Základy metafyziky mravů

od:


KoupitKoupit eknihu

Významné dílo zakladatele německé klasické filozofie, které vymezuje zákon mravního povědomí – kategorický imperativ.

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29591/zaklady-metafyziky-mravu-9uy-29591.png 3.940
Orig. název:

Grundlegung zur Metaphysik der Sitten (1785)

Žánr:
Literatura naučná, Filozofie
Vydáno:, Svoboda
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (9)

Přidat komentář
fvalek
včera

Tak samozřejmě, je to filosofie, konkrétně tedy etika, takže zákonitě to nemůže být jednoduchý text... To, že se Kant snaží takto složitě vysvětlovat a nepoužívá tradiční antické dialogy a příklady, to je prostě pro filosofii jeho doby přirozené. Na druhou stranu by určitě neuškodilo využít více příkladů a musím se přiznat, že komplexní povědomí o díle a všech myšlenkách jsem získal až nastudováním mnohem jednodušších přepisů a obsahů.
Celkově je to ale velmi průlomové dílo pro lidskou morálku, Kantovy myšlenky mi jsou doopravdy sympatické a všechno dává dokonalý smysl i v kontextu dnešního světa. Pokud se člověk etikou zabývá a chce se o ní dozvědět co nejvíce, tak Základy metafyziky mravů jsou jedno z hlavních děl. Poselství díla podle mě určitě není přešlé a každý by si z něj měl alespoň něco málo odnést. Nebudu tu ale moralizovat, kdybych se tomuhle tématu nevěnoval a nestudoval filosofii, tak bych to asi považoval za snůšku blbostí. :D

ŠmajdalfB
17.12.2017

Kant podle této knihy nespadá do pojmu filosofa, ale puntíčkáře a pitvala. S filosofií to nemá co do činění.

DarkLady
16.12.2017

Masakr!

Každou větu, každý odstavec jsem četla 5x a stejně si nejsem jistá, zda jsem jednotlivé části pochopila tak, jak bych je pochopit měla...

Proto vůbec není divný, že jsem se do Kanta zamilovala.

Ehm.

m4xp4yn3
11.10.2017

Škoda že si někdo neudělal čas na překlad pro obyčejné smrtelníky. Ideálně sám Kant. Základy metafyziky mravů obsahují naprosto zásadní koncepty, pojmenování a úvahy, které by dobře posloužily úplně každému, přinejmenším jako bohatá inspirace k usměrnění vlastního přemítání o věcech etiky a uchopení "já".
Blbé je, že se k tomu cennému musíte prokousat dialektickou džunglí půlstránkových souvětí, ve kterých od sebe podmět a přísudek dělí často několik řádek, vložených vět a poznámek v závorkách. Často byla též patrná nemožnost překladatele věrně přenést významové nuance z němčiny.
Zásadní spis, jehož jazyk by však chtěl aktualizovat.

Misericordia
29.01.2016

Oslovilo ma zdôraznenie dobrej vôle a toho, že človeka nemožno chápať a zneužívať ako prostriedok. Som mravnou osobnosťou a ak svojim konaním sledujem primárne vlastný prospech, náklonnosti či žiadosti, nemožno ho pokladať za etické. (Na druhej strane Kant opomenul, že človek jedná vždy z nejakého záujmu, čo však ešte neznamená, že preto musí byť sebecký. Človek nejedná "právnicky", zo zreteľom na kategorické imperatívy). Aj Kantovo zdôraznenie povinnosti je dnes veľmi aktuálne, hoci konanie "len" z povinnosti nepovažujeme za ideálne konanie. Ak človek neprevezme zodpovednosť za svoje rozhodnutia a nie je solidárny s druhými, ľahko môže byť zneužité, zvlášť ak som v nejakej roli (policajta, úradníka a pod.).

Na druhej strane ma Kantov racionalizmus trochu odradil, ako by celá hodnota človeka spočívala na schopnosti rozumu, aj keď mu ide o jeho kritiku. (No treba pripomenúť, že to bola aj jeho reakcia na Humea a jeho tézy o neslobode a nerozumnosti ľudského jednania, vedeného emóciami).

Môžeme na týchto princípoch zakladať etiku? Kant sa pokúsil o sekulárnu etiku, ktorá by sa neodvolávala na náboženské zákony. Jej subjekt je autonómny... Etika však nepramení z nášho myslenia, ale je skôr zodpovednosťou pred tými druhými, s ktorými žijem. Táto heterómia je, zdá sa, predpokladaná už aj u Kanta - je vlastne implicitne spojená s rozumom, keďže zakladá jeho principiálnu univerzálnosť. Etika teda nie je len individuálnou morálkou. No neviem či je najlepšia cesta ju "zakladať" na všeobecnom princípe, aký by mal nahliadnúť každý rozumný človek. Predsa to, čo chcem (alebo nechcem), síce môže druhý takisto chcieť (alebo nechcieť), ale aj chcieť (nechcieť) nemusí.(Sokol,J.:Malá filosofie člověka, s.178)

V poslednej kapitolke Kant priznáva hranice nášho poznania a potrebu nevyhnutného predpokladania slobody (u neho ako vlastnosť vôle, autonómia človeka, ktorý je schopný sa sám rozhodovať a jednať). V zápätí však tento význam rozširuje na morálny zákon vychádzajúci z rozumu - človek sa rozhoduje pre povinnosť.

Potrebujem si toto dielo znovu pozorne prečítať...

AndreasG.
11.12.2015

Souhlasím, že ač je kniha poměrně složitá pro četbu, obsahuje nesmírně úžasné a užitečné myšlenky. Hledání Dobré vůle a morálky jedince ve smyslu povinnosti je objasněno řekl bych skutečně až "na kost". Pomoci mi pochopit několik nesmírně důležitých pravd tímto způsobem dokáže skutečně pouze Immanuel Kant.

A. G.

Benjo
04.02.2015

Složitý přesto úžasný text největšího myslitele Osvícenství

Cacolinka
14.10.2014

Taková tenoučká knížečka, a tak mi dala zabrat. Kategorický imperativ je pro mně pořád záhada. Asi bych potřebovala nějakého filozofa, co by mi to pořádně vysvětlil.

Morální jednání je jen takové, které konáme z povinnosti a ne z náklonnosti?

It remains a mystery....

ShakespeareJr.
01.11.2013

Osobne mi imponujú géniovia a ich tvorba, nuž a Kant bezpochyby patrí do tohto môjho rebríčka. Sloboda sa musí predpokladať ako vlastnosť vôle. Množstvo pekných a zaujímavých myšlienok.

TIP: Máte rádi Databázi knih? Podpořte ji v Křištálové lupě (Zájmové weby) - hlasujte zde.

Štítky

filozofie metafyzika morálka etika rozum svobodná vůle

Autor a jeho další knihy

Immanuel Kant

Immanuel Kant
německá, 1724 - 1804

všechny knihy autora

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených2x
v Přečtených79x
v Doporučených5x
v Knihotéce34x
v Chystám se číst34x
v Chci si koupit4x