1. Domů
2. Autoři
3. Zdeněk Kratochvíl
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 24
• Bazar 4
• Životopis
• Citáty 2
• Diskuze 1

Populární knihy

/ všech 24 knih

Nové komentáře u knih Zdeňka Kratochvíla

Pýthagorás ze Samu

„Týmito veršami si Ovídius uctil Pytagora: Byl muž, jenž ze Samu pocházel, prchl však z něho před pány, tyranskou vládu měl v záští a z vlastní své vůle vyhnancem byl. On první zavrhl přísně předkládat na stůl maso a první otevřel ústa k takovým moudrým slovům, ač nedošla bohužel víry: „Lidé, hříšným jídlem se varujte poskvrňovati těla! Obilí máte a ovoce, které svou tíhou sklání haluze k zemi, a na révě nalité hrozny; máte i rostliny sladké a takové, které se mohou zjemnit a změkčit v ohni; a nikdo vám mléčného moku nebere, nebere med, jenž voní mateřídouškou. Hýřivě dává země jak bohatství, tak také pokrm lahodný, dává co jísti, a bez vraždy, prolití krve. Nic netrvá na celém světě! Všechno je v proudu a každý jev jest podroben změně. Vždyť sám plynoucí čas jak říční proudy se valí stále a stále vpřed. Co bývalo, zašlo, vzniká, co nebylo dříve – a každá chvíle je nová.“ (Ovidius, Proměny: Pýthagorás)“... celý text
— Slovenka

---

Filosofie mezi mýtem a vědou. Od Homéra po Descarta

„Osobně si myslím, že by téhle bichli prospělo ne jen rozdělení na antickou a středověkou + novověkou polovinu, ale rovnou na dva svazky, přičemž jednotlivým filosofům by pak autor mohl věnovat o trochu víc místa. Knížka je v něčem stručnější než cyklus univerzitních přednášek, který se k ní váže. Což je škoda, protože ti, kdo nemají tu čest být páně docentovými posluchači, přijdou o různé historky, glosy a zajímavosti. Jinak ale nemám co vytknout. Že se text špatně četl – tedy mně –, asi vyplývá ze složitosti některých témat spíš než z nějakých nedostatků stylu. Zdeněk Kratochvíl se ohrazuje proti učebnicovým klišé a jednotlivé filosofy vykládá z hlediska jejich vlastního myšlení, nikoli z hlediska pozdějších interpretací. Uvádí třeba na pravou míru smyšlenku tradovanou na středních školách, že presokratici hledali pralátku, a vysvětluje, že άρχή je až Aristotelovou konstrukcí. Presokratici se totiž vůbec neptají, „z čeho je svět udělán“, nýbrž „jak to na světě chodí“. Ukazuje také, že stoicismus se redukuje na etiku pouze ve vulgarizované latinské verzi, kdežto řecká stoa pěstuje také (hlavně?) logiku a fyziku přecházející v ontologii. Láska pana docenta k presokratikům, zdrženlivost vůči Aristotelovi nebo praktický zájem o křesťanství dodávají knize lehkou subjektivitu, což je podle mě fajn („Filosofie“ má být trošku i učebnicí pro vysokoškoláky a zvídavou veřejnost, ale s esejistickým prvky, nikoli skriptem). Mě víc než presokratici láká hellénismus, hlavně novoplatonismus, a i ten je tu zpracovaný výborně. Člověk má chuť jít si hledat cestičku k Jednu (ἕν) a uctít staré bohy.“... celý text
— JulianaH.

---

Mozaika zamyšlení z polyfonické zahrady EDO

„S řadou textů bych hlasitě souhlasil, s řadou zásadně oponoval - takže polyfonickou část kniha splnila jednoznačně.“
— TGC

---

---

Výchova, zřejmost, vědomí

„Potřebovala jsem ke studiu. Nejdřív jsem chtěla jen prolistovat, ale nakonec jsem knížku přečetla celou. Sice trošku náročnější čtení, ale stojí za to.“
— Emik87

---

Pramen poznání. Zapomenuté nauky řeckých křesťanů

„Církev jako společenství učenců... O sedmnáct a půl století později budou zakladatelé časopisu Concilium snít podobný sen. Ovšem zpřítomnění té mystagogie z doby apoštolských Otců je výborné.“... celý text
— J.F.