Ruxandra
přečtené 763
Trhlina
2016,
Jozef Karika
Ke knize jsem se dostala, jako spoustu dalších lidí, díky letošní knižní výzvě a jsem za to vděčná. Zabrnkala na strunu již usínajícího milovníka záhad a doslova jsem jí zhltla. Plusem je rozhodně to, že se vše odehrává nám prakticky za humny, čtenář se s vyprávěním ztotožní více než kdyby se vše dělo na druhé straně planety. Slovensko je tak nějak pořád i "naše" (pro mě určitě). Styl převyprávění příběhu někoho, kdo měl vše skutečně zažít, doplněný o komentáře autora se mi líbil, rozhodně se jedná o dobrý nápad, ať už je to pouze autorova fantazie nebo Igor někdy skutečně existoval. Spoustu věcí zmíněných v knize se dá na internetu opravdu dohledat a pokud autor pouze využil těchto styčných bodů, aby mezi nimi vytvořil příběh, rozhodně se mu to podařilo bravurně. V budoucnu pravděpodobně zkusím další knihy tohoto autora.... celý text
Ať vejde ten pravý
2010,
John Ajvide Lindqvist
"Ať vejde ten pravý" podle mě není knihou pro slabé povahy! Jinak fantastické čtení, napínavé, nečekané a hlavně ORIGINÁLNÍ! Což je v dnešní době zahlcené knihami o upírech docela zázrak... Po přečtení knihy jsem si sehnala i film, který mě nadchnul, jelikož se držel knižní předlohy a měla jsem z něj stejný mrazivý pocit. Bohužel to samé nemůžu říct o nedávno vyšlé americké verzi, která přenesením příběhu do jiného prostředí uplně zničila to napětí a studeno, které z původní verze, tak jako z knihy, bylo patrné.... celý text
Poslední tango v Havaně
2018,
František Kotleta (p)
Členění do tří na sebe navazujících příběhů hodně pomohlo, souvislý koncept druhého dílu totiž nebyl to pravé, takže jsem návrat k povídkovému formátu uvítala. Troufám si říct, že tato série je od Kotlety možná má nejoblíbenější. Velkým záporem je, že se kniha čte příliš rychle :D Jednohubka na odpoledne.... celý text
Báječná léta s Klausem
2002,
Michal Viewegh
Zbytečné a plytké. Po zjištění, že jsem omylem sáhla po druhém dílu, místo prvního, jsem se ho rozhodla i tak dočíst, ale byla to ztráta času. Alespoň jsem ale knihu mohla zařadit do letošní výzvy…... celý text
Will Grayson, Will Grayson
2016,
John Green
Knize jsem dala šanci kvůli Johnu Greenovi, jelikož ty od Davida Levithana u mě spadají spíše do průměru. Nebylo to úplně špatné, ale zároveň tomu něco chybělo. Tři hvězdičky jsou myslím si adekvátní.... celý text
Nezbytné věci
2009,
Stephen King
Obávám se, že Nezbytné věci mě ze všech Kingových knih bavili zatím nejméně (a to je po Blaze co říci). Bojím se jí vyloženě označit za (pro mě) nejhorší Kingovu knihu, ale nejspíše to tak bude. Neříkám ale, že kniha sama o sobě je vyloženě hrozná. Příběh je velmi vrstvený a obrovské množství postav, proplétající se v ohromném klubku, u kterého neustále pátráte v paměti, kdo je kdo, čtení velmi znesnadňuje. I přesto jsem si oblíbila některé hlavní postavy, u kterých jsem doufala, že přežijí alespoň do další stránky… A u Kinga s tím raději moc nepočítejte. Samotné téma je spíše předvídatelné a konec prakticky tušíte od několika málo přečtených stránek. Necítila jsem žádné napětí ani mrazení, jako tomu bylo u některých jiných „kingovek“, dočetla jsem spíš s úlevným „tak to mám konečně za sebou“. Celý příběh má velmi pozvolný rozjezd, zhruba první dvě třetiny se děj pomalu zaplétá, aby se v poslední třetině rozjel takovou rychlostí, že nestíháte sledovat „kdo, koho, kdy a kde“. Proměna pana Gaunta ve všech třech částech je velmi názorná. Od milého souseda, kterého by jste pozvali na koláč a kávu, přes nepříjemného slizouna v… to cosi ďábelského. Zkrátka dojmy z Nezbytných věcí jsou velmi rozpačité. + Díky za seznámení s nevydařeným konstruktérským snem pana Prestona Tuckera. - Špatně snáším vraždění zvířátek (ať už kdekoli) a King se s tím ve svých knihách příliš nepáře. I přes to je stále jedním z mých oblíbených autorů.... celý text
Alchymista
2005,
Paulo Coelho
Po reklamní masáži kolem Coelha jsem se jeho knihám léta cíleně vyhýbala a Alchymistovi především. Na střední škole mi pak spolužačka doslova vnutila Ďábel a slečna Chantal a Veronika se rozhodla zemřít. Přečteno, ale dnes si z knih nepamatuji prakticky nic (dle hvězdičkového hodnocení, zkopírovaného z jiného literárního serveru, to tenkrát tak špatné evidentně nebylo). A teď po letech Alchymista... Nečekala jsem žádné duševní obohacení, ezoterické vzkříšení nebo cokoli podobného, chtěla jsem spíše pochopit tu oblíbenost, vynášení až do nebes a skoro fanatické doporučování fanoušků Coelha. Pominu-li základní milý pohádkový příběh Santiagova putování za štěstím (kolikrát šel takhle u nás Honza do světa, s rancem buchet, hledat ten svůj příběh…), je celá kniha slepencem šlechetných a hlubokých myšlenek, pro ty, kteří hledají pro život nějakou „berličku“. Není to vyloženě špatné, ale tyto myšlenky jsou tak obecně známé a byly napsány a řečeny již tolikrát, že běžný člověk už je snad musel slyšet či číst a Alchymista tak nepředkládá nic nového, jen více zafungovala reklama a „obyčejní“ lidé objevili něco „filozofického“. Zkrátka líbivé a podbízivé, autor ví jak příběh sestavit, ale není to nic jiného, než celkem krátká motivační pohádka, jakých je plno. Ke stylu psaní - z tohoto ohledu nejde o moc povedenou knihu, jednoduchý sloh, časté opakování slovních spojení. Jak zde již někdo napsal, stylisticky na úrovni slohové práce žáka základní školy. Shrnuto a podtrženo, toto není nic pro mě. P.S. Přirovnání k Malému princi mě doslova vyděsilo, nejsem žádný fanatický fanoušek, přečetla jsem MP pouze jednou, ale toto skutečně srovnávat nejde… P.P.S. Fanoušci a nadšenci neberte prosím můj názor zle, pokud se vám Alchymista líbil a třeba vám i nějak pomohl, jste na tom lépe než já, přečtením jste něco získali a já odešla s prázdnou ;) Tisíc lidí, tisíc chutí.... celý text
Dej mi své jméno
2018,
André Aciman
Film mě uvrhl do neskutečné deprese (konec byl jako facka - Jak jen mohl!) a kniha vrazí nůž do srdce a ještě s ním několikrát otočí. Opravdové, hluboké, bolavé... Dávám o hvězdičku méně za některé táhnoucí se monology, ve kterých jsem se ztrácela. Elio... Oliver...... celý text
