NEGR
přečtené 367
Má veselá jitra
2002,
Ivan Klíma
Povídky jsou to velmi dobré a čtivé, o tom není sporu. Přesto si při jejich hodnocení nemohu nedovolit srovnání s jinými a z něj pak vycházet. Skutečnost, že mám vůbec potřebu povídky srovnávat, vychází podle mě z nedostatku silné osobitosti a dostatečně svébytného stylu Klímova psaní. Píše-li někdo v první osobě a užívá navíc svého pravého jména, očekáváme, že on sám bude natolik pevným těžištěm svého díla, že i při popisu všedních, neobjevných či prakticky bezdějových situací nás bude jeho vyprávění bavit, že nám bude pouhá holá přítomnost vypravěče stačit. Pokud to tak není (a u Klímy to leckdy postrádám), záleží na kulisách děje. Ty jsou v této sbírce povídek někdy slabé, jindy téměř dokonalé (závěrečná plavba na pramici!). Klíma zkrátka není žádným směrem výrazněji vychýlený. Možná se ale jen bál (nebo prostě nechtěl) tímto způsobem vytvářet mýtus vlastní osoby, jako se nebáli třeba Bukowski nebo Miller. Ti jsou sice částí čtenářstva zatracováni, ale tak to při tomto způsobu psaní chodí... Klíma nešel do extrému, což není špatně, je tak celkovým pojetím blíže k reálnému životu, navíc se nebojí psát o různých svých slabostech, nejistotách, pasivitě, nerozhodnosti. Je-li však naším postojem "pozorovatel unášený životem", neškodí přidat na literární stránce věci. Leckteré situace z povídek jsou svojí povahou hrabalovské, ale oproti Hrabalovi postrádají výraznější poezii či stylizaci, i humor je často nedostatečný. Čtenář se pak nemá čeho chytnout a popisované věci jsou mu tak trochu jedno. Zvláštní dojem mám i z erotické roviny některých povídek, která taktéž není řádně využita – vzpomeňme na erotiku, jež vede mnohdy k velmi absurdním zvratům v povídkách Kunderových! Jiné povídky dávají jakýsi falešný příslib erotiky a my jsme pak téměř zaskočeni její absencí – to je výborný postup, ale i ten by mohl být zesílen. Kolem vypravěče se ženy motají poměrně často a občas se mu i nabízejí, on je však až nepříjemně lhostejný, dokonce nijak neprojevuje ani nedostatek sexu nebo jakýkoli postoj k němu. Lze namítnout, že to není Hrabal, Kundera, Bukowski, Joyce ani Čechov – vždyť je to přeci Klíma! Jenže s tím mám právě problém: co je vlastně jeho poznávacím znakem, co je "klímovské"? Možná jeho práce s retrospektivou? Jeho komentáře k povaze doby? Hlavní "hrdina", který si není v lecčems jistý a který dělá spoustu věcí, jež dělat nechce? Ten portrét vidím stále zamlžený... Málem jsem ho zahlédl jen v momentě, kdy jakoby mimochodem vysvětlí, proč nepodepsal chartu, a já měl pocit, že to vysvětlení dává smysl. Tři hvězdy vystihují můj celkový dojem ze sbírky, je to jakýsi průměr. Nad ním by při samostatném hodnocení vyčnívaly patrně první tři povídky a bezpochyby povídka poslední. (Magdaléna a dva venkovští blázni jsou postavy, které by si snad zasloužily delší zpracování.)... celý text
Tichá ulice
2019,
Daniel Jakubec
Jednu hvězdu dávám ze soucitu a snad i za báseň "Smát se povoleno" (pokud je autorovi 15 let a více). Ovšem nakladatelství Pointa by zasloužilo proplesknout pěkně přes obě půlky, že takovéhle věci vydává! (Nechápu pointu...) Mladému tvůrci mělo poskytnout konstruktivní zpětnou vazbu a ne jej vydáním těchto veršíků utvrdit ve víře, že snad umí psát. Podobně může vypadat i psaní člověka, který se později opravdu psát naučí (většinou tak na základní škole – což může odpovídat, autorův věk neznám), ale právě věci z této fáze je téměř trestuhodné vydávat. Co takhle autorovi naznačit, že je potřeba větší píle, více zkušeností – nebo že si má psát jen tak, možná terapeuticky, pro sebe? Takto jsme my, kdo rádi nahlížíme do neznámých knih, velmi zmateni a uvedeni do rozpaků; a říkáme si, že příště bychom měli být s tím nahlížením opatrnější. Ještě jedna věc se mi dere na mysl: ve středoškolských časech jsem znal nemálo lidí, kteří měli potřebu tu a tam sesmolit cosi, co snad měla či mohla být poezie. Ale i ty nejhorší pokusy (které vlastně nebyly až tak špatné) byly mnohonásobně lepší než tato Tichá ulice... A kdybych je nyní objevil někde vytištěné, cítil bych se možná překvapeně, ale nikoli vysloveně trapně. Nauč se tedy básnit, potenciální básníku, a nebo ať je příště tvá ulice alespoň tak hlasitá, aby tě přehlušila...... celý text
