Sněžková

Přečtené 422



Eva tropí hlouposti
? - leden 2020
Eva tropí hlouposti 1990, F. Vavřincová (pseudonym)

Tuhle knížku jsem našla v knihoboudě a delší dobu jsem přemýšlela, zda se mi chce nebo nechce ji číst. Ale musím říci, že jsem se při ní královsky bavila. Film znám a mám ho ráda, tak proč nepřečíst i knihu? Nadhled tety Pa je okouzlující v podání psaném i hraném a musím říci, že Fredy (ve filmu Zdeněk) mě okouzlil tak, že bych nevěděla, zda mu dát políček nebo pusu. A nebo spíš korunu. Myslím, že to bude jedna z těch knížek, které se asi do knihobudky hned tak nevrátí.


Šel malíř chudě do světa
30. prosinec 2019
Šel malíř chudě do světa 2000, J. Seifert

Z mého pohledu spíše jednodušší, dětské verše, ale našla jsem v nich odkazy i na hákový kříž. Moc se mi líbily básně o jaru, které z těch veršů úplně dýchalo, zeleno a naděje v každé slabice. Ne nadarmo je pan Seifert jedním z nejlépe hodnocených a nejvíce čtených básníků.


Ty, lásko, pozdravena buď
prosinec 2019 (03.-04.)
Ty, lásko, pozdravena buď 2014, J. Seifert

Mám ráda verše pana Seiferta. Mám tedy raději ty vázané, které se opravdu rýmují, ale v této sbírce se mi moc, ale opravdu MOC líbila Modelka. Nerýmovaná, ale nádherná představa toho, jak mistr Hynais zpodobňuje Zimu. Celkově je sbírka protkaná jemným citem, básněmi o jaru a o Praze - všehochuť, ze které čiší radost ze psaní i melancholie a taky trochu postupné stárnutí.


Ježibabin vysavač
listopad 2019 (19.-28.)
Ježibabin vysavač 2019, T. Pratchett

Terryho Pratchetta miluju, protože to byl Pan spisovatel. Člověk, který si dokáže vymyslet celý vlastní svět, neztratit se v něm a naopak do něj vtáhnout miliony čtenářů, to už musí být něco. Stejně tak páně Pratchettův dvorní překladatel pan Kantůrek byl pro mě Panem překladatelem. A tato sbírka má kouzlo Terryho Pratchetta a jeho nápadů, ale jak už zmínil Atlantis - překlad mi přijde nedotažený. Welšojan je příšerné jmého, stejně tak jako šéfinspektor Džezva (musím si někde najít originál...) Naopak Nenabažená bažina a bar Kusu-hlí mi břijde úplně boží. A kdybych se měla pozastavit nad nápady, tak jednoznačně vede „intro“ k Nómům, báječné mi přišly i Sochy. A i když mě štval „Welšojan“, představa ovcí z ovčího rodea nastrkaných v celách mi vyhnala úsměv na rty. Ježibabbin vysavač je opravdu knížkou pro děti a mládež, stejně ji ale bez bázně a hany postavím do knihovny vedle Gaimanovy „Naštěstí (ne)máme mléko“. Některé části mi přijdou stejně - nezlobte se za ten výraz - prdlé...


Tichá vůně slov
listopad 2019 (12.-18.)
Tichá vůně slov 2017, F. Novotný

Překrásná knížka, která jako by byla vytržená z dnešní uspěchané doby. Tahle knížka zastavuje čas a vede čtenáře za ruku do ranního rozbřesku kdesi v nedotčené přírodě. Pan Novotný je mistem slova, dokáže slova použít jako štít, jako lžíci a kdyby chtěl, tak i jako meče. Ale jeho verše i eseje spíše člověku lahodí a místo toho, aby myslel na půtky a rozbroje, začne spíš přemýšlet, v které části lesa viděl ty nejsladší jahody či jestli náhodou nepotká na ulici bývalého spolužáka, kterého neviděl hromadu let. Znám pořad Okouzlení slovem a mám ho moc ráda, takže verše z knihy na mě promlovaly hlasem Luďka Munzara. A pevně doufám, že i jemu pan Novotný rozsvěcoval den, stejně jako to dokázal u mě touto knížkou.


Křehké věci: Krátké fikce a divy
říjen - listopad 2019
Křehké věci: Krátké fikce a divy 2007, N. Gaiman

Nejsem zrovna povídkový člověk, ale po Kouři a zrcadlech a Předběžném varování jsem si ani tuto knihu nemohla nechat ujít. A rozhodně jsem neprohloupila. Myslím, že kdyby Neil Gaiman napsal návod na to, jak si ohřát polévku z pytlíku, dala bych mu za to pětihvězdu. Samozřejmě že ne všechny kousky byly dokonalé, ale opět mě překvapoval svými nápady a kombinatorikou. A chápu, že dost dělá překlad do češtiny, ale idea je autorova. Z celé knihy musím vypíchnout úvodní Studii ve smaragdové, kombinace Holmese a H.P.Lovecrafta je prostě dokonalá. Moc se mi líbila i báseň Zhejkalit se (pukrlátko pro překladatele) a Den, kdy přiletěly talíře, který má nádherný, skoro bych řekla až přecitlivělý konec. Nejvíc mě ale asi - kromě starého známého Stína ve Vládcích glenu - dostali Harlekýnští Valentýni. Geniální myšlenka, stejně tak celé zpracování... Asi si můžete myslet, že jsem praštěná nebo posedlá. Ano. Pokaždé, když čtu něco od pana Gaimana, připadám si tak. A jsem moc ráda, že on, Clive Barker, Stephen King a mnoho a mnoho dalších se stali spisovateli a ne masovými vrahy. Myslím, že by nezbylo moc lidí, kteří by četli, zato by přibývalo prázdných míst ve světě a nikdo by nevěděl, kam všichni mizí, protože by mizeli neuvěřitelně kreativně. Po kouskách...


Dobře utajené housle
říjen 2019 (21.-28.)
Dobře utajené housle 1966, M. Horníček

První kniha od pana Horníčka, kterou jsem četla. A doufám, že ne poslední. Laskavý humor, který je mi velice blízký, i pohled na svět v němž je vše od špinavých chodníků až po náruč milující manželky.


Měsíce
23. říjen 2019
Měsíce 1918, K. Toman

Velice krátká sbírečka, která ale obsáhne celý rok a celou zemi, kterou - alespoň podle těchto veršů - autor znal a miloval. Popis krajiny a duše této krajiny je mi blízký, i když bych v mnohých příkladech volila jiná slova. Pro představu, jak autor psal, tyto básně ale stačí. Jsou něžné i úderné, milé i občas až moc strohé, ale jsou zkrátka od srdce.


Hvězdy na nebi, lidé na zemi
21. říjen 2019
Hvězdy na nebi, lidé na zemi 1974, J. Neruda

Sbírka veršů českých a slvenských básníků, kteří svými díly o hvězdách, Měsíci i vesmíru nejen nad námi, ale i uvnitř v lidech, neurazí. A ani vlastně nepřekvapí. Jen Neruda, Jiří Wolker, František Hrubín - jména notoricky známá, stejně jako některé jejich verše. Zcela upřímně si říkám, proč tato knížka vůbec vyšla. Básně totiž nejsou špatné, jen jejich vydání takhle pohromadě mi nedává moc smysl, ač jsou sdruženy pod společným tématem. Z toho důvodu dávám i zcela průměrné hodnocení.


Smrt je vždycky osamělá
září - říjen 2019
Smrt je vždycky osamělá 1992, R. D. Bradbury

Knihu jsem přečetla až na druhý pokus, při prvním jsem se nedostala ani na dvacátou stranu. A jak psal Psax před sedmi lety - instantní deprese, tak s tím musím jen souhlasit. Líbí se mi odkazy na Bradburyho jiné knihy i to, že sám sebe nazývá Cvokoušem a Marťanem. Já osobně nejsem čtenářem detektivek a už od začátku jsem v knize hledala něco úplně jiného, třeba náznak, že má hlavní vypravěč třeba jen halucinace a všechno (si) způsobuje sám... Musím ale hlavně smeknout před překladatelkou, protože některé slovní obraty, které byly v příběhu použity, mě nutí k tomu si knížku nechat a nedávat ji kolovat do knihobudky, i když jsem to měla zpočátku v úmyslu. Popisy mola, plátna v kině i těžebních věží jsou zkrátka excelentní...


Básnický almanach 1959
srpen - říjen 2019
Básnický almanach 1959 1960, M. Kundera

Díky několika autorům, kteří mě baví a pobavili i v této knížce, dávám ****. Škoda, že se mi pod ruku nedostává víc básnických sbírek, které by obsahovaly takovou širokou škálu mozků, citů a nápadů. A je jedno, že je knížce už devětašedesát let, na svém kouzle básně uvnitř ní neztratily ani kapičku.


Andělských šípů terčem jsme, má lásko
září - říjen 2019
Andělských šípů terčem jsme, má lásko 2006, V. Křivák

Abych řekla pravdu, sbírka mě nebavila. Verše byly příliš jednoduché, neustále se opakující téma smrti, matky, kolovrátek osudu a života a smrti. Navíc začátek knihy autor píše z pohledu ženy (nebo místo ženy?), takže přehodit se po několika stranách do mužské polohy, která autorovi sedí víc, pro mě bylo husarským kouskem. Na druhou stranu - uznávám kohokoli, kdo je schopen i sebebanálnějšího nápadu, takže bych knížku nepoužila jako podložku pod rozviklaný stůl. Zkrátka mě jen neoslovila, své čtenáře si ale jistě najde.


Jak vzniká divadelní hra, Jak se dělá film
září 2019 (24.-29.)
Jak vzniká divadelní hra, Jak se dělá film 1966, K. Čapek

Knížka se mi moc líbila. Myslím, že odpovídá nejen době, kdy vznikla, ale tak trochu i současnosti. Jen dnes je více techniky, efektů, elektroniky a různých hejblátek, o kterých si mohli herci i technické zázemí divadel a filmů mechat jen zdát. Ale co se týká atmosféry a přístupu personálu divadel, věřím, že pan Čapek by v dnešní době nemohl napsat nic jiného. Líbí se mi i nadhled, s kterým knihu už tenkrát pojal. Člověk se sice dozví něco málo o zákulisí divadla a filmu, ale neotravuje se zbytečnostmi, spíše je mu nabídnuto kouzlo prostředí. A to se pravděpodobně vůbec nezměnilo. Jen je to v dnešní době hektičtější.


Láska Adama a Evy II.
září 2019 (26.-28.)
Láska Adama a Evy II. 1968, J. Effel


Maryčka Magdonova
19. srpen 2019
Maryčka Magdonova 1988, P. Bezruč (pseudonym)

Smutné a beznadějné. A příběh řeže jako stoletá rezavá břitva.


Kouzelná skříňka pro Gwendy
srpen 2019 (15.-18.)
Kouzelná skříňka pro Gwendy 2018, S. King

Nemůžu si pomoci, ale pro mě jedna z nejslabších knížek, které jsem od pana Kinga četla. Námět je výborný a jako knížka pro mládež by se mohla chytnout, ale mně v ní chybělo víc napětí, víc cuchání nervů, na což jsem u Kinga zvyklá. Nerada, ale musím dát průměrné hodnocení...


Ty písni živá
srpen 2019 (04.-14.)
Ty písni živá 1957, K. Toman

Výbor básní pro děti, ač mi pro děti některé nepřijdou. Ale i s panem Leninem se podle mého Toman vypořádal se ctí. Jeho verše jsou relativně krátké, z velké části oslavují rodnou vlast, jsou milé a přece dost hluboké. Při četbě básně Na cestu jsem se zasnila, protože mám tyto verše spojené ještě se základní školou. Tehdy jsme si měli vybrat básničku, kterou se naučíme a zarecitujeme před zbytkem třídy. Tak dlouho jsem bojovala mezi Tomanem a Skácelovou básní Píseň o nejbližší vině, až jsem se je naučila obě...


Autor! Autor!
prosinec 2018 - srpen 2019
Autor! Autor! 1998, I. Asimov

S knihou jsem hodně bojovala a došla k závěru, že Asimov nebude mým autorem, ač nápady v povídkách přímo srší. Tento pán musel mít neuvěřitelnou představivost a talent, když si uvědomím, že dokázal stvořit celou Nadaci. Za mě slabší průměr. Jenže když se podívám do seznamu literatury, kterou normálně čtu, není se čemu divit - takto vážně míněné sci-fi je pro mě zcela jiná část vesmíru.


Romance o Závišovi
květen 2018 - srpen 2019
Romance o Závišovi 1947, J. Mařánek


Básně
květen - červen 2019
Básně 1953, J. Wolker

Poštovní schránka, Balada o nenarozeném dítěti, Balada o očích topičových - samé známé věci, které nepřekvapí a - v mém případě - ani nepotěší. Našla jsem si ale v Básních jiné favority: Milence a... Fotografie. Kdo chce, ať si to přečte, na mě tato báseň zapůsobila jako šutr hozený do výlohy. A zde jen fragment: „Soudruzi, kteří kol skříně té do práce se ubíráte, soudruzi, kteří v srdci svém hladem svých bratrů umíráte, vryjte ty obrazy bídy a zmaru v porcelán talířů restaurací a barů, na zátky šampaňských, do lístků jídelních vlepte ty fotografie! Aby ten každý, kdo hoduje dnes tu a pije, na každém talíři, na každé sklenici narazit musel na mrtvoly křičící: Lidojede! Lidojede!“


Žebro Adamovo
květen 2019 (29.-31.)
Žebro Adamovo 1981, O. Mikulášek

Nádherná kniha. Láska, stesk, vztek, beznaděj, to všechno na jednom místě. Nakupené v pár větách a schopné skoro vyskočit z knihy a nalepit se na řasy... Za vše: I chvilička s tebou je mnoho. Noc celá s tebou, je málo. Nakonec oba vynášejí z domu pro lásku neskonalou. Srdcem a nohana napřed.


Prohlubeň ticha
24. květen 2019
Prohlubeň ticha 1995, I. Minatti

Upřímně? Špatný. Ale je to názor člověka, který miluje jednoduchost veršů, které nabízí třeba Erben, jasné, žádné zbytečné komplikování. Minatti je pro mě zbytečně komplikovaný. Samé volné verše, samé opisy trav a dalších trav, to slovo se objevuje v knížce asi dvacetkrát. No co, Sýs má v Atomovém plédu zase opakování azuru. Jeden holky, další vdolky. Ke knížce se vracet nebudu, autora taky vyhledávat nebudu. I když může být opěvován, u mě už si pravděpodobně ani nepípne.


Básně
květen 2019 (18.-22.)
Básně 1946, K. Toman

Básník, který podle mého názoru, dokáže skládat slova nenuceně jedno vedle druhého, až z nich vznikne obraz překrásné krajiny za zimního jitra nebo večera o žních. Dokáže vytáhnout pocit až „z paty“ a aniž by se potřeboval ptát, ví, že zasáhne to správné místo v člověku. Líbily se mi Měsíce. Tomanovy politicky motivované verše mě moc neberou, spíš vůbec. Nicméně je vidět, že se autor během psaní přesouval po různých místech, protože sice opěvuje krásy světa, ale na vlast vzpomíná s láskou. A ta, pro kterou psal své milostné verše, mu musela být můzou velmi drahou... „A neznám ani jméno tvé. Tvůj hlas a rytmus kroků v mojich smyslech dřímá. a reflex tvojich očí radostných mi dává zapomenout, že je zima, že na stromech a v duši leží sníh.“


Krypty
17. květen 2019
Krypty 2013, J. Sojka

Prvních pár dílek mě vůbec neoslovilo a stále jsem čekala na tu perlu mezi haraburdím. Nemůžu říci, že bych se jí úplně dočkala, ale knížečka obsahuje některé moc hezké nápady. Mám radeji verše - VERŠE, kdy se slova rýmují a básník si s nimi musí opravdu pohrát, aby to sedělo. V této knížce není jediný rým. Zato spousta zajímavých nápadů a myšlenek. Nejvíc se mi asi líbila Hodina gramatiky: „já osobně číslo přirozené někdy přizpůsobilý dosud přítomen a činorodý avšak pramálo dokonalý pády časté stále nerozmnožen rodu rozvětveného vzory žádné“


Moudrost vlků: Jak myslí, jak vnímají a pečují o sebe
leden - květen 2019
Moudrost vlků: Jak myslí, jak vnímají a pečují o sebe 2018, E. H. Radinger

Abych řekla pravdu, čekala jsem od knihy asi něco jiného. Nebyla špatná, ale že bych z ní byla vyloženě odvařená, to se říct nedá. Nemám k vlkům až tak fanatický vztah jako autorka, přijde mi však úžasné, že jsou na světě stále lidé, kteří věří v rovnováhu mezi lidmi a přírodou a jsou odhodláni za to bojovat do roztrhání těla.


Večerní písně
květen 2019 (07.-09.)
Večerní písně 1957, V. Hálek

Nečekala jsem, že se mi knížečka bude tak líbit. Verše jsou nevtíravé, jednoduché a přece vyjadřují úplně všechno. Naprostou oddanost té, které své verše psal. Čistotu citů a snahu sdělit je co nejjednoduššeji. Kdo ví, jak to bylo doopravdy, ale básně na mě takto působí, tak mi neberte mou iluzi... „Ten los nám pěvcům obecný. Svět zná jen naše zpěvy, však co nás k zpěvu pohnulo - to žádný v světě neví.“


Mlčení jehňátek
duben - květen 2019
Mlčení jehňátek 2001, T. Harris

Film jsem viděla poprvé šedesát stránek před koncem a vůbec nelituji, že jsem začala s knihou. Moc pěkně napsaná, autor se evidentně vyžívá v psychice svých postav. A magor, který vraždí z pohnutek, jež jsou uvedeny v této knize, to je opravdu „sousto pro psychiatra“. Nemůžu jinak, než dát pět hvězd.


Od zítřka nepromluvím
duben 2019 (28.-29.)
Od zítřka nepromluvím 2008, P. Štýbr


Lednový motýl
19. duben 2019
Lednový motýl 1992, I. Harák

Knížka rozdělená na dvě části: Torzo korespondence a Torzo Paměti. Spoustě věcí v ní nerozumím. Tedy - rozumím si jim po svém a nechci po autorovi, aby mi vysvětloval své myšlenky. On by o to asi ani nestál. Několik veršů mě ale chytlo za srdce. Z Torza korespondence bych chtěla vypíchnout Otázky, z Torza paměti Duben... „...až se budeš topit někdo přijde a vysuší slzy svýma očima někdo přijde a podá ti ruku někdo určitě a nebo taky ne...“


Vy mně taky!
leden - duben 2019
Vy mně taky! 1999, J. Žáček

Nádhrná knížka, složená z třinácti různých autorových sbírek. Osobně se mi nejvíc líbí oddíl In vino veritas. Ale vybírat nejlepší bych si netroufla, protože to se snad ani nedá. Milé, vtipné i vážné verše (těch tu moc není) na všechna témata. Má to rytmus. Má to rým. Má to všechno...


Marťanská kronika
březen - duben 2019
Marťanská kronika 1991, R. D. Bradbury

Neuvěřitelná vize co by, kdyby... Nádherné vykreslení toho, jak si v padesátých letech 20. století lidé mohli představovat cestování do vesmíru a život na Marsu. A náhled toho, co nás třeba jednou čeká, když se nevzpamatujeme. Vypíchnout musím Usher II a Přijdou vlahé deště. První z důvodu celkového nápadu na zbudování domu Usherů na Marsu. Druhou proto, že samoudržovací a zároveň samodestruktní dům mě prostě dostal. Celkově hodnotím plným počtem, i když nejsem fanouškem sci-fi. Tohle je spíš apokalyptická vize toho, jak bychom mohli jednou dopadnout, jestliže se budeme chovat stále stejně, jako se chováme. Kniha sice vyšla poprvé v roce 1950 a uplynulo tudíž už skoro sedmdesát let, ale jediné, co se změnilo, jsou technologie. Jako druh jsme jen čím dál více zdegenerovaní idioti. Ano, i já.


Balady a romance / Zpěvy páteční
březen 2019 (22.-25.)
Balady a romance / Zpěvy páteční 1957, J. Neruda

Některé balady jsou spíše romancemi a obráceně. Ale musím říci, že jsem byla dost převapená. Ve srovnání se lvy, kteří bijí o mříže, jsem tolik citu nečekala...


Písně otroka
22. březen 2019
Písně otroka 1956, S. Čech

Verše mě nebavily. Roztahané, čeština v nich je strašně zvláštní, na konci jednoho verše jsem nevěděla, jaký byl vlastně jeho začátek. Mno, co člověk, to názor...


Jiří z Poděbrad - Tlustý král
březen 2019 (08.-20.)
Jiří z Poděbrad - Tlustý král 2000, V. Kavčiak

Občas trochu kostrbatý a mně nejasný popis událostí, moc politiky, ale taky lidství krále Jiřího z Poděbrad. Touha udržet korunu, ale zárověň snaha o zajištění míru pro lid. Jestli byl Jiří z Poděbrad opravdu takovým králem, to už se nikdy nedozvíme. Jisté však je, že bychom takové vládce potřebovali i v dnešní době. Rozvážné, moudré a se snahou předejít válkám.


Roucho pana de Balzac
únor - březen 2019
Roucho pana de Balzac 1981, V. Neff

Po delší době jsem četla knihu s nádhernou češtinou. Je vidět, že se nejedná o novodobé dílo, protože výrazy v této knize použité jsou naprosto skvostné. Upřímně - forma u mě na plné čáře zvítězila nad obsahem. Děj sám o sobě stojí za starou bačkoru, protože pan Kavalír je trouba, který myslí jen jednou částí svého těla, a hlava to rozhodně nebude. Tedy ne ta na krku. Ale způsob, jakým je celá kniha podaná a humorné části mě zcela odzrbrojily. Dávám pět hvězd a opět děkuji knihobudce v Kunraticích za to, že se v ní objevují takové poklady.


Červený drak
leden - únor 2019
Červený drak 2000, T. Harris

Příběj je úžasný. Rozebrání hlavních postav - Willa Grahama i Francise Dolarhyda - je práce pro psychiatry. Líbí se mi kontrasty mezi Francisem a Drakem i stíny, které má na duši právě vyšetřovatel Graham. Pět hvězd je všeříkající hodnocení. Mám k celé knize jedinou připomínku. Redaktora odpovědného za vydání knihy u nakladatelství Premiéra by měl někdo zmlátit Pravidly českého pravopisu. Nevím, zda se jedná o mizerný překlad nebo korekturu, ale pravopisné chyby, které jsou v tomto vydání, by zasloužily lynč. Mám pocit, že několik kapitol překládal a „opravoval“ někdo, komu shoda podmětu s přísudkem zní stejně jako Drakovy výhružky z pokoje Frncisovy babičky.


Kniha lesů, vod a strání
19. leden 2019
Kniha lesů, vod a strání 1950, S. K. Neumann


Básně
leden 2019 (13.-18.)
Básně 1931, V. Dyk

Příjemná kniha, ale abych řekla pravdu, nic moc ve mně Dykovy básně nezanechaly. Klasické otřepané fráze. Jazyk začátku dvacátého století mi však lahodil.


Atomový pléd
leden 2019 (08.-13.)
Atomový pléd 1986, K. Sýs

Kniha mě nebavila, asi je na mě moc umělecká. Strojově psané rádoby-verše, spíše myšlenky, poukazující na situaci doby, ve které byly psány. Zajímavostí na téhle knížce je opakování slova „azur“, které se objevilo ve více „básních“. Asi ho má autor rád. Jediné, co mohu z knihy vyzdvihnout, je věta: „Oklamaný bůh spláchl semeno do umyvadla.“ Totéž bych udělala s celou knihou...


Papírové růže
leden 2019 (07.-08.)
Papírové růže 1987, J. Žáček

Verše pana Žáčka mám ráda. Jsou jasné, výstižné a dokáží zatnout až do masa. Co do masa - do morku kostí, do posledního živého nervu! Prosba Stůj při mně, lásko, přestože srazím tvou ruku, která mění nejhlubší půlnoc v rozednění, stůj při mně nejvíc právě dnes, když ve mně kvasí hnus a děs, když opadávám bez milosti a prší ve mně podzimně, stůj při mně, lásko, proti mně.


1 ...