Mufurufus
přečtené 49
Říše bouří
2017,
Sarah J. Maas
odpad!
Je to již delší dobu (cca dva týdny), co jsem tuto knihu dočetl a až nyní jsem se rozhodl napsat recenzi, a to zcela záměrně, neboť jsem si chtěl nechat určitý čas na vychladnutí a sám jsem byl zvědav, zda se mé emoce uklidní, leč nestalo se tak. Tato kniha, a celá série, je neskutečný BRAK a s literaturou fantasy to má společného pramálo. Osobně nechápu ty pětihvězdičkové recenze uživatelů, patrně jde o nenáročné čtenáře, kterým stačí ke štěstí málo, ale já se řadím ke čtenářům náročným, a čtení, za které utratím své peníze musí být opravdu kvalitní a musí na něm být znát, že autor si svých čtenářů, jakožto i svého díla váží a věnuje jim maximální péči, která se promítne na konečném díle. U této autorky tomu bohužel tak není. Ač by se mohlo zdát, že autorka má velkou fantasii, opak je zřejmě pravdou, jinak si totiž nelze vysvětlit, proč se téměř v každé další kapitole objevují stále noví a noví nepřátelé a jak jinak stále a stále silnější. U této autorky tomu tak být musí, protože autorka neumí vymyslet zápletku s již danými nepřáteli a protože si neumí poradit jinak, šoupne tam prostě nového démona. Osobně jsem se tomu již musel smát a tak trochu jsem si z toho dělal legraci, protože když v pirátské zátoce na Aelin a její přátele zaútočili mořští wyverni, přemýšlel jsem, koho by tak mohla autorka ještě přidat a napadl mě nepřítel v pravdě ukrutný, neboť tato autorka ještě nemá démona, který by opanoval podzemní část a tak navrhuji krvelačného krtka, anebo zuřivou nenasytnou turbožížalu. Pro pravověrného čtenáře fantasy knih není nic lepšího, než když mu autor hlavní nepřátele odhalí v úvodní části svého příběhu a nadále pracuje výhradně s nimi, protože to je na fantasy to krásné, že sám přemýšlím a snažím se vymýšlet, jak bych budoucí nevyhnutelný střet vyřešil já a pak se s napětím vrhám na další a další kapitoly, abych se dozvěděl, jestli jsem se autorovi přiblížil, nebo zda mě zcela překvapí. Pokud vám však někdo téměř v každé kapitole přidává další a další typ nepřátel, těžko můžete vymýšlet nějakou strategii. Hodně recenzentů (dle mého názoru neobjektivních) vychvaluje Aelin, ale jak může někdo vychvalovat hrdinku, u níž si prostě nemůžete po čas celé série udělat obrázek o jejích schopnostech a síle?! Stále je nám předkládáno, že by Aelin spálila celý svět a takové podobné žvásty, ale pak přijde doslova pár otrhanců a nakope Aelin zadek a oproti tomu jindy jich zvládne stovky. Tak např. když je na lodi přepadnou Ilkenové, nejsou schopni jich sedm zlikvidovat a jen tak tak, že vůbec všichni přežijou. Oproti tomu o několik kapitol dále, už jich dokáží zlikvidovat pětset! To jako opravdu? Takový nepoměr jsem ještě u nikoho neviděl. Další věcí, kterou se autorka netrápí, jsou fyzikální zákony! V jedné z předchozích recenzí jsem to již zmiňoval, ale v této k tomu dochází opět a mám na mysli souboj Lysandry (v podobě mořského draka) s mořskými wyverny. Jednoho wyverna se Lysandra zbaví tak, že vyskočí na nepřátelskou loď, svým tělem přelomí stěžeň a tuším přes pravý bok se sveze zpět do vody. Mořský wyvern, který za ní vyskočí se napíchne na Lysandrou přelomený stěžeň a bídně zhyne. To jako opravdu? To je prostě nereálné! Když mořský drak, velký jako samotná loď na tuto loď naskočí, tak: a) pokud se převalí přes celou palubu, tento stěžeň strhne celý sebou, anebo b) tento opravdu v půli přelomí, ale pak musí letět v dostatečné výšce nad lodí a tuto další pohybem překonat, aniž by se jakkoliv dále paluby dotkla a rozhodně by se nemohla převalit přes palubu. Je tam ještě mnoho nesmyslů, jako například závěrečné zajmutí Aelin samotnou Maeve. Ta Maeve musela být ale mazaná, když věděla, že Aelin vyjde ze zrcadla právě na oné pláži, co říkáte? Takový nesmysl jsem už hodně dlouho nečetl. Ještě zmíním dvě opravdu velké kraviny, které mě pobavily a naštvaly zároveň, a sice, když je Jeřáb postřelen v Dubovém hvozdu a vezou ho na farmu za porodní bábou, a je nám prostřednictvím příběhu oznámeno a jsme napínáni, zda na takto závažné poranění bude vůbec stačit. A porodní bába? První co zmíní, je, že Jeřáb měl obrovské štěstí, protože naštěstí střela nezasáhla žádné důležité životní orgány! Chudák Ján Jesenius, že se vůbec namáhal s první veřejnou pitvou u nás, když tady ví o všech důležitých životních orgánech každá porodní bába. Ještě že hledali doktora v utajení, protože jinak by asi Jeřába rovnou odvezli do fakultní nemocnice :D. Další úsměvná kravina byla, když byli na tajné schůzce v hospodě, kde je zastihl posel se zprávou, že čarodějnice útočí na Zlomuval a autorka se s tím nepáře a oznámí nám, že jeden z hrdinů si nazul mokré ponožky a vyrazil. Jako fakt ponožky? Ne, toto není autorka, ale matla. Často jiní recenzenti zmiňují romantiku, ale proboha jakou romantiku? Vždyť to místy hraničí téměř s pornem. Co má jako ve fantasy knihách dělat, že mu uchopila úd a ten se jí v rukou proměnil v kus oceli a poté do ní vnikal, až se do ní "vyprázdnil". Tak takovou hovadinu můžou hltat opravdu jen pubescentní nadrženci, anebo tvorečci, kteří o kvalitní literaturu ještě nezavadili. Závěrem se velice omlouvám za své hodnocení, pokud jsem se někoho dotkl, ale stále ze mě ještě mluví rozhořčení, neboť když jsem hledal, co bych dalšího četl, narazil jsem zde na první díl této série a po přečtení několika recenzí jsem se pustil do čtení. Bohužel až později jsem zjistil, že valná většina recenzí zde je velmi neobjektivních a nesmyslných. Tato série je vůbec to nejhorší, co jsem kdy četl. Ještě že za chvíli vychází nový Anthony Ryan...... celý text
Královna stínů
2016,
Sarah J. Maas
Konečně jsem dočetl další díl a mám za sebou naprosto nudné čtení, kdy jsem se musel mnohdy do čtení i nutit, abych další díl z této série dočetl. Více než fantasy, tato kniha připomíná román z červené knihovny a to ještě k tomu velmi průměrný. Už se nemohu dočkat až vyjde nový Anthony Ryan, abych si spravil huť.... celý text
Dědička ohně
2016,
Sarah J. Maas
(Obsahuje SPOILERY) Musím říci, že tato kniha a vlastně i obě předešlé byli pro mě docela zklamáním a aniž bych pídil po tom odkud autorka pochází, tipoval jsem že se jedná o autorku americkou. Celý styl jejího psaní je totiž velmi podobný americkým filmům z 80 let - velký neohrožený hrdina ze kterého jde strach a kterého se všichni bojí, se protlouká celým dějem až k závěrečnému souboji a v tomto finálovém souboji, jak už to bývá u těchto brakových amerických filmů, hlavní hrdina dostává strašné kapky a doslova až s posledním dechem, jako bájný Fénix povstane z popela a svého soupeře teprve poté rozdrtí. Teď mám na mysli hlavně první díl z této série a jeho finálový souboj. Co mi však u této autorky a této série vadí nejvíce není její "brakovost", ale skutečnost, že dost často zapomíná co nám vlastně v minulých kapitolách sdělila a často si protiřečí, jako například v případě čarodějek. Tuším že ve druhém díle se dozvíme, že čarodějky jsou nesmrtelné a nelze je zabít jinak, než že jim setnete hlavu, ale zde ve třetím díle v jedné z kapitol, když se Mannon stane vůdkyní letky a společně se svými spolubojovnicemi oslavuje své vítězství, její zástupkyně jí uzme pohár a ochutná jej se slovy, že by jí mohly soupeřky chtít otrávit!!! WTF? Tak jsou čarodějky nesmrtelné a lze je zabít jen odtětím hlavy a nebo nejsou nesmrtelné? A to upozorňuji že takovýchto rozporů je v sérii více. Osobně si myslím že autorce to prostě v té chvíli přišlo Cool a tak to tam sekla bez ohledu na to co nám již dříve sdělila. Podobný případ je i v prvním díle a to sice když Cealenu před finálovým soubojem nechá vévoda Perrington přiotrávit. Z logiky věci nemohu pochopit, jak napadlo vévodu Perringtona nechat podat Cealeně právě tento jed, když byl osobně přítomen zkoušce, kde Cealena pouhým čichem a zrakem tento jed poznala. Ano, leckdo může namítnou že Cealena jej nepoznala a že jí napověděl jeden ze soupeřů, ale to vévoda Perrington nemohl vědět. Logicky by přeci nenechal Cealeně podat jed, který předtím podle jeho zjištění při zkoušce bezpečně poznala . Co musím ještě podotknout že mi na autorce vadí, je její předvídatelnost. Velmi často se stává, že budoucí děj lze velmi snadno předvídat, jako třeba v závěru tohoto dílu, kdy Chaol příliš okatě sděluje, že chce dostat Doriana a Sorchu z hradu a odvézt je klidně i násilím do Anielle. V tu chvíli je vám jasné že nikdo nikam nepojede a vše dopadne velmi nedobře. Odhalení plánovaného odjezdu je už snad fraškou úplnou, kdy nám král oznámí, že plánovaný odjezd odhalil tak, že Sorcha coby letitý povstalecký špeh na hradě, prostě jednu zprávu neodeslala svému kontaktu, ale hodila ji do koše a tam ji našla její "nadřízená" a aktivně ji donesla králi. WTF? Musím říci že mě tato série hodně nebaví, ale jelikož nerad utíkám od rozdělané práce, celou sérii nakonec dočtu.... celý text
