Radous přečtené 243

Křest ohněm 1999, Andrzej Sapkowski

Přijde mi to celé o stupeň drsnější než díl předchozí. AS se s tím znázorňováním válečných děsů moc nepáře. Musím říct, že v téhle části ságy na mě samotný zaklínač a část jeho doprovodu (no, Milwa) nepůsobil příliš pozitivně. I když snad bych i řekl, že ta ženská mi byla místy o dost protivnější. Na druhou stranu, na konci dílu se to vlastně osvětlí. Ale i tak. Každopádně to odsýpá a děj nabírá na napínavosti, to každopádně. Přijde mi to trochu falloutovské, jak se družina pomalu rozšiřuje a krystalizuje hlavní quest.... celý text

Barvy praporů 1999, Tomasz Kołodziejczak

Pokud se nemýlím, jedná se o poslední z románů kategorie sci-fi, které vlastním. Je to sranda – přestože se považuji za fanouška žánru, mám jich asi tolik, kolik má průměrný člověk prstů na končetinách… a celkem to dělá tak 5% celé knihovny. Ale jako všechny mnou vlastněné scifárny, i tato kniha je klenot. Prostě stojí za to přečíst znovu. Za těch 20 let, co ji mám, jsem to zmáknul už kolikrát. Tentokrát se mi to podařilo za den. Je to pěkně drsná a ponurá věc. Není to úplně něco, co člověku zvedne náladu. Až se vám (obzvláště ke konci) svírají pěsti. Vynikající vykreslení dystopické společnosti a jejího nástupu. Stejně tak se mi líbily i filosofické úvahy, které tam autor zapracoval. Mimochodem, přestože jsem to už párkrát přelouskal, až teprve nyní jsem se odhodlal (respektive mě napadlo) se podívat, jestli náhodou není ještě nějaké pokračování (nedávno jsem podobné pozitivní překvapení zažil), protože to k tomu docela svádělo. No a nemýlil jsem se! Tak jsem na to zvědavej, jelikož v knihovně to nevedou. Budu se muset poohlédnout jinde.... celý text

Čas opovržení 1998, Andrzej Sapkowski

Třetí díl ságy je stejně na úrovni jako dvojka. Příběh Siri mi přijde snad ještě o něco zajímavější než ten Geraltův. Jinak stejně jako u předchozích mi ten děj přijde až hodně analogický politické situaci prostředka dvacátého století. Opět bych také zmínil (místy) nepatřičně moderní slovník. Ale za mě jako jo, dobré!... celý text

Krev elfů 2006, Andrzej Sapkowski

Pro mě o stupeň lepší než dvojka. Ucelený příběh mi přijde přehlednější a čtivější. Zajímavé (a podle mě takové nepatřičné) je zapojování moderního slovníku do „středověké“ mluvy. Dost se to bije. Jinak z toho celkově čiší soudobé problémy a myšlenky.... celý text

Elitní sniper 2013, Scott McEwen

Popravdě jsem se do toho nepouštěl s kdovíjakou chutí, přeci jen jsem očekával víc než doporučenou dávku patriotismu, jak jen to američtí spisovatelé píšící o americké armádě poamericku dokáží No nemýlil jsem se, nicméně to nebylo až tak extra úděsné, vlajkami to na každé rohu neoplývá, America best tam taky tolikrát nezazní. V podstatě se to všechno odehrává podle hesla „my své lidi neopouštíme“. Hlavní hrdina je sice trochu superman, ale co - snipeři jsou skutečně trénovaná elita, tak se to ještě nějako dá pochopit. K mému překvapení je to i docela drsné (nejen vyjadřování, ale i popis scén). Zajímavé je i nastínění politických nitek (typu „lidi jsou pěšci na šachovnici“). No, dal by se z toho natočit dobrej biják. Ale jinak rozhodně nic zásadního. Čte se to velice dobře, z hlediska délky kapitol to člověk přelouská jedna dvě. A je to samozřejmě i tímto dělením dost napínavé.... celý text

Věčná válka 1996, Joe Haldeman

Zpravidla mi nějakou dobu trvá, než se dokopu k zhodnocení knížky, tady mi to ale nějak nedá. Přestože se považuju za fanouška sci-fi, moc knih s touto tématikou doma nemám, ani jsem jich příliš mnoho nepřečetl. Těch pár, které mi v knihovně za ta dlouhá léta uvázly, však stojí za to, to se musí nechat. A velmi rád se k nim vracím. Tato je jednou z nich . Vůbec není divu, že s ní autor tolik prorazil. Dost nestandardní je použití Ich formy, s tím jsem se již velmi dlouho nesetkal. Dále parádní nápad s kompozicí knihy (ve smyslu vlastního děje je to takové poměrně minimalistické, a když to člověk porovná s celkovým časem, jenž v románu uběhne…). Úžasné na té knize jsou i vnitřní monology (a mudrování) a jejich přechody do dialogů. Navíc, překlad verze z roku 1996 je skutečně geniální (přestože jsem originál nikdy neviděl). Je to vtipné, inteligentní, někde na pomezí střední a hard sci-fi. Byť to není zas až tak krátké, přelouskal jsem to za tři večery. Dodatečně podle komentářů zjišťuji, že je i verze z roku 2009 (a podle autorových slov definitivní?)... no třeba se na to taky někdy podívám. To porovnání by mě zajímalo. Zatím tedy platí, že tohle první vydání mě dostalo.... celý text

Meč osudu 2000, Andrzej Sapkowski

Celá kniha je opět sérií jednotlivých příběhů, nicméně mi to dohromady přijde o něco ucelenější, než jak to bylo v prvním dílu. Musím podotknout, že jsem se občas (často) ztrácel v jménech i frakcích, což vede k chaosu typu „kdo se s kým kdy setkal a nepletu se náhodou?“ No není to úplně jednoduché, taky jsem to četl o poznání déle. Nejzábavnější v celém druhém díle mi přišel epilog.... celý text

Tunel do nebes 1996, Robert A. Heinlein

Jak tak uvažuji, je to asi jedna z prvních scifáren, které se mi historicky dostaly do ruky. Dost poutavě napsaný příběh, podle mého názoru by jeho ústřední část zasloužila klidně dvě stě stránek navíc. Materiálu by bylo jistě dost. Přijde mi, že to má svoje nedostatky (celkově je to napsáno svým způsobem "romanticky", cíleně však nechci použít slovo naivně) - to však není důvod, aby se mi to líbilo nějako méně. Však jsem to přečetl už asi pětkrát, je to záležitost na dva tři večery.... celý text

Zabijáci – Vraždili pro vlast 2015, Chris Ryan (p)

Další z řady vánočních darů. Popravdě, když jsem tuto knihu dostal do ruky, byl jsem skeptický. Po několika zkušenostech s podobnými tituly (přijde mi, že v rámci tohoto žánru lze soudit knihu podle obalu) jsem v podstatě chtěl splnit povinnost, že - přelouskat to, mít to za sebou. I když je fakt, že mě docela zajímalo, na jaké úrovni autor knihy je (myslím, že jsem četl jeho prvotinu, v podstatě autobiografii). No první klišé přišlo teprve ve čtvrtině knihy, což mě poměrně překvapilo. Pak už jsem tak nějak čekal konstantní příděl... který se nekonal. Namísto toho, brutální (to slovo je vskutku odpovídající) vývoj, akcelerace děje, no čuměl jsem jak blázen. Tomu se (alespoň částečně) vyrovnají nějaké úseky v pár knihách Toma Clancyho. Nechci tady nějak spoilerovat (ale nemohu si pomoci) - Chris Ryan byl asi někde na kávě s R. R. Martinem. To mluví za vše. Zmákl jsem to za tři dny. Nevím, jestli se zkusím podívat i nějakou další jeho produkci, přecijen laťka je nastavená vysoko a moje mínění taky. Uvidíme. Každopádně - v rámci žánru - určitě velice osvěžující záležitost.... celý text

Výherce 2016, Michael Byrne

Ke knize jsem se dostal skrze pořizování jiných, dorazila jako bonus. Tak co jiného s tím, že. Na přebalu stojí dobrodružný román v čele s nestandardně mladým hrdinou, tak jsem na to byl samozřejmě zvědavej. A byl jsem skutečně překvapen. Dobrodružné a rychlé to bylo, zároveň bych také řekl, že to mělo poměrně zásadní přesah do akčního žánru (se vším všudy). Kolem a kolem, nebylo to špatné, jen (vzhledem k věku hlavního hrdiny) těžko uvěřitelné. Navíc, určité okolnosti mi přišly dost osekané/nedovysvětlené. I ten konec byl takový neuzavřený. Alespoň mi to tak přišlo. Přečetl jsem za jeden den. Snad jen na závěr - na netu se semtam uvádí, že se jedná o dětskou knihu. S tím bych tedy úplně nesouhlasil.... celý text

Pan Kaplan má stále třídu rád 1987, Leo Rosten

Těžko říct, co se mi líbilo víc, jestli tento nový překlad či původní ze třicátých let. Některé kapitoly byly takto lepší, některé méně.. ale nedá se to lehce porovnat - snad si to jen simultánně číst. Nicméně na mnoha místech jsem se skutečně vydatně zasmál, určité pasáže jsou zase méně vtipné. Přijde mi, že největší porci zábavy produkej (spíš než pan Kaplan) samotné jednotlivé osazenstvo třídy, taková ta chemie mezi nimi. Je to možná tím, že se jednotlivá slova, popisující chování posluchačů, opakují a geniálně k nim přirostou. Opět musím říct, že to muselo být extrémně náročné na překlad a vůbec, na znalosti češtiny. Druhý díl, dvojnásobný respekt!... celý text

Pan Kaplan má třídu rád 1970, Leonard Q. Ross (p)

Dost překvapivé je, že se jedná o náročné čtení i po překladu a transformaci do „českého“ prostředí. Vliv na to samozřejmě má i styl češtiny, který byl užit. Zajímavé. Upřímně – moc rád bych se podíval na originál, jak moc bych si s tím poradil. Přeci jen víme, že kouzlo vtipu leží vždy v původním jazyce. Ale tohle by byl jistě úplně jinej level.... celý text

Cena slávy 1996, William H. Keith Jr.

Závěr trilogie je pro mě asi její nejlepší částí, o maličký kousek výš než druhý díl. Je to zároveň poslední kniha, která u nás byla v rámci univerza BT vydána. Od té doby nic. Tak nějak z vlastní iniciativy jsem si další literaturu dohledal na internetu a z hecu jsem se pustil i do překladu. Jednu knihu jsem zmáknul (nicméně tomu zatraceně moc chybí korekce), na další pracuju (tam jsem se poučil a pracuju s tím o poznání citlivěji). Případná pomoc vítána.... celý text

Žoldnéřova hvězda 1996, William H. Keith Jr.

Z jedničky se nedá než plynule navázat dvojkou! Myslím, že je o kousek lepší než úvodní román. Ačkoliv ani tady nelze přehlédnout určité (z mého pohledu) nedomyšlené věci, příběh je to prostě dobrý. A o tom to je.... celý text

Roklina hromu 1995, William H. Keith Jr.

Rychlá, svižná, velmi čtivá záležitost. Zmáknul jsem to za tři dny, po pár hodinách denně. A ne na prvyraz - poprvé jsem ji přelouskal asi tak před dvaceti lety. Je to žánrově z oblasti, kterou osobně nazývám „reálná sci-fi“, a na tu já si potrpím. Kniha je dílem ze světa battletechu (BT), který jsem si tehdy okamžitě oblíbil. Kdo BT zná, ví, že se točí kolem tzv. OBRů (Obrněný Bitevní Robot) a lidí, jež je pilotují. Primárně jde v tomto konkrétním románu spíše o člověka a ve zbylých dvou knihách (ano, jedná se o trilogii) také. A je to skutečně paráda. Knih z onoho universa jsou doslova desítky, nicméně z 90% v AJ. Oficiálně byla do češtiny přeložena jen výše uvedená trilogie Legie Šedé Smrti. I tak se to ale dá v té angličtině číst, to z vlastní zkušenosti mohu říct. Až na technikálie to není těžká literatura. Dokonce jsem jednu knihu přeložil (bohužel jsem nestihl korekci, tak se mi to stále válí rozpracované v "hranaté" češtině), na druhé pracuji. Pokud byste někdo měl zájem, dejte vědět. Můžeme spolu v tomhle směru něco vymyslet.... celý text

Čestný dluh 2003, Tom Clancy

Další Ryanovka odškrtnuta. Naschvál jsem si na to dal dostatek času, abych se připravil na další koňskou dávku patriotismu. Už to tak člověk nějak očekává. Začátek vypadal velice slibně, těšil jsem se na vnitropolitický děj, což by byla změna. Ale ouha. Celé se to nakonec mělo úplně jinak. USA standardně v roli světového policajta, tentokrát tedy dost zeširoka. Přiznám se, že to na mě bylo až příliš. Ne snad ani z celkovým průběh, ale už i v předchozích dílech mi prostě přijde, že to Clancy s tou morálností (černobílostí) svých hrdinů zkrátka přehání. Já jim to prostě nevěřím. Navíc jsem si nově vytvořil další averzi – k náně Ryanové, prototypu nejlepší mananželky, geniální lékařky a vůbec, miss world ve všem možném teď přibyl mladý agent, spasený bývalý člen gangu, nyní narychlo ovládnuvší ruštinu a (sic!) pokoušející se o japonštinu. Samozřejmě úspěšně studující nějakou z místních univerzit, mezinárodní vztahy. Byses pos*al. Než jsem to celé přelouskal, dalo mi to dost času. Vzhledem k výše uvedenému se to těžko tráví. No, možná to lehce zachránil závěr (to je zase jedna z věcí, která se nemůže Clancymu upřít – moc autorů by asi tohle neudělalo, on to v rámci téhle knižní linie udělal již podruhé. )Už se po několikáté opakuji, je to zkrátka čtení pro Američany, co každý den salutují vlajce před svým domkem. Těžko můžu být objektivní. A to jsem to kdysi žral! Ale co, úkol zněl jasně a já se stejně vrhnu do další pokračovačky. Až nečerpám síly. Jinak respekt Clancymu, že něco tak propleteno mohl dát dohromady. 6/10... celý text

Hlava XXII 2005, Joseph Heller

V rámci plnění předsevzetí přečíst alespoň nějaké tituly z tehdejší povinné četby, přišlo mi zajímavé zkusit Hellera. Musím říct, že jsem nepředpokládal, že mi tato záležitost bude trvat tak dlouho. Relativně krátké kapitoly, velice (až absurdně) vtipné… a přesto to bylo svým zvláštním způsobem nelehké na vstřebání. Jak jsem se dočetl, jednalo se o autorovu prvotinu. Tak to tedy bylo na první dobrou!... celý text

Návrat krále 2007, J. R. R. Tolkien

Co se týče trilogie Pána prstenů, není to můj první turnus. Všechny tři knihy jsem četl, již (byť jen kousek) před jejich filmovou adaptací. A to už je pěkná řádka let. Stalo se u mně takovou skoro zvyklostí je během Vánoc zhlédnout., No, tentokrát jsem si řekl, že to udělám jinak – že si je opět přečtu. Jelikož to mám už po té době dost nakoukáno, alespoň mohu zhodnotit, nakolik moc jsou filmy věrné předloze. A člověk opravdu na novinky narazí. Zprvu jsem uvažoval o tom, že se budu věnovat rozdílům u každého dílu/filmu zvlášť a že se je pokusím i jmenovat. Nicméně – zpětně se mi to jeví jako dost těžký úkol vzhledem k rozsáhlosti díla, a tak zmíním jen pár obecných postřehů. Teď po přečtení všech tří knih bych řekl, že film popisuje ta ¾ celého příběhu, přičemž se odchyluje více méně v tom, že některé pasáže zcela vypouští (Bombadil a následně Mohyly ve Společenstvu prstenu; dění v Kraji po zničení prstenu v Návratu krále) a jiné mění. A to více - pasáž kolem Faramira; osud Sarumana a Červivce, či méně - pobyt společenstva u elfů ve Hvozdu; pobyt hobitů včetně rokování ve Fangornu; bitvy u Helmova žlebu i u Minas Tirith). I jiné změny by šly v tomto směru postřehnout, jsou již však dost detailní a těžko je nějak lépe – podotýkám natož zpětně – reprodukovat. Určitých změn došly i vztahy mezi jednotlivými postavami (Frodo a Boromir) a jejich projevy (opět Boromir a také Glum) Film však obecně hlavní kostru zachovává. Celé literární dílo Pán prstenů je monumentální a úctyhodné. A proto mě snad jako jediná věc překvapuje, že mi v něm jedna pasáž (a to pro děj důležitá) přijde ne moc rozvedená – tou je putování Aragorna se vzkříšenou armádou od Stezek mrtvých k Anduině a po ní pak k boji před Minas Tirith. Ta cesta tam fakticky nastíněna je, to ano. Ale myslím, že by si zasloužila rozhodně víc než skromný popis (tedy nejen cesta, ale i zmíněná armáda). Alespoň v knize to na mě tak působí. Je mi otázkou, proč právě zde ponechal Tolkien tolik prostoru čtenářově fantazii. Závěrem – co se dá z románu jednoznačně usoudit je to, že autor miloval přírodu a stejnou měrou i poezii, jelikož poezie z celého díla přímo dýchá. Pán prstenů není zcela jednoduchý na čtení (a to se ani nezmiňuju o Tolkienově Silmarillionu). Musí se "trávit" a to postupně – jedině tak si ho člověk může vychutnat. (edit 12/2017): Mnoho komentářů ke knize Společenstvo prstenu zmiňuje postavu Toma Bombadila, hlavně ve smyslu jeho výstřednosti. No je to pravda. Když se nad tím zamyslím, skutečně je to postava s velkým otazníkem. Je snad více mysteriózní než všechny ostatní. Až se musím zasmát tomu, že mi to připomíná jisté náhodné lokace z Fallouta 2. Něco vytrženého od někud jinud a – přeberte si to. Co mě ještě na mnoha místech zarazilo bylo, že si čtenáři často stěžovali na nedostatek napětí, akce, sáhodlouhé popisy apod. Těžko se k tomu nějak vyjádřit. V LOTR jde především o myšlenku než o akci a v neposlední řadě o pomocnou ruku k maximálnímu rozvoji vlastní představivosti. A Tolkien nám to usnadnil tím, že celý opus sepsal v HD rozlišení. (edit 01/2021): Co bych ještě rád doplnil - vlastním vydání s dodatky, a to je taky masakr. Vymyslet něco tak extrémně komplexního (řeč, písmo, fiktivní historii několika ras, jejich genealogii) jen s perem a papírem... to mi hlava nebere. Což mě konečně vede zároveň k tomu, že musím smeknout před překladatelem. Protože to si nedovedu představit už vůbec. A pod čarou – je to jedno z několika děl, které je schopné mě dojmout. U dobrého filmu to není až tak těžké bych řekl, ale kniha – to už je něco. A to mi není deset. Absolutní respekt, pane Tolkiene. Kolikrát jsem už zatoužil ve Vašem světě žít!... celý text

Metro 2034 2011, Dmitry Glukhovsky

Oproti prvnímu dílu se celý děj odehrává na mnohem menší ploše a pár (docela podivuhodných) postav plní takříkajíc pouze hlavní quest. Autor lehce poodkryje roušky celosvětové tragédie a zároveň si hodí vějičku do třetího pokračování (to tak odhaduji, nicméně co vím, tak aktuálnímu dílu herního zpracování to odpovídá). Sem tam mi přišlo, že jednotlivé odstavce nenavazují, nebo tak nějak podivně. Takže jo, šlo to, nic zásadně negativního bych tomu nepřisuzoval. 6/10... celý text

Nejhorší obavy 1999, Tom Clancy

Velmi se mi líbilo naroubování skutečné historické události (Golanské výšiny, pokud si dobře pamatuji) na fiktivní vývoj. Dále skvělá Clancyho myšlenka na vyřešení náboženských střetů tří hlavních světových frakcí. Docela by mě zajímalo, zda by to tak mohlo i v reálu fungovat. Ústřední motiv – atomová bomba – byl taktéž skvělý, se vším všudy (výroba, nakonec i užití!). To se v mnoha knihách nevidí. Všechna čest. Musím ale podotknout, že kniha byla nakonec až neúměrně nafouklá, dost mi trvalo, než se mi jí podařilo prokousat. Na překážku mi však (občas) přišlo opět až příliš tlačení na pilu v rámci rovnítka USA = světový policajt, nejlepší z nejlepších apod. (samotné autorem semtam zmíněné vzhlíšení ruských armádních činitelů k západu, no nevím). Ale jasné, člověk musí mít stále na mysli, kdo román napsal a co je to za styl. Prostě to vidím soudobýma očima. S exaltovaným patriotismem a maximální morálností (činitelů USA) prostě čtenář musí v rámci žánru počítat (ale jak vidno, moc mi to nejde :) Ze všeho nejhorší mi ale přišla účast mé nejneoblíbenější Clancyho postavy – božské ženušky p. Ryana. To se mi otvírá nůž v kapse. Humus. Jinak dobré 6/10... celý text