autor! 1998, Isaac Asimov

S knihou jsem hodně bojovala a došla k závěru, že Asimov nebude mým autorem, ač nápady v povídkách přímo srší. Tento pán musel mít neuvěřitelnou představivost a talent, když si uvědomím, že dokázal stvořit celou Nadaci. Za mě slabší průměr. Jenže když se podívám do seznamu literatury, kterou normálně čtu, není se čemu divit - takto vážně míněné sci-fi je pro mě zcela jiná část vesmíru.... celý text

Romance o Závišovi 1947, Jiří Mařánek

Básně 1953, Jiří Wolker

Poštovní schránka, Balada o nenarozeném dítěti, Balada o očích topičových - samé známé věci, které nepřekvapí a - v mém případě - ani nepotěší. Našla jsem si ale v Básních jiné favority: Milence a... Fotografie. Kdo chce, ať si to přečte, na mě tato báseň zapůsobila jako šutr hozený do výlohy. A zde jen fragment: „Soudruzi, kteří kol skříně té do práce se ubíráte, soudruzi, kteří v srdci svém hladem svých bratrů umíráte, vryjte ty obrazy bídy a zmaru v porcelán talířů restaurací a barů, na zátky šampaňských, do lístků jídelních vlepte ty fotografie! Aby ten každý, kdo hoduje dnes tu a pije, na každém talíři, na každé sklenici narazit musel na mrtvoly křičící: Lidojede! Lidojede!“... celý text

Žebro Adamovo 1981, Oldřich Mikulášek

Nádherná kniha. Láska, stesk, vztek, beznaděj, to všechno na jednom místě. Nakupené v pár větách a schopné skoro vyskočit z knihy a nalepit se na řasy... Za vše: I chvilička s tebou je mnoho. Noc celá s tebou, je málo. Nakonec oba vynášejí z domu pro lásku neskonalou. Srdcem a nohana napřed.... celý text

Prohlubeň ticha 1995, Ivan Minatti

Upřímně? Špatný. Ale je to názor člověka, který miluje jednoduchost veršů, které nabízí třeba Erben, jasné, žádné zbytečné komplikování. Minatti je pro mě zbytečně komplikovaný. Samé volné verše, samé opisy trav a dalších trav, to slovo se objevuje v knížce asi dvacetkrát. No co, Sýs má v Atomovém plédu zase opakování azuru. Jeden holky, další vdolky. Ke knížce se vracet nebudu, autora taky vyhledávat nebudu. I když může být opěvován, u mě už si pravděpodobně ani nepípne.... celý text

Básně 1946, Karel Toman (p)

Básník, který podle mého názoru, dokáže skládat slova nenuceně jedno vedle druhého, až z nich vznikne obraz překrásné krajiny za zimního jitra nebo večera o žních. Dokáže vytáhnout pocit až „z paty“ a aniž by se potřeboval ptát, ví, že zasáhne to správné místo v člověku. Líbily se mi Měsíce. Tomanovy politicky motivované verše mě moc neberou, spíš vůbec. Nicméně je vidět, že se autor během psaní přesouval po různých místech, protože sice opěvuje krásy světa, ale na vlast vzpomíná s láskou. A ta, pro kterou psal své milostné verše, mu musela být můzou velmi drahou... „A neznám ani jméno tvé. Tvůj hlas a rytmus kroků v mojich smyslech dřímá. a reflex tvojich očí radostných mi dává zapomenout, že je zima, že na stromech a v duši leží sníh.“... celý text