Barvy praporů
Tomasz Kołodziejczak
Solární dominium série
1. díl >
Daniel Bondaree, vojenský soudce – tanator armády na Gladiu, dostává nabídku podílet se na boji proti záhadným útočníkům z neznámých končin vesmíru. Válka ale dostává novou podobu – zapojí se do ní Solární dominium, totalitární pozemské impérium, ovládané počítačovou Sítí mozků, které chce opět získat nadvládu nad svobodnými lidskými státy, roztroušenými po celé galaxii. V této snaze se Dominium neštítí ničeho.... celý text
Literatura světová Sci-fi
Vydáno: 1999 , LeonardoOriginální název:
Kolory sztandarów , 1996
více info...
Přidat komentář
Člověk při pohledu na obálku očekává čisté military SF, ale ve skutečnosti je to jen jedna z mnoha složek románu. Najdeme v něm také příměs space opery, trochu hard SF, místy dobrodružství, něco filozofie, malinko romantiky… ale tím hlavním je politika. „Barvy praporů“ jsou v první řadě antitotalitní knihou – paralely s ne až tak dávnou minulostí východní Evropy jsou naprosto zjevné.
Kdesi v daleké budoucnosti čelí obyvatelé svobodné vesmírné kolonie Gladius nejen teroru neznámé mimozemské civilizace, ale také rozpínavosti Solárního Dominia, většinového, mocného společenství lidí, co se do značné míry vzdali individuality připojením k Síti mozků. Tito potomci „našeho“ solárního systému se v touze po moci neštítí ničeho: většinu obyvatelstva kolonií si podmaní propagandou nebo zastrašováním, vzdorující zbytek jednoduše nechají v tichosti či demonstrativně zlikvidovat. Na tomto nepřátelském politickém pozadí se na Gladiu odehrává válka s Korgardy, což jsou tajemní cizinci ovládající lidstvu neznámé technologie. Veškerou akcí, intrikami, filozofováním i popisy událostí, různých společenství či (až kyberpunkových) technologií nás provádí voják speciálních jednotek Daniel Bondaree. Přestože je přímým účastníkem, působila na mě tato hlavní postava nezúčastněně, spíše jako pozorovatel: sice jsou nám detailně předloženy jeho názory a postoje, ale po stránce emocí a psychologie je kapitán Bondaree jaksi bez života. Tento fakt snižoval napětí v akčních scénách a také účast v těch emotivních. Z mého hlediska by zkrátka neškodilo, kdyby byl čtenář s hlavním hrdinou více citově provázaný.
Teprve závěr, který se vyhnul typickým klišé, rozetnul mé dilema a posunul dojmy ke čtvrté hvězdičce. „Barvy praporů“ jsou inteligentně napsaný román s jasně definovaným poselstvím, že za svobodu je třeba bojovat. Snad každý si v knize najde to své, jen nečekejte relaxaci u akční sci-fi.
Barvy praporů
Pokud se nemýlím, jedná se o poslední z románů kategorie sci-fi, které vlastním. Je to sranda – přestože se považuji za fanouška žánru, mám jich asi tolik, kolik má průměrný člověk prstů na končetinách… a celkem to dělá tak 5% celé knihovny. Ale jako všechny mnou vlastněné scifárny, i tato kniha je klenot. Prostě stojí za to přečíst znovu. Za těch 20 let, co ji mám, jsem to zmáknul už kolikrát. Tentokrát se mi to podařilo za den.
Je to pěkně drsná a ponurá věc. Není to úplně něco, co člověku zvedne náladu. Až se vám (obzvláště ke konci) svírají pěsti. Vynikající vykreslení dystopické společnosti a jejího nástupu. Stejně tak se mi líbily i filosofické úvahy, které tam autor zapracoval.
Mimochodem, přestože jsem to už párkrát přelouskal, až teprve nyní jsem se odhodlal (respektive mě napadlo) se podívat, jestli náhodou není ještě nějaké pokračování (nedávno jsem podobné pozitivní překvapení zažil), protože to k tomu docela svádělo. No a nemýlil jsem se! Tak jsem na to zvědavej, jelikož v knihovně to nevedou. Budu se muset poohlédnout jinde.