1. Domů
2. Autoři
3. Platón
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 76
• Bazar 7
• Životopis
• Citáty 65
• Diskuze 3

Populární knihy

/ všech 76 knih

Nové komentáře u knih Platón

Ústava

„Tak jsem dočetl další klasiku. Tahle mi dala dost zabrat. Jako naštěstí to není úplně suché, ta forma dialogu je celkem fajn. Ale i tak se k tomu budu muset někdy vrátit a třeba část si přečíst znova. Tady nutně neznamená přečteno = vše pochopeno.“... celý text
— Wereden

---

Obrana Sokratova

„Poslouchala jsem v audio podání Jaroslava Duška. Nejdřív mi trochu vadila razance jeho přednesu, protože Sokrata jsem si vždycky představovala jako stále klidného a rozvážného muže, kterého nic nevykolejí a on nezvyšuje hlas. Také se mi líbily spíše nějaké prvorepublikové platónské překlady, kdy jsem měla pocit, že ten starobylý slovosled tak nějak starověká literatura víc potřebuje. Ale ono je to nakonec jedno. Když se soustředíme, Sokratův duch vystupuje z písmen tak jako tak. A já si představuju, jak se slavný mudrc po vynesení rozsudku s úsměvem otočil k soudcům a s pevným hlasem pronesl: "Ale již je čas odejít, já k smrti, vy k životu; kdo z nás jde vstříc lepšímu údělu, to není známo nikomu, leda snad bohu." Nádhera...“... celý text
— Elsinor024

---

Obrana Sokratova

„Kéž bychom dnes měli víc takových Sokratů!“
— knihomolka_68

---

---

Parmenidés

„Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa“
— Dezz

---

Gorgias

„Dialog Gorgias patří mezi nejkritičtější Platónova pojednání o veřejné řeči a moci slova. Prostřednictvím postavy Socratese Platón otevírá otázku, zda je rétorika skutečným uměním směrujícím k pravdě, nebo pouze technikou přesvědčování bez ohledu na dobro a spravedlnost. Tento spor není jen antickou polemikou , ale nadčasovou reflexí vztahu mezi řečí a morální odpovědností. Na počátku dialogu definuje sofista Gorgias rétoriku jako schopnost přesvědčovat v soudních a politických záležitostech. Tvrdí, že rétorika dává člověku moc nad druhými, protože umožňuje získat jejich souhlas bez ohledu na odborné znalosti. Sókratés však namítá, že rétorika vytváří pouze přesvědčení nikoli poznání. Klíčová je i jeho formulace: "Rétorika tedy, jak se zdá, je působitelkou přesvědčování, které vytváří víru, nikoli poučení o spravedlnosti a nespravedlnosti. Z této teze vyplývá zásadní problém pokud řečník nemá skutečné poznání dobra, může publikum snadno manipulovat. Sokrates proto dochází k ostrému závěru, že rétorika není skutečnýn uměním, ale pouhou zkušeností, či dovedností zaměřenou na zalíbení. Přirovnává ji k lichocení a staví ko po bok kuchařsví vůči lékařství. Zatímco lékařství usiluje o zdraví těla, i když je léčba nepříjemná, kuchařství sledje pouhé potěšení. Podobně skutečná politika by měla pečovat o duši, kdežto rétorika bez etiky usiluje pouze o přízeň davu. Spor z rozhovoru s Kalliklem, který tvrdí, že přirozenost opravňuje silnějšího aby vládl slabším, Zákony a morálka jsou , podle něj, výtvorem slabých. Sokrates tuto představu odmítá : " Páchat bezpráví je horší než trpět" Sokratesova argumentace, že nespravedlnost poškozuje duši toho, kdo ji páchá. Skutečné zlo není v utrpení, ale v morálním úpadku. V závěru dialogu bylo pro mě neskutečně emotivní myšlenka o tom, že člověk má především pečovat o svou duši a usilovat o spravedlnost, protože před soudem, ať už božím, nebo lidským-neobstojí výmluvnost, ale charakter. Neskutečně nadčasové- celá koncepce mluví do jakéhokoli modernějšího světa . . Jakákoli " současná" politická komunikace od dob Platóna byla - a to až do současného světa je-založena na strategii přesvědčování bez hlubšího vztahu k pravdě. Úspěch se měří popularitou nikoli morální kvalitou rozhodnutí. Veřejné prostory jsou zaplaveny slogany, emocionálními apely a práci se strachem. Stejně jak v antických Athénách je dnešní řeč nástrojem manipulace. Sociální sítě zesilují účinek rétorických strategií, protože umí zvýhodnit obsah a tím vyvolávají silné emoce. Platónova kritika tak překvapivě působí aktuálně: SPOLEČNOST, KTERÁ ODDĚLÍ RÉTORIKU OD ETIKY, RISKUJE ZTRÁTU ORIENTACE V OTÁZKÁCH DOBRA A SPRAVEDLNOSTI. Samozřejmě ale nelze rétoriku jako takovou odmítnout. Sókratés nepožaduje zrušení řeči, ale její podřízení pravdě a péči o duši.. Rétorika má být službou spravedlnosti, nikoli pouhým nástrojem moci. Tohle nebylo čtení do vlaku.... tohle bylo přemýšlení o každé větě, o každém slovu..... ale musím říct, že jsme se s tím doma hodně potrápili, hodně prodiskutovali a možná jsme tím trochu duševně povyrostli. Asi se hned nevrhnu na další antické spisy- ale .... stálo to za to, opravdu doporučuji.“... celý text
— Damatto