Měsíce

2 04. dubna

Krátký rozsah je příznivý i pro čtenáře neholdující poezii. Nádherné barevné přírodní a venkovské motivy neobyčejně vyjádřené.

„Sychravé zimy dlátem bolesti
monogram bídy ryly v jejich tělo,
a tak jdou světem“

10 09. ledna

Krása je to!

31.03.2020

Kratičké básně, vždy zaměřené na jeden měsíc v roce. Postupně se autor snaží přiblížit celý rok s jeho tradicemi, životem, zrodem a umíráním... Opravdu rychle a snadno se verše čtou, ale pro mě v nich chybělo něco, co by mě více zaujalo nebo nadchlo.

Poezii nevyhledávám a po přečtení Tomanových Měsíců vím proč. Jediné, co jsem si odnesla, je prolínání víry absolutně do všeho. Ale ok, je to rok 1918. Naštěstí jsou tu tací, kteří si básně užijí, já hodnotit nebudu.

P. S.: Pokud se divíte, proč jsem vůbec Tomana vyhledala, pak vězte, že to je povinná četba v rámci studia.

1 27.01.2020

Básně obvykle nečtu, ale tato sbírka se mi celkem líbila. Dvanáct měsíců, dvanáct básní vystihujících roční období. Těžko říci, který měsíc mě oslovil nejvíce. Některé básně více popisovaly přírodu, jiné zase myšlenky a pocity. Vzhledem k tomu, že jde opravdu o útlou knížku, přečetla jsem si básně ještě jednou. To mi pomohlo u některých pasáží hlouběji proniknout do obsahu a procítit ho.

31.12.2019

dávám přednost jinému druhu poezie, ale nečetlo se to špatně

68 21.11.2019

„Kdo ticho miluješ a samotu
a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí
nasloucháš rytmu života.“
/Únor/

Líbí se mi, jak básník Toman naslouchá … „rytmům života“, a já jsem ráda „poslouchala“ s ním :-) … tyhle verše jsou totiž lehce srozumitelné, mírně sentimentální, trochu melancholické a každopádně krásně lyrické, vzpomínky na domov, ještě spíš venkov, kde jsou lidé víc spojení s přírodou a tak je patrnější i to, že, s proměňující se krajinou jednotlivých měsíců v roce, se ukazuje, jak nám všem plyne čas …

Bydlím na venkově, a tak jsem se docela ráda nechala okouzlit tak krásně harmonickým popisem jednoho takového jarního rána, chcete-li … krásou venkova :-) …

„Na naší studni ráno hvízdal kos.“
…
„A když jsem okno na sad otvíral,
šeptaly pukající pupeny:
…
Bez chvěje se a hrušně čekají.“
/Březen/

Je to totiž přesně tak! … vážně, tyhle básně jsou totiž, doslova a do písmene, ukázkou naslouchání kraji, ve kterém žijete … harmonii přírody, zvířat a lidí, kteří v ní mají svůj domov, a taky starým venkovským „modlitbám“, tedy svěřování se s úzkostí, vyjádření naděje …

„A v šumu listí, v chladné písni vod
hlas jeho slyšíš, slyšíš doprovod:
Pamatuj!“
/Červenec/

„A jak se stmívá,
věrnému druhu hlavu do hřívy
položil tiše, pohladil mu šíji
a zaposlouchal se, co mluví kraj.
...
Zní zvony z dálky …"
/Září/