Tichá ulice

Za čtyři s hromadou výhrad. Předně v té první části, v níž autor "glosuje společnost, hraje si se slovy, využívá prvky satiry a humoru" - tím, že píše o tom, že někde potratil lyže, nebo že rozbil tetičce skleničku, nebo že neumí fyziku - tím opravdu neglosuje společnost. Není to ani satira. Hra se slovy nevypadá tak, že za každou cenu musím najít rýmující se koncovku, ač mi z toho leze sebevětší hovadina... To je opravdu upachtěný pokus o humor a poezii hodný žáka nižšího stupně, jak tu někteří již pravili přede mnou, a autora tak trochu podezírám z "vymetení šuplíků" z té doby. Na druhou stranu ve chvíli, kdy to začíná mít nějakou hlavu a patu, ve chvíli kdy se sem míchají motivy lásky, smrti a pošmourného světa - v tu chvíli to opravdu z mého pohledu začíná za něco stát a nebojím se to označit za poezii. Některé poslední kousky ve sbírce mi sice myšlenkově zrovna neimponují, ale na druhou stranu jsou stravitelné z hlediska formy. Nicméně pro příště - trapné říkanky ze školy nechat pod lavicí a i u té hodnotnější části knihy se nesnažit za každou cenu rýmovat (to nedělá poezii poezií), a to ještě totálně bez ohledu na rytmus (počet slabik jednotlivých veršů, chcete-li). A za co teda vlastně ty čtyři? Za upřímnost, za odvahu, za city a pocity. Jsou tam prostě věci a motivy, díky kterým bych si Daniela Jakubce koupil znova, tentokrát třeba i v delší stopáži...

Skvělá kniha, příjemná poezie, doporučuji! Vůbec mi nepřijde jako amatérsky napsaná, naopak! Doufám že autor něco vydá i v budoucnu!!!!!!! :)

Jednu hvězdu dávám ze soucitu a snad i za báseň "Smát se povoleno" (pokud je autorovi 15 let a více). Ovšem nakladatelství Pointa by zasloužilo proplesknout pěkně přes obě půlky, že takovéhle věci vydává! (Nechápu pointu...) Mladému tvůrci mělo poskytnout konstruktivní zpětnou vazbu a ne jej vydáním těchto veršíků utvrdit ve víře, že snad umí psát. Podobně může vypadat i psaní člověka, který se později opravdu psát naučí (většinou tak na základní škole – což může odpovídat, autorův věk neznám), ale právě věci z této fáze je téměř trestuhodné vydávat. Co takhle autorovi naznačit, že je potřeba větší píle, více zkušeností – nebo že si má psát jen tak, možná terapeuticky, pro sebe? Takto jsme my, kdo rádi nahlížíme do neznámých knih, velmi zmateni a uvedeni do rozpaků; a říkáme si, že příště bychom měli být s tím nahlížením opatrnější.

Ještě jedna věc se mi dere na mysl: ve středoškolských časech jsem znal nemálo lidí, kteří měli potřebu tu a tam sesmolit cosi, co snad měla či mohla být poezie. Ale i ty nejhorší pokusy (které vlastně nebyly až tak špatné) byly mnohonásobně lepší než tato Tichá ulice... A kdybych je nyní objevil někde vytištěné, cítil bych se možná překvapeně, ale nikoli vysloveně trapně. Nauč se tedy básnit, potenciální básníku, a nebo ať je příště tvá ulice alespoň tak hlasitá, aby tě přehlušila...

Tak za mě nic... respektive zklamání. Verše bez hloubky a nápadu. Některé básně byly jako od žáka ze třetí třídy (např. Kočka mléko líže, kde mám sakra lyže. Pes žere kost, mám vekou zlost). Pokud to byl záměr, tak jsem ho zřejmě nepochopila. Čtenáře podle mého názoru tahle sbírka poezie nenadchne, neinspiruje, neosloví. Snad jen Racek vs fracek dobrý "hororový" jazykolam.